ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1567.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1567/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. prosince 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 4 To 525/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 199/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Teplicích ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1 T 199/2015-306, byl obviněný V. N. uznán vinným v bodě 1) zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž skutek v tomto bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání obviněného a tedy není předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 1. 2016, č. j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, byl odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky. Současně byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 1. 2016, č. j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestných činů uvedených v bodě 1) v podstatě tím, že dne 16. 7. 2015 v 10:32 hod. v K., okres T., řídil osobní motorové vozidlo, kdy v obci překročil maximální povolenou rychlost o 10 km v hodině a byl k projednání tohoto přestupku zastavován vztyčeným terčem červené barvy strážníkem Městské policie Košťany, B. L., která mimo předpisové uniformy měla i označenou žlutozelenou vestu a stála u středové čáry vozovky. Obviněný nejprve přibrzdil a následně se proti poškozené rozjel a tato, aby se vyhnula střetu, musela uskočit na stranu komunikace a došlo k jejímu těsnému minutí, přičemž obviněný vozidlo řídil přesto, že měl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 9. 2010, č. j. 4 T 82/2010-46, uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na pět let a tento trest v době spáchání přestupku vykonával.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 4 To 525/2016-341, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody na tři roky a osm měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a současně zrušil výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 1. 2016, č. j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů a nabídl jiný způsob hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí. Vlastním způsobem hodnocení důkazů dospěl k závěru, že se skutek nemohl stát tak, jak jej popsali svědci. Z těchto výpovědí podle obviněného vyplynulo, že motorové vozidlo aktivně změnilo směr jízdy, aby se poškozené vyhnulo. Kromě toho jsou pochybnosti o tom, kdo řídil motorové vozidlo, neboť mělo ztmavená skla. Podle obviněného je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, neboť se netýkají nesprávné právní kvalifikace. Připomněl, že pod tímto dovolacím důvodem by šlo uplatnit skutkové námitky, pouze pokud by existoval extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. Takový extrémní rozpor však v této věci nelze shledat a skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech. Obviněný se snaží pouze jiným způsobem hodnotit důkazy a polemizuje se závěry soudů obou stupňů.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když obviněný pouze zpochybňuje jednotlivé výpovědi svědků a snaží se jim přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně vycházely především z výpovědí svědků B. L., L. B. a T. Č., které se obviněný v průběhu řízení, ale i v podaném dovolání, snažil zpochybnit. Nejvyšší soud stejně jako soudy nižších stupňů nemá důvod pochybovat o pravdivosti svědeckých výpovědí, které jsou podporovány i listinnými důkazy. Pro stručnost lze odkázat na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů (str. 11-12 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5-7 rozsudku odvolacího soudu).
Skutečnost, že obviněný uplatňuje výlučně námitky proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.