ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.111.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 111/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2017 o dovolání obviněného P. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 2 To 298/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 57/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný P. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 1 T 57/2015, uznán vinným, že
1) dne 30. 9. 2013 ve V. M., okr. V., provedl na pobočce UniCredit Bank Czech Republic, a. s., N., výběr finanční hotovosti ve výši 150 000 Kč a dne 2. 10. 2013 výběr finanční hotovosti ve výši 45 000 Kč z firemního účtu spol. PAPEI KLAN, s. r. o., jako jednatel této společnosti, peníze použil pro svou potřebu a nedoložil k zaúčtování žádné účetní doklady prokazující použití vybraných částek ve prospěch poškozené společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), IČ: 02124831, které svým jednáním tak způsobil škodu ve výši 195 000 Kč,
2) v době od října 2013 do prosince 2013 ve V. M., okr. V., jako osoba zodpovědná za obsluhu loterijního a herního zařízení v herně Maják, Z., V. M., na základě „Smlouvy o zabezpečení obsluhy loterijního a herního zařízení“, kterou jako obsluhovatel uzavřel dne 1. 10. 2013 za společnost PAPEI KLAN, s. r. o., s provozovatelem herního zařízení společností AUTO GAMES, a. s., řádně neodvedl a přisvojil si přiznanou odměnu vyčíslenou v protokolu vyhodnocení provozu zařízení za měsíc říjen 2013 v částce 21 192 Kč, za měsíc listopad 2013 v částce 60 674 Kč, za měsíc prosinec 2013 v částce 35 741 Kč, ke škodě poškozené spol. PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), IČ: 02124831, které tak způsobil celkem škodu 117 607 Kč, dále neodvedl a přisvojil si tržby a přiznané odměny dle protokolu vyhodnocení provozu zařízení za měsíc leden 2014 v částce 149 957 Kč, za měsíc únor 2014 v částce 76 865 Kč, za měsíc březen 2014 v částce 259 122 Kč, kdy neodvedl tržby a přiznané odměny v celkové výši 485 944 Kč, z čehož částka 318 746 Kč náležela jako podíl z tržeb poškozené spol. AUTO GAMES, a. s., IČ: 25544608, a částka 167 198 Kč náležela jako přiznaná odměna poškozené spol. PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), IČ: 02124831,
3) nejméně v době od 10. 6. 2013 do 10. 9. 2013 ve V. M., okr. V., v herně Maják na ul. Z., jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod jménem P. K. v rozporu s uzavřenou smlouvou o zabezpečení obsluhy technického zařízení ze dne 2. 4. 2013 se společností AUTO GAMES, a. s., se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, si z tržeb postupně ponechával finanční prostředky, které byl povinen odvést společnosti AUTO GAMES, a. s., v celkové výši 293 214 Kč, po opakovaných urgencích uhradil pouze 40 000 Kč a pošk. společnosti AUTO GAMES, a. s., IČ: 25544608, Praha, V potočkách 1020, tak způsobil škodu ve výši nejméně 253 214 Kč,
celkem tak způsobil škodu ve výši 856 765 Kč.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let, když mu současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. dále obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozeným AUTO BISTRO, s. r. o., IČ: 02124831, se sídlem 757 01 Valašské Meziříčí, Havlíčkova 234/1, částku 603 551 Kč, a AUTO GAMES, a. s., IČ: 25544608, se sídlem 143 00 Praha – Modřany, V potočkách 1020/6, částku 253 214 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou AUTO BISTRO, s. r. o., se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně (ten tak učinil v neprospěch obviněného z důvodu, že soud prvního stupně nesprávně vyčíslil celkovou škodu, kterou obviněný svým jednáním způsobil) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 2 To 298/2015, tak, že v bodě I. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným shodným zločinem, přičemž v popisu skutku (v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku) uvedl správně výši celkové škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil, a to 1 051 765 Kč (jinak zůstal popis skutku nezměněn). Tím napravil chybu v rozsudku nalézacího soudu (resp. uvedenou tímto soudem při vyhlášení rozsudku) spočívající v nesprávném sečtení jednotlivých částek způsobené škody, kdy tento soud opomenul do celkové výše škody započítat částku 195 000 Kč, tj. škodu způsobenou jednáním obviněného popsaným pod bodem 1) skutkové věty výroku o vině rozsudku společnosti AUTO BISTRO, s. r. o.; odvolací soud následně nově rozhodl o trestu, a to shodně jako soud prvního stupně, a dále o náhradě škody s tím, že obviněnému uložil, aby zaplatil poškozené společnosti AUTO BISTRO, s. r. o., IČ: 02124831, se sídlem 757 01 Valašské Meziříčí, Havlíčkova 234/1, částku 798 551 Kč (uvedením správné výše škody ve vztahu k této poškozené společnosti rovněž zde napravil pochybení soudu prvního stupně vzniklé v důsledku výše zmíněné chyby tohoto soudu ve vyčíslení celkové výše škody způsobené jednáním obviněného), a poškozené společnosti AUTO GAMES, a. s., IČ: 25544608, se sídlem 143 00 Praha – Modřany, V potočkách 1020/6, částku 253 214 Kč. V bodě II. výroku rozsudku odvolací soud podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
4. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Pavla Lva podal proti němu a rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dovolatel především namítl, že v jednáních popsaných v napadených rozsudcích se nejedná o trestněprávní rovinu, ale občanskoprávní. V dalším textu svého podání pak konkretizoval výhrady k právnímu posouzení jednotlivých dílčích útoků soudy obou nižších instancí.
6. Ve vztahu k útoku pod bodem 1) výroku o vině obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením soudu prvního stupně, že neměl zmocnění nakládat s penězi společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní AUTO BISTRO, s. r. o.), přičemž poukázal na to, že odvolací soud k tomu uvedl, že toto posouzení nemá vliv na jeho trestněprávní odpovědnost. Zdůraznil, že navrhl řadu svědků, kteří jednoznačně prokázali, že byl zástupcem poškozené společnosti, jako jednatel měl právo vybrat peníze z jejího účtu a s těmito v rámci společnosti nakládat, když navíc vysvětlil, jak s penězi v daném případě naložil. Poukázal rovněž na to, že soudy nevyhověly jeho požadavku, aby byl přibrán znalec z oboru ekonomie, který by posoudil vedení účetnictví a nakládání s finančními prostředky ze strany obou jednatelů společnosti, tj. jeho a svědkyně M. Š. Ke jmenované svědkyni namítl, že je ve věci osobně zainteresována, a její výpověď je tak ryze účelová. Dále vyjádřil přesvědčení, že neexistuje žádný důkaz svědčící pro závěr, že by se svým jednáním v tomto bodě dopustil trestného činu zpronevěry, neboť z titulu své funkce jednatele a vzhledem k tomu, že měl rozhodující úlohu v řízení společnosti, měl nejen právo, ale i povinnost nakládat s finančními prostředky společnosti. Bylo prokázáno, že z vybraných částek byly placeny výhry třetím osobám, dále vyplácel mzdy, nakupoval zboží, platil nájem, stavební práce, apod. Nesouhlasil proto se zjištěním soudů obou nižších stupňů, že měl peníze použít pro vlastní potřebu, a tvrdil, že toto nebylo prokázáno.
7. K útoku pod bodem 2) výroku o vině dovolatel uplatnil obdobnou argumentaci, když zejména namítl, že bez znaleckého posudku z oboru účetnictví, který by posoudil finanční toky v rámci údajně poškozené společnosti PAPEI KLAN, s. r. o., není možné řádně vyhodnotit, na jakém podkladě soudy dospěly ke zjištění, že tyto prostředky neinvestoval z titulu své funkce v rámci jmenované společnosti, nýbrž si je měl ponechat. Poukázal rovněž na svou dohodu se společností AUTO GAMES, a. s., konkrétně s jejím zástupcem P. S., o době, ve které společnost PAPEI KLAN, s. r. o., měla svůj dluh u této společnosti uhradit, a dále na to, že na základě smlouvy o vzájemné spolupráci a reklamě uzavřené se společností Z. měla společnost PAPEI KLAN, s. r. o., obdržet částku 400 000 Kč, kterou skutečně později obdržela, k čemuž soudy vůbec nepřihlédly. V těchto souvislostech odkázal na výpovědi svědkyň H. N., L. H. a M. N. Jestliže soudy při hodnocení důkazů dospěly k závěru, že je usvědčován svědkyní M. Š., pak jde o nesprávný závěr, neboť jmenovaná svědkyně je jako jeho bývalá družka bezpochyby velmi zaujatou osobou a podala na něj trestní oznámení s cílem vyhnout se vlastní trestněprávní odpovědnosti za finanční situaci poškozené společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. Konečně zdůraznil, že se společností AUTO GAMES, a. s., pro niž v minulosti pracoval, se dohodl, že jí náležející finanční prostředky může použít v rámci svého podnikání s tím, že budou vráceny posléze, což dokládá i „Uznání závazku a dohoda o úhradě pohledávky“ uzavřená mezi nimi, jež v podstatě představuje splátkový kalendář; rovněž tato skutečnost pak svědčí pro závěr, že i v tomto případě jde o občanskoprávní vztah vylučující trestněprávní rovinu věci.
8. Obviněný dále vyslovil názor, že též v případě útoku pod bodem 3) výroku o vině jde o vztah čistě občanskoprávní, kdy původně uzavřená smlouva mezi dvěma subjekty byla posléze posouzena jako trestněprávní jednání jednoho z nich. Rovněž zde se jednalo o dohodu o splátkovém kalendáři s tím, že následně jedna ze stran ji porušila podáním trestního oznámení na druhou stranu, a tudíž strana v postavení dlužníka (on jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod jménem P. K.), jíž bylo věřitelem umožněno dluh splatit v určité době, tomuto nemohla zpronevěřit finanční prostředky, a dopustit se tak zločinu zpronevěry.
9. V závěru svého podání dovolatel uvedl, že se necítí být vinen jednáním, pro které byl odsouzen, a navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil oba napadené rozsudky a aby jej v plném rozsahu zprostil obžaloby.
10. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že část dovolacích námitek obviněného směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a neodpovídá formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Jsou to výhrady, ve kterých provádí vlastní hodnocení důkazů, zejména výpovědi svědkyně M. Š., jejíž hodnověrnost zpochybňuje, a dále opakovaně uplatňovaná námitka týkající se neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomie; rovněž odkazy na rozporná daňová přiznání společnosti PAPEI KLAN, s. r. o., jsou irelevantní, neboť trestní stíhání se týkalo majetkové trestné činnosti obviněného, nikoli daňové disciplíny uvedené firmy.
11. Státní zástupce vyslovil názor, že pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit jen ty námitky, podle kterých v předmětné věci šlo pouze o občanskoprávní vztahy mezi dovolatelem a poškozenými společnostmi. Současně však zdůraznil, že při posuzování důvodnosti těchto námitek je nutno vycházet ze skutkových zjištění v takové podobě, v jaké jsou vymezena v tzv. skutkových větách výroku o vině a v odůvodnění soudních rozhodnutí, nikoli z interpretace skutkových zjištění, jak ji provádí dovolatel. Pokud jde o bod 1) výroku o vině, lze obviněnému přisvědčit, že jako jednatel společnosti byl oprávněn v rámci jejího hospodaření nakládat s jejími finančními prostředky, a že argumentace nalézacího soudu (na straně 24 jeho rozsudku) v tomto směru byla značně nepřiléhavá (odvolací soud však tuto argumentaci označil za poněkud zjednodušenou a při svém rozhodování z takového právního závěru nevycházel); podle skutkových zjištění odvolacího soudu uvedených ve skutkové větě a též v odůvodnění jeho rozhodnutí ovšem dovolatel finanční prostředky vybrané z účtu společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. (jejíž majetek byl rozdílný od jeho majetku), použil pro svou potřebu, což samozřejmě nebylo jejich použitím v rámci podnikatelské činnosti jmenované společnosti, a tudíž takové jednání vykazovalo všechny znaky „přisvojení si cizí věci“ ve smyslu §206 tr. zákoníku. Jestliže přitom zpochybňoval zjištění soudů o použití finančních prostředků pro jeho vlastní potřebu a označoval je za neprokázané, pak takové námitky jsou již skutkového charakteru a v dovolacím řízení k nim nelze přihlížet.
12. Státní zástupce shledal, že k dílčímu útoku pod bodem 2) výroku o vině obviněný vznáší obdobně především skutkové námitky, jimiž zpochybňuje úplnost provedeného dokazování, když se domáhá opatření znaleckého posudku z oboru účetnictví, a správnost skutkových zjištění s poukazem na použití finančních prostředků na investice společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. K tomu uvedl, že ve vztahu k tržbě, která náležela společnosti AUTO GAMES, a. s., jako provozovateli herního zařízení, jsou námitky dovolatele irelevantní též z věcného hlediska, neboť tyto prostředky byly majetkem společnosti AUTO GAMES, a. s., a byly „cizí věcí“ i ve vztahu ke společnosti PAPEI KLAN, s. r. o., a o „přisvojení si svěřené cizí věci“ by šlo i v případě, že by jich obviněný skutečně v určitém rozsahu použil pro potřeby posledně jmenované společnosti. Jednání vymezené ve skutkové větě pod bodem 2) výroku o vině tedy podle státního zástupce rovněž vykazovalo všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, který byl dokonán již v momentě, kdy si dovolatel přisvojil svěřené finanční prostředky, a je pak zcela irelevantní skutečnost, že uzavřel se společností AUTO GAMES, a. s., nějakou dohodu o úhradě „dluhu“, tj. fakticky o náhradě způsobené škody; dobrovolná náhrada škody způsobené trestným činem, i když je reálně provedena, je pouze polehčující okolností ve smyslu §41 písm. j) tr. zákoníku a v žádném případě nevede k tomu, že by se jednání pachatele stalo pouze civilněprávním vztahem.
13. Z obdobných důvodů státní zástupce shledal bezpředmětnými i námitky obviněného týkající se bodu 3) výroku o vině. Poukázal na to, že podstata jeho trestněprávního jednání spočívala v ponechání si částky 293 214 Kč z tržeb náležejících společnosti AUTO GAMES, a. s.; takto vymezené jednání, které v tomto případě dovolatel ani po skutkové stránce nijak nezpochybňuje, vykazuje též všechny znaky zločinu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, a je zcela irelevantní skutečnost, že poškozená společnost byla původně ochotna řešit věc uzavřením dohody o splátkovém kalendáři, tj. prostředky práva civilního, a až následně přistoupila k podání trestního oznámení (podle skutkových zjištění obviněný po opakovaných urgencích uhradil pouze 40 000 Kč z výše uvedené částky, takže podmínky splátkového kalendáře zřejmě neplnil). Argumentace dovolatele v tomto ohledu směřuje k poněkud bizarnímu závěru, že se dopustil protiprávního jednání nikoliv on přisvojením si cizích finančních prostředků, nýbrž poškozená společnost tím, že na něho podala trestní oznámení.
14. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce shrnul, že dovolací námitky obviněného zčásti obsahově neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti pak jde o námitky zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 30. 1. 2017). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
19. Z tohoto pohledu je zřejmé, že většina námitek, jež obviněný ve svém dovolání uplatnil, nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Jednalo se jednak o jeho výhrady k hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědkyně M. Š., k níž namítl, že je ryze účelová, neboť jmenovaná svědkyně jako jeho bývalá družka a rovněž jednatelka společnosti PAPEI KLAN, s. r. o., byla na věci osobně zainteresovaná, a tudíž velmi zaujatá, a podala na něj trestní oznámení s cílem vyhnout se vlastní trestní odpovědnosti, a rovněž výpovědí svědkyň H. N., L. H. a M. N., o nichž tvrdil, že měly dosvědčit jím uváděné skutečnosti, a dále o námitku vztahující se k úplnosti provedeného dokazování, a to že soudy neprovedly jím navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví (ekonomie), bez něhož však nelze dospět ke zjištění, jež učinily soudy obou stupňů, že použil pro svoji potřebu finanční prostředky uvedené pod body 1) a 2) výroku o vině soudních rozhodnutí. Takovými námitkami dovolatel primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a procesního postupu soudů a domáhal se jejich změny ve svůj prospěch, přičemž současně předkládal vlastní verzi skutkového děje; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku (jeho jednotlivých útoků) jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Uvedenou argumentaci obviněného však pod jím tvrzený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) nelze podřadit.
20. Nejvyšší soud se v tomto směru plně ztotožnil s výstižným vyjádřením státního zástupce, což mu umožňuje, aby na toto vyjádření (již z důvodů procesní ekonomie) z podstatné části odkázal. Stačí jen připomenout, že dovolací soud je při svém rozhodování vázán skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, k nimž došly na základě procesu dokazování.
21. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť dovolatel se omezil v podstatě pouze na kritiku úplnosti provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů a žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyplývajícími právními závěry obou soudů nenamítl. Nadto je třeba poznamenat, že Nejvyšší soud v tomto ohledu neshledal jakékoliv pochybení ze strany obou soudů nižších instancí, když soud nalézací při provádění a oba soudy při hodnocení důkazů postupovaly precizně, v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., čímž dospěly ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Takto zjištěný skutek následně podřadily pod správnou a zákonnou skutkovou podstatu a právně jej kvalifikovaly jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
22. Nejvyšší soud v celé řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují takové vady, které by bylo nutno v dovolacím řízení napravovat. Ke stejným závěrům dospěl i Ústavní soud (srov. například jeho rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09 a I ÚS 1601/07 aj.). V návaznosti na to je třeba uvést, že v rozhodnutích učiněných v předchozím řízení jsou řádně a podrobně zdůvodněny závěry, které oba soudy nižších instancí učinily, přičemž tyto závěry odpovídají provedeným důkazům (srov. zejména strany 23 až 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a strany 8 až 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. Jak již shora zmínil státní zástupce, z dovolací argumentace obviněného je relevantním dovolacím důvodem pouze námitka, že v posuzované věci mají jednání popsaná pod body 1), 2) a 3) výroku o vině rozhodnutí soudů obou stupňů charakter občanskoprávních vztahů mezi ním a poškozenými společnostmi.
24. Nejvyšší soud se sice s takovým názorem státního zástupce ztotožnil, současně však takovou námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel brojil proti právnímu posouzení jednotlivých útoků daného skutku jako trestného činu a z toho vyplývající trestněprávní odpovědnosti a trestněprávním důsledkům, neshledal opodstatněnou; a protože se i v další části ztotožnil s přiléhavou argumentací státního zástupce v jeho vyjádření, považuje za potřebné zmínit či zdůraznit jen následující skutečnosti.
25. Podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se zločinu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
26. Za cizí věc se tradičně považují zejména cizí hotové peníze a též cizí peněžní prostředky na účtu. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli , jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu , která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (§15 tr. zákoníku). Značnou škodou je škoda ve výši nejméně 500 000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody. (k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2007 až 2010 a s. 2015 až 2017).
27. Ze skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování, která soud druhého stupně shledal správnými, formulovaných ve skutkových větách rozsudků soudů obou stupňů a rozvedených v odůvodnění jejich rozhodnutí, a z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný (zkráceně)
1) dne 30. 9. 2013 provedl … výběr finanční hotovosti ve výši 150 000 Kč a dne 2. 10. 2013 výběr finanční hotovosti ve výši 45 000 Kč z firemního účtu … spol. PAPEI KLAN, s. r. o., jako jednatel této společnosti, peníze použil pro svou potřebu a nedoložil k zaúčtování žádné účetní doklady prokazující použití vybraných částek ve prospěch poškozené společnosti PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), … které svým jednáním tak způsobil škodu ve výši 195 000 Kč,
2) v době od října 2013 do prosince 2013 … jako osoba zodpovědná za obsluhu loterijního a herního zařízení v herně Maják … na základě „Smlouvy o zabezpečení obsluhy loterijního a herního zařízení“, kterou jako obsluhovatel uzavřel dne 1. 10. 2013 za společnost PAPEI KLAN, s. r. o., s provozovatelem herního zařízení společností AUTO GAMES, a. s., řádně neodvedl a přisvojil si přiznanou odměnu … ke škodě poškozené spol. PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), … které tak způsobil celkem škodu 117 607 Kč, dále neodvedl a přisvojil si tržby a přiznané odměny, … kdy neodvedl tržby a přiznané odměny v celkové výši 485 944 Kč, z čehož částka 318 746 Kč náležela jako podíl z tržeb poškozené spol. AUTO GAMES, a. s., … a částka 167 198 Kč náležela jako přiznaná odměna poškozené spol. PAPEI KLAN, s. r. o. (nyní pod názvem AUTO BISTRO, s. r. o.), …,
3) nejméně v době od 10. 6. 2013 do 10. 9. 2013 … v herně Maják … jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod jménem P. K. … v rozporu s uzavřenou smlouvou o zabezpečení obsluhy technického zařízení ze dne 2. 4. 2013 se společností AUTO GAMES, a. s., se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, si z tržeb postupně ponechával finanční prostředky, které byl povinen odvést společnosti AUTO GAMES, a. s., v celkové výši 293 214 Kč, po opakovaných urgencích uhradil pouze 40 000 Kč a pošk. společnosti AUTO GAMES, a. s., … tak způsobil škodu ve výši nejméně 253 214 Kč,
celkem tak způsobil škodu ve výši 1 051 765 Kč.
28. Podle soudy učiněných skutkových zjištění a obsahu spisu současně není pochyb o tom, že obviněný uzavřel výše uvedené smlouvy se společností AUTO GAMES, a. s., jako provozovatelem, přičemž tak jako obsluhovatel učinil jednak jako osoba samostatně výdělečně činná a jednak jako jednatel zastupující obsluhovatele, jímž byla společnost PAPEI KLAN, s. r. o. (ve smyslu §133 odst. 1 obchodního zákoníku byl tak statutárním orgánem této společnosti). Je tudíž zřejmé, že ve druhém jmenovaném případě byl osobou, které byly společností PAPEI KLAN, s. r. o., svěřeny finanční prostředky, a to peněžní prostředky na účtu společnosti a odměny náležející této společnosti za zabezpečení obsluhy loterních a herních zařízení, neboť tyto mu byly odevzdány do jeho faktické moci s tím, aby s nimi nakládal v souladu se zájmy společnosti (povinnost, aby s takto svěřenými prostředky nakládal v zájmu společnosti, jejímž byl jednatelem, vyplývala z ustanovení §135 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož byli jednatelé povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, a rovněž ze smyslu ustanovení §194 odst. 5 obchodního zákoníku, podle něhož byl jednatel povinen vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře). Současně mu jako obsluhovateli, resp. jako jednateli zastupujícímu obsluhovatele společnost PAPEI KLAN, s. r. o., ze shora citovaných smluv vyplývala povinnost předat veškeré tržby z loterních a herních zařízení provozovateli společnosti AUTO GAMES, a. s. (jemuž tržby náležely od okamžiku jejich vzniku) s tím, že byl povinen tržbu vložit na účet společnosti nebo je předat v hotovosti k rukám zástupce provozovatele.
29. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, z výpovědí svědků M. Š., P. S., L. P., H. N., M. N. a L. H., a dále z listinných důkazů, obviněný svým výše uvedeným povinnostem jak vůči společnosti PAPEI KLAN, s. r. o., tak společnosti AUTO GAMES, a. s., nedostál. V rozporu se zájmy prvně jmenované společnosti jednak odčerpal z jejího účtu finanční prostředky a použil je pro svou potřebu, a dále řádně neodvedl a přisvojil si přiznanou odměnu náležející této společnosti jako obsluhovateli loterních a herních zařízení. Své povinnosti porušil i vůči společnosti AUTO GAMES, a. s., neboť jako obsluhovatel, resp. jednatel zastupující obsluhovatele neodvedl a přisvojil si tržby patřící této společnosti jako provozovateli loterních a herních zařízení. Z těchto skutečností a za situace, kdy se daného jednání dopouštěl po několik měsíců, je přitom nade vší pochybnost zřejmé, že obviněný jednal úmyslně (srov. §15 tr. zákoníku).
30. V posuzovaném případě nemůže obstát ani obhajoba obviněného spočívající v tvrzení o občanskoprávním charakteru vztahů mezi ním a poškozenými společnostmi a mířící v tomto smyslu zřejmě k případné aplikaci zásady subsidiarity trestní represe.
31. Je třeba uvést, že tato zásada je obsažena v §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z tohoto vymezení, které navazuje na zásadu zákonnosti vyjádřenou v §12 odst. 1 tr. zákoníku, podle které jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze uložit, plyne, že trestní represe, tj. prostředky trestního práva, je možné v konkrétní věci použít jen tehdy, když jde o společensky škodlivé jednání a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nepostačuje.
32. Takto definovaným principem „ultima ratio“ je zajištěno, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Z uvedeného vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (v podrobnostech k tomu srov. nálezy Ústavního soudu například ve věcech sp. zn. II. ÚS 372/2003, I. ÚS 558/2001, I. ÚS 69/2006, I. ÚS 541/2010, II. ÚS 1098/2010, dále celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., z komentované literatury pak Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. BECK, 2012, str. 117 a 118).
33. Nejvyšší soud se v tomto směru plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně (srov. stranu 25 odůvodnění jeho rozsudku), že vzhledem k celkové délce doby, po kterou obviněný shora popsaným způsobem jednal, a k výši způsobené škody, jež přesáhla 1 000 000 Kč, a rovněž k subjektivní stránce daného trestného činu, tj. k úmyslné formě zavinění, jeho jednání takto vymezeným kritériím pro použití zásady subsidiarity trestní represe a na ni navazujícího principu ultima ratio neodpovídalo a ochrana pouze prostředky práva civilního v daném případě nepostačovala.
34. S ohledem na výše rozvedené skutečnosti tudíž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oběma soudy nižších instancí zjištěné jednání obviněného, jak je popsané ve skutkových větách výroků o vině a rozvedené v odůvodnění jejich rozhodnutí, naplňuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
35. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněného je v převážné části opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před soudy obou stupňů, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly.
36. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 3. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu