ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.13.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 13/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. R., rozsudkem Trestního soudu č. 6 v Murcii, Španělské království, ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. JRA-0000296/2011, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu č. 6 v Murcii, Španělské království, ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. JRA-0000296/2011, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2011, byl J. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví v rodinném prostředí, podle trestního zákona Španělského království, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvaceti jedna) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. R. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že přestože byl odsouzen pravomocným rozsudkem Trestního soudu č. 6 v Muricii ze dne 19. 8. 2010, č. 496/2010, pro trestný čin ublížení na zdraví a domácí násilí podle §153 tr. zákoníku, a pravomocnými rozsudky téhož soudu ze dne 25. 9. 2010 a ze dne 20. 12. 2010 pro trestný čin nedodržení rozsudku nebo zajišťovacího opatření, vědom si uloženého trestu zákazu přiblížit se po dobu jednoho roku ke své partnerce P. N. na vzdálenost menší než 500 metrů, který mu byl uložen výše citovaným rozsudkem Trestního soudu č. 6 v Murcii ze dne 19. 8. 2010, č. 496/2010, a který měl vypršet v srpnu 2011, dne 1. června 2011 kolem 3 hodiny ranní, poté co poškozená vešla do ložnice bytu na adrese C. d. l. P. v M., který v uvedeném období i nadále s odsouzeným společně sdílela, došlo mezi nimi k hádce, během níž ji odsouzený, který se nacházel v podnapilém stavu, v úmyslu způsobit jí fyzickou újmu, udeřil do hlavy, čímž poškozené způsobil zranění spočívající v řezné ráně a zhmožděnině v levé oblasti temene. Toto zranění, pro které musela vyhledat lékařské ošetření spočívající v zašití rány pomocí čtyř svorek a jejich následném odstranění, si vyžádalo léčení v trvání sedmi dnů bez zanechání dalších následků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. R. se dopustil protiprávního jednání proti lidskému zdraví, neboť použil fyzické násilí vůči jiné osobě a vědomě tak porušil jednu z nejvíce chráněných hodnot ve společnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že jeho útok vůči poškozené ženě směřoval do oblasti hlavy, kde jsou uloženy životně důležité orgány, a nelze přehlédnout ani tu okolnost, že se násilného jednání vůči poškozené dopustil i v minulosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu