ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1496.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1496/2016-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2017 o dovoláních, která podali obvinění T. D. P. a N. T. B. D. , oba bytem J. M., O.-D., a v jejich neprospěch rovněž nejvyšší státní zástupce , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 7 To 36/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 128/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2015, č. j. 3 T 128/2013-1233, byli obvinění T. D. P. (dále jen „obviněný“) a N. T. B. D. (dále jen „obviněná“) uznáni vinnými, že
v období přibližně od 1. 3. 2012 nejméně do 13. 9. 2012, opakovaně, nejméně ve třech případech, v prodejně potravin a smíšeného zboží na ul. Č. A. v B., část P., u objektu bývalého závodu Rybena, obž. D. P. T. jako podnikatel s platným živnostenským oprávněním výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a nájemce předmětné provozovny, společně a za součinnosti s obž. T. B. D. N.,
aniž by si jakkoliv ověřili jejich bezpečnost a nezávadnost, vědomě prodávali potraviny neznámého původu a výrobce, které si pokoutně opatřili nezjištěným způsobem, a to láhve s lihovinou s názvem Hrušková vodka o objemu 1 litr a etiketou Hrušková vodka, označeno 40%, výrobce Ostravská likérka OL.&.Com., s. r. o., Blodkova 381, Ostrava-Hulváky, 709 00 Ostrava, CZ, čárový kód č. 8594049581016, kdy se jednalo o zboží bez kontrolních pásek ke značení lihu pro daňové účely, a tyto prodali pošk. V. S., a to nejméně ve dvou případech v počtu asi 10 lahví a dne 13. 9. 2012 pak prodali pošk. V. S. kromě 7 kartónů cigaret též 12 láhví lihoviny Hrušková vodka o objemu 1 litr s etiketou Hrušková vodka, označeno 40%, výrobce Ostravská likérka OL.&.Com., s. r. o., Blodkova 381, Ostrava-Hulváky, 709 00 Ostrava, CZ, čárový kód č. 8594049581016 s obsahem toxicky významného množství metylalkoholu,
a to tak, že V. S. sdělil svůj požadavek obž. D. P. T. a poté předal dvě velké nákupní tašky obž. T. B. D. N., která odešla do zadní části prodejny a později se vrátila s taškami, kde byl požadovaný obsah, kdy pošk. V. S. poté, co obžalovanému D. P. T. uhradil požadovanou částku, s takto opatřeným nákupem odjel do místa svého trvalého bydliště na ul. K. v O.-K., kde zakoupenou Hruškovou vodku později sám konzumoval, nabízel svým známým jednak ke konzumaci a jednak k prodeji, a to za částku 100 Kč za 1 litr lihoviny, kdy v jeho dílně, v místě jeho bydliště konzumovali také:
- O. B., který dne 22. 9. 2012 v době okolo 08.00 si od V. S. opatřil 1 láhev Hruškové vodky a z této vypil nejméně 3 odlivky, kdy při vyšetření v Městské nemocnici Ostrava dne 24. 9. 2012 v 13.49 hodin byl v těle O. B. zjištěn pozitivní nález metylalkoholu v množství 150 mg/l, které však nebylo toxické a neohrožovalo jej na zdraví či životě,
- P. S., který dne 22. 9. 2012, s O. B. vypil nejméně 1 odlivku Hruškové vodky, intoxikace metylalkoholem u něj nebyla zjištěna,
- J. N., který dne 21. 9. 2012 zakoupil od V. S. 1 láhev Hruškové vodky a vypil nejméně tři odlivky Hruškové vodky, a to při následném nezjištění intoxikace metylalkoholem,
- K. B., který v blíže nezjištěné době od 20. 9. 2012 do 21. 9. 2012 vypil dvě odlivky Hruškové vodky, načež byl hospitalizován dne 24. 9. 2012 z důvodu výskytu metyalkoholu v krvi v množství 200 mg/l, který byl v důsledku uvedeného omezen na běžném způsobu života krátkodobou hospitalizací do 25. 9. 2012,
- J. Z., převzal 2 ks Hruškové vodky v místě bydliště V. S. dne 19. 9. 2012 nebo dne 20. 9. 2012 jako protislužbu,
přičemž sám poškozený V. S. v přesně nezjištěné době od dne 13. 9. 2012 do 22.40 hodin dne 23. 9. 2012, v místě svého bydliště v O.-K., ul. K., zkonzumoval blíže nezjištěné množství alkoholu z obsahu láhve s etiketou Hrušková vodka,
a poté, co v průběhu dalších dnů pociťoval zhoršení svého zdravotního stavu, dne 24. 9. 2012 došlo k přivolání rychlé záchranné pomoci, k převozu poškozeného na urgentní příjem Městské nemocnice Ostrava a k jeho hospitalizaci na oddělení ARO 2 s následnou dobou hospitalizace a omezením v běžném způsobu života do 8. 10. 2012, kdy vyšetřením mu bylo naměřeno 720 mg/l metylalkoholu v krvi,
přičemž obvinění takto jednali v rozporu s předpisy a zákony týkajícími se potravin, zejména v rozporu s ust. §10 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, kterým se do oběhu zakazuje uvádět potraviny jiné, než zdravotně nezávadné a neznámého původu; dále v rozporu s článkem 14 upravujícím požadavky na bezpečnost potravin, kterým se mimo jiné stanoví, že nebezpečná potravina, mezi nimiž je potravina škodlivá pro zdraví, nebo nevhodná k lidské spotřebě, nesmí být uvedena na trh a článkem 18 o sledovanosti, zakotvených v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se mimo jiné stanoví obecné zásady a požadavky potravinářského práva a stanoví se postupy týkající se bezpečnosti potravin, přičemž navíc tyto právní předpisy hrubě porušili, neboť s vědomím toho, že lihoviny byly pořízeny pokoutně bez garance zdravotní nezávadnosti této potraviny a její bezpečnosti, tuto nezávadnost nijak neprověřovali ani oni sami a jako takovou ji uvedli do oběhu, a dále jednali v rozporu s jiným právním předpisem, konkrétně zákonem č. 676/2004 Sb., o povinném označení lihu, ze kterého plyne povinnost alkoholické nápoje obsahující 15% a více etanolu značit kontrolními páskami,
čímž svým jednáním způsobili intoxikaci metylalkoholem V. S., O. B. a K. B., a dále porušili zájem státu na kontrole pohybu zboží podléhajícím zejména spotřební dani, kterým podléhají vybrané výrobky, včetně lihovin, označené k tomuto účelu kontrolními páskami k označení zboží pro daňové účely.
2. Takto popsané jednání obou obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak jako přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech pro označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Za to uložil každému z nich podle §244 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku shodný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, jehož výkon u každého z nich podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Pouze obviněnému dále podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výši 15 000 Kč, představující 15 denních sazeb po 1 000 Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Konečně soud oběma obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava-Vítkovice, škodu ve výši 341 314 Kč, a poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, IČ: 47673036, se sídlem Michálkovická 108, Slezská Ostrava, škodu ve výši 3 505 Kč.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že tomuto rozhodnutí předcházel rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2014, č. j. 3 T 128/2013-1130, jímž byli oba obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro (v podstatě identický) skutek kvalifikovaný v obžalobě jako zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jako přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech pro označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní. Oba výše uvedení poškození byli tehdy podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 To 358/2014-1172, byl však tento rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku podali oba obvinění a v jejich neprospěch také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě odvolání. Krajský soud v Ostravě v bodě I. svého rozsudku ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 7 To 36/2016, nejprve z podnětu odvolání obviněných napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. ohledně obviněného a podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. ohledně obviněné v celém rozsahu zrušil .
5. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal oba obviněné vinnými tím, že
obžalovaný D. P. T. v období přibližně od 1. 3. 2012 do 13. 9. 2012 , opakovaně, nejméně ve třech případech, v prodejně potravin a smíšeného zboží na ul. Č. A. v B., část P., u objektu bývalého závodu Rybena, jako podnikatel s platným živnostenským oprávněním výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a jako nájemce předmětné provozovny, a obžalovaná T. B. D. N. společně a za součinnosti s obžalovaným D. P. T. nejméně dne 13. 9. 2012 ,
prodávali potraviny neznámého původu a výrobce, které si opatřili nezjištěným způsobem a které nebyly opatřeny kontrolními páskami ke značení lihu pro daňové účely, a to konkrétně lahve s lihovinou s názvem Hrušková vodka o objemu 1 litr s etiketou Hrušková vodka, označeno 40%, výrobce Ostravská likérka OL.&.Com., s. r. o., Blodkova 381, Ostrava-Hulváky, 709 00 Ostrava, CZ, čárový kód č. 8594049581016, ačkoliv si mohli a měli být vědomi, že alkoholické nápoje neobsahující kontrolní pásky mohou být nebezpečné, zdravotně závadné a mohou ohrozit lidské zdraví,
a takto poškozenému V. S. , prodali obžalovaný D. P. T. nejméně ve dvou případech v počtu asi 10 lahví a dne 13. 9. 2012 oba obžalovaní společně 12 ks lahví, a to tak, že V. S. dne 13. 9. 2012 sdělil svůj požadavek obžalovanému D. P. T. a poté předal dvě velké nákupní tašky obžalované T. B. D. N., která odešla do zadní části prodejny a vrátila se s taškami, v nichž byl požadovaný obsah, a V. S. poté, co obžalovanému D. P. T. uhradil požadovanou částku, s takto opatřeným nákupem odjel do místa svého trvalého bydliště na ul. K. v O.-K., kde zakoupenou Hruškovou vodku později sám konzumoval, nabízel svým známým jednak ke konzumaci a jednak k prodeji za částku 100 Kč za 1 litr lihoviny, přičemž lihoviny prodané poškozenému V. S. obžalovanými dne 13. 9. 2012 obsahovaly toxicky významné množství metylalkoholu,
a v dílně poškozeného V. S. v místě jeho bydliště tento závadový alkohol zakoupený dne 13. 9. 2012 konzumovali také
- O. B. , který dne 22. 9. 2012 v době okolo 08.00 si od V. S. opatřil 1 lahev Hruškové vodky a z této vypil nejméně 3 odlivky, a při vyšetření v Městské nemocnici Ostrava dne 24. 9. 2012 v 13.49 hodin byl v jeho těle zjištěn pozitivní nález metylalkoholu v množství 150 mg/l, které však nebylo toxické a neohrožovalo jej na zdraví či na životě,
- P. S. , který dne 22. 9. 2012, s O. B. vypil nejméně 1 odlivku Hruškové vodky a intoxikace metylalkoholem u něj nebyla zjištěna,
- J. N. , který dne 21. 9. 2012 zakoupil od V. S. 1 lahev Hruškové vodky a vypil nejméně tři odlivky Hruškové vodky a intoxikace metylalkoholem u něj nebyla zjištěna,
- K. B. , který v blíže nezjištěné době od 20. 9. 2012 do 21. 9. 2012 vypil dvě odlivky Hruškové vodky, načež byl z důvodu výskytu metyalkoholu v krvi v množství 200 mg/l hospitalizován dne 24. 9. 2012 a byl v důsledku toho omezen v běžném způsobu života krátkodobou hospitalizací do 25. 9. 2012,
- J. Z. , který převzal jako protislužbu v místě bydliště V. S. dne 19. 9. 2012 nebo dne 20. 9. 2012 dvě lahve Hruškové vodky,
přičemž sám poškozený V. S. zkonzumoval v přesně nezjištěné době ode dne 13. 9. 2012 do 22.40 hodin dne 23. 9. 2012, v místě svého trvalého bydliště blíže nezjištěné množství ze zakoupeného alkoholu, a poté, co na sobě v průběhu dalších dnů pociťoval zhoršení svého zdravotního stavu, došlo dne 24. 9. 2012 k přivolání rychlé záchranné pomoci, k převozu poškozeného V. S. na urgentní příjem Městské nemocnice Ostrava a k jeho hospitalizaci na oddělení ARO 2, vyšetřením mu bylo naměřeno 720 mg/l metylalkoholu v krvi a byl v důsledku požití tohoto závadového alkoholu omezen v běžném způsobu života hospitalizací do 8. 10. 2012,
a oba obžalovaní takto jednali v rozporu s předpisy a zákony týkajícími se potravin, zejména v rozporu s ust. §10 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, kterým se do oběhu zakazuje uvádět potraviny jiné než zdravotně nezávadné a neznámého původu; dále v rozporu s články 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, upravujícími požadavky na bezpečnost potravin, kterými se mimo jiné stanoví, že nebezpečná potravina, mezi nimiž je potravina škodlivá pro zdraví nebo nevhodná k lidské spotřebě, nesmí být uvedena na trh, a dále se jimi stanoví obecné zásady a požadavky potravinářského práva a postupy týkající se bezpečnosti potravin,
a tyto právní předpisy navíc hrubě porušili, neboť s vědomím toho, že lihoviny byly pořízeny bez garance zdravotní nezávadnosti této potraviny a její bezpečnosti, tuto bezpečnost a nezávadnost sami nijak neprověřili a uvedli ji do oběhu,
a dále jednali v rozporu s ust. §1, §2 a §3 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona o daních z příjmů v tehdy platném znění, z něhož plyne povinnost alkoholické nápoje obsahující 15% a více etanolu značit kontrolními páskami,
čímž svým jednáním způsobili intoxikaci metylalkoholem V. S., O. B. a K. B., a dále porušili zájem státu na kontrole pohybu zboží podléhajícímu zejména spotřební dani, které podléhají vybrané výrobky včetně lihovin, označené kontrolními páskami k označení zboží pro daňové účely.
6. Takto definovaný skutek soud druhého stupně u obou obviněných právně kvalifikoval jako přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a jako přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech pro označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Obviněnému za to uložil podle §244 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků, a podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 15 000 (patnáct tisíc) Kč, představující 15 denních sazeb po 1 000 (jednom tisíci) Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Obviněné odvolací soud uložil podle §244 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců. Oběma obviněným nakonec soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava-Vítkovice, škodu ve výši 341 314 Kč, a poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, IČ: 47673036, se sídlem Michálkovická 108, Slezská Ostrava, škodu ve výši 3 505 Kč.
7. V bodě II. výroku tohoto rozsudku soud druhého stupně rozhodl o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, které podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl .
8. S právě citovaným rozsudkem se obvinění neztotožnili a prostřednictvím svého společného obhájce JUDr. Petra Hampela, Ph.D. proti němu podali dovolání, v nichž uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , neboť měli za to, že jejich argumentace právě na tyto dovolací důvody plně dopadá. S rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil ani nejvyšší státní zástupce, který je též napadl dovoláním podaným v neprospěch obviněných, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť byl přesvědčen, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
9. Obvinění ve společném podání setrvali na své obhajobě z předchozích stadií trestního řízení. Uvedli, že žádný alkohol, který by byl zdravotně závadný, ve své prodejně neprodávali. Podle jejich přesvědčení šlo o zcela jiný obchod, který mohla provozovat i jiná osoba vietnamské národnosti ve městě B. Napadené rozhodnutí je proto zatíženo extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry. V takové situaci měly být uvedené rozpory v souladu se zásadou in dubio pro reo vykládány v jejich prospěch. Obvinění dále upozornili na údajně selektivní výběr důkazů, namířený výhradně proti nim, a to zřejmě ve snaze svádět vše nekalé na osoby vietnamské národnosti, které paušálně prodávají nekvalitní zboží pochybného charakteru.
10. Obvinění soudům vytýkali, že nevzali v potaz jejich obhajobu, podle níž mohl závadný alkohol pocházet od svědka P. L. Napadené rozhodnutí je vystavěno pouze na jediném důkazu, a to na svědecké výpovědi V. S., který ji v průběhu trestního řízení opakovaně měnil, což ovšem soudy vůbec nereflektovaly a tyto změny nehodnotily v souvislosti se znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obvinění označili svědka za velmi jednoduchého a mentálně podprůměrného alkoholika, který v úrovni svého uvažování byl schopen toliko úvah o tom, že mu alkohol dodali Vietnamci, aniž by to byli přímo oni (obvinění). Také připomněli, že zmíněný svědek se sám domáhal změny své výpovědi v tom smyslu, že závadný alkohol mu měl dodat svědek P. L. Tuto verzi možného skutkového děje podporuje vysvětlení podané svědkem R. F.
11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obvinění (bez odkazu na konkrétní zákonná ustanovení) navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně, jemuž by měla být věc vrácena k dalšímu řízení.
12. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obou obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný Nejvyššímu soudu písemně sdělil, že se k podaným dovoláním věcně vyjadřovat nebude . Současně udělil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
13. Nejvyšší státní zástupce se ve svém mimořádném opravném prostředku podaném v neprospěch obviněných zaměřil na otázku formy jejich zavinění . Se stanoviskem odvolacího soudu, že došlo k naplnění pouhé nedbalostní formy deliktu spočívajícího v ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, se neztotožnil.
14. Nejprve nejvyšší státní zástupce stručně zopakoval argumenty, jimiž soud druhého stupně odůvodnil své rozhodnutí stran formy zavinění, a následně započal s jejich zpochybňováním. Odmítl především závěr krajského soudu, podle něhož není prokázáno, že by alkohol pocházel z černého trhu, resp. byl opatřen pokoutně. V této souvislosti zdůraznil, že lihoviny distribuované obviněnými nebyly opatřeny kontrolními páskami ke značení lihu pro daňové účely, zároveň byly distribuovány za cenu výrazně nižší, než je obvyklé. Z toho pak dovodil nejen to, že předmětné alkoholické nápoje pocházely z nelegálních zdrojů mimo oficiální distribuční síť, ale i skutečnost, že oba obvinění s ohledem na své postavení profesionálů obchodujících mj. s alkoholem věděli, že takto nelegálně opatřený alkohol neznámého původu a kvality nese riziko, že může být zdravotně závadný a způsobilý ohrozit lidské zdraví, neboť nebyl řádně testován, a jeho prodej nebyl oficiálně schválen (poukázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, publikované pod č. 26/2015 Sb. rozh. tr.).
15. Dále nejvyšší státní zástupce upozornil, že odvolací soud ani v dalším ohledu plně nerespektoval v současnosti již v zásadě ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, opírající se o již zmíněné usnesení sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, když svůj závěr o pouhé nedbalosti podpořil argumentem, že metanolová aféra vypukla „teprve v září 2012“. Z citovaného rozhodnutí totiž plyne, že z hlediska posouzení zavinění obviněných je v obdobných případech významná doba, v níž k distribuci závadného alkoholu došlo (odkázal tu dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015, a ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015). Zdůraznil, že zlomovým je v tomto směru datum 6. 9. 2012 , kdy Policie České republiky zveřejnila podle dostupných zdrojů první dva smrtelné případy otravy metylalkoholem. Pokud se tedy jednání tohoto druhu odehrálo po uvedeném dni, měl by být na straně pachatelů dovozen úmysl. Tak je tomu i v posuzovaném případě, protože obvinění svou činnost spočívající v distribuci závadného alkoholu ukončili až ke dni 13. 9. 2012. Nadto, den předtím (tedy 12. 9. 2012) byla realizována první celostátní opatření směřující k ochraně obyvatelstva před závadným alkoholem.
16. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že oba obvinění jako osoby obchodující s ilegálním alkoholem za této situace nepochybně věděli, že se i v případě jimi dodávaného alkoholu pocházejícího z neoficiálního zdroje může jednat o zdravotně závadný alkohol nebezpečný pro lidské zdraví. Jinak řečeno, pokud již bylo veřejně známo, že se mezi uživateli alkoholu pocházejícího z neoficiálních zdrojů vyskytují smrtelné otravy metylalkoholem, a obvinění přesto dál takový alkohol dodávali svým odběratelům, neučinili jakákoliv opatření směřující k vyloučení možného zdravotního rizika a současně nemohli z nějakého důvodu, byť třeba nepřiměřeného, spoléhat na to, že zrovna jimi dodávaný ilegální alkohol je nezávadný, jednali úmyslně ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Bylo proto namístě dovodit, že naplnili skutkovou podstatu trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 tr. zákoníku, nikoliv podle §157 tr. zákoníku.
17. Podle nejvyššího státního zástupce neobstojí ani třetí z argumentů krajského soudu, a sice relativně dlouhé období, po které byl alkohol dodáván, aniž by konzumenti měli zdravotní problémy (zhruba 6 měsíců). Ten by snad mohl obstát před oním klíčovým datem 6. 9. 2012, nikoliv však po něm. K tomu citoval již výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015, podle kterého skutečnost, že alkohol obviněným dodávaný po dobu ‚téměř tří měsíců‘ do té doby nevykazoval žádná rizika požití, je ve vztahu ke skutečnosti, že již ode dne 6. 9. 2012 bylo obecně známou skutečností, že v oběhu se nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech, nepodstatná. Tímto dnem se totiž obviněný již nemohl spoléhat na dlouhodobost dodávek, respektive nezávadnost jím distribuovaného ilegálního alkoholu .
18. Následně se nejvyšší státní zástupce v teoretické rovině zabýval otázkou zavinění a rozdíly mezi úmyslem a nedbalostí. Poté opět několikrát zdůraznil klíčový význam data 6. 9. 2012 a dodal, že ze skutkových zjištění daného případu nelze dovodit existenci žádných konkrétních důvodů, na které by obvinění, doufajíce, že k trestněprávně relevantnímu následku (ohrožení) nedojde, spoléhali. Zopakoval, že obvinění nemohli spoléhat na dlouhodobou nezávadnost/bezproblémovost alkoholu, přičemž sami neprovedli žádné kvalifikované ověření jakosti dodávaného alkoholu, ač věděli, že se jedná o artikl rizikový, a zároveň věděli, že se v oběhu vyskytl alkohol, který je životu nebezpečný.
19. Nejvyšší státní zástupce proto uzavřel, že obvinění museli být se škodlivým následkem jejich jednání srozuměni ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. To současně znamená, že daný skutek měly soudy právně kvalifikovat jako přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
20. Z popsaných důvodů a s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 7 To 36/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl . Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
21. Dovolání nejvyššího státního zástupce zaslal soud prvního stupně obhájci obviněných JUDr. Petru Hampelovi, který jej obdržel dne 24. 8. 2016. Jeho prostřednictvím obvinění sdělili, že trvají na veřejném projednání této věci. K dovolání nejvyššího státního zástupce se již věcně nevyjádřili.
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že všechna tři podaná dovolání jsou podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustná. Byla učiněna osobami oprávněnými, tedy obviněnými prostřednictvím jejich obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., a v neprospěch obviněných (ve smyslu §265p odst. 1 tr. ř.) rovněž nejvyšším státním zástupcem na základě §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Všechna podání byla učiněna v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňují též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posoudil otázku, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
24. Obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). V posuzované trestní věci však soud druhého stupně odvolání obviněných neodmítl ani nezamítl, naopak z jejich podnětu rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl o vině obou z nich (přičemž pozměnil skutkovou větu i použitou právní kvalifikaci) a nově jim uložil rovněž tresty a povinnost k náhradě škody. To ve svém důsledku znamená, že tento uvedený dovolací důvod nemohl být ve vztahu k oběma obviněným naplněn. V daném případě odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl jedině odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, proto mohl uvedený dovolací důvod relevantně uplatnit toliko nejvyšší státní zástupce. Ten tak ovšem neučinil.
25. Jak obvinění, tak nejvyšší státní zástupce opřeli svá podání především o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
26. V tomto světle je zřejmé, že námitky, jež ve svém mimořádném opravném prostředku vznesli obvinění, obecná kritéria jimi zvoleného dovolacího důvodu nesplňují. Ve svém podání totiž napadali výhradně proces dokazování (především ve vztahu k hodnocení svědeckých výpovědí poškozeného V. S.) a z toho vyplývající skutkové závěry soudů obou stupňů. To znamená, že jimi tvrzené údajně nesprávné právní posouzení skutku podmiňovali požadavkem na odlišné hodnocení důkazů a změnu rozhodujících skutkových zjištění v dovolacím řízení. Jak ale bylo shora uvedeno, takový postup citovaná zákonná úprava zásadně neumožňuje. V této situaci je tedy Nejvyšší soud oprávněn posoudit jedině soulad napadených rozhodnutí a postupu nižších soudů s požadavky ústavněprávních norem na dodržení pravidel spravedlivého procesu.
27. Obvinění sice zásah do svých základních práv a svobod v daném trestním řízení (v podobě tvrzeného „extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutkovými závěry“) namítali, Nejvyšší soud se však k jejich názoru nepřiklonil. K tomu je třeba předně konstatovat, že oba soudy nižších instancí se provedenými důkazy i jejich hodnocením zabývaly s velkou mírou pečlivosti, o čemž svědčí poměrně rozsáhlé hodnotící pasáže v odůvodnění obou jejich rozhodnutí. Největší pozornost přitom zaměřily na klíčový důkaz, tedy svědeckou výpověď poškozeného V. S. (dále též „poškozený“ či „svědek“) z přípravného řízení, k jejíž věrohodnosti vyslovili oba obvinění značné výhrady.
28. Nelze popřít, že uvedený svědek svou výpověď v průběhu několikaletého trestního řízení opakovaně měnil, což vždy zanechává určité pochybnosti o věrohodnosti takového důkazu. Nalézací i odvolací soud však nakonec vyšly z jeho (v pořadí první) výpovědi, učiněné v přípravném řízení, která se pak stala základem pro závěr o vině obou obviněných. Tento jejich postup ovšem Nejvyšší soud neshledal nijak nelogickým či dokonce svévolným. S přihlédnutím k dalším provedeným důkazům je totiž zřejmé, že právě první zmiňované svědectví zapadalo do celkového kontextu posuzovaného případu mnohem více než následné, poměrně nekonkrétní, výpovědi poškozeného u hlavních líčení. Jak již bylo zmíněno výše, soudy nižších instancí se touto otázkou v odůvodnění svých rozhodnutí zevrubně zabývaly, proto postačuje, aby Nejvyšší soud na ně odkázal a pouze stručně se zmínil o některých podstatných skutečnostech.
29. Verzi svědka V. S. o nákupu předmětného závadného alkoholu dne 13. 9. 2012 právě v prodejně provozované oběma obviněnými podporují i některé další důkazy, především svědecké výpovědi K. M. a zejména pak J. N., který jmenovaného poškozeného kritického dne na nákup alkoholických nápojů (12 lahví s lihovinou s názvem Hrušková vodka o objemu 1 litr) vezl. Ačkoliv se nákupu sám přímo neúčastnil (pouze čekal v zaparkovaném vozidle před prodejnou), jednoznačně označil právě obchod obviněných jako místo, kde k tomuto nákupu došlo. Datum této události je tedy doloženo výpověďmi všech tří zmíněných svědků, a vedle toho i dokladem peněžního ústavu potvrzujícím, že před nákupem předmětného dne poškozený, jak ve své svědecké výpovědi rovněž uvedl, vybíral potřebnou finanční hotovost v bance.
30. Je tedy zřejmé, že tato klíčová výpověď nestojí v posuzovaném případě osamocena, jak obvinění v podaném dovolání namítali. Navíc nelze odhlédnout ani od faktu, že kromě daného svědectví poškozený označil právě prodejnu obviněných jako místo zakoupení 12 lahví Hruškové vodky i před příslušníky Policie České republiky při prověrce na místě činu a rovněž jej zanesl do ručně nakresleného plánku. V neposlední řadě je v tomto ohledu zapotřebí vyzdvihnout znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, a zejména výslech znalkyně PhDr. Heleny Khulové, jež se detailně vyjádřila k osobnosti V. S. a věrohodnosti jeho jednotlivých svědeckých výpovědí, přičemž dospěla k závěru, že nejpravděpodobnější z nich by měla být hned ta první, učiněná v přípravném řízení. Své stanovisko též náležitě vysvětlila, jak je podrobně popsáno v odůvodnění obou rozhodnutí nižších soudů, na která lze v této souvislosti již pouze odkázat.
31. Lze proto shrnout, že oba soudy nižších instancí měly dostatek indicií svědčících právě pro tu verzi skutkového děje, která je popsána ve skutkové větě jejich konečného verdiktu, tedy že rozhodujícím zdrojem alkoholu obsahujícího metanol mohli v tomto případě být jedině obvinění. Soudy k závěru o jejich vině došly na základě pečlivého hodnocení provedených důkazů a uvážení všech rozhodných skutečností daného případu. Nejdůležitější z nich Nejvyšší soud ve zkratce zopakoval, ve zbytku pak může z důvodů procesní ekonomie odkázat na hodnotící pasáže na str. 27 až 29 rozsudku nalézacího soudu a str. 9 až 13 rozsudku soudu odvolacího, s nimiž se plně ztotožnil. Neshledal přitom jakékoliv porušení procesních předpisů (např. ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), které by mohly vyústit až v zásah do práva obviněných na spravedlivý proces (např. nerespektování zásady in dubio pro reo, či jiná obdobně závažná pochybení ze strany soudů nižších instancí). Za této situace není Nejvyšší soud povinen a dokonce ani oprávněn zasahovat do oběma nižšími soudy ustáleného skutkového děje, a protože obvinění žádné jiné než skutkové námitky nevznesli, není dovolací soud povolán se jejich podáním věcně zabývat a pouze konstatuje, že jimi deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl.
32. Následně se Nejvyšší soud zaměřil na dovolací námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“). Na rozdíl od argumentace obou obviněných jím formulované výhrady stran subjektivní stránky posuzovaného jednání (obecně ve vztahu k ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty ) pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bezpochyby spadají, neboť se přímo dotýkají otázky právního posouzení skutku. Nejvyšší soud se proto zmíněnými námitkami po věcné stránce zabýval, pečlivě a zevrubně je posoudil, názor dovolatele však opodstatněným neshledal.
33. K řešené problematice Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že zatímco ke spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění, ke spáchání přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku – jak už je zřejmé z jeho zákonného pojmenování – postačuje nedbalostní zavinění. Závěr onaplnění subjektivní stránky prvního z těchto trestných činů musí vyplynout nejen z charakteru a způsobu jednání pachatelů popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z jimi pojatého záměru a z neodvratnosti následku (resp. účinku), s nímž pachatelé musí počítat jako s následkem, který v konkrétní věci může snadno nastat a případně i nastane. Má-li se tedy jednat o úmyslný trestný čin, je třeba konkretizovat vymezení skutku tak, aby bylo zřejmé, že u pachatelů je naplněna jak vědomostní složka úmyslu (tj. existuje zde jeho znalost všech relevantních skutečností), tak i volní složka úmyslu (tj. pachatelé chtějí způsobit následek nebo jsou alespoň srozuměni s jeho způsobením).
34. Nejvyšší státní zástupce spatřoval úmyslné zavinění obou obviněných ve dvou aspektech. Prvním z nich byla skutečnost, že alkoholické nápoje distribuované obviněnými nebyly opatřeny kontrolními páskami ke značení lihu pro daňové účely a byly prodávány za cenu výrazně nižší, než je obvyklé . Z toho dovodil nelegální původ daných alkoholických nápojů a s tím spojené riziko jejich zdravotní závadnosti, s nímž museli být oba obvinění, jakožto obchodníci, přinejmenším srozuměni. Na podporu tohoto svého stanoviska pak citoval jednu větu z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 (publikovaného pod č. 26/2015 Sb. rozh. tr.). Odkaz na toto rozhodnutí je ovšem v tomto směru zcela nepřiléhavý a (pro dovolatele) do značné míry kontraproduktivní.
35. V právě zmiňované trestní věci (obviněných manželů T. z B.) rozhodoval Nejvyšší soud dokonce dvakrát, přičemž citované rozhodnutí je prvním v pořadí. V jeho odůvodnění dovolací soud vyzdvihl fakt, že nebyl objasněn zdroj závadných alkoholických nápojů a dodal, že jen ze skutečnosti, že obvinění nakupovali alkoholické nápoje zřejmě pokoutně a neověřili si jejich nezávadnost, ještě nelze s potřebnou mírou jistoty usuzovat na to, že při jeho prodeji zvažovali a předpokládali možnost ohrožení lidského zdraví . V této souvislosti Nejvyšší soud zdůraznil, že obvinění měli dlouhodobou zkušenost s prodejem alkoholu, který nebyl označen kontrolními páskami . Osoby, které v dané kauze vystupovaly jako poškození, nakupovaly uvedené alkoholické nápoje od obviněných pravidelně, přičemž nikdy předtím u nich nenastaly žádné zdravotní komplikace. Na základě toho dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění sice věděli, že prodej alkoholu neoznačeného kontrolními páskami může porušit nebo ohrozit zájem na ochraně lidského zdraví, ale současně se mohli, byť bez přiměřených důvodů, spoléhat na to, že takové porušení nebo ohrožení (z naposledy uvedeného důvodu) nezpůsobí . Tímto se tedy dovolací soud přiklonil k názoru, že z takto zjištěného skutkového stavu lze dovodit toliko nedbalostní formu zavinění ve smyslu §16 tr. zákoníku.
36. V daných úvahách Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného usnesení dále pokračoval tímto výslovným konstatováním: Na srozumění obviněných nelze usuzovat ani z notoriety uváděné nejvyšším státním zástupcem v dovolání, že ilegální alkohol potenciálně obsahuje zdraví škodlivé látky . Ústavní soud totiž jednoznačně vyložil, že způsob argumentace konstatováním údajné notoriety je při dokazování v trestním řízení nepřijatelný (odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03, publikovaný pod č. 81 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 3255/13, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 433/02, publikovaný pod č. 49 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
37. Ve svém druhém rozhodnutí v popisované trestní kauze setrval Nejvyšší soud na svém předchozím stanovisku, když usnesením ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015, odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, který opět brojil proti závěru soudů o pouhé nedbalostní formě zavinění a domáhal se přísnější právní kvalifikace odpovídající zavinění úmyslnému. Soudům nižších instancí se tehdy nepodařilo splnit zadání prvního (zrušovacího) usnesení, a ani po doplnění dokazování nebyl prokázán zdroj závadného alkoholu. Dovolací soud proto zopakoval své předchozí závěry, které navíc doplnil úvahou, že ani alkoholické nápoje v lahvích neoznačených kontrolními páskami nemusely nutně pocházet z ilegálních zdrojů (černého trhu). Poukázal přitom na praxi některých „oficiálních“ výrobců a distributorů alkoholických nápojů před tzv. metanolovou kauzou, kteří občas dodávali své výrobky i bez kontrolních pásek.
38. Nejvyšší soud rozhodoval v řadě dalších obdobných kauz k dovolání nejvyššího státního zástupce, který opakovaně namítal posouzení subjektivní stránky jednání obviněných a opakovaně soudu předkládal i zcela shodné argumenty. S touto problematikou (tedy, zda lze ze skutečnosti, že alkohol není označen kontrolními páskami, a tudíž může pocházet z nelegálních zdrojů, dovodit srozumění pachatele tohoto druhu jednání s možným škodlivým následkem v podobě ohrožení či porušení zájmu na ochraně lidského zdraví) se proto musel vypořádat v celé řadě dalších rozhodnutí o dovolání, přičemž vždy setrval na stejném (výše rozebíraném) názoru. Ten je tudíž vyjádřen i v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 893/2016, ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014, či ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1054/2014. Poslední z uvedených judikátů pak v obecné rovině stanoví, že za situace, pokud skutková zjištění neposkytují jednoznačný a nepochybný podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněného, je třeba se v takovém případě přiklonit k variantě, která je pro obviněného příznivější , a tedy z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze spatřovat u obviněného jen nedbalost .
39. Posuzovaná trestní věc je shora popisovaným případům skutkově blízká (zejména věci obviněných manželů T.). Ani zde totiž nebyl objasněn původ závadného alkoholu a rovněž byl prokázán jeho dlouhodobější prodej , resp. opakované nákupy takového alkoholu tou samou osobou (poškozeným V. S.), aniž by předtím u konzumentů vyvstaly jakékoliv problémy . Soudy v tomto případě vzaly právě tyto skutečnosti v potaz při hodnocení subjektivní stránky jednání obviněných a na jejich základě oba uznaly vinnými pouze nedbalostní formou trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty upravenou v §157 tr. zákoníku. Učinily tak nejen v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, ale i s ústavně zakotvenými základními zásadami spravedlivého procesu, především se zásadou „in dubio pro reo“, neboť v daném případě nebyly soudům známy žádné další okolnosti, které by jakkoliv osvětlovaly subjektivní stránku jednání obou obviněných. Nejvyšší soud se proto v posuzované věci s postojem nižších soudů plně ztotožnil a v návaznosti na to argumenty nejvyššího státního zástupce odmítl.
40. Méně jednoznačná situace panuje stran druhého z poukazovaných aspektů, tedy v otázce časového zařazení předmětného skutku ve vztahu k posouzení jeho subjektivní stránky . Tímto se nejvyšší státní zástupce dopodrobna zabýval a vyslovil přesvědčení, že ode dne 6. 9. 2012 , kdy došlo k medializaci prvních případů otravy metylalkoholem, tedy vešlo ve všeobecnou známost rozšíření ilegálního alkoholu s obsahem životu nebezpečných látek, museli být všichni, v prvé řadě prodejci a distributoři takového alkoholu, srozuměni s možným škodlivým následkem v podobě ohrožení či porušení zájmu na ochraně lidského zdraví. Připomněl, že obvinění uskutečnili poslední prodej závadné Hruškové vodky až dne 13. 9. 2012, z čehož dovozoval jejich úmyslné zavinění ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.
41. Je nutné připustit, že judikatura Nejvyššího soudu není v této otázce příliš jednotná. Dovolatel se opíral o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015, v nichž dovolací soud vyjádřil stejné stanovisko jako on. Také opět zmínil již probírané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, kde dovolací soud vyzdvihl časovou posloupnost skutkového děje, ovšem ve vztahu k nedbalostním jednáním, jež se odehrála před datem 6. 9. 2012 (obdobně vyznělo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014). Odvolací soud naopak vyzdvihl také již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1054/2014, v němž dovolací soud zdůraznil zásadu „v pochybnostech ve prospěch“ a jako nedbalostní posoudil i jednání obviněného spáchané dne 17. 9. 2012. To ve svém důsledku znamená, že ať učiní dovolací soud v posuzované trestní věci jakékoliv rozhodnutí, vždy se k některému dřívějšímu rozhodnutí přikloní a zároveň se od jiného odchýlí. Stejně jako jednotlivé senáty Nejvyššího soudu ve shora citovaných věcech však musí pečlivě hodnotit všechny konkrétní okolnosti posuzovaného případu, neboť právě ty jsou určující pro závěr o úmyslné, nebo naopak jen o nedbalostní formě zavinění. Musí mít přitom na vědomí i to, že pokud skutková zjištění neposkytují jednoznačný a nezpochybnitelný podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněných, je třeba se v takovém případě přiklonit k variantě, která je pro obviněné příznivější, a tedy z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze u obviněných spatřovat jen nedbalost.
42. K této problematice lze v nejobecnější rovině ještě uvést, že informovanost o důležitých politických, ekonomických, společenských či kulturních tématech a událostech je u různých jedinců v rámci jednoho státního útvaru značně rozdílná. Každý člověk je individuum, vykazující kromě jiného i odlišnou míru zájmu o dění kolem sebe a tím i nestejnou intenzitu sledování zpravodajských reportáží v různorodých masových sdělovacích prostředcích (ať už jde o internet, televizi, rozhlas či tištěná periodika). Výsledkem toho je, že někteří vynikají hlubokými znalostmi o tématech té které doby, zatímco jiným může některá, byť významná, událost zcela uniknout. I v dnešní době existují lidé, kteří vůbec nevlastní televizní či radiový přijímač a noviny či časopisy nekupují. Ale i pokud nějaká média sledují, mohou vyhledávat jiné typy přenosů nebo článků (např. sportovní či hudební) a zpravodajství zcela ignorovat. To platí dvojnásobně o dnes nejvýznamnějším sdělovacím prostředku – internetu, kde je nabídka různých témat a aktivit velice široká. Je přitom svobodným rozhodnutím každého jedince, čemu (tedy i jakým zprávám) bude věnovat svůj čas a čemu nikoliv.
43. Tímto obecným konstatováním chce Nejvyšší soud sdělit, že publikace (byť opakovaná) jakékoliv události v celostátních médiích ještě neznamená, že se o ní dozvědí úplně všichni. Nelze tedy bez dalšího učinit závěr, že určitá osoba je s jistou skutečností seznámena jen na základě jejího zveřejnění ve sdělovacích prostředcích . To je možné aplikovat na jakoukoliv aféru, včetně těch nejzávažnějších a nejrozsáhlejších, jakou byla právě aféra metanolová z druhé poloviny roku 2012. Nadto, událost tohoto druhu se obvykle rozbíhá pozvolně a až postupem doby nabývá na intenzitě a tím se i postupně dostává do povědomí stále větší části veřejnosti. Dá se proto reálně předpokládat, že zejména v počátcích metanolové aféry mohly řadě lidí (z důvodů uvedených v předchozím odstavci) informace o přibývajících obětech závadného alkoholu unikat. U cizích státních příslušníků (např. Vietnamců, jak tomu bylo i v posuzovaném případě) je pak nutné vzít v potaz i možnou jazykovou bariéru, která by těmto osobám mohla zabránit předkládaným zprávám správně porozumět.
44. Z těchto důvodů argument nejvyššího státního zástupce, že „po 6. 9. 2012 bylo obecně známou skutečností, že v oběhu se nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech“, je tedy nutné hodnotit jako ne zcela přesný, příliš zobecňující a nepodložený dostatkem relevantních faktů. Rozhodně proto nelze připustit, aby se takto formulované obecné konstatování stalo bez dalšího kritériem pro posuzování formy zavinění. Takto se k dané problematice staví rovněž Ústavní soud, a to v již zmíněném nálezu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03, podle kterého závěr o eventuálním úmyslu , tj. o tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn …, musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti . Již bylo výše poznamenáno, že v tomto svém nálezu se Ústavní soud vymezil proti takovému způsobu dokazování v trestním řízení, při němž se předkládají argumenty, které se svou povahou blíží konstatování údajné notoriety . Shora několikrát zmíněný argument nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud považuje přesně za tu údajnou notorietu , na níž je závěr o úmyslném zavinění (srozumění) pachatele nepřijatelné vystavět.
45. V posuzovaném případě nebyla zjištěna žádná konkrétní skutečnost, jež by jakkoliv prokazovala nebo naopak vylučovala povědomost obou obviněných o vypuknutí metanolové aféry v době posledního prokázaného prodeje Hruškové vodky dne 13. 9. 2012. Naopak lze v jejich prospěch podotknout, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, jímž bylo zakázáno nabízení k prodeji, prodej a jiné formy nabízení ke spotřebě lihovin o obsahu etanolu od 20% objemových, včetně tuzemáku a konzumního lihu (tzv. částečná prohibice), které se již činnosti obviněných bezprostředně týkalo, bylo vyhlášeno až den následující, tedy 14. 9. 2012. Argument dovolatele o medializaci této kauzy a z toho plynoucí „obecné známosti“ rozšíření smrtelně nebezpečného alkoholu tak zůstává v této souvislosti osamocen. Již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1054/2014, byla zdůrazněna nutnost postupovat v takové situaci v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, a přiklonit se tedy k variantě, která je pro obviněné příznivější. V opačném případě by nebyla splněna kritéria §2 odst. 5 tr. ř., což by ve svém důsledku vedlo k porušení základních principů spravedlivého procesu. Proto je třeba i tuto námitku dovolatele (ale i například názor vyjádřený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015) striktně odmítnout.
46. Nejvyšší soud tak shrnuje, že závěr o subjektivní stránce, resp. její formě musí vycházet výhradně z konkrétních skutečností vztahujících se vždy ke konkrétní osobě (pachateli). Z pouhého zveřejnění určité události či jiné informace ve sdělovacích prostředcích a z něho vyvozené (údajné) obecné známosti takové informace nelze závěr o subjektivní stránce, resp. její formě učinit .
47. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání, která podali obvinění , odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto z podnětu jejich dovolání ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv těchto dovolatelů, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil jisté výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
48. Rovněž v neveřejném zasedání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl i dovolání nejvyššího státního zástupce , neboť z výše vyložených důvodů shledal, že je zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu