ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1526.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1526/2017-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 521/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 343/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 521/2016, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 14 T 343/2015. Rozsudek Krajského soudu v Brně obviněný napadl proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině. Na jeho adresu vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která označil za výsledek vadného hodnocení důkazů soudy a neúplně provedeného dokazování, přičemž odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, aby ohledně něho zrušil i rozsudek Okresního soudu v Blansku, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Blansku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázala na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem, a že pokud by se v dovolání dala najít relevantně uplatněná námitka, je dovolání zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky jsou dovolacím důvodem za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je třeba konstatovat, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu tu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která jsou podkladem rozhodnutí, tudíž stojí mimo rámec dovolacího důvodu.
Obviněný byl odsouzen pro trestný čin (správně zločin) podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a trestný čin (správně přečin) legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Blansku spočíval v podstatě v tom, že obviněný od října 2013 do 31. 12. 2013 postupně zakoupil od obviněné J. R. za celkovou částku 160 000 Kč celkem 94 teologických knih specifikovaných v bodech II/1-52 výroku o vině v celkové hodnotě 1 873 700 Kč, které obviněná J. R. odcizila z farnosti v K., okr. B., přičemž byl srozuměn s tím, že knihy pocházejí z krádeže, neboť byly označeny vlastnickými poznámkami (nápisy) a signaturami (štítky) na hřbetech, a aby byl zastřen původ knih a zároveň bylo znemožněno zjištění jejich původu, odstranil vyškrabáním u 20 knih specifikovaných ve výroku o vině v celkové hodnotě 273 500 Kč vlastnické poznámky z titulních či jiných listů, signatury a inventarizační čísla. Výrok o vině obviněného M. Ch. navazoval na výrok o vině obviněné J. R., která byla odsouzena pro trestný čin (správně zločin) krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek – tak jak byl zjištěn ve výroku o vině – nenaplňoval znaky zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z rámce tohoto dovolacího důvodu se vymykají i námitky, že nejednal ani v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť namítaný nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k oběma trestným činům obviněný vyvozoval ze své vlastní verze skutkového stavu, a nikoli ze skutkových okolností, které zjistily soudy.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů, proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Tyto námitky vycházely z tvrzení, že obviněný neznal původ knih, které koupil od obviněné J. R., že do výroku o jeho vině byly zahrnuty i některé knihy, které měl již předtím a které nekoupil od obviněné J. R., a že s knihami neprováděl žádné manipulace spočívající v odstranění vlastnických poznámek, signatur a inventarizačních čísel. Podstatou dovolání obviněného tedy bylo to, že proti skutkovým zjištěním soudů postavil svou vlastní skutkovou verzi, kterou se snažil prosadit. Dovolání obviněného tak je opřeno o ryze skutkové námitky, které ovšem nejsou dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Blansku, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor.
Zjištění týkající se rozsahu knih, které byly odcizeny z farnosti v K. a které obviněný M. Ch. koupil od obviněné J. R., je především v souladu s tím, že jde o knihy, o nichž obviněná J. R. doznala jejich odcizení. K tomu přistupuje vyjádření Biskupství brněnského, které všechny knihy označilo za majetek církve ve farnosti v K. Za tohoto stavu nelze soudům vytýkat, že by jejich zjištění bylo v nějakém – natož extrémním – rozporu s důkazy, ani to, že považovaly další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné.
Zjištění, z nichž soudy dovodily úmyslné zavinění obviněného ve vztahu k oběma trestným činům, rovněž mají odpovídající obsahový podklad v důkazech. Jde především o výpověď obviněné J. R., která popsala, jak obviněný M. Ch. reagoval na to, když mu poprvé předložila knihy odcizené z farnosti v K. a nabídla mu je k prodeji. Z reakce obviněného bylo podle její výpovědi ihned patrno, že je mu jasné, že knihy pocházejí z farnosti v K., což mu ostatně sama také výslovně potvrdila. Z povahy knih, jejich množství, místa jejich původu, údajů, jimiž byly opatřeny, a konec konců i z nápadně nízké ceny, za kterou byla obviněná J. R. ochotna knihy prodat a která nepředstavovala ani desetinu jejich skutečné hodnoty, byl nelegální původ knih ze subjektivního hlediska obviněného snadno seznatelný, zvláště když se o staré knihy sám zajímal a také s nimi obchodoval v tom smyslu, že je kupoval i prodával. Námitky, podle nichž obviněný o původu knih nic nevěděl a podle nichž mu obviněná J. R. o původu knih nic neřekla, jsou nepřijatelné ve světle podrobné a celkově přesvědčivé výpovědi obviněné.
Zjištění, že z části knih obviněný odstranil takové údaje jako vlastnické poznámky, signatury a inventarizační čísla, rovněž nijak neodporuje provedeným důkazům a je s nimi naopak v plném souladu. Povaha těchto údajů jasně ukazuje na to, že účelem jejich odstranění bylo zastřít nelegální původ knih a znemožnit jeho zjištění. Rozhodně nelze uvažovat o tom, že by byl důvod k odstranění těchto údajů, dokud se knihy nacházely ve farnosti v K., nebo že by je odstranila obviněná J. R., protože ta se s nelegálním původem knih před obviněným netajila. Zájem na zastření nelegálního původu knih a na tom, aby původ knih nemohl být zjištěn, evidentně měl právě obviněný, který s knihami dále nakládal v tom smyslu, že je nabízel k prodeji a prodával. Nelze tudíž přisvědčit námitkám obviněného zaměřeným proti skutkovým zjištěním soudů ohledně jeho manipulace směřující k zastření původu knih a k tomu, aby nemohl být jejich původ zjištěn.
Skutková zjištění, která soudy vzaly za podklad výroku o vině obviněného M. Ch. zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu