ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1544.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1544/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 51/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 66 T 51/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 66 T 51/2017, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tyto trestné činy a dále za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2016, sp. zn. 65 T 207/2016, podle §346 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva roky, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na patnáct měsíců, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku ze dne 18. 11. 2016 a další obsahově navazující rozhodnutí.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Bruntále v podstatě v tom, že obviněný M. R. ve dnech 13. 9. 2016 a 30. 9. 2016 v K., okr. B., před policejním orgánem v trestním řízení vedeném proti J. G. pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nejprve v rámci vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř. a následně v rámci výslechu svědka podle §101 odst. 1 tr. ř. vždy po řádném poučení vědomě uvedl, že mu sušenou rostlinnou hmotu s obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu v roce 2014 opakovaně předával J. G., přičemž vyjádření obviněného ze dne 13. 9. 2016 vedlo k zahájení trestního stíhání J. G., ačkoli při dalším vyšetřování obviněný M. R. přiznal, že si to vymyslel a že uvedenou rostlinnou hmotu mu ve skutečnosti předal M. O.
Okresní soud v Bruntále na rozdíl od obžaloby neposoudil skutek též jako přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, což mu vytkl státní zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněného a domáhal se toho, aby Krajský soud v Ostravě po zrušení rozsudku uznal obviněného vinným v souladu s obžalobou a nově mu uložil trest.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, bylo odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného M. R. v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek měl být správně posouzen také jako přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem ke zjištění, že obviněný ve svých tvrzeních, že drogu mu dal J. G., lhal proto, aby „do toho nenamočil O.“. Nejvyšší státní zástupce vyjádřil názor, že toto zjištění jasně ukazuje na naplnění znaků přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z odůvodnění rozsudku i napadeného usnesení je patrno zjištění soudů, podle něhož obviněný M. R. v průběhu trestního stíhání J. G. po předchozím opakovaném tvrzení, že drogu mu dal J. G., nakonec přiznal, že si to vymyslel, že drogu mu ve skutečnosti dal M. O. a že „lhal proto, aby do toho O. nenamočil“. Zároveň soudy konstatovaly, že toto slovní vyjádření nestačí k naplnění znaků přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1504/2015, argumentovaly tím, že znaky uvedeného přečinu lze naplnit jen aktivním jednáním, jakým je např. poskytnutí prostředků k útěku pachatele, ukrývání důkazů či rada při odstraňování důkazů. Soudy poukázaly na to, že jednání obviněného takovou povahu nemělo a že šlo „spíše o pasivní jednání v podobě opominutí“ (viz str. 5 odůvodnění rozsudku), a uvedly, že obviněný se o osobě M. O. zmínil v souvislosti s opatřováním drogy a o tom, že M. O. byl přítomen jízdám pro drogu a poskytoval na ni peníze (viz str. 3-4 napadeného usnesení).
S uvedenými úvahami a závěry soudů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu.
Především nelze akceptovat názor, že jednání naplňující znaky přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku nemůže mít formu slovního vyjádření. Argumentace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1504/2015, na podporu uvedeného názoru je zjevnou dezinterpretací citovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud v tomto usnesení příkladmo uvedl, jakými formami jednání lze zákonné znaky zmíněného trestného činu zejména naplnit, aniž z okruhu těchto možností vyloučil verbální projevy. Ostatně naplnění zákonných znaků trestného činu nadržování jednáním spočívajícím ve verbálním projevu Nejvyšší soud výslovně připustil v usnesení ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 4 Tdo 692/2013, a senát rozhodující nyní o dovolání ve věci obviněného M. R. nenašel žádný důvod k tomu, aby se od toho odchýlil, zvláště když skutkový základ obou věcí je v podstatě shodný. Jednání obviněného M. R. přitom vykazovalo dostatečně vysokou míru aktivnosti, protože se neomezovalo jen na zamlčení nebo popření toho, že drogu mu poskytoval M. O., ale nabylo povahy nepravdivého tvrzení, že drogu mu poskytovala jiná osoba, za kterou označil J. G. Šance M. O., že pro poskytování drogy obviněnému nebude trestně stíhán, tudíž byla evidentně vyšší, pokud obviněný za pachatele uvedeného jednání výslovně označil někoho jiného.
Obviněný M. R. vysvětlil, proč lhal a nepravdivě označil J. G. za osobu, která mu drogu poskytovala, přičemž uvedl, že „lhal proto, aby do toho nenamočil O.“. Toto vyjádření vzhledem k jeho obsahu a okolnostem, za nichž bylo učiněno, nelze rozumně interpretovat jinak než jako snahu obviněného M. R. dopomoci M. O. k tomu, aby nebyl trestně stíhán pro jednání, které spočívalo v tom, že „jinému opatřil omamnou nebo psychotropní látku“, a které tudíž přicházelo v úvahu posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Okolnost, že obviněný M. R. se o osobě M. O. v kontextu s opatřováním drogy zmínil, nevylučuje naplnění znaků přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku posuzovaným jednáním obviněného M. R. Jde o to, že zákonný znak „aby unikl trestnímu stíhání“ neznamená výlučně jen stav, kdy se pachatel zcela vyhne trestnímu stíhání, ale též stav, při němž pachatel v trestním řízení získá v důsledku nadržování výhodu spočívající např. v mírnější právní kvalifikaci, v uložení mírnějšího trestu apod. Zmínka obviněného M. R. o přítomnosti M. O. znamenala očividnou bagatelizaci skutečného jednání M. O. a neumožňovala policii důvodně obvinit M. O. jako pachatele trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání M. O., jak bylo povšechně a neurčitě podáváno v údajích obviněného M. R., by v krajním případě mohlo být při splnění dalších podmínek, které z údajů obviněného ani nevyplývaly, kvalifikováno nanejvýš jen jako pomoc k tomuto trestnému činu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že při právním posouzení skutku uvedeného v obžalobě a zjištěného oběma soudy měl být skutek kvalifikován správně též jako přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Bruntále, v němž byla tato právní kvalifikace skutku pominuta, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zamítnuto důvodné odvolání státního zástupce, pak je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Bruntále jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Bruntále ve věci znovu rozhodne, přičemž se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu