ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.5.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 5/2018-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Obvodového soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 4 Ds 250 Js 11507/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Zittau byl J. V. uznán vinným trestným činem rušení veřejného klidu vyhrožováním trestnými činy a trestným činem krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodového soudu Zittau tím, že
1. Dne 26. 4. 2011 v 9:36 hodin v úmyslu zmařit soudní jednání proti jeho sestře M. S., sp. zn. 4 Ds 440 Js 16538/09, plánované na 10.00 hodin v místnosti č. 201, zavolal z předplaceného telefonního čísla ostrahu Obvodového soudu Zittau a sdělil soudnímu strážmistru N. „v soudu je bomba“, načež zavěsil. Budova byla následně evakuována a nebyla nalezena trhavina.
2. Dne 7. 9. 2012 kolem 19:00 hodin vzal z výlohy v prodejně „toom“ v Z., H./M., dvě lahve vodky, sedm krémů Loreal proti vráskám, deset „Gillette for Women“, pět salámů, deset žiletek „Women“ a deset žiletek Mach3 turbo v celkové hodnotě 453,56 €, které si strčil do batohu, aby si je ponechal bez zaplacení kupní ceny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestné činy šíření poplašné zprávy podle §357 tr. zákoníku a krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující zejména proti zájmu společnosti na ochraně veřejného pořádku a ochraně majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (vyvolal obavu o život a zdraví u osob přítomných v budově soudu, zmařil soudní jednání, odcizil věci nezanedbatelné hodnoty a dopustil se trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu