ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1634.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1634/2016-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. 3. 2017 dovolání obviněného P. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 12 To 126/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 167/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 12 To 126/2016, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 12. 2015, sp. zn. 2 T 167/2014, ohledně obviněného P. M.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikazuje , aby věc obviněného P. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 12 To 126/2016, byl z podnětu odvolání obviněného P. M. a jednoho z poškozených podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 12. 2015, sp. zn. 2 T 167/2014, ohledně obviněného P. M. a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014, ve výroku o vině obviněného P. M. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a ve výroku o trestu, přičemž byly zrušeny i další obsahově navazující výroky, a obviněný P. M. byl uznán vinným v bodech 1-29 zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3 přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 30-48 dalším zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 35, 37 přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za pomoc k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 11 T 122/2013, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody na sedm roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014, a výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 11 T 122/2013, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Důvodem změny byl závěr Krajského soudu v Hradci Králové, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nesprávně vymezil rozsah, v němž byly dány podmínky stanovené v §45 odst. 1 tr. zákoníku pro zrušení rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014, pro nové vyslovení viny a pro uložení společného trestu.
Obviněný P. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok o vině a v důsledku toho i další navazující výroky. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil útoků uvedených v bodech 1, 3, 11, 30, 31, 35, 37, 43, 45, 47 napadeného rozsudku. Podstatou jeho námitek bylo to, že provedenými důkazy nebylo spolehlivě prokázáno, že by byl pachatelem zmíněných útoků. Vyjádřil názor, že nepodloženým výrokem o vině v uvedených bodech bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jak je zakotveno v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a vadnou část rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby ho sám uznal vinným v rozsahu nezahrnujícím uvedené body a aby mu uložil mírnější trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zčásti důvodné, a to pokud směřovalo proti bodům 1, 3, 11, 30 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
V této části napadeného rozsudku byl obviněný uznán vinným v podstatě tím, že
- v době od 14,00 hodin dne 5. 4. 2013 do 7,00 hodin dne 8. 4. 2013 v B., N.. T. G. M. ..., se vloupal do budovy zámku, vnikl do kanceláří, pomocí úhlové brusky rozřízl víko uzamčeného trezoru, překonal zabezpečovací mechanismus a z trezoru odcizil 77 804 Kč a 265 EUR, dále odcizil klíče, mobilní telefon a další věci, čímž způsobil obchodní společnosti Panství Bechyně, s.r.o., odcizením škodu ve výši 86 530 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši nejméně 8 000 Kč (bod 1),
- v době od 00,00 hodin dne 14. 5. 2013 do 05,37 hodin dne 15. 5. 2013 v obci Z. – K. se vloupal do objektu Obchodního družstva IMPRO, v účtárně vyřízl čtvercový otvor do trezoru v místě uzavíracího mechanismu, vypáčil ho, odcizil z něj hotovost ve výši 1 087 956 Kč a 299,42 EUR, pistoli zn. ČZ vz. 27 ráže 7,65 mm a na zařízení objektu způsobil škodu ve výši 24 510 Kč (bod 3),
- v době od 23,47 hodin do 23,53 hodin dne 9. 9. 2013 v T., V. ..., se vloupal do budovy obchodní společnosti Vožická, a.s., vypnul jističe zásuvek a osvětlení, vypáčil dveře postupně do několika místností, kde vše prohledal, ale nic neodcizil, protože byl vyrušen příjezdem pracovníků bezpečnostní služby a podařilo se mu utéci, přičemž na zařízení objektu způsobil škodu ve výši nejméně 7 050 Kč (bod 11).
- v době od 19,30 hodin dne 13. 12. 2013 do 01,30 hodin dne 14. 12. 2013 v Č. B., H. ..., se vloupal do objektu obchodní společnosti Auto Kelly, a.s., kde odcizil kovový trezor s hotovostí ve výši 30 000 Kč, způsobil tím škodu ve výši 33 000 Kč a na zařízení objektu způsobil škodu ve výši nejméně 7 200 Kč (bod 30).
Skutková zjištění týkající se těchto i všech dalších útoků, jejichž spáchání obviněný popřel, Krajský soud v Hradci Králové převzal z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se odvolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu tedy jsou námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistily soudy a který byl vyjádřen v bodech 1, 3, 11, 30 napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neznamenal ve spojení se skutkovým stavem zjištěným v dalších bodech naplnění znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podané dovolání obviněný založil na tvrzení, že útoky uvedené v bodech 1, 3, 11, 30 napadeného rozsudku nespáchal a že není osobou totožnou s pachatelem těchto útoků, a dále na tom, že zjištění soudů, podle něhož je touto osobou, nemá podklad v důkazech. Takto pojaté námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu nejsou dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže skutková zjištění soudů jsou v tak extrémním rozporu s důkazy, že tím je porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se projevuje typicky tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy může nastat i tehdy, když skutková zjištění jsou založena na úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, přičemž z ostatních důkazů skutková zjištění soudů nevyplývají. O takový případ jde i v posuzované věci.
Obviněný ve svých výpovědích v přípravném řízení a v hlavním líčení popřel spáchání skutků uvedených v bodech 1, 3, 11, 30 napadeného rozsudku.
Z odůvodnění rozsudků obou soudů je patrno, že rozhodujícím usvědčujícím důkazem ve vztahu k bodům 1, 11, 30 byly svědecké výpovědi policistů, kterým obviněný před zahájením trestního stíhání podával vysvětlení, při němž se k oběma útokům doznal. Soudy si byly vědomy nedostatku podmínek pro to, aby úřední záznam sepsaný o podaném vysvětlení mohl být použit jako důkaz (§158 odst. 6 tr. ř.). Za této situace Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v hlavním líčení jako svědky vyslechl policisty přítomné při podaném vysvětlení a svá skutková zjištění opřel o to, jak tito svědkové reprodukovali obsah vysvětlení. Krajský soud v Hradci Králové se s tímto postupem ztotožnil.
Nejvyšší soud však nemohl popsaný postup akceptovat, neboť oba soudy ve skutečnosti nepřípustným způsobem obešly důkazní nepoužitelnost podaného vysvětlení. Jestliže doznání nějaké osoby, učiněné vůči orgánu činnému v trestním řízení, má být usvědčujícím důkazem, na němž je vybudován odsuzující výrok, musí být tato osoba vyslechnuta v procesním postavení obviněného po řádném poučení o tom, jaká práva v tomto postavení má podle zákona (§33 odst. 1 tr. ř.). Tyto podmínky nejsou splněny v situaci, kdy osoba podává policejnímu orgánu vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř. a kdy policejní orgán o obsahu vysvětlení sepíše úřední záznam podle §158 odst. 6 tr. ř. Nedostatek uvedených podmínek nelze nahradit či obejít tím, že se jako svědci vyslechnou policisté, kteří byli přítomni podanému vysvětlení a kteří potvrdí jeho obsah. Protiústavnost takového postupu byla konstatována v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 677/2003, sp. zn. III. ÚS 451/2004, sp. zn. II. ÚS 2014/2007 a dalších. Z toho vyplývá, že ke svědeckým výpovědím policistů, pokud se vyjadřovali k obsahu vysvětlení, které podával obviněný ohledně útoků uvedených v bodech 1, 11, 30, se nedalo přihlížet. Zmíněné výpovědi byly ve skutečnosti jako důkaz nepoužitelné.
Za tohoto stavu se zjištění, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem útoků uvedených v bodech 1, 11, 30, ocitá v extrémním nesouladu s ostatními (tj. použitelnými) důkazy, které k otázce, kdo je pachatelem, nemají žádný vztah, neboť objasňují jen samotný fakt vloupání a jeho následky, případně mají k této otázce vztah, z něhož pachatelství obviněného dostatečně přesvědčivě nevyplývá. Ve vztahu k bodu 1 úvahy soudů o tom, že bylo vyvráceno alibi obviněného pro dobu spáchání činu, nejsou s to odůvodnit závěr, že obviněný je pachatelem. Závěr soudů o nepravdivosti tvrzení obviněného, podle něhož na něm policisté při podávaném vysvětlení vylákali doznání, nemá žádný význam za situace, kdy obsah podaného vysvětlení - byť zprostředkován svědeckými výpověďmi policistů - není použitelným důkazem. V bodech 11, 30 pak jde o to, že jediným použitelným důkazem vyvolávajícím podezření vůči obviněnému je pachová stopa nalezená při ohledání místa činu, což platí i pro bod 3 (u tohoto bodu soudy ale neargumentovaly doznáním obviněného před policisty v rámci podávaného vysvětlení).
Metoda pachové identifikace obecně je přijatelným důkazem, avšak má povahu důkazu podpůrného a nepřímého s tím, že zásadně není přípustné, aby odsuzující výrok byl v otázce totožnosti pachatele založen výlučně jen na tomto jediném důkazu. Jde o metodu, která je založena na chování zvířete (psa) a jejíž výsledek nelze ověřit smyslovým vnímáním člověka. Z toho vyplývá požadavek, aby tento důkaz byl hodnocen se zvýšenou mírou obezřetnosti. Proto je k spolehlivému usvědčení obviněného zásadně třeba, aby tu byl kromě pachové stopy ještě nějaký další byť jen nepřímý důkaz, který osobu obviněného spojuje se spáchaným útokem (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/97, sp. zn. II. ÚS 418/99 a další). Výjimečně lze připustit odsuzující závěr o vině jen na podkladě samotných pachových stop, je-li takový závěr dostatečně přesvědčivě odůvodněn takovými okolnostmi, jakými jsou např. větší množství stop, jejich rozmístění, povaha předmětů, na kterých byly nalezeny, charakter místa, kde se nacházely, rozsah prostoru, který je jimi vymezen, apod. Za situace, kdy je výrok o vině v bodech 3, 11, 30 v otázce pachatelství obviněného založen na jediné pachové stopě (body 3, 11), resp. na dvou pachových stopách nalezených na krumpáči použitém při vloupání (bod 30), a kdy proti obviněnému nejsou jiné použitelné důkazy, nemůže rozhodnutí ani jednoho z obou soudů obstát
Ve vztahu k útoku uvedenému v bodě 1 soudy v odůvodnění rozsudků odkázaly na modus operandi. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou na str. 29 odůvodnění rozsudku uvedl, že obviněný „je usvědčován … ve spojení se zachovalým modem operandi“. Krajský soud v Hradci Králové na str. 28 rozsudku poukázal „na způsob provedení trestné činnosti, jenž je zcela totožný se způsobem trestné činnosti, která byla obviněnému prokázána v jiných dílčích útocích“. Soudy nijak nevysvětlily, co konkrétně by mělo být na způsobu provedení útoku uvedeného v bodě 1 tak specifického, že z toho jako jediný možný závěr vyplývá pachatelství obviněného. Ostatní útoky se vyznačují takovým způsobem vloupání do různých objektů, který je spíše běžný, a to lze konstatovat i o způsobu vloupání popsaného v bodě 1. Pokud soudy případně měly na mysli vniknutí do trezoru, pak je třeba poznamenat, že tu je určitá podoba s útokem uvedeným v bodě 3, avšak u tohoto útoku je pachatelství obviněného přinejmenším sporné. Jinak lze poznamenat, že v části útoků, jimiž byl obviněný jinak uznán vinným, směřovalo jeho jednání také proti trezorům. To evidentně souviselo s tím, že vloupání byla motivována snahou získat peníze v objektech, o kterých se dalo předpokládat, že se v nich peníze nacházejí. Jednalo se o různé způsoby jednání zahrnující jak odcizení menších, převážně příručních trezorů, tak o různé způsoby vniknutí do větších trezorů. Soudy nijak nevysvětlily, co konkrétně by mělo být na způsobu manipulace s trezory tak specifické pro obviněného, že by bylo možné přesvědčivě učinit závěr o jeho pachatelství i v případě útoků uvedených v bodech 1, 3, jejichž spáchání obviněný popřel.
V bodech 1, 3, 11, 30 napadeného rozsudku je výrok o vině založen v otázce pachatelství obviněného na takových zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s důkazy. Výrok o vině v těchto bodech představuje porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. Přitom předmětem právního posouzení může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím základní ústavně garantovaná práva, zejména pak právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud tudíž musel ve zmíněném rozsahu zasáhnout do skutkového základu napadeného rozsudku.
Naproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že lze akceptovat skutková zjištění uvedená v bodech 31, 35, 37, 43, 45, 47 napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, třebaže obviněný popíral spáchání zde uvedených útoků. Také v těchto případech šlo (s výjimkou bodu 37) o to, že za usvědčující důkaz proti obviněnému soudy považovaly pachové stopy nalezené vždy na místě činu, avšak zároveň svůj závěr o pachatelství obviněného podepřely dalšími důkazy potvrzujícími spojení osoby obviněného s příslušným útokem.
V bodě 31 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu obchodní společnosti DÍTĚ, s.r.o., v N., B. ... Usvědčen byl jednak třemi pachovými stopami nalezenými na klíči od trezoru, na madle šatní skříňky a na klice dveří, jednak mechanoskopickými stopami, které byly nalezeny na místě páčení a které odpovídaly páčidlu nalezenému u obviněného při domovní prohlídce.
V bodě 35 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu obchodní společnosti GOIS, s.r.o., v N. M. n. M. Usvědčen byl dvěma pachovými stopami, které byly nalezeny na dvířkách trezoru a na cihle přenesené ke vchodovým dveřím, a dále takovým aspektem způsobu provedení činu, který používal častěji i při jiných útocích, kdy se snažil zakrýt stopy rozsypáním aromatického koření a vylitím dezinfekční tekutiny. Jde o tak specifickou okolnost činu, že ji lze považovat za důkaz, který obviněného bez důvodných pochybností usvědčuje.
V bodě 37 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu rybářského závodu v O. u rybníka Broumar. Závěr soudů, že byl pachatelem, má přijatelný podklad ve zjištění, že prostor kanceláře, kde byly odcizeny věci uvedené ve výroku, byl posypán pepřem a polit rumem. Také v tomto případě se jedná o okolnost, která je pro trestnou činnost obviněného příznačná a ve vztahu k jeho osobě sotva zaměnitelná, takže bez důvodných pochybností ukazuje na jeho pachatelství. Tento závěr je podporován zjištěním, že obviněný se později dostavil na místo činu, představil se, dotazoval se na možnost zaměstnání a v době mírně přesahující jeden měsíc od vloupání uvedeného v bodě 37 provedl do téhož objektu další vloupání, které je uvedeno v bodě 46 napadeného rozsudku, při kterém se mu ale nepodařilo nic odcizit a ke kterému se doznal.
V bodě 43 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu benzínové čerpací stanice obchodní společnosti PAP OIL, s.r.o., v K. Usvědčen byl pachovou stopou na páčidle, které bylo nalezeno na místě činu, a doznáním, které učinil v přípravném řízení při výslechu jako obviněný za přítomnosti obhájce. Doznání obviněného plně odpovídalo okolnostem, které byly objektivně zjištěny na místě činu, soudy ho proto správně považovaly za věrohodné a odmítly změnu jeho výpovědi v hlavním líčení, kdy popřel spáchání tohoto útoku.
V bodě 45 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu restaurace Bowling Split v K. n. O. Usvědčen byl pachovými stopami nalezenými na místě činu a doznáním učiněným při výslechu obviněného v přípravném řízení za přítomnosti obhájce. K tomu soudy připojily odkaz na způsob provedení činu při manipulaci s trezorem, kdy bylo podle mechanoskopické expertízy použito paklíče, tedy způsobu, který obviněný i jinak uplatňoval. Doznání obviněného v přípravném řízení bylo plně v souladu s objektivními zjištěními na místě činu, soudy ho tudíž správně hodnotily jako věrohodné a neakceptovaly změnu jeho výpovědi v hlavním líčení, kdy popřel spáchání tohoto útoku.
V bodě 47 byl obviněný uznán vinným vloupáním do objektu obchodní společnosti AGRO Jaroměř, s.r.o., v obci R. - N. Usvědčen byl pachovými stopami, které lze v tomto případě akceptovat jako důkaz prokazující jeho pachatelství s potřebnou mírou jistoty. Při vloupání totiž byla při pokusu o rozřezání kovového trezoru použita autogenová souprava, která se nacházela na místě a na které byly nalezeny pachové stopy obviněného, a to jednak na madle vozíku a jednak na rukojeti hořáku. Další pachová stopa obviněného pak byla nalezena na páčidle. Jde tedy o takový okruh pachových stop, který je dostatečně široký a který vylučuje, že by při jejich ztotožnění s pachovým vzorkem osoby obviněného mohlo dojít k chybě.
Ve vztahu k bodům 31, 35, 37, 43, 45, 47 napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tato část výroku o vině obviněného se opírá o skutková zjištění, která ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele nejsou v žádném extrémním rozporu s důkazy a která naopak mají v důkazech odpovídající obsahový podklad. V uvedené části výroku o vině tedy nebylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními uvedenými ve zmíněných bodech výroku o vině a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy svědčící v těchto bodech o jeho pachatelství, není dovolacím důvodem.
S ohledem na vady, kterými je zatížen výrok o vině obviněného v bodech 1, 3, 11, 30, Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a ohledně obviněného P. M. i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením rozsudků ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby věc obviněného P. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci obviněného P. M. rozhodne.
Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné upozornit, že pokud bude Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodovat o trestu poté, co podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zruší rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014, v části výroku o vině a v celém výroku o trestu, pak nepřichází v úvahu, aby výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Náchodě rušil ještě výrokem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, jak učinil Krajský soud v Hradci Králové v napadeným rozsudkem.
Obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen zrušeným rozsudkem. V důsledku tohoto usnesení Nejvyššího soudu sice odpadl podklad pro další výkon trestu uloženého v posuzované věci, ale zároveň nastal stav, kdy obviněný bude nadále pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání pěti let uložen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 68/2014. Nebylo tedy třeba, aby Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněného podle §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu