ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1301.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1301/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 To 127/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 3 T 5/2016, uznal obviněného M. B. vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který obviněného odsoudil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 a §84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to tam popsaného zavíracího nože. Podle §99 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku mu uložil ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Rovněž rozhodl i o náhradě škody.
2. Skutek, jímž obviněného uznal vinným, spočíval v tom, že dne 15. 9. 2015 kolem 23.00 hodin v P. na Č. M., ul. B. V., v parku v blízkosti sloupu veřejného osvětlení napadl slovně urážlivými výrazy zde procházející poškozené A. T., a U. S., státní příslušníky U., když tito procházeli kolem lavičky, na které seděl obviněný společně s L. K., s nímž se krátce předtím seznámil, v důsledku čehož se oba poškození zastavili a následně došlo mezi poškozenými a obviněným ke slovní potyčce, která vyústila ve vzájemné fyzické napadání, spočívající ve strkání a vzájemných úderech pěstí, kdy jednání obviněného i poškozených bylo ovlivněno alkoholem, který během večera vypili; následně obviněný vytáhl z kapsy mikiny na břiše zavírací nůž s dřevěnou střenkou o délce čepele 128 mm a celkové délce 280 mm, kterým bodl střední silou poškozeného A. T. do pravého ramene a způsobil mu bodné poranění pravé horní končetiny, respektive průbod její horní části s bodným kanálem probíhajícím deltovým svalem před hlavicí pažní kosti, přičemž v útoku dále pokračoval a bodl silou o větší intenzitě výše uvedeným nožem poškozeného do břicha a způsobil mu tak bodné poranění břicha, a to hlubokou bodnou ránu levé strany břicha pronikající do dutiny břišní se zasažením tlustého střeva a s krvácením do dutiny břišní, kdy vbod dosahoval délky 2 cm, a byl umístěn v zevní části levého podžebří a bodný kanál probíhal do dutiny břišní těsně pod 12. žebrem a končil v tlustém střevě, kdy bodné poranění břicha si vyžádalo okamžitou operaci poškozeného A. T. ve Fakultní nemocnici B. a následnou hospitalizaci v nemocnici od 16. 9. 2015 do 20. 10. 2015, když se poškozený musel s ohledem na zdravotní komplikace související s výše uvedeným poraněním podrobit dalším reoperacím, a léčba poškozeného do současné doby (doby vyhlášení rozsudku) nebyla ukončena, přičemž poté, co poškozenému A. T. přispěchal na pomoc poškozený U. S., obviněný jej napadl výše uvedeným nožem směrem nahoru do oblasti hrudníku vpravo, a tímto poškozenému způsobil dvojí bodnořezné poškození bundy v celkové délce 50 mm a 35 mm a bodnořezné poškození trika v délce 13 mm, přičemž k zasažení těla tohoto poškozeného nedošlo díky jeho obraně, kdy obviněný si musel být vědom, že ostrým hrotnatým nástrojem – nožem útočí proti břichu poškozeného A. T. a proti břichu a hrudníku poškozeného U. S., tedy proti částem těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, a že tímto jednáním může poškozeným způsobit vážná poranění vnitřních orgánů, tedy vážnou poruchu zdraví, a pro případ, že tak nastane, s tím byl srozuměn; následně obviněný zaútočil nožem zezdola nahoru silou až střední intenzity proti pravému stehnu poškozeného U. S. a způsobil mu tak bodnořeznou ránu horní třetiny zevní plochy pravého stehna pronikající v délce 10 cm kůží, kanálem v délce 8 cm, kdy v důsledku tohoto jednání obviněného, který následně z místa činu utekl, mohlo tím u poškozeného dojít k protětí femorální tepny nebo žíly, v důsledku čehož by mohl poškozený utrpět závažné krevní ztráty, případně trvalé následky hybnosti pravé končetiny při poškození nervů na stehně, tedy vážnou poruchu zdraví, čehož si obviněný musel být vědom, a pro případ, že se tak stane, byl s tímto srozuměn, k čemuž však nedošlo, přičemž zranění poškozeného U. S. si vyžádalo chirurgické ošetření – sešití po anatomických vrstvách s následnou léčbou antibiotiky a převazy, která byla ukončena dne 29. 9. 2015.
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 To 127/2016, z podnětu odvolání Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu, jehož výkon podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně obviněnému podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 tr. zákoníku uložil přiměřená omezení a povinnosti, konkrétně podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, a zdržet se ve zkušební době požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby podle svých sil nahradil škodu a odčinil nemajetkovou újmu, které trestným činem způsobil.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného z důvodů §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze proti výroku o trestu dovolání, protože trest považoval za uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Neztotožnil se s tím, že by bylo možné na daný případ aplikovat §58 odst. 1 tr. zákoníku, a v takovém případě trest obviněnému uložený v trvání tří roků s podmíněným odkladem, je trestem, který v §145 odst. 1, 2 tr. zákoníku zákon nepřipouští. Dovodil proto, že i nesprávná aplikace §58 tr. zákoníku, resp. nesprávný postup při mimořádném snížení trestu odnětí svobody může dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 119/2014 či sp. zn. 11 Tdo 408/2012).
5. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil se skutečnostmi a argumenty, které odvolací soud vyjádřil v přezkoumávaném rozsudku na podporu svého názoru, že je namístě ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku aplikovat. Dovolatel nepovažoval v souladu s odvolacím soudem za důvodné, že jde o „hraniční případ“, že fyzický konflikt začali poškození, a teprve v důsledku toho obviněný vytáhl nůž, jímž proti nim zaútočil, že se jedná o osobu, která má výrazné problémy v navazováním sociálních kontaktů. Nepovažoval ani v duchu přezkoumávaného rozhodnutí za podstatné, že obviněný dosud vedl z hlediska trestního práva bezúhonný život, dokončil základní školu, a že i přes svůj mentální handicap se vyučil kuchařem a pracuje, nebo že obviněný u veřejného zasedání projevil snahu o odstranění škodlivých následků, které činem způsobil, či že se druhého dne sám jako pachatel činu přihlásil na policii. Uvedené skutečnosti podle nejvyššího státního zástupce nemohou odůvodnit výše uvedený mimořádný moderační postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro jeho použití nejsou splněny zákonné podmínky.
6. Podle nejvyššího státního zástupce nejde o „mimořádné“ okolnosti, tzn. alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani uložením trestu na samé spodní hranici zákonné trestní sazby není možno vyjádřit jejich význam. Skutečnosti, ze kterých odvolací soud dovozoval odůvodněnost použití moderačního ustanovení dovolatel považoval jen za „obecné“ polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku. Pokud jde o osobnostní rysy obviněného jako „outsidera“, ani v tom nespatřoval mimořádné zvláštnosti, neboť velká část pachatelů trestné činnosti se rekrutuje právě z řad lidí, jež osobnostně průměru zcela neodpovídají. Navíc podle dovolatele nebylo možné nebrat do úvahy, že obviněný, ač sám podle odvolacího soudu „outsider“, si v podstatě vyléval své negativní emoce na cizincích, kteří sami s ohledem na své postavení náleží spíše mezi „outsidery“. Z hlediska osoby tedy nic mimořádně pozitivního zjištěno nebylo.
7. Se zřetelem na uvedené skutečnosti bylo opomenuto i zákonné hledisko možnosti nápravy pachatele a potřeba dostatečné ochrany společnosti, což neodpovídá tomu, že jednomu z poškozených obviněný způsobil velmi vážná zranění, a druhý poškozený sice neutrpěl závažné poranění, ale jen díky své úspěšné sebeobraně vůči útoku obviněného, který i v jeho případě nožem útočil na části těla, kde jsou uloženy důležité orgány, mu obviněný nezpůsobil vážnější následky. Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil ve stavu prosté opilosti, kterou si přivodil sám, a to přes předchozí varovné zkušenosti s účinky alkoholu na své jednání. Dovolatel zdůraznil, že požívání alkoholických nápojů ve větší míře nesvědčí o řádném životě obviněného, přičemž navíc znalci uvedli, že pokud se bude obviněný opět nacházet ve stavu excesivní opilosti, může být potenciálně nebezpečný právě pro možnost rozvoje konfliktních situací, ve kterých pak reaguje zkratkovitě. Odvolací soud tak podcenil závažnost samotného skutku, jehož se obviněný dopustil, a uložením podmíněného trestu odnětí svobody de facto bagatelizoval vysokou míru škodlivosti posuzovaného násilného jednání, spáchaného navíc se zbraní.
8. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 To 127/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se písemně vyjádřil obhájce obviněného, jenž se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, kdežto námitky dovolatele považoval za nepřípadné, protože na své straně skutečně shledával mimořádné osobní poměry a mimořádný exces z jinak bezúhonného života. Zdůraznil, že se obviněný sám druhý den po incidentu přihlásil na policii. Ze skutečnosti, že občas ve větší míře požíval alkoholické nápoje, není možné dovodit, že nevedl řádný život, jak nejvyšší státní zástupce argumentoval. S ohledem na osobnost obviněného bylo třeba upřednostnit výchovnou složku trestu nad složkou represivní. Nesouhlasil s dovolatelem, že poškození byli „outsideři“ a osobnost obviněného je strukturována simplexně s lehkým organickým postižením CNS a podprůměrnými rozumovými schopnostmi. Je také vysoce vázán na rodinné prostředí (je hmotně i citově závislý na rodičích). K této argumentaci obhájce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 1969, sp. zn. 4 Tz 78/69 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/1970).
10. Ve vyjádření obhájce též zdůraznil, že se obviněný od činu zdržuje požívání alkoholu a k potenciální rizikovosti nebezpečného chování poukázal na povinnosti, které soud uložil obviněnému za účelem se podrobit v průběhu zkušební doby vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, psychologického poradenství a zdržení se ve zkušební době požívání alkoholických nápojů. Zdůraznil i možnou resocializaci a vhodnost a dostatečnost podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, jenž bude spojen s protialkoholní léčbou.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
IV. Obecně k důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Nejvyšší státní zástupce v dovolání zaměřeném pouze proti výroku o trestu (Nejvyšší soud proto nebyl oprávněn ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumávat správnost výroku o vině) vytýkal, že soudy obou stupňů, zejména však odvolací soud, nedůvodně na případ obviněného M. B. aplikovaly ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, když v poměrech obviněného podmínky pro toto moderační ustanovení nelze shledávat, protože skutečnosti, které odvolací soud na podporu závěru o mimořádnosti poměrů obviněného rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, státní zástupce neshledal významnými do té míry, aby je bylo možné považovat za natolik mimořádné, že naplnily požadavek §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nešlo o neobvyklé okolnosti odůvodňující možnost snížit trest pod jeho dolní hranici. Spatřoval v nich jen běžné polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku, a to s důrazem na skutečnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména jeho závažnost co do povahy a mechanizmu způsobených zranění dvou poškozených, které odpovídají právní kvalifikaci podle §145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zdůraznil i to, že obviněný uvedený čin spáchal v opilosti prosté, do níž se sám dobrovolně přivedl.
13. Pokud Nejvyšší soud na základě posouzení tohoto obsahu dovolání a vymezeného dovolacího důvodu zjistil, že dovolání bylo uplatněno v souladu s podmínkami §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze napadat výrok o trestu, jímž byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným shledal, že jde o závěry, které nevykazují zásadní a logické rozpory. Námitky nejvyššího státního zástupce proti výroku o trestu, který byl uložen pod dolní hranici sazby, jsou podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a proto Nejvyšší soud připomíná, že je tomu pouze potud, pokud se v nich tvrdí, že uložení trestu pod dolní hranici sazby se neopírá o důvody spadající pod pojem "okolnosti případu" nebo pod pojem "poměry pachatele", obojí výjimečné v takové míře, že ani spodní hranice sazby nemůže vyjádřit jejich význam (srov. rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr.).
14. V přezkoumávaném případě se podle obsahu podaného dovolání jedná o naplnění podmínek stanovených dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože námitky dovolatele spočívají v názoru, že soud při ukládání trestu odnětí svobody aplikoval §58 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení, což lze označit za trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, o jehož pokus se jedná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, svazek 26, č. T 617).
V. K důvodnosti námitek dovolatele
15. Důvody, pro které soudy obou stupňů shledaly naplněnými podmínky §58 odst. 1 tr. zákoníku (soud prvního stupně podle odstavce 5 tohoto ustanovení), spočívaly podle odůvodnění přezkoumávaných rozsudků mimo jiné v poměrech obviněného, které soud prvního stupně považoval za mimořádný exces z jeho jinak řádného způsobu života, a to zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku, podle něhož je jeho resocializace velmi dobrá. Soud vyjádřil názor, že v kombinaci trestu odnětí svobody pod spodní hranici s podmíněným odkladem, s dohledem a uložením ochranného protialkoholního léčení v ambulantní formě, bude nápravy obviněného dosaženo podstatně lépe, než při ukládání trestu nepodmíněného (srov. strana 10 rozsudku soudu prvního stupně), ale shledával ji i v okolnostech případu, zejména co do chování obviněného po činu.
16. Odvolací soud, jenž posuzoval tuto věc z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného výhradně proti výroku o trestu, v zásadě podanému odvolání nevyhověl. Změnil jen zákonný důvod pro snížení trestu, a namísto §58 odst. 5 tr. zákoníku, který nepovažoval za správně užitý proto, že u jedné ze dvou osob, jež obviněný napadl, skutečně vznikla těžká újma na zdraví, trest proto obviněnému snížil podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud pro tento účel přihlédl k poměrům obviněného M. B. a částečně i okolnostem, za nichž byl čin spáchán, protože i když obviněný slovně konflikt započal, nebyl to on, kdo by jej vystupňoval do fyzického kontaktu, který vyprovokovali oba poškození. Obviněný vytáhl nůž a zaútočil na poškozené až v reakci na jejich fyzický útok. K osobě obviněného odvolací soud zdůraznil, že význam má dosavadní psychický vývoj obviněného, jenž byl osobou v době školní docházky šikanovanou, má problémy s navazováním sociálních kontaktů, v čemž jeho osobnost spatřoval výjimečnou až mimořádnou. Odvolací soud zdůraznil, že obviněný vedl dosud bezúhonný život, a pokud se opíjel, šlo o důsledek jeho osobnostního profilu, neboť nebyl schopen zvládat své životní handicapy, ale i přesto se vyučil kuchařem, je řádně zaměstnán jako sanitář a své povinnosti plní. Má zjevnou snahu odstranit způsobené následky a odčinit nemajetkovou újmu poškozeným, o čemž svědčí i to, že zvýšil svou pracovní aktivitu. Podstatným odvolací soud shledal, že obviněný sám dobrovolně druhý den po činu šel na policii svůj čin ohlásit, což zásadně vedlo k objasnění činu. Odvolací soud proto usoudil, že u obviněného, který zatím nikdy nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, by byl nepodmíněný trest nepřiměřeně přísným potrestáním, bez zjevného pozitivního dopadu na obviněného.
17. Nejvyšší soud se s těmito závěry zejména odvolacího soudu ztotožnil, neboť má zato, že byla v přezkoumávané věci respektována pravidla stanovená v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, a bylo rovněž vycházeno i ze zásady určující přiměřenost trestních sankcí podle §38 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, že je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Jde o obecnou zásadu vyjadřující přiměřenost (proporcionalitu) trestních sankcí, která je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. Nepřiměřené trestní sankce jsou ustanovením §37 tr. zákoníku jako nehumánní zakázány.
18. Uvedený princip má konkrétní využití mimo jiné i v možnosti moderace (zmírnění) přílišné tvrdosti trestu v mimořádných případech na základě ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, které lze použít, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Tehdy může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
19. Podle dikce ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je pro mimořádně snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezbytné současné naplnění tří (kumulativních) podmínek: existence okolností případu nebo poměrů pachatele svědčících o tom, že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a tedy přísnost trestu podle zákonné sazby, a to, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. U první z podmínek, tj. u okolností případu nebo poměrů pachatele, může být splněna každá z těchto alternativ zvlášť, anebo obě zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedna z nich. Žádnou z těchto podmínek zákon výslovně neupravuje a vždy záleží na posouzení v každé věci, zda jde o naplnění souhrnu těchto okolností tak, že odůvodňují aplikaci uvedeného ustanovení. Je nutné mít na paměti, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má tedy být výjimkou, neboť je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto ustanovení uvedených, a že se nejedná o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, jen takový souhrn může nabýt charakteru okolností výjimečných např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin při odvracení útoku, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, nebo pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I . §1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 792).
20. Jedná se o „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“, a nikoliv pravidelný postup soudu, a proto jej mohou odůvodnit jen běžně se nevyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných, např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod. (srov. rozhodnutí č. 24/2015-I., Sb. rozh. tr.).
21. Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že odvolací soud tato pravidla respektoval, neboť jak vyložil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, považoval zjištěné poměry obviněného M. B., jakož i okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku za mimořádné proto, že je podle výsledků dokazování obviněný osobou anomální, nevyzrálou, s rysy emoční a afektivní nestability, primárně problematicky socializovanou, je sociálně naivní a nevyzrálý. V dětství a ve školním období byl pro svůj malý vzrůst a nižší inteligenci dětmi šikanován. Zejména tyto okolnosti jako rysy osobností struktury obviněného soudy označily za jednu ze skutečností vybočujících z normálního vzorce pachatelů, nikoliv však jedinou, a netýkala se jen dobré pověsti ani dosud řádného života a netrestnosti obviněného (srov. rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), ale závěry soudů představovaly souhrn i dalších mimořádných okolností. Mezi ně patří zejména to, že obviněný má problémy navazovat kontakty a sociálně se zařadit do společnosti, což je jeden z důvodů, proč se v nadměrné míře oddával požívání alkoholu. I přes svůj inteligenční handicap se vlastní snahou a úsilím vyučil kuchařem, a přestože toto povolání nevykonává, je zaměstnán. Na pozici sanitáře je dobře po pracovní stránce hodnocen. Tyto skutečnosti nejsou s ohledem na jeho osobnostní strukturu poměry obvyklými, ani jen běžnými polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ale svědčí o závažnější psychické poruše obviněného, v jistém smyslu srovnatelné s nemocí či jiným zdravotním nedostatkem (viz rozhodnutí č. 36/1963 Sb. rozh. tr.), s níž se však obviněný snaží vyrovnat.
22. K těmto jinak správným závěrům Nejvyšší soud připomíná, že při mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku nelze uvažovat o psychickém stavu pachatele v době činu jako o poměrech pachatele, ale jen o okolnostech případu, které určují povahu a závažnost trestného činu, protože psychický stav pachatele v době činu charakterizuje osobu pachatele jako subjekt trestného činu (§39 odst. 2 tr. zákoníku), kdežto pod poměry pachatele se rozumí okolnosti, které charakterizují pachatele jako objekt trestu, které se neprojevily ve způsobu, jakým byl spáchán trestný čin, a které proto nemají vliv na jeho povahu a závažnost. Psychický stav pachatele spočívající ve slabomyslnosti s výraznými známkami primitivismu, v menší kritičnosti a snadné ovlivnitelnosti afekty a emocemi, který podstatně ovlivnil spáchání trestného činu, lze považovat za okolnosti případu odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 50/1970 Sb. rozh. tr.). Z hlediska tohoto názoru je proto třeba jen upřesnit, že uvedené argumenty odvolacího soudu spadají pod alternativu okolností případu a nikoliv poměrů obviněného, což však v celkovém hodnocení okolností §58 odst. 1 tr. zákoníku není určující.
23. Uvedené mimořádné okolnosti jsou doplněny i tím, jak se obviněný postavil k celé vzniklé situaci po spáchání činu. Především to bylo jeho ohlášení činu a doznání, které učinil v době, kdy se o jeho pachatelství vůbec nevědělo. Dobrovolně, zcela podle vlastního úsudku se sám udal na policii, což je významná skutečnost, která svědčí o tom, že jeho snaha po nápravě a odčinění vzniklých následků v podobě majetkového vyrovnání byla míněna upřímně. Ani u tohoto postoje obviněného se nejedná o obvyklou polehčující okolnost, neboť byť se k činu doznal, litoval ho a pomáhal ho objasnit, navíc se sám právě díky své aktivní roli vystavil trestnímu stíhání, čímž došlo k okamžitému objasnění celého případu, při němž i v průběhu trestního řízení spolupracoval. Jde o velice významné chování, a je třeba ho právě v rámci výměry trestu zhodnotit.
24. Pro správnost závěru o potřebě obviněnému neukládat trest v rozpětí stanoveném §145 odst. 2 tr. zákoníku svědčí i odvolacím soudem zmíněné další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, spatřované v tom, že obviněný, který způsobil dvěma osobám vážná ohrožení zdraví či života a u jedné z obětí dokonce taková těžká újma nastala, subjektivně jednal jednak pod vlivem alkoholu, ale rovněž i z obavy o své zdraví, protože když poškozené slovně vyprovokoval, a tím na sebe upozornil, sám je jako první fyzicky nenapadl. Byli to poškození, kteří na obviněného vzápětí zaútočili, a on ze strachu, neboť byli dva, a měli tak početní převahu a on měl již předcházející špatnou zkušenost, kdy byl fyzicky přepaden, vytáhl nůž, který měl u sebe, poškozené pobodal, když však byl jimi brachiálně napadán.
25. Ze všech uvedených důvodů je zřejmé, že závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (v sazbě od pěti do dvanácti roků podle §145 odst. 2 tr. zákoníku) se v přezkoumávané věci opírá o dostatečné zhodnocení mimořádnosti okolností případu a poměrů pachatele (srov. rozhodnutí č. 12/1968 Sb. rozh. tr.). Jak z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, tak i z obsahu spisu plyne, že vzhledem ke všem uvedeným okolnostem by výkon trestu uložený v rámci trestní sazby podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, byl pro obviněného zvlášť obtížný a měl by pro něho zvlášť nepříznivé následky (viz rozhodnutí č. 47/1974 Sb. rozh. tr.). Byl by trestem nepřiměřeným, když nápravy obviněného se v daném případě dosáhne i trestem kratšího trvání, a to i za podmínek mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. I/1965, s. 9 a č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.).
VI. Závěr
26. Nejvyšší soud na podkladě všech rozvedených zjištění a konkrétně prokázaných skutečností shledal, že byly naplněna hlediska vymezená v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, jež odvolací soud správně aplikoval, když pro nápravu obviněného M. B., postačí trest odnětí svobody kratšího trvání, a to ve výměře tří roků, který mu byl podmíněně odložen na delší zkušební dobu, během níž mu byly uloženy jednak dohled, a rovněž i přiměřená omezení povinnosti, která jsou výslovně uvedena a dopadají na odstranění příčin trestné činnosti a povedou i k vylepšení jeho psychického stavu. Významné je pro nápravu obviněného zejména uložení ochranného protialkoholního léčení ve formě ambulantní, které ve spojení s ostatními omezeními a povinnostmi zásadně povede k vyřešení zásadního problému, který se i podílel na vzniku průběhu přezkoumávaného trestného jednání obviněného, a to je jeho sklon k častému požívání alkoholu.
27. Všechna tato opatření v rámci trestu i vedle něj budou v této věci sloužit ve smyslu speciální prevence k zabránění páchání další trestné činnosti obviněným, a současně budou směřovat k jeho nápravě a začlenění do společnosti. Jde o trest zohledňující dosavadní způsob života obviněného i možnosti jeho nápravy, jeho chování po činu, zejména jeho snahu odčinit alespoň finančně vzniklé následky (srov. zejm. §39 odst. 1 tr. zákoníku). Uvedený trest i ochranné léčení jsou dostatečné pro to, aby nedošlo k další trestné činnosti, a současně jsou i způsobilé vytvořit ve vědomí obviněného určité psychické zábrany (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. IV. ÚS 463/97, publikovaný ve sbírce nálezů a úsnesení Ústavního soudu pod č. 47/1998).
28. Protože Nejvyšší soud z výše rozvedených důvodů shledal závěry soudu druhého stupně o nutnosti postupovat při vyměření trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku správnými, a mohl tento závěr učinit bez dalšího doplnění dokazování pouze na základě obsahu spisu a napadených rozhodnutí, rozhodl tak, že dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu