ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1585.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1585/2016-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 2. 2017 o dovolání, které podal obviněný I. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 5 To 372/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 57/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 2 T 57/2012, byl obviněný I. B. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně ve prospěch obviněného proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 5 To 372/2014. Z podnětu obou odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva roky.
Podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, převzatých z rozsudku Okresního soudu v Chomutově, spáchal obviněný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že dne 14. 11. 2008 v K., okr. Ch., v úmyslu vylákat a nevrátit požádal D. H. o půjčení částky 1 000 000 Kč, poté se dohodl s N. Š., že na její účet bude poukázána finanční částka určená jemu a že N. Š. mu ji vyplatí, zjistil od ní číslo jejího účtu, sdělil ho D. H. s tím, že jde o číslo jeho vlastního účtu, na který má D. H. půjčovanou částku poukázat, přičemž D. H. v omylu, že peníze převádí na účet obviněného, je nechal ve skutečnosti převést na účet N. Š., obviněný ihned kontaktoval N. Š., která společně s manželem částku 1 000 000 Kč z účtu vybrala v hotovosti a předala ji obviněnému, který si ji ponechal a D. H. tvrdil, že uvedenou částku neobdržel, neboť D. H. ji mylně převedl na cizí účet, a nikoli na jeho účet.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil námitky podjatosti policejního orgánu, který byl činný v přípravném řízení, předsedy senátu a přísedící jako členky senátu Okresního soudu v Chomutově, který rozhodl ve věci v prvním stupni. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil námitky proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině a proti tomu, na podkladě jakých důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkl, že žádným výrokem nebylo v původním řízení rozhodnuto o jeho námitkách, jimiž se dožadoval vyloučení policejního orgánu a předsedy senátu a přísedící Okresního soudu v Chomutově. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ve věci napadeným rozsudkem znovu poté, co jeho předcházející rozhodnutí byla zrušena usneseními Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, č. j. 7 Tdo 1502/2015-38, a č. j. 7 Tdo 1502/2015-44, s tím, že mu bylo zároveň přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení Krajský soud v Ústí nad Labem odstranil vady vytknuté v citovaných usneseních Nejvyššího soudu a rozhodl rozsudkem, který lze akceptovat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Vyloučení policejního orgánu činného v přípravném řízení obviněný namítl v podstatě proto, že s organizační složkou policie, u níž působí tento policejní orgán, spolupracuje jako tlumočnice N. Š., která v tomto řízení vystupovala jako svědkyně a bylo jí přiznáno postavení poškozené. Vyloučení předsedy senátu Okresního soudu v Chomutově obviněný namítl v souvislosti s tím, že jde o soudce, který sám je trestně stíhán. Vyloučení přísedící Okresního soudu v Chomutově obviněný namítl s ohledem na to, jak v hlavním líčení reagovala na jeho průběh. Tyto námitky obviněný uplatnil již v původním řízení.
Z povahy námitek obviněného je patrno, že měl zřejmě na mysli vyloučení policejního orgánu, předsedy senátu a přísedící podle §30 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, přísedící a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Má-li být důvodem vyloučení poměr k projednávané věci, musí mít osoba, o jejíž vyloučení jde, nějaký osobní vztah k věci, zejména v tom smyslu, že sama nebo jiná jí blízká osoba byla účastníkem či svědkem spáchaného skutku, že tímto skutkem byla nějak osobně dotčena, že má nějaký osobní zájem na výsledku řízení, že z určitého výsledku řízení může mít prospěch či naopak újmu apod.
Jde-li o vyloučení kvůli poměru k osobám vystupujícím v řízení či k jinému orgánu činnému v trestním řízení, musí mít osoba, o jejíž vyloučení jde, nějaký blízký osobní vztah k těmto osobám, typicky příbuzenský, rodinný či jiný podobný vztah, vztah blízkého osobního přátelství či naopak vztah osobního nepřátelství apod.
Součinnost N. Š. jako tlumočnice s policií rozhodně není s to odůvodnit závěr, že policejní orgán činný v přípravném řízení byl vyloučen. Z ničeho nevyplývá, že by se jednalo o nějaký bližší osobní vztah mezi N. Š. a policejním orgánem, který by svou povahou nějak překračoval rámec úřední součinnosti policie a tlumočnice zapsané v seznamu tlumočníků. Navíc se policejní orgán nijak nepodílel na žádném ze soudních rozhodnutí. Obviněný se v souvislosti s namítanou podjatostí policejního orgánu ohrazoval proti tomu, že N. Š. byla v původním řízení považována za poškozenou. K tomu je třeba poznamenat, že to evidentně souviselo s tím, že obviněný byl stíhán a rozsudkem Okresního soudu v Chomutově uznán vinným též pro trestný čin poškozování cizích práv spáchaným na újmu N. Š., a rozhodně nešlo o žádný projev nějakého osobního vztahu policejního orgánu, z něhož by se dalo vyvozovat jeho vyloučení.
Okolnost, že předseda senátu Okresního soudu v Chomutově je sám trestně stíhán, nemá z hlediska otázky jeho vyloučení v dané věci žádný význam. S touto věcí nemá jeho trestní stíhání žádnou spojitost, zejména ne v tom smyslu, že by byl stíhán pro nějaké jednání provedené v rámci nebo v souvislosti s touto kauzou nebo v souvislosti s nějakým vztahem k osobám vystupujícím v tomto řízení.
Namítaná reakce přísedící Okresního soudu v Chomutově na průběh hlavního líčení byla nevhodná, přísedící se jí měla zdržet, předseda senátu ji kvůli tomu usměrnil, ale důvodem jejího vyloučení není, neboť pochybnost o nestrannosti jejího rozhodování z ní nijak nevyplývá. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově byl odůvodněn věcně a v adekvátní návaznosti na obsah hlavního líčení. Jeho vadou bylo jen chybné právní posouzení skutku spočívající v aplikaci ustanovení §209 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, avšak toto pochybení rozhodně nebylo projevem nějaké osobní předpojatosti přísedící proti obviněnému.
Vztah policejního orgánu činného v přípravném řízení ani vztah předsedy senátu a přísedící Okresního soudu v Chomutově k projednávané věci a k osobám vystupujícím v řízení nebyl dotčen ničím, co by odůvodňovalo jejich vyloučení podle §30 odst. 1 tr. ř.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Takové námitky obviněný v posuzované věci neuplatnil a podané dovolání zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Skutkové námitky ovšem nejsou dovolacím důvodem, neboť předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozeného D. H. a ve výpovědích svědků N. Š. a jejího manžela J. Š. Z těchto výpovědí přesvědčivě vyplývají takové skutkové okolnosti, které vyvracejí obhajobu obviněného, že poškozenému omylem uvedl číslo účtu N. Š. místo čísla svého účtu a že od N. Š. žádné peníze nepřevzal. Okolnosti vyplývající z výpovědí uvedených svědků ve spojení s objektivně zjištěnými souvislostmi, zejména pokud se vztahují k bezprostřední časové návaznosti výběru částky 1 000 000 Kč v hotovosti na převod této částky na účet N. Š., jasně ukazují na to, že obviněný záměrně sdělil poškozenému číslo účtu N. Š., aby mohl v rozporu se skutečností předstírat, že žádné peníze od poškozeného neobdržel. Ve světle těchto souvislostí se jeví věrohodně výpovědi svědků N. Š. a J. Š., kteří podrobně, konkrétně, jednoznačně, bez podstatnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsali výběr částky 1 000 000 Kč z účtu a její předání obviněnému, a to v návaznosti na předcházející jednání obviněného, který se na číslo účtu N. Š. dotazoval a avizoval převod peněz na její účet, ale pro sebe.
Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Tím, jaká skutková zjištění soudy vyvodily z provedených důkazů, nebylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.
Pokud obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a neztotožňuje se ani se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není to dovolacím důvodem.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného dovoláním, které bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
O chybějící nebo neúplný výrok se jedná za situace, kdy soud ve výrokové části rozhodnutí nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí.
V posuzované věci byla předmětem rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem odvolání obviněného a státní zástupkyně podaná proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově. Jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem z podnětu těchto odvolání zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově a nově sám rozhodl výrokem o vině, který má náležitosti stanovené v §120 odst. 3 tr. ř., a výrokem o trestu, který má náležitosti stanovené v §122 odst. 1 tr. ř., pak svým rozsudkem vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí.
Za chybějící výrok obviněný pokládal výrok, kterým podle jeho názoru mělo být rozhodnuto o jím uplatněných námitkách podjatosti. O vyloučení orgánů činných v trestním řízení se rozhoduje usnesením podle §31 odst. 1 tr. ř., §119 odst. 1 tr. ř., a nikoli rozsudkem, jímž se meritorně rozhoduje o vině a trestu, resp. o odvolání.
V napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem žádný výrok nechybí ani není neúplný, zejména v rozsudku nechybí výrok, jímž by mělo být podle námitek obviněného rozhodnuto o vyloučení policejního orgánu a předsedy senátu a přísedící Okresního soudu v Chomutově. Jestliže o námitkách podjatosti, které obviněný uplatnil v původním řízení, nebylo rozhodnuto usnesením podle §31 odst. 1 tr. ř., nemá to za následek to, že by v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem nějaký výrok chyběl nebo byl neúplný.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu