ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1728.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1728/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. března 2017 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného F. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 6 To 196/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 27 T 75/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 27 T 75/2015, byl obviněný F. Š. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný se uvedeného přečinu dopustil tím (stručně uvedeno), že nejméně od 27. 5. 2015 se v čase kolem 10.10 hod. zdržoval na území města P., kam přijel úmyslně dopoledne autobusem, kdy v B. u. ležel na trávníku a kontrolovala jej hlídka Městské policie Plzeň a následně přivolaná hlídka Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že je osobou v celostátním pátrání, jevil známky intoxikace neznámou látkou a byl odvezen k lékařskému ošetření, přičemž se na území města P. zdržoval úmyslně, přestože byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 4 T 111/2013, který nabyl právní moci dne 19. 6. 2014, odsouzen za krádež mimo jiné k trestu zákazu pobytu na území okresu P.-m. na dobu dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný, a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupce, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 6 To 196/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá, že se sice zdržoval na území města P., což mu bylo zakázáno úředním rozhodnutím ale, jak již uvedl v dosavadním řízení, nic si z tohoto jednání nevybavuje, nepřemýšlel o tom, protože jednal v úmyslu spáchat sebevraždu a nechtěl úmyslně mařit výkon úředního rozhodnutí. K městu P., že nemá ani žádný osobní vztah nebo jiné vazby, a považuje proto za nelogické, aby cestu úmyslně plánoval. Nevylučuje ani, že na jeho jednání mělo vliv dlouhodobé užívání psychotropních a omamných látek, ke kterému se také doznal. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu, i další rozhodnutí na něj obsahově navazující.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy vycházely ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie a zjistily, že obviněný byl v době zahájení jízdy autobusem do P. schopen uvědomit si, že tímto jednáním se dopouští porušení zákazu pobytu a správně jej proto uznaly vinným trestným činem podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž jeho chybějící osobní vazba k místu zákazu pobytu není významná. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho existenci založil také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Námitka obviněného o neexistenci úmyslné formy zavinění odpovídá uplatněným důvodům dovolání, ale je zjevně neopodstatněná, když stejnou obhajobou obviněného se již zabývaly soudy obou stupňů v původním řízení a dospěly k správnému závěru o naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Dovolací námitky obviněného jsou tak jen opakováním jeho obhajoby v průběhu řízení před soudem, soud I. stupně ji správně hodnotil v souvislosti s dalšími provedenými důkazy a s odkazem na provedené důkazy, zejména původní doznání obviněného a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož závěry podrobně cituje v odůvodnění rozsudku, učinil správný závěr o úmyslném jednání obviněného. Stejnou obhajobou, že se na území města P. nezdržoval úmyslně, se zabýval i soud odvolací, který zdůraznil, že obviněný svoji obhajobu účelově posouvá, ale jeho obhajoba byla vyvrácená, když věděl o uloženém trestu zákazu pobytu a do P. jel cíleně, tedy úmyslně, a závěry psychiatrického znaleckého posudku potvrdily, že v době jízdy autobusem i pohybu na území města P. si uvědomoval společenskou škodlivost svého jednání a toto byl schopen i ovládat, byť jeho ovládací schopnosti byly poněkud sníženy. Odvolací soud rovněž podrobně odůvodnil své rozhodnutí, Nejvyšší soud se s jeho argumentací plně ztotožnil, a proto na ní odkazuje, když by bylo zcela nadbytečné znovu stejnou argumentaci opakovat. Obviněný si byl vědom uloženého trestu zákazu pobytu, do P. jel cíleně a tedy úmyslně, přičemž tvrzený motiv této cesty, že chtěl spáchat sebevraždu, je z hlediska existence subjektivní stránky daného přečinu zcela irelevantní.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitka obviněného o neexistenci úmyslné formy zavinění, kterou se v předchozím řízení zabývaly a správně vypořádaly již soudy nižších stupňů, je zjevně neopodstatněná, a proto nenaplnila uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tedy není dán ani na jeho existenci založený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu