ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1134.2016.4
sp. zn. 11 Tdo 1134/2016-II-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2018 ve věci dovolání obviněné S. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 98/2015, takto:
Podle §224 odst. 3 tr. ř. per analogiam se pokračuje v řízení o dovolání obviněné S. K., které bylo přerušeno podle §9a odst. 2 tr. ř. per analogiam na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžnou otázku položenou v dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 212/2016-I. a evidovanou u Soudního dvora Evropské unie pod č. C-497/16.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1134/2016, rozhodl podle §9a odst. 2 tr. ř. per analogiam o přerušení dovolacího řízení ve věci obviněné S. K., neboť po obeznámení se s rozhodnými skutkovými a právními okolnostmi předmětného případu shledal, že rozhodnutí o dovolání obviněné je závislé na otázce, k jejímuž zodpovězení je výlučně příslušný Soudní dvůr Evropské unie, a která mu již dokonce byla Nejvyšším soudem předložena ve věci 11 Tdo 212/2016-I. a zaevidována pod č. C-497/16.
Pro posouzení výše zmiňovaného případu, který je skutkově i právně totožný s případem obviněné S. K., bylo totiž klíčové vyřešení otázky, zda obviněným přechovávaný přípravek Nurofen Stopgrip (obsahující účinnou látku pseudoefedrin) je možné považovat za prekursor, anebo jako léčivý přípravek s obsahem prekursoru. Zásadním právním sporem v projednávané věci byl tedy výklad pojmu prekursor v relevantní unijní právní úpravě. Pro úplnost pak nutno zdůraznit, že obviněná S. K. přechovávala rovněž přípravek obsahující účinnou látku pseudoefedrin, a to Claritine Active.
Soudní dvůr Evropské unie poté podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie posoudil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podané usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 212/2016-I., došlým Soudnímu dvoru Evropské unie dne 16. 9. 2016, a svým usnesením ze dne 2. 3. 2017, C-497/16, rozhodl tak, že „Léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004, obsahující „uvedené látky“ ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. listopadu 2013, jako jsou efedrin a pseudoefedrin, jsou vyloučeny z působnosti posledně uvedeného nařízení i po vstupu v platnost nařízení č. 1258/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1259/2013 ze dne 20. listopadu 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.“ Citované rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 3. 2017.
Vzhledem k tomu, že pominul důvod, kvůli němuž bylo předmětné dovolací řízení přerušeno, lze ve věci obviněné S. K. pokračovat. Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu