ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.57.2016.1
sp. zn. 8 Tz 57/2016-38
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2017 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. H. proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, v trestní věci vedené Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality, 3. odd., pod sp. zn. ORIV-22451/TČ-2011-001493, a rozhodl takto:
I . Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. H.
II . Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona
1. Stížnost pro porušení zákona sp. zn. MSP-282/2015-OD-SPZ, podaná ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného F. H., směřuje proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále „policejní orgán“) ze dne 12. 8. 2013, č. j. ORIV-22451-312/TČ-2011-001493, o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.
2. Ministr spravedlnosti v obsahu mimořádného opravného prostředku poukázal na průběh řízení v této trestní věci F. H. stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, v němž došlo k vydání nyní přezkoumávaného usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 1 ZT 167/2012, jemuž předcházelo usnesení ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-103, jímž státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř. jako nezákonné zrušil usnesení policejního orgánu ze dne 18. 4. 2012, č. j. ORIV-22451-112/TČ-2011-001493, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a následně přípisem ze dne 28. 6. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-109, podle §174 odst. 2 písm. d) tr. ř. vrátil tuto věc policejnímu orgánu k došetření. V něm tento státní zástupce policejnímu orgánu uložil, aby vypracoval nové usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného v této věci s tím, aby uvedené trestné jednání kvalifikoval jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku.
3. Když policejní orgán vydal na základě zmíněného pokynu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 8. 2013, č. j. ORIV-22451-312/TČ-2011-001493, o stížnosti obviněného proti němu rozhodl tentýž státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 nyní přezkoumávaným usnesením ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí učinil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, který dne 28. 6. 2013 vydal v této trestní věci policejnímu orgánu pokyn k zahájení předmětného trestního stíhání, ministr spravedlnosti shledal porušení ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle kterého, jestliže lhůta k podání již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odst. 1 téhož ustanovení, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
4. Ministr spravedlnosti na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že uvedeným postupem dozorujícího státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného F. H. v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. proto, že sám rozhodl o stížnosti směřující proti usnesení, které bylo vydáno na základě jeho pokynu, aniž by věc k rozhodnutí o této stížnosti předložil nadřízenému státnímu zástupci.
5. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, které nabylo právní moci téhož dne, a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného F. H. porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
II. Rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen z důvodů vytýkaných ministrem spravedlnosti.
III. Řízení předcházející stížností pro porušení zákona napadenému rozhodnutí
7. Na podkladě spisového materiálu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 vedeného pod sp. zn. 1 ZT 167/2012, jehož obsahem jsou rozhodnutí Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, ve věci Policie České republiky vedené pod sp. zn. ORIV-22451/TČ-2011-001493, včetně všeobecného spisu tohoto státního zastupitelství pod sp. zn. 3 ZN 6053/2011, Nejvyšší soud zjistil, že vydání přezkoumávaného rozhodnutí předcházelo zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 30. 11. 2011 pod č. j. ORIV-22451-18/TČ-2011-001493 s odůvodněným závěrem o spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to neznámým pachatelem (č. l. 22 až 23 spisu sp. zn. 1 ZT 167/2012). Usnesením policejního orgánu ze dne 18. 4. 2012, č. j. ORIV-22451-112/TČ-2011-001493, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného F. H. pro zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. ř. (č. l. 24 až 26 téhož spisu). O stížnosti proti tomuto usnesení podané obviněným (č. l. 27 téhož spisu) rozhodla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 1 ZT 167/2012, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla (č. l. 29 až 30 téhož spisu).
8. Následně státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-103, podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř. jako nezákonné zrušil usnesení policejního orgánu ze dne 18. 4. 2012, č. j. ORIV-22451-112/TČ-2011-001493, o zahájení trestního stíhání, v jehož odůvodnění (strana 2) mimo jiné uvedl, aby bylo vypracováno nové usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného F. H. (č. l. 1032 spisu sp. zn. 1 ZT 167/2012). Následně dne 28. 6. 2013 stejný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 vydal policejnímu orgánu k č. j. ORIV-22451/TČ-2011-001493, pokyn pod č. j. 1 ZT 167/2012-109, kterým podle §174 odst. 2 písm. d) tr. ř. vrátil uvedenou věc k došetření a rovněž mu vrátil i spisový materiál k doplnění s tím, aby bylo vypracováno „nové sdělení obvinění F. H., jako pachateli zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku“, a za tím účelem, aby byl obviněný vyslechnut a seznámen se spisovým materiálem, a pokud nenavrhne provedení důležitých úkonů, aby věc byla ukončena (viz obsah všeobecného spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, sp. zn. 3 ZN 6053/2011). Na základě tohoto pokynu státního zástupce bylo vydáno policejním orgánem usnesení ze dne 12. 8. 2013, č. j. ORIV-22451-312/TČ-2011-001493, jímž bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno proti obviněnému F. H. trestní stíhání (viz č. l. 1033 až 1038 spisu sp. zn. 1 ZT 167/2012), pro zločin účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke krádeži podle §205 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, obviněnému doručené dne 22. 8. 2013 a obhájkyni dne 13. 8. 2013 (č. l. 1038 téhož spisu). Proti tomuto usnesení policejního orgánu podal obviněný prostřednictvím advokátky stížnost (č. l. 1039 až 1040 téhož spisu), o níž rozhodl usnesením ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, tak že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl (srov. č. l. 1043 až 1045 téhož spisu).
IV. Závěry Nejvyššího soudu
9. Z rozvedených skutečností plynoucích ze spisového materiálu je zřejmé, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 8. 2013, č. j. ORIV-22451-312/TČ-2011-001493, rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, který vydal k takovému postupu pokyn, a to jednak v odůvodnění svého usnesení ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-103, podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř., jímž původní usnesení o zahájení původního trestního stíhání zrušil, a jednak pokynem ze dne 28. 6. 2013, jímž při vrácení této trestní věci k došetření uložil policejnímu orgánu, aby obviněnému F. H. znovu sdělil obvinění. K vydání takového závazného pokynu k vyšetřování trestných činů je podle 174 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce v rámci vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněn, a proto bylo v souladu s citovanými usneseními, pokud státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 uvedený pokyn vydal. Za této situace však tentýž státní zástupce téhož státního zastupitelství již nemohl rozhodnout o stížnosti směřující proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť mu v tom bránilo právě to, že toto zahájení trestního stíhání sám inicioval.
10. Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 téhož ustanovení (autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
11. Výkladu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud, a lze zmínit např. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr., v němž konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V rozhodnutí č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., a to i přesto, že takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu §174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., i tehdy jde o pokyn, předpokládaný v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dále v rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr., vyslovil, že za pokyn, na jehož základě bylo zahájeno trestní stíhání, pro což je pak vyloučen z rozhodování o stížnosti proti takovému usnesení, je nutné považovat jednak výslovný písemný pokyn státního zástupce vykonávajícího dohled podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v aktuálním znění (dále „zák. č. 283/1993 Sb.“), jednak i přípisy výslovně jako takový pokyn neoznačené, jestliže jejich smyslem bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §12d odst. 1 zák. č. 283/1993 Sb.
12. Jestliže Nejvyšší soud v nyní přezkoumávané věci posuzoval pokyny dozorového státního zástupce ze dne 26. 6. 2013 (v odůvodnění rozhodnutí) a ze dne 28. 6. 2013 (jímž věc vracel policejnímu orgánu – blíže viz shora), shledal, že u obou jde o pokyn, jak jej vykládá citovaná judikatura, a který vyplývá z ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Tímto individuálním posouzením uvedeného pokynu dospěl k závěru, že dozorový státní zástupce v přezkoumávané věci zásadně svým postupem ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu k tomu, aby bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vydáno. Uvedené konkrétní zjištěné skutečnosti jsou zcela odlišné od těch, které posuzoval Nejvyšší soud ve věci, o níž rozhodl usnesením ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 5 Tz 40/2016, kde uvedená kritéria, na rozdíl od této nyní posuzované věci, splněna nebyla, a nebyl tudíž důvod pro to, aby se Nejvyšší soud od dosavadní rozhodovací praxe odchýlil.
13. Nejvyšší soud totiž ve věci nyní ministrem spravedlnosti napadené, shledal, že státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 vydané usnesení ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-103, je ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. pokynem, kterým směřoval k zahájení trestního stíhání v této věci, neboť v něm vyjádřil jednoznačný názor a rozhodl, aby v pokračujícím trestním řízení bylo vypracováno nové usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného F. H., k čemuž doplnil i charakteristiku a způsob provedení skutku, pro nějž měl být obviněný dále trestně stíhán. Stejný závěr je nutné učinit vůči pokynu státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1 ZT 167/2012-109, ve kterém přímo podle §174 odst. 2 písm. d) tr. ř. věc policejnímu orgánu vrací k došetření s instrukcemi, jak v něm dále před zahájení trestního stíhání postupovat.
14. Ze všech uvedených hledisek je v této trestní věci vydání uvedeného pokynu okolností bránící státnímu zástupci provádějícímu nad vyšetřováním dozor ve smyslu §174 tr. ř., aby přezkoumával rozhodnutí, jehož vydání inicioval. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je takto vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jaké okolnosti nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).
15. Ve smyslu zásady uvedené v citovaném ustanovení je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát.
16. Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná a vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2013, č. j. 1 ZT 167/2012-120, a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, protože toto usnesení vydal věcně nepříslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, ač tak měl podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. učinit jemu nadřízený státní zástupce, jímž je v projednávané věci podle §6 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. S ohledem na to podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto vadné usnesení, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu