ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1510.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1510/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněného mladistvého „ SSSSS“ *) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 1/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „SSSSS“ odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“) ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, byl obviněný mladistvý „SSSSS“ (dále „mladistvý“, případně „dovolatel“) uznán vinným v bodě 1) proviněním krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě 2) proviněním krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a proviněním poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku tím, že
1) v době od 23.00 hod. dne 17. 7. 2014 do 7.00 hod. dne 18. 7. 2014 ve Š. na ulici Z. v objektu S., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, vnikl po předchozím vypáčení okna do provozovny Fitness centra Z. H., kde se dále po předchozím vypáčení zásuvky baru a dvou dvířek skříňky zmocnil sportovní výživy (ve výroku popsané), čímž provozovateli fitness centra Z. H. způsobil škodu odcizením ve výši 8.497 Kč a poškozením věcí ve výši 850 Kč,
2) dne 31. 8. 2014 společně s J. B. v době od 4.10 hod. do 4.40 hod. v O. na t. S. u křižovatky s ulicí A. přišli k novinovému stánku PROFIT, kde v úmyslu získat majetkový prospěch, po předchozí vzájemné domluvě spočívající v rozdělení jednotlivých rolí, zůstal J. B. hlídat u stánku a mladistvý „SSSSS“ kopy rozbil skleněnou výlohu stánku, přes kterou vnikl dovnitř, kde se zmocnili v rozsudku konkrétně popsaných krabiček cigaret různých značek, balení doutníků a tabáku, ZIPPO knotů do zapalovače, balení cigaretových papírků, jízdenek MHD O., které uložili do igelitových tašek a mikiny a společně utekli pryč, čímž poškozené H. D. C., způsobili škodu odcizením ve výši 23.468 Kč a škodu poškozením ve výši 7.350 Kč.
2. Za tato provinění byl mladistvý podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §31 odst. 1 z. s. m. odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Současně podle §33 odst. 1 z. s. m. byla mladistvému stanovena výchovná povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež, jako soud odvolací (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, odvolání mladistvého podané proti popsanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání mladistvého a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal mladistvý „SSSSS“ prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání zaměřené výlučně proti bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
5. V dovolání mladistvý poukázal zejména na průběh dosavadního řízení, v němž podrobně zdůraznil důvody, pro které soud prvního stupně ve věci prvně vydaným rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 7 Tm 1/2015, mladistvého zprostil obžaloby činu pod bodem 1), což je rozhodnutí, které mladistvý považoval za správné, a proto se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožnil.
6. S ohledem na tento zmíněný postoj brojil proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 2 Tmo 1/2016, jímž odvolací soud uvedený původní rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a ohledně bodu 1) věc vrátil soudu prvního stupně s pokyny, jak dále ve věci postupovat. Vůči tomuto usnesení odvolacího soudu mladistvý vznesl výhrady směřující proti tam učiněným závěrům o provedených důkazech a jejich hodnocení, neboť neakceptoval, že byl zrušený rozsudek soudu prvního stupně vadný.
7. Mladistvý se s postupem soudů, jež předcházel nyní dovoláním napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, neztotožnil, protože důvody, pro něž odvolací soud zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, považoval za neadekvátní, jelikož si soud druhého stupně sám vytvořil vlastní neopodstatněný názor na dílčí skutkové otázky (zejména věrohodnost svědeckých výpovědí), a to bez doplnění dokazování. Vycházel tudíž pouze z obsahu dokazování, které vytvořil soud prvního stupně, tedy jen na podkladě spisu. Odvolací soud tak znovu hodnotil ve věci provedené a již soudem prvního stupně vyhodnocené důkazy, čímž překročil svou pravomoc, neboť vzhledem k judikatuře, kterou mladistvý v dovolání uvedl [nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 733/01 (N 26/32 SbNU 239), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1991, sp. zn. 11 Tz 53/91 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/1992), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 7 Tz 276/2001], by takto mohl postupovat pouze, pokud by nalézací soud v rámci hodnocení důkazů zcela závažně vybočil z logiky projednávané věci. Takové vady však podle mladistvého ve věci nebylo možné shledat, naopak považoval úvahy o tom, proč byl zproštěn, za přesvědčivé.
8. S ohledem na tyto argumenty, jež mladistvý soustředil výhradně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 2 Tmo 1/2016, vyjádřil názor, že pokud nyní Okresní soud v Olomouci, jako soud prvního stupně vydal ohledně činu pod bodem 1) odsuzující rozsudek ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, jde o rozsudek, který nepůsobí přesvědčivě, protože při novém projednání věci před tímto soudem ztratily své opodstatnění důvody, ze kterých vyvstaly pochybnosti o jeho vině. Z těchto důvodů mladistvý v nyní přezkoumávaném rozhodnutí shledal porušení zásady principu in dubio pro reo. Naznačeným postupem podle mladistvého došlo k faktickému vymazání dvouinstančnosti vedeného trestního řízení, neboť nalézací soud již posléze neměl prostor pro obhájení vlastních úvah a byl nucen převzít hodnocení důkazů vytvořené odvolacím soudem. Takovým postupem bylo porušeno právo mladistvého na spravedlivý na proces podle článků 36, 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože závěry odvolacího soudu vyznívají vysoce tendenčně v jeho neprospěch, neboť krajský soud svými argumenty zcela potírá výsledky dokazování vycházející v jeho prospěch, a naopak se snaží všemožně dovozovat jeho vinu, byť se tak děje převážně v rovině pouhých spekulací. Podle mladistvého je nyní přezkoumávané usnesení odvolacího soudu vystavěné na svědeckých výpovědích z doslechu, potažmo výpovědích osob, které mají evidentní zájem mladistvému škodit. Z tohoto důvodů spatřuje v přístupu soudů nižších stupňů libovůli.
9. Na základě uvedeného mladistvý v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
10. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uplatněné námitky nepovažoval za podřaditelné pod označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mladistvý jimi napadal hodnocení důkazů i skutková zjištění v té podobě, v jaké k nim dospěly soudy poté, co byl první rozsudek Okresního soudu v Olomouci z podnětu odvolání státního zástupce zrušen. Rozhodnutí soudů přitom nejsou zatížena vadami, které by zasahovaly do práva na spravedlivý proces.
11. S konstatováním, že mladistvý je usvědčován nepřímými důkazy, státní zástupce poukázal ke spáchání skutku pod bodem 1) na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na stranách 15 až 18 a usnesení odvolacího na stranách 7 až 9, v nichž soudy zdůraznily, že mladistvý je usvědčován především výpovědí svědků E. W., M. K., M. V., D. K., P. W. a M. K. Na podkladě zejména uvedených a dostatečně přesvědčivých nepřímých důkazů tak soudy dospěly zcela po právu k logickému závěru o vině mladistvého skutkem popsaným v obžalobě i v rozsudku pod bodem 1). Z těchto důvodů navrhl, aby bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k replice obhájkyni mladistvého, z jejíž strany Nejvyšší soud do konání neveřejného zasedání neobdržel žádnou reakci.
III. K formálním náležitostem dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
14. Mladistvý dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení.
15. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 27, č. T 912). Nelze jeho prostřednictvím přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
16. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445).
18. I když by Nejvyšší soud s ohledem na odůvodnění dovolání mladistvého, které se dotýká jen skutkových a procesních skutečností, nebyl povinen přezkoumávat správnost skutkových zjištění, neboť mladistvý užitými argumenty podmínky dovolání nenaplnil, respektoval články 4, 90 a 95 Ústavy České republiky, podle kterých je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.], a proto se zabýval tím, zda v posuzované věci nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu.
IV. K námitkám mladistvého
19. Podle obsahu dovolání je zřejmé, že mladistvý brojil proti tomu, že byl činem v bodě 1) nyní dovoláním napadenými rozhodnutími, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, uznán vinným. Mladistvý však námitky výslovně proti těmto konkrétním rozhodnutím vznesl až v závěru dovolání, protože většina jeho výhrad se týkala vadnosti postupu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a jeho usnesení ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 2 Tmo 1/2016, jímž zrušil původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně. Podle mladistvého odvolací soud tímto dřívějším usnesením porušil procesní pravidla, pokud za důvod zrušení zprošťujícího rozsudku označil nesprávný postup soudu prvního stupně při hodnocení důkazů.
20. Ve vztahu k takto vymezeným námitkám je třeba uvést, že dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání tak lze podat proti rozhodnutí soudu, jimiž se trestní stíhání meritorně končí a která po nabytí právní moci zpravidla představují překážku věci rozhodnuté. V daném případě se jednalo o rozhodnutí podle §265a odst. 1 písm. h) tr. ř. protože odvolací soud usnesením ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, odvolání mladistvého proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení mladistvý také v souladu s uvedenou zásadou dovolání podal, avšak většinu svých výhrad zaměřil nikoli proti těm závěrům, které odvolací soud v tomto konečném meritorním usnesení učinil, ale vytýkal vady prvnímu rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, tedy rozhodnutí ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 2 Tmo 1/2016, a názory v něm vyslovené kritizoval. Těmito výhradami mladistvý nenaplnil podmínky §265a tr. ř., protože se nejednalo o meritorní rozhodnutí, jímž by byla přezkoumávaná věc meritorně skončena [přim. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003 (uveřejněno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 654)].
21. Mladistvý uvedené výhrady, které směřoval proti původnímu zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, které by samy o sobě zakládaly nepřípustnost dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl v kontextu s výhradami proti tomu, jaké skutkové závěry soudy učinily v nyní přezkoumávaných rozhodnutích, která z procesu, vůči němuž mladistvý brojil, na základě dřívějších rozhodnutí vzešla, a tyto své argumenty použil jako podklad pro vadnost procesních a skutkových závěrů v nyní přezkoumávaných rozhodnutích, a proto Nejvyšší soud jen konstatuje, že je považuje v daných souvislostech za přípustné, ale nedopadající na žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., protože je nesporný jejich procesní charakter, neboť jejich podstatou byly výtky dotýkající se §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř., které vedly ke zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně.
22. Pokud mladistvý v dovolání brojil proti vadám, které se týkaly těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, tedy usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 2 Tmo 34/2016, jehož prostřednictvím bylo možné napadat i rozsudek Okresního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 Tm 1/2015, spočívaly zásadně jen v tom, že soudy učiněné závěry vyplynuly z dřívějších nesprávných postupů a názorů, při provádění dokazování, zejména při prováděném hodnocení důkazů, s nimiž se mladistvý neztotožnil.
23. V této části dovolání mladistvý napadl konečná meritorní rozhodnutí způsobem, který není zákonem umožněn. Ani ve vztahu k nim neuplatnil námitky, které by se výslovně týkaly nesprávnosti použité právní kvalifikace, ale brojil proti tomu, jak soudy postupovaly ohledně hodnocení důkazů s důrazem na to, že tento proces vzešel z toho, že odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vnutil své závěry o vině mladistvého soudu prvního stupně, když původní zprošťující rozsudek zrušil a uložil nalézacímu soudu instrukce, jak provedené důkazy hodnotit.
24. Ze všech uvedených důvodů mladistvý dovolání podal v rozporu s pravidly stanoveným pro dovolání ve smyslu §265a tr. ř. a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto Nejvyšší soud nebyl povinen takto podané dovolání zcela mimo uvedené zákonné podmínky přezkoumávat, ale pro úplnost jen z hlediska obecných zásad spravedlivého procesu konstatuje, že odvolací soud usnesením ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 2 Tmo 1/2016 (č. l. 459 až 466), kterým z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch mladistvého zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 7 Tm 1/2015, a dále postupoval podle §259 odst. 1 tr. ř. dodržel všechna pravidla stanovená ustanovením §258 odst. 1 tr. ř. Jím uložené pokyny nepřekročily hranice jeho pravomoci ani nutnosti napravit nesprávnost úvah a hodnocení důkazů soudem prvního stupně [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1967, sp. zn. 9 Tz 78/67 (publikované v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 36/1968), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1991, sp. zn. 11 Tz 53/91 (publikované v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/92-I), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 2 Tzn 187/96 (publikovaný v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 20/1997), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 7 Tz 141/2001, či rozhodnutí Nejvyššího soudu SR publikované pod č. 57/1984 Sb. rozh. tr., včetně nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/2014].
25. Pokud soudy v nyní přezkoumávaných rozhodnutích vyjádřily své závěry k výsledkům provedeného dokazování způsobem, jenž je uveden v odůvodnění těchto rozhodnutí, Nejvyšší soud podle jejich obsahu shledal, že jsou v nich obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti, úvahy i závěry, které svědčí o tom, že zejména soud prvního stupně vycházel z důkazů ve věci zjištěných, a z nich plynoucí zjištění hodnotil ve vzájemných souvislostech (viz strany 15 až 18 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud konstatoval, že dokazování bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o vině a při provádění jednotlivých důkazů soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, nebyly zjištěny procesní vady, které by vedly ke zrušení rozsudku, bylo zachováno právo mladistvého na obhajobu, a důkazy byly nalézacím soudem hodnoceny v souladu s hledisky uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř., a z nich byly učiněny i správné skutkové závěry, které odpovídají výsledkům provedeného dokazování, jsou logická a přiléhavá (strana 6 až 9 usnesení odvolacího soudu).
26. K takto provedenému dokazování považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že soudy v potřebném rozměru zkoumaly všechny rozhodné skutečnosti, a to zejména se zaměřením na to, zda výsledky všech důkazů svědčí pro závěr, že pachatelem činu byl mladistvý. Podle obsahu spisu i způsobu, jak soudy v odůvodnění svých rozhodnutí jednotlivé skutečnosti posuzovaly, je zřejmé, že se s konkrétními ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly způsobem odpovídajícím zásadám §2 odst. 6 tr. ř. V rámci provedeného dokazování soud vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině mladistvého a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu.
27. K výhradám mladistvého, jenž vznesl kritiku na postup soudů, je třeba vyjádřit, že je to soud, kdo rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.) V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. K výhradám mladistvého se soud prvního stupně důsledně zabýval věrohodností svědeckých výpovědí, přičemž se stejnou pečlivostí hodnotil jak ty, jež svědčily ve prospěch mladistvého, tak ty, které vyznívaly v jeho neprospěch (srov. usnesení ÚS ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 260/06).
28. Pokud se mladistvý způsobem, který nerespektoval podmínky pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., domáhal zásad spravedlivého procesu, je třeba připomenout, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11).
29. K mladistvým vytýkaným vadám Nejvyšší soud shledal, že soudy důkazy pečlivě posuzovaly a v odůvodnění rozhodnutí své závěry opřely o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů, které respektovaly podmínky a metody pro posuzování hodnověrnosti jednotlivých svědků, neboť zkoumaly každý důkaz jednotlivě, i ve vztahu se všemi dalšími důkazy, které byly provedeny a s ohledem na závěry či poznatky, které z nich plynuly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12).
30. Nejvyšší soud neshledal v procesním postupu, jemuž mladistvý vytýkal libovůli, vady, které by spočívaly v nelogických závěrech nebo by svědčily o svévoli (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09 a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 572/2014). Soudy podaný výklad je předvídatelný a rozumný, koresponduje s fixovanými závěry soudní praxe a není výrazem interpretační svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám mladistvého podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
31. Protože v dovolání mladistvého nebyly namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, Nejvyšší soud dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.