ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1582.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1582/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání obviněného D. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 6 To 4/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 63/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 34 T 63/2015, byl obviněný D. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon byl podle §84 a 85 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti čtyř měsíců za současného vyslovení dohledu podle §49 až 51 tr. zákoníku. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Z-STYLE CZ (ve výroku rozsudku nesprávně uvedeno „Z-STYLLE CZ“), a. s., se sídlem Zlín, Malotova 5614, IČ 28322908, způsobenou škodu ve výši 603 483 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 6 To 4/2016, byl podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Z-STYLE CZ, a. s., se sídlem Zlín, Malotova 5614, IČ 28322908, částku ve výši 603 483 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od 18. 10. 2012 do 18. 12. 2012 jako zplnomocněný zástupce živnostníka J. A., objednal v šesti případech od společnosti Z-STYLE CZ, a. s., obuv, která mu byla doručena do Příbrami přepravní společností PPL CZ, s. r. o., přičemž se jednalo konkrétně o dodávky zboží vyúčtované fakturami:
1. ze dne 19. 10. 2012 na částku 135 811 Kč, splatná dne 9. 11. 2012,
2. ze dne 2. 11. 2012 na částku 162 885 Kč, splatná dne 23. 11. 2012,
3. ze dne 22. 11. 2012 na částku 57 502 Kč, splatná dne 13. 12. 2012,
4. ze dne 29. 11. 2012 na částku 135 811 Kč, splatná dne 20. 12. 2012,
5. ze dne 30. 11. 2012 na částku 122 916 Kč, splatná dne 21. 12. 2012,
6. ze dne 19. 12. 2012 na částku 72 275 Kč, splatná dne 9. 1. 2013,
toto zboží převzal, avšak v době splatnosti ani později nezaplatil, přičemž již při objednání tohoto zboží věděl, že je nezaplatí a také že nebude mít z čeho za ně zaplatit, a to z důvodu předchozích nesplácených dluhů a špatné finanční situace z podnikání provozovaného pod obchodní firmou J. A., což však zástupci poškozené společnosti nesdělil, naopak sliboval, a to i následně, zaplacení odebraného zboží, což dokládal i nepravdivými doklady o schopnosti úhrady, přičemž zboží obratem předával společnosti BJ BASE, s. r. o., za podstatně nižší cenu a ani část takto získaných finančních prostředků nepoužil na úhradu předmětných dodávek zboží, čímž poškozené společnosti Z-STYLE CZ, a. s., se sídlem Malotova 5614, Zlín, IČ 28322908, způsobil škodu ve výši 687 200 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 6 To 4/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle jeho názoru nebylo prokázáno, že zboží bylo od přepravce převzato a že bylo převzato právě jím. Svědek R. Š., řidič PPL, vypověděl, že obviněnému vozil 10 až 15 balíků, jeho totožnost nezjišťoval a říkal mu pan A. Svědek, který obviněného neidentifikoval jako osobu přebírající zboží, uvedl, že si údaje do dodacích/přepravních listů, včetně smyšlených čísel občanských průkazů, doplňoval sám. Ačkoliv tvrdil, že všechny dodávky uskutečnil v ulici D., podle GPS záznamů zastavil v této ulici pouze v jediném případě. Podezření, že zboží nebylo svědkem vůbec doručováno, podporuje kromě GPS záznamů a dodatečně upravovaných dodacích listů také sdělení společnosti PPL ze dne 28. 3. 2014, že všechny dodávky zboží byly v období od 3. 8. 2012 do 20. 12. 2012 uskutečněny v ulici J. s. V té době však již prodejna sídlila v ulici D. Obviněný dále poukázal na výpověď svědka R. K., člena představenstva poškozené společnosti, jíž nebylo objasněno, co bylo podkladem pro vystavení faktur. Svědek odkazoval na přehled PPL, který vycházel z údajů, jež řidiči PPL libovolně dopisovali.
6. Ani v případě, že by soud vzal za prokázané, že obviněný zboží převzal, nemohl by jeho jednání kvalifikovat jako zločin podvodu. V posuzované věci absentuje subjektivní stránka. S ohledem na předchozí obchodní vztah mezi obviněným a poškozenou společností nelze tvrdit, že objednávání zboží a jeho následné převzetí bylo od počátku vedeno úmyslem zboží nezaplatit, a tím poškozenou uvést v omyl a sebe na její úkor obohatit (srov. č. 54/1967 Sb. rozh. tr.). Obviněný v letech 2012 a 2013 objednával od poškozené společnosti zboží za celkem 1 300 000 Kč a až na částku 603 000 Kč za ně i zaplatil. V této souvislosti připomněl, že pokud až po uzavření smlouvy (dodání zboží) nastaly okolnosti, které bránily dlužníkovi splnit závazek a které v době jeho uzavření nemohl předvídat, když jinak by závazek tehdy byl schopen splnit, nebo pokud dlužník dodatečně pojal úmysl za převzaté zboží nezaplatit, nelze hovořit o trestném činu podvodu (srov. č. 38/2001 Sb. rozh. tr.).
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 6 To 4/2016, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
8. Pro úplnost je vhodné doplnit, že obviněný k dovolání podanému prostřednictvím obhájkyně přiložil vlastnoručně psané a poměrně obsáhlé podání, v němž uvedl, že (ve stručnosti) orgány činné v trestním řízení ignorovaly jeho obhajobu a důkazy, jež navrhoval, postupovaly v rozporu se zásadami trestního řízení, zejména se zásadou presumpce neviny, a nereagovaly na jeho žádosti, např. stran doručení usnesení o ustanovení „právní zástupkyně“. Vyjádřil přesvědčení, že jeho věc nebyla rozhodována nestranně a nezaujatě, a odůvodnění rozhodnutí ve věci činných soudů označil za „trapná a ubohá“. Měl za to, že jeho jednání nemá s podvodem nic společného, že došlo k jeho křivému obvinění, lhaní a podvodům s přepravními listy, jakož i zneužití pravomoci ze strany státní zástupkyně i soudů. Žádal, aby byly rozsudky soudů nižších stupňů zrušeny a on obžaloby zproštěn.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný prostřednictvím námitky, že nebylo prokázáno, že zboží převzal, zpochybňuje skutkové zjištění obsažené v tzv. skutkové větě výroku o vině, což v dovolacím řízení není možné. Podle státního zástupce navíc tuto námitku nelze shledat důvodnou, poněvadž soudy obou stupňů dostatečně a logicky vysvětlily, na podkladě jakých důkazů považovaly převzetí zboží za prokázané. Jejich závěr má oporu v provedených důkazech a logicky na ně navazuje. Důvodnou neshledal ani výtku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, tj. námitku absence subjektivní stránky. Měl za to, že skutková věta výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu vykazuje veškeré znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to včetně zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu. Poukázal na její znění („…již při objednání tohoto zboží věděl, že je nezaplatí a také, že nebude mít z čeho za ně zaplatit, a to z důvodu předchozích nesplácených dluhů a špatné finanční situace z podnikání… což však zástupci poškozené společnosti nesdělil, naopak sliboval… zaplacení… což dokládal i nepravdivými doklady o schopnosti úhrady…“), jež podle jeho názoru úmyslné zavinění vyjadřuje. V podrobnostech pak odkázal na příslušné pasáže odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí, kde soudy otázce zavinění věnovaly dostatek pozornosti. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného rozsudku nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když z něj naopak vyplývá, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a s ohledem na to, že odůvodnění uvedeného rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako takové je plně přezkoumatelné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu usvědčován výpověďmi svědků R. Š. (č. listu 488 a 489) a R. K. (č. listu 505 až 508) ve spojení s listinnými důkazy, konkrétně se seznamem faktur vystavených Z-STYLE CZ, a. s. (dále jen „Z-STYLE CZ“), a skladovými doklady této společnosti (č. listu 5 a 6, 7), e-mailovou komunikací mezi obviněným a Z-STYLE CZ (č. listu 8 až 11, 191 až 207), zfalšovaným potvrzením mBank a sdělením mBank, že se jedná o falzum (č. listu 12 a 355), uznáním závazku s úředně ověřeným podpisem J. A. (č. listu 13-14), seznamem zásilek PPL doručovaných na adresu provozovny J. A. a potvrzením o převzetí jedné ze zásilek (č. listu 17 až 19, 23), objednávkami zboží spárovanými s fakturami vystavenými Z-STYLE CZ, s dodacími listy této společnosti a s přepravními listy PPL (č. listu 54 až 93), knihou jízd PPL (č. listu 212 až 219), fakturami vystavenými J. A. pro BJ BASE (č. listu 225 až 227, 237 až 238), sdělením CANIS SAFETY (č. listu 268), exekučními příkazy (č. listu 437 až 441) atd. Tvrzení obviněného, že nebyl tím, kdo objednané zboží od přepravce převzal, nemůže ve světle výše uvedených důkazů obstát. Svědek R. Š., řidič PPL, který předmětné zboží do provozovny J. A. doručoval, obviněného zcela jednoznačně identifikoval, když uvedl, že právě s ním v souvislosti s doručováním zboží jednal a že právě jemu jako osobě, která disponovala razítkem firmy J. A., zboží v balících předával. Svědek vysvětlil, proč obviněného považoval za pana A. a proč jej tak i oslovoval. Obviněný mu sdělil, že je manželem J. A., a vzhledem k tomu, že u sebe měl razítko firmy a svědek jeho totožnost neověřoval, domníval se, že jedná s panem A. Výpověď svědka je zcela v souladu s listinnými důkazy, z nichž se podává, že převzetí zboží panem A. bylo stvrzeno razítkem firmy J. A. Navíc nelze přehlédnout, že obviněný byl osobou, která svou družku J. A. v podnikání zastupovala, která objednávala zboží, komunikovala s dodavatelem, a fakticky tak za ni jednala. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by uvedenou činnost vykonával ještě někdo třetí. Že obviněný zboží převzal, potvrzuje v neposlední řadě i fakt, že u Z-STYLE CZ nedodání objednaného zboží prokazatelně nikdy nereklamoval, že v e-mailové komunikaci, kterou vedl s pracovnicí Z-STYLE CZ, nikterak nerozporoval oprávněnost opakovaného požadavku, aby uhradil vystavené faktury, a že přistoupil na to, aby jeho družka J. A. podepsala uznání závazku vzniknuvšího z titulu nehrazených faktur za řádně a včas dodané zboží. Pokud jde o námitku stran doručovací adresy, podle svědka R. Š. obviněný o tom, že budou doručovány balíky, věděl předem, svědka v této souvislosti také vždy kontaktoval, přičemž občas jej žádal o změnu dodávky – o doručení na jinou adresu. Svědek vozil zboží nejprve na ulici J. s., pak se ale provozovna přestěhovala, a tak, aniž by inicioval změnu údajů v přepravních listech, začal doručovat na ulici D., kterou obviněný určil jako adresu, kde „má nový krám“. Ostatně obviněným zmíněné GPS záznamy (viz kniha jízd) jasně dokládají, že ve dnech, kdy podle přepravních listů bylo zboží doručováno, svědek R. Š. zastavoval vozidlo v ulici D., a nikoliv v J. s.
15. V dalším lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 3, 4 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 až 7 rozsudku odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Námitky, které vůči způsobu hodnocení provedených důkazů a vůči postupu orgánů činných v trestním řízení (ať už v přípravném řízení či soudům) obviněný uplatnil v jeho vlastním podání, které nelze považovat za dovolání, jak o tom byl obviněný též v rozsudku odvolacího soudu řádně poučen (§265d odst. 2 věta druhá tr. ř.), jsou hanlivou a poněkud nesrozumitelnou polemikou s výsledky dokazování (které podle obviněného rozhodně neprokazují spáchání jakéhokoliv podvodného jednání). Učiněné skutkové i právní závěry podle jeho mínění jenom dokládají, že orgány činné v trestním řízení neodvedly řádně svoji práci a neplnily své povinnosti. S akcentem na již vyložené místo dovolání v systému opravných prostředků Nejvyšší soud připomíná, že není jeho úkolem coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, který měl za to, že důkazy byly jednostranně hodnoceny v jeho neprospěch, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad presumpce neviny, in dubio pro reo či jiných pravidel zajišťujících spravedlivý proces neznamená. Nezbytnost zásahu Nejvyššího soudu tak není ničím opodstatněna.
16. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadené rozhodnutí, obsah dovolání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou otázkou, zda obviněný svým jednáním naplnil po subjektivní stránce skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
17. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Způsobí-li takovým činem značnou škodu, spáchá trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutková podstata §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§17 písm. a) tr. zákoníku]. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, úmysl přímý], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, úmysl eventuální].
18. Podstatou trestného činu podvodu je podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.
19. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku značná škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2052.). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci.
20. Skutková zjištění precizně popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu výstižně obsahují všechny znaky objektivní i subjektivní stránky uvedeného zločinu, v tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu odvolacímu soudu ničeho vytknout. Obviněný žádnou relevantní námitku vůči naplnění objektivní stránky neuplatnil, jeho výhrady se soustředily k existenci potřebné formy zavinění. K tomu je třeba uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Závěr o úmyslu, popírá-li jej obviněný, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu a způsobu jeho provedení, avšak musí se tak stát po detailním dokazování a všestranné analýze jednání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08). Závěr o tom, že pachatel jednal v nepřímém úmyslu, musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti. Nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Takovému požadavku však soudy beze zbytku dostály. Obviněný tím, že pro obchodní firmu své družky J. A., jejíž podnikání fakticky řídil, objednával a odebíral zboží v hodnotě stovek tisíců korun, za něž s ohledem na nepříznivou ekonomickou situaci J. A., či dokonce její naprostou nesolventnost, věděl, že nebude moci zaplatit, uvedl dodavatele zboží, poškozenou Z-STYLE CZ, která objednávky zasílala s přesvědčením, že budou řádně uhrazeny, v omyl, způsobil na jejím majetku škodu a obohatil se. Jednal přitom od počátku minimálně v úmyslu nepřímém, poněvadž si byl vědom, že nedisponuje potřebnými finančními prostředky, a navzdory tomu přistoupil k opakovaným objednávkám v nikoliv zanedbatelných částkách a poškozenou soustavně zahrnoval lživými informacemi, jimiž se snažil zdůvodnit, proč faktury v době splatnosti ani posléze nehradí. O jeho podvodném úmyslu svědčí skutečnost, že se osobám zastupujícím poškozenou společnost o tíživé finanční situaci nikterak nezmínil a že zboží bezprostředně po převzetí přeprodával pod cenou jiné společnosti, přičemž ani část takto získaných prostředků nepoužil na úhradu předchozích dluhů. Rozhodně se nejednalo o situaci, že až po uzavření smlouvy a dodání zboží nastaly okolnosti, jež bránily obviněnému splnit jeho závazek a jež nemohl v době uzavření smlouvy předvídat, když jinak byl v té době schopen závazek splnit, jak obviněný konstruoval v dovolání. Lze tedy konstatovat, že věděl, že svým jednáním může způsobit porušení zájmu na ochraně cizího majetku, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Příčinný průběh je v zavinění obsažen a obviněný odpovídá za následek, který z předmětného jednání vzešel. Dovolací soud se ztotožňuje s právním posouzením skutku jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v podrobnostech odkazuje na výstižnou a přesvědčivou argumentaci soudů nižších stupňů (str. 5 rozsudku nalézacího soudu, str. 7, 8 rozsudku odvolacího soudu).
21. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání jako celek je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu