ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1176.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1176/2017-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 o dovoláních, která podal obv. T. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 193/2017-1455, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod č. j. 1 T 77/2016-1389 a současně také proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 194/2017-1467, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod č. j. 1 T 77/2016-1405, takto:
1. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. T. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 193/2017-1455, odmítá.
2. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obv. T. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 194/2017-1467, odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017, č. j. 1 T 77/2016-1389, byl obv. T. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b, c) tr. zákoníku (bod A) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod B). Za to byl v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 3 (tři) roky, a podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí je v rozsudku přesně vymezen.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak státní zástupce, tak obviněný. O nich rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 193/2017-1455, a to tak, že:
- z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou,
- odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně spáchal obv. T. P. dva skutky:
Skutek A)
nejméně v období od přesně nezjištěného dne od podzimu roku 2013 do 3. 11 .2015, kdy byl jako podezřelý zadržen policejními orgány neoprávněně v K. n. O., Č., ve V. a na dalších místech okresu R. n. K., v J. či na dalších místech okresu N., případně v dalších lokalitách K. kraje, nabídnul, prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával v okruhu svých známých, přátel a zájemců,
- metamfetamin zvaný pervitin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) uvedenou v §1 písm. e) nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v příloze č. 5 v seznamu 5, přičemž k jejímu nakládání je potřebné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR,
- pryskyřici z konopí zvanou hašiš , tedy omamnou látku zařazenou do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) uvedenou v §1 písm. c) nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v příloze č. 3 v seznamu 3, přičemž k jejímu nakládání je potřebné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR,
- konopí, tedy omamnou látku zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1995 Sb.) uvedenou v §1 písm. c) nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v příloze 3 v seznamu 3, přičemž k jejímu nakládání je potřebné povolení Ministerstva zdravotnictví ČR,
které si obstaral a přechovával ve svém přechodném bydlišti a dne 3.11.2015 je k výzvě policejních orgánů SKPV vydal na protokol o vydání hmotné věci dle §78/1 tr. řádu, následně vyžádaným odborným vyjádřením z oboru kriminalistka, odvětví chemie, bylo zjištěno, že obsahují 8,42 g upotřebitelné rostlinné sušiny s obsahem 5,58% THC, což je 0,49 g delta-9-THC, a 34,34 g upotřebitelné rostlinné sušiny s obsahem 3,48% THC, což je 1,95 g delta-9-THC, která jsou charakteristická pro rostliny konopí,
a to nejméně osobám:
1. nejméně 20x prodal a opatřil zdarma pervitin (v množství nejméně 7 g) C. V. vždy za částky po 500,- Kč za 0,3 g, z toho v jednom případě směnil za spotřební elektroniku notebook zn. Siemens, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne v červenci 2015 do 3.11.2015,
2. nejméně 30x prodal pervitin J. Ž. , ve frekvenci 1x – 2x do týdne vždy za částku po 1.500,- Kč za 1 gram, v období od přesně nezjištěného dne v červnu 2015 do 3.11.2015 v obci J., celkem za částku nejméně 45.000,- Kč za nejméně 30 g pervitinu,
3. nejméně 32x prodal a opatřil zdarma pervitin L. D. , z toho 30x prodal pervitin za 500,- Kč po 0,5 g, celkem za 15.000,- Kč, a 2x poskytl zdarma na tzv. „čáru“, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne v prosinci 2014 do 3.11.2015, celkem nejméně 16 g pervitinu,
4. opakovaně prodal a opatřil zdarma pervitin P. K. , nejméně za částky od 500,- Kč do 1.000,- Kč (0,5 g prodával po 500,- Kč na 6 tzv. „lajn“) v množství do 10 gramů za částku do 10.000,- Kč a opakovaně zdarma na tzv. „lajnu“ o délce 5-6 cm v množství do 10g, v obci J. v období od přesně nezjištěného dne podzimu 2013 do 3.11.2015, celkem šlo o 20 g pervitinu,
5. opakovaně prodal pervitin M. T. v dávkách od 0,5g za 500,- Kč do 1 g za 1.000,- Kč, v celkové hodnotě nejméně 20.000,- Kč, nejméně 20 g pervitinu, v období od přesně nezjištěného dne v březnu 2015 do 3.11.2015,
6. nejméně 26x prodal, nabídnul a zdarma opatřil pervitin S. P. , z toho 24x vážený v sáčcích za částky od 500,- Kč do 1.000,- Kč v celkové hodnotě nejméně 60.000,- Kč a 2x jí přenechal pervitin zdarma v hodnotě po 500,- Kč, v období od přesně nezjištěného dne na podzim roku 2013, v obci J., když nejméně ve dvou případech jí pervitin přivezl do jejího bydliště v téže obci,
7. nejméně 36x nabídnul a opatřil pervitin zdarma J. P. , na tzv. „lajnu“ dlouhou 3 cm, po dobu jednoho roku (průměrně 3x za měsíc, někdy častěji), celkem nejméně 7,2 g pervitinu, v obci J. od přesně nezjištěného dne v listopadu 2014 do 3.11.2015,
8. nejméně 13x poskytl pervitin za tetování R. H. , v množství po 0,5 g, celkem nejméně 6,5 g pervitinu, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne v únoru 2014 do 3.11.2015,
9. nejméně 10x prodal pervitin D. J. , v částce po 500,- Kč, celkem 5 g pervitinu, v období od přesně nezjištěného dne srpna 2014 do 3.11.2015,
10. nejméně 6x prodal pervitin K. T. , v množství od 2g do 5g za 3.000,- - 5.000,- Kč, celkem nejméně 30g za částku 36.000,- Kč (1g za 1.200,- Kč), v obcích K. n. O., V. a J. v období od přesně nezjištěného dne v únoru 2015 do přesně nezjištěného dne v říjnu 2015,
11. nejméně 10x prodal a zdarma za protislužbu opatřil pervitin M. V. , v množství po 0,2 g – 0,5 g, v obci J., v přesně nezjištěném období roku 2014,
12. nejméně 10x prodal nebo směnil za movité věci pervitin S. K. , v množství od 3g do 6,5 g za částky 2.500,- Kč - 3.000,- Kč - 5.000,- Kč do 8.000,- Kč (při průměrných nákupech za 3.000,- Kč), v obcích Č. a J., v období od přesně nezjištěného dne na podzim roku 2013 do přesně nezjištěného dne v dubnu 2015,
13. nejméně 30x prodal a dílem směnil za movité věci pervitin R. P. , v dávkách od 2g do 5g (za cenu 1.000,- Kč/1g), v celkovém množství nejméně 100g pervitinu v hodnotě 100.000,- Kč, obci J. v období od přesně nezjištěného dne jara 2014 do 3.11.2015,
14. nejméně 10x prodal pervitin J. V. po 600,- Kč, v množství nejméně 5 g pervitinu, v obci J. během přesněji nezjištěného období léta 2015,
15. nejméně 23x prodal a zdarma opatřil pervitin T. K. z toho 20x prodal pervitin na 3 tzv. „čáry“ za částku 500,- Kč a 3x předal zdarma na tzv. „čáru“, celkem šlo o nejméně 10,6 g pervitinu, v obci Jasenná, v období od přesně nezjištěného dne jara 2015 do 3.11.2015,
16. nejméně 6x prodal pervitin M. Z. za částky po 600,- Kč a 1x prodal 1g hašiše za 130,- Kč v obci J., v přesně nezjištěných dnech v prosinci 2014,
17. nejméně 5x poskytl pervitin v dávkách po 0,2 g zdarma na tzv. „čáru“ Z. P. celkem poskytl nejméně 1 g pervitinu, v přesně nezjištěném období léta 2015,
18. nejméně 5x prodal pervitin P. N. po 1.000,- Kč, celkem za 5.000,- Kč 5 g pervitinu, v obci J. v přesně nezjištěných dnech v období od jara 2015 do 3.11.2015,
19. nejméně 5x prodal a poskytnul zdarma pervitin M. V. , z toho 4x prodal po 1.000,- Kč a 1x zdarma na tzv. „lajnu“, celkem 4,2 g pervitinu, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne v září 2015 do 3.11.2015,
20. nejméně 8x prodal pervitin J. H. , v dílčích prodejích jednou za 2.000,- Kč a 7x po 5.000,- Kč, za celkovou částku nejméně 37.000,- Kč, celkem 37 g pervitinu, v obci J. v období od přesně nezjištěného dne v létě 2015 do přesně nezjištěného dne v září 2015,
21. nejméně 4x prodal pervitin J. M. , za částky po 500,- Kč (na 3 „lajny“ do 4 cm), celkem 4,2 g pervitinu, za protislužbu související s pomocí při vymožení dluhu a poskytnutí informace o S. K., v K. n. O. a J., v období od přesně nezjištěného dne v létě 2015 do přesně nezjištěného dne v září 2015,
22. nejméně 2x prodal pervitin J. K. , v dávkách do 500,- Kč a dále nabídl a 6x poskytl hašiš , z toho 3x prodal po 3 gramech za celkovou částku 1.800,- Kč (1 gram za 200,- Kč) a dále nejméně 3x poskytl zdarma (1x 0,2g na ochutnání a 2x užili společně), celkem 1 g pervitinu a 3,6 g hašiše, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne léta 2013 po dobu dalších 3 měsíců,
23. nejméně 15x poskytl zdarma pervitin M. F. , v množství po 0,2g, celkem 3 g pervitinu, v obci J., v období od přesně nezjištěného dne podzimu 2014 do přesně nezjištěného dne v září 2015, kdy se zdržovala v jeho domácnosti, za což mu o své vůli předala částku 3.000,- Kč,
24. nejméně 2x prodal a zdarma poskytnul pervitin M. Č. , z toho 1x prodal 1g pervitinu za 1.500,- Kč a 1x poskytl 0,2 g zdarma tzv. „lajnu v délce 5 cm“ na ochutnání, celkem 1,2 g pervitinu, v obci J. v přesně nezjištěných dnech v prosinci 2014,
25. nejméně 2x prodal a za protislužbu opatřil pervitin M. S. , dvě předávky pervitinu v množství do 10ti gramů, celkem 17 g pervitinu, za vozidlo Škoda Fabia, které převzal od svědka do zástavy, v obci J. od přesně nezjištěného dne léta 2015 do 3.11.2015,
26. nejméně 7x prodal a zdarma poskytl pervitin A. H. , z toho 4x za částky do 400,- Kč, 2x zdarma na „čáru do 5 cm“ a 1x směnou za tablet na jednu „čáru“, celkem 1,2 g pervitinu, v obci J. v období od přesně nezjištěného dne jara 2015 do 3.11.2015,
27. nejméně 1x prodal pervitin E. H. , za částku 500,- Kč v množství na dvě „čáry po 3 cm“, celkem 1 g pervitinu, v obci J., v přesně nezjištěný den v říjnu 2015,
28. nejméně 1x prodal pervitin M.V. , v množství 0,5 g, za částku 500,- Kč,
29. nejméně 6x nabídl, prodal a opatřil zdarma či směnou pervitin J. M. , z toho 1x zdarma na 2 „čáry“ v Č. S. během léta 2014 do přesně nezjištěného dne v červenci 2015, 3x prodal po 500,- Kč a 2x směnou za výrobky společnosti Agro Česká Skalice, vždy v množství na 2 „čáry“, celkem 2,7 g pervitinu, v obci J.
30. nejméně 2x poskytl pervitin směnou J. J. , za vajíčka a krmení pro slepice v dávkách 0,2 g a 0,3 g, celkem 0,5 g, v obci J. a v obci S. v přesně nezjištěných dnech během srpna až září 2015,
31. nejméně 5x pervitin prodal za peníze nebo směnou za věci A. N. , z toho 2x v K. n. O. po 0,5 g a 3x vždy po 0,5 g, celkem nejméně 2,5 g pervitinu v obci J. v přesně nezjištěných dnech během období roku 2014 – 2015,
popsaného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 11T 26/2011 (právní moc 30.6.2011), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.2011, sp. zn.10To 238/2011, odsouzen za spáchání zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283/1, 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 3 měsíců v nepodmíněné formě, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 1PP 589/2012, na zkušební dobu 4 roků, tj. do 19.12.2016.
Skutek B)
v období od přesně nezjištěného dne podzimu roku 2013 do 3. 11. 2015, kdy byl zadržen policejním orgánem SKPV R. n. K. dle §76/1 tr. řádu, opakovaně řídil osobní automobily a motocykly převážně v regionech okresů N. a R. n. K., a to nejméně při 6 takových aktivně řidičských jízdách, naposledy dne 3. 11. 2015 v odpoledních hodinách, kdy řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, na trase dlouhé cca 110 km z obce Č. do J., ač věděl, že mu byl na základě rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 12. 2012, sp. zn. 11 T 206/2009, v právní moci 15. 1. 2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce 3 let, tj. do 23. 12. 2015, a rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 3T 25/2010, v právní moci 10. 8. 2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu Hradci Králové ze dne 10. 8. 2010, čj. 11 To 314/2010-50, mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 2 roky, tj. od 23. 12. 2015 do 23. 12. 2017.
4. Mimo to rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou ve věci obv. T. P. téhož dne, tj. dne 20. 2. 2017, ještě usnesením pod č. j. 1 T 77/2016-1405, a to tak, že v souladu s §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zabral
- vozidlo VW Golf, zelené barvy, dle evidence majitele L. K.,
- vozidlo Škoda Fabia, modré barvy, dle evidence majitele M. S.
5. I proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, a to jen ohledně druhého vozidla, neboť dle jeho názoru nebyly v tomto případě splněny podmínky pro zabrání věci. O této stížnosti rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 194/2017-1467, a to tak, že stížnost obviněného v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Obv. T. P. podal dvě dovolání, a to jednak
- proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 193/2017-1455 ze dne 8. 6. 2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017, č. j. 1 T 77/2016-1389, a jednak
- proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 194/2017-1467 ze dne 8. 6. 2017, který zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 1 T 77/2016-1405.
7. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 193/2017-1455 ze dne 8. 6. 2017 napadl dovoláním v celém rozsahu, ve kterém odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1, písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Své dovolání obviněný rozdělil podle svých argumentů do jednotlivých odstavců. V odstavci „za druhé“ dovolatel namítl, že soud I. stupně se ve svém rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když v rozporu s §39 odst. 4 tr. zákoníku jako okolnost přitěžující výslovně označil recidivu dovolatele. Tím ve vztahu ke skutku ve výroku A porušil zásadu zákazu dvojího přičítání, protože recidiva je již zákonným znakem trestného činu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
9. V odstavci „za třetí“ obviněný protestoval proti tomu, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily spáchání projednávaného skutku dle výroku A, a to „ve značném rozsahu“. Zejména soud I. stupně (za souhlasu odvolacího soudu) ve vztahu ke svědku K. dovodil, že jako důkazní prostředek postačuje pouze protokol o jeho výslechu v jiné věci (bod 12 výroku A), a dále pak oba soudy zcela rezignovaly na prokázání viny dovolatele ohledně distribuce pervitinu svědku M. Z. (bod 16 výroku A). Dle dovolatele se odvolací soud nijak nevypořádal s jím navrženými důkazy, zejm. s protokolem o výslechu ve vztahu k svědkyni S. P.
10. V části „za čtvrté“ obviněný poukázal na to, že soudy posuzovaly případ dovolatele izolovaně od ostatních drogových kauz, aniž by přihlédly k tomu, že samotní svědci jsou osobami trestně stíhanými nebo odsouzenými pro drogovou trestnou činnost. Dovolatel zdůraznil, že proti svědkovi P. bylo vedeno trestní stíhání. Obv. P. je v této souvislosti přesvědčený, že R. P. se snažil dovolateli ublížit výpovědí, ve které navýšil odebrané množství pervitinu. Tento postoj je zřetelný z jeho přístupu k svědecké výpovědi, avšak soudy obou stupňů nebyl nijak zohledněn.
11. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů také nesprávně zhodnotily otázku původu finanční hotovosti, ohledně které soud I. stupně vyslovil trest propadnutí věci – viz odstavec „za páté“. Obviněný je přesvědčený, že soud měl přisvědčit svědecké výpovědi svědka V., který uvedl, že finanční prostředky obviněnému poskytl a na své výpovědi setrval. Skutečnost, že si svědek V. zajistil hypotéku od zaměstnavatele, nelze považovat za okolnost vylučující, že by disponoval finančními prostředky, které by mohl investovat formou půjčky odsouzenému. Svědek V. není nijak omezen v nakládání svým majetkem, a pokud si sám vyhodnotil, že z půjčky obviněnému plyne pro něj výhoda, nic nebránilo tomu, aby prostředky, které získal od zaměstnavatele, použil dle svého uvážení.
12. V části „za šesté“ dovolatel vyjádřil názor, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil otázku zařazení dovolatele do příslušného typu věznice. Soud I. stupně zcela v intencích zákona uložil obviněnému trest odnětí svobody se zařazením do věznice s dozorem , když na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že právě v tomto typu věznice bude působení na něj lépe zaručeno. Odvolací soud však dospěl k jiným skutkovým zjištěním, na kterých založil své přesvědčení o nesprávnosti argumentace soudu I. stupně.
13. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozhodnutí obou soudů a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Mimo to podal obviněný dovolání také proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 194/2017-1467 ze dne 8. 6. 2017, kterým tento soud zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 1 T 77/2016-1405 ze dne 20. 2. 2017.
15. Podle dovolatele se soudy obou stupňů dopustily nesprávného hmotněprávního posouzení, když dospěly k závěru, že vlastnictví tohoto vozidla na dovolatele nepřešlo, ačkoliv oba soudy použily rozdílnou právní argumentaci. Podmínky pro uložení zabrání tohoto automobilu dle náhledu obviněného však v řízení splněny nebyly, protože předmětný automobil byl poskytnut jako zástava k zajištění peněžité půjčky, a proto je dovolatel oprávněným držitelem zástavy.
16. Mimo to Krajský soud v Hradci Králové při svých úvahách o vzniku zástavní smlouvy mezi svědkem S. a dovolatelem porušil zásadu in dubio pro reo . Ve své argumentaci totiž označil zástavní smlouvu za „poněkud pochybnou“, a dále spekuluje o tom, jak lze vykládat svědeckou výpověď svědka S. Obviněný však má za to, že nelze v trestním řízení vycházet pouze z domněnky, že nějaká skutečnost se stát mohla, ale musí být postaveno na jisto, že se skutečnost opravdu stala. Dovolatel má však za to, že tato jistota z argumentace krajského soudu nevyplývá.
17. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil obě dovoláním napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
18. K výše uvedeným dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svých vyjádřeních sp. zn. 1 NZO 950/2017-12 a 1 NZO 951/2017 ze dne 2. 10. 2017. K dovolání obviněného podanému proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 193/2017-1455 se státní zástupce vyjádřil takto.
19. Výhrady popsané pod bodem „třetím“, „čtvrtým“ a „pátým“, státní zástupce odmítl, neboť jsou výlučně procesní a skutkové povahy. Obviněný v nich soudům vytýká způsob hodnocení důkazů, aby poté rozporoval rozsah jím spáchané trestné činnosti. Námitky, jejichž prostřednictvím se obviněný v podstatě dožaduje zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, se však s namítaným dovolacím důvodem zcela míjí a přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu samy o sobě založit nemohou.
20. Také další námitku, popsanou pod bodem označeném jako „ za druhé“ , ve které obv. T. P. uvedl, že při ukládání trestu byla porušena zásada zákazu dvojího přičítání téže okolnosti, státní zástupce vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou. Na jedné straně sice přisvědčil, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, pokud jde o zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dovodil speciální recidivu současně představující zákonný znak tohoto zločinu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nicméně závěr o existenci přitěžující okolnosti podle §42 písm. p) tr. zákoníku a o recidivě byl učiněn v souladu s platným právem, protože obviněný byl v minulosti odsouzen i pro další trestné činy, byť jiného charakteru. Speciální recidiva tedy byla nepochybně správně dovozena ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem B. rozsudku.
21. V bodě označeném jako „za šesté“ dovolatel soustředil výhrady proti rozhodnutí odvolacího soudu, který v jeho neprospěch změnil typ věznice, v němž má být uložený trest vykonáván. Státní zástupce k tomu podotkl, že obv. P. z hlediska svého subjektivního přesvědčení vytkl krajskému soudu pouze to, že nebyl ponechán v mírnějším typu věznice, do kterého byl umístěn soudem I. stupně za použití §56 odst. 3 tr. zákoníku. Toto ustanovení však upravuje pouze výjimečnou možnost soudu umístit odsouzeného do jiného typu věznice, než by jinak přicházelo do úvahy. Proto tato výtka spočívá pouze v tom, že odvolací soud nevyužil této zákonné možnosti. Taková námitka však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
22. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obv. P.odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako neopodstatněné a současně vyjádřil souhlas s tím, aby učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. v neveřejném zasedání.
23. K dovolání obviněného, podanému proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2017, č. j. 10 To 194/2017-1467, ve kterém odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce nejprve předeslal, že námitku o nesplnění podmínek pro uložení ochranného opatření lze subsumovat pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod výslovně nezmínil, je ale zřejmé, že jeho argumentace se kryje právě s ním.
24. Poté státní zástupce předeslal, že dle jeho názoru se obviněný skutečně stal vlastníkem vozidla Škoda Fabia, a proto se neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, který zaujal stanovisko, že nejde o věc náležející pachateli (viz s. 4 rozsudku). A stejně tak se neztotožnil se závěrem stížnostního soudu, o platnosti či neplatnosti zástavní smlouvy (viz s. 2 uprostřed).
25. Pokud jde o zástavní smlouvu, je pravdou, že §1315 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakazuje přede dnem splatnosti dluhu, že si věřitel může zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu ponechat. V rámci sjednání zástavní smlouvy mezi obv. P. a svědkem S. k porušení skutečně došlo, neboť se dohodli, že pokud S. dluh neuhradí, vozidlo bez dalšího propadne obviněnému. Následkem takového porušení je neplatnost právního jednání. Podle názoru státního zástupce jde však jen o neplatnost relativní , které se musí dotčená strana dovolat (viz §586 obč. zákoníku). Na relativně neplatné právní jednání se přitom od samého počátku hledí jako na platné, ledaže ten, pro jehož ochranu je neplatnost právního jednání zákonem stanovena, se neplatnosti dovolá, a soud poté takové právní jednání závazně prohlásí za neplatné. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
26. Proto je státní zástupce přesvědčen, že automobil Škoda Fabia skutečně byl ve vlastnictví obv. T. P. (byť změna v registru motorových vozidel, která má ale pouze evidenční charakter, provedena nebyla). Za této situace tedy spíše přicházelo do úvahy rozhodnout o trestu propadnutí věci, a nikoli o ochranném opatření. V dovolacím řízení však již není otázka volby uložení trestu propadnutí věci či ochranného opatření zabrání věcí zásadního významu.
27. Vzhledem k tomu Nejvyššímu soudu navrhl, aby toto dovolání obv. T. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byla podána v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jejich prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto obě dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebránilo jejich projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. K meritu věci
29. I když obviněný doručil Nejvyššímu soudu prostřednictvím své obhájkyně dvě oddělená dovolání, Nejvyšší soud rozhodl vzhledem k úzkému propojení obou podání usnesením sp. zn. 11 Tdo 1178/2017 o jejich spojení ke společnému řízení. K takovému postupu byly totiž splněny všechny procesní předpoklady stanovené §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam.
IV.1. Důvodnost dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 193/2017-1455 ze dne 8. 6. 2017 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017, č. j. 1 T 77/2016-1389
30. Obv. T. P. ve svém prvním dovolání odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se velmi podrobně vypořádal již Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v rozsudku č. j. 1 T 77/2016-1389 ze dne 20. 2. 2017 a s jeho skutkovými i hmotněprávními závěry vyjádřil souhlas i Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku č. j. 10 To 193/2017-1455 ze dne 8. 6. 2017.
31. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
32. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolání však nemá povahu „dalšího odvolání“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje), výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
33. Obv. P. ve svém dovolání odkázal na tento dovolací důvod a pod něj podřadil celou řadu námitek. Ve velké části námitek popsaných pod body tři, čtyři a pět se věnoval snaze o zpochybnění hodnocení důkazů soudy I. a II. stupně, zejména vybraných svědeckých výpovědí (např. svědci K., P., Z., P.), dále snaze o zpochybnění rozsahu spáchané trestné činnosti i otázce původu finanční hotovosti, na základě které mu soud I. stupně uložil trest propadnutí věci.
34. Tyto námitky Nejvyšší soud odmítl hned ze dvou důvodů. V prvé řadě se jedná o námitky, které zpochybňují dokazování, a ty již nemohou být předmětem dovolání. Obviněný se v nich v podstatě dožadoval, aby Nejvyšší soud zásadně intervenoval do skutkových zjištění. K takovému zásahu je však Nejvyšší soud oprávněn jen pokud na základě svého přezkumu zjistí zcela zásadní rozpor mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z provedených důkazů na straně jedné a učiněnými skutkovými závěry na straně druhé. Takovým extrémním rozporem však rozsudky soudu I. ani II. stupně netrpí. Naopak. Z rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vyplynulo, že tento soud věnoval dokazování jednotlivých dílčích skutků mimořádnou pozornost, na základě čehož v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyjádřil své skutkové a posléze i hmotněprávní závěry, kterým v žádném případě nelze nic vytknout (s výjimkou jednoho přehlédnutí týkajícího se speciální recidivy, viz níže). Se závěry soudu I. stupně vyjádřil naprostý souhlas i Krajský soud v Hradci Králové (který z podnětu státního zástupce revidoval pouze výrok soudu I. stupně o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody).
35. Když tedy dovolatel pod bodem „za třetí“ usiloval zpochybnit množství distribuovaného pervitinu s poukazem na provedené důkazy – konkrétně na výslech svědka S. K. v jiné věci a výslechy svědků M. Z. a S. P., nemohl uspět. I když se tedy na první pohled jeví námitka, která zpochybňuje „značné množství“ distribuované drogy, jako hmotněprávní, použitá argumentace míří výhradně do skutkových zjištění. Neustálá snaha dovolatele o zpochybňování množství distribuovaného pervitinu je však irelevantní i z jiných důvodů.
36. V prvé řadě je nutné odkázat na údaje plynoucí z výslechu samotného obviněného a i následné konfrontace jím uvedených množství drogy s vyjádřeními jednotlivých svědků, ze kterých soud I. stupně vycházel. Tato skutková zjištění však byla ještě upřesněna údaji z pečlivě vedených diářů (záznamníků) obviněného, do kterých si zapisoval jednotlivé prodeje, vč. jmen jednotlivých odběratelů – přesněji řečeno velké množství drobných částek, které korespondovaly s dílčími předávkami pervitinu. Okresní soud tak měl k dispozici velmi přesné množstevní údaje, ze kterých pak vyšel při popisu skutku i při následné právní kvalifikaci.
37. Když tedy obviněný usiluje i v rámci svého dovolání zpochybňovat údaje některých výše uvedených vybraných svědků, aby co nejlépe odůvodnil svou nepřetržitou snahu o snižování počtu skutečně realizovaných „obchodů“ – nemohl být ve světle provedených důkazů úspěšný. Prostým součtem prokázaných gramáží distribuovaného pervitinu u jednotlivých dílčích skutků popsaných pod body A 1 až 31 se nalézací soud dopracoval k závěru, kdy dovolateli prokázal distribuci celkem 370 g pervitinu. Tak závažné množství zcela jednoznačně naplnilo znak „značného rozsahu“ distribuované omamné látky, neboť pro naplnění tohoto znaku postačí distribuce a nakládání s 200 g pervitinu, nehledě na to, že soud posuzující daný případ mimo množstevního hlediska je oprávněn podpůrně zohlednit i další okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán. Jedná se o způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil i počet osob, jimž je opatřil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.), které všechny rovněž svědčí v neprospěch obv. P.
38. Následující námitku dovolatele proti tomu, že soud I. stupně jako důkaz použil protokol o výslechu S. K. jako obviněného v jiné věci (bod 12 výroku A) Nejvyšší soud při svém přezkumu rovněž odmítl. Soud I. stupně zcela správně provedl důkaz přílohovým spisem sp. zn. 1 T 161/2015, neboť z obsahu tohoto spisu vyplynulo, že svědek K. odebíral pervitin od obv. P. Jedná se tedy o tutéž trestnou činnost. Podobně Nejvyšší soud odmítl tvrzení, že by okresní soud rezignoval na prokázání jeho viny ve vztahu k distribuci pervitinu M. Z., nebo že by se odvolací soud nevypořádal s dovolatelem navrženými důkazy ve vztahu k svědkyni S. P. K oběma námitkám se zcela relevantně soudy vyjádřily – svědek Z. – viz s. 17 (č. l. 1397) a svědkyně P. – viz s. 13 (č. l. 1395) a s. 8 rozsudku soudu II. stupně (č. l. 1462).
39. Také námitkou popsanou v bodě „za čtvrté“ se dovolatel pokouší zpochybnit výpovědi vybraných svědků (např. svědci T., K., P.) s poukazem na to, že jsou osobami trestně stíhanými nebo odsouzenými pro drogovou trestnou činnost. Nejvyšší soud tuto námitku odmítl pro její procesní charakter. Tato námitka se týká hodnocení důkazů, a proto je v dovolacím řízení již irelevantní. Ale ani z věcného hlediska Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení, protože rozsudek soudu I. stupně ohledně svědectví jmenovaných svědků velmi podrobně informuje – jak o průběhu výslechu těchto odběratelů, tak i o tom, jak se soud důkazně vyrovnal s argumenty o jednotlivých předávkách pervitinu mezi oběma stranami (viz svědek M. T. – na s. 13, č. l. 1395, S. K. – na s. 15, č. l. 1396, R. P. – na s. 16, 1396/2).
40. Také rozporovanou otázkou o původu finanční hotovosti obsažené v tzv. kasírtašce (neboli číšnické peněžence) ve výši 153.160 Kč, 385 EUR, 10 švýcarských franků, a 50 dolarů, ohledně které soud I. stupně vyslovil trest propadnutí věci (viz bod „za páté“ ) se oba soudy rovněž podrobně zabývaly (viz soud I. stupně – na s. 30 (č. l. 1403/2) a soud II. stupně – na s. 10 an. (č. l. 1464 an.). Závěr, že tyto finanční prostředky získal obviněný legálním způsobem (konkrétně výhrou v herně a zápůjčkou od jiné osoby) je vzhledem k provedeným důkazům krajně nepravděpodobný. Navíc i v tomto bodě se dovolatel pokusil zpochybnit pouze výpověď svědka V. Nicméně taková argumentace není hmotněprávní, a proto ji Nejvyšší soud odmítnul. Je zcela v souladu s platnou právní úpravou, že finanční hotovost (vč. peněženky, ve které byla umístěna), soud I. stupně zahrnul mezi předměty, na které vztáhl trest propadnutí věci.
41. Shrnuto – námitky popsané pod třetím, čtvrtým a pátým bodem byly vyhodnoceny jako ryze skutkového nebo procesního charakteru a jako takové byly odmítnuty nejen proto, že nejsou relevantně podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, ale také proto, že se jedná o zavádějící fabulace, které obviněný navíc neúspěšně vznesl již v dřívějších etapách trestního řízení.
42. V bodě „za druhé“ dovolatel dále namítl, že soud I. stupně se ve svém rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když jako okolnost přitěžující výslovně označil recidivu dovolatele. Tím se však ve vztahu ke skutku popsanému ve výroku A dopustil porušení zásady zákazu dvojího přičítání, když recidiva je již zákonným znakem trestného činu vymezeného §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
43. Obecně platí, že zásada zákazu dvojího přičítání téže okolnosti má zabránit tomu, aby okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu (jak u základní, tak i u kvalifikované skutkové podstaty), byla ještě jednou zvlášť hodnocena jako obecná polehčující nebo přitěžující okolnost. Porušení tohoto zákonného zákazu je tedy s jistou mírou benevolence podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1790/2016).
44. Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou skutečně pochybil, když jak k prokázanému zločinu, tak i k přečinu, označil obviněného jako speciálního recidivistu, což poté vyhodnotil jako přitěžující okolnost. Recidiva – pokud jde o zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku – skutečně představuje zákonný znak tohoto zločinu. Obviněný tedy důvodně poukázal na porušení principu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti ve smyslu §39 odst. 4 tr. zákoníku. Přesto však odvolací soud učinil závěr o existenci přitěžující okolnosti podle §42 písm. p) tr. zákoníku, protože speciální recidivu dovodil ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem B. rozsudku, tj. ve vztahu k přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný byl totiž v minulosti odsouzen i pro další trestné činy, i když jiného charakteru. Navíc byla tato námitka obviněného již ze strany odvolacího soudu dostatečně objasněna, což obviněný patrně přehlédl (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové na s. 9, č. l. 1463).
45. V části „za šesté“ dovolatel namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil otázku jeho zařazení do příslušného typu věznice. Soud I. stupně mu uložil trest odnětí svobody se zařazením do věznice s dozorem. Odvolací soud však z podnětu státního zástupce nově rozhodl, že dovolatel bude pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Jelikož tato námitka se týká toho, že soud údajně nerespektoval pravidla vyplývající z §56 odst. 2 tr. zákoníku, je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná. Nejvyšší soud ji však vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
46. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku může soud zařadit pachatele do věznice jiného typu, než do kterého má být zařazen podle §56 odst. 2 tr. zákoníku, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude působení na něj, aby vedl řádný život, v jiném typu věznice lépe zaručeno.
47. Soud I. stupně na základě žádosti obviněného, kterou podepřel i listinnými podklady (č. l. 1331-1332) rozhodl, že obv. P. bude pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. S odkazem na §56 odst. 3 tr. zákoníku totiž vyhodnotil, že výkon trestu právě v tomto typu věznice „mu dovolí být zařazen do pracovního procesu při využití jeho řemeslných dovedností a schopností a podrobovat se i účelovému protidrogovému programu“ (s. 30, č. l. 1403/2). Krajský soud v Hradci Králové však z podnětu státního zástupce zrušil výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a nově rozhodl tak, že s odkazem na §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obv. P. zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Vyhověl tak námitce státního zástupce, který v odvolání namítl, že formálně prezentovaný zájem obviněného podrobit se protidrogovému léčení by byl namístě, jen pokud by v rámci vyšetření jeho duševního stavu znalec zjistil počínající známky psychické závislosti na psychotropních látkách. To však znalec nezjistil, a proto státní zástupce vyjádřil nesouhlas se zařazením obviněného do věznice s dozorem.
48. Nejvyšší soud dospěl k tomu, že podstatou námitky dovolatele není vadné posouzení podmínek vyplývajících z ust. §56 odst. 2 písm. a) – d) tr. zákoníku, ale jeho přesvědčení o tom, že měl být ponechán v mírnějším typu věznice, do kterého ho za užití §56 odst. 3 tr. zákoníku umístil na jeho žádost Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou. Z dikce tohoto ustanovení však vyplývá, že upravuje pouze výjimečnou možnost soudu posuzující daný případ, aby byl obviněný umístěn do jiného typu věznice, než by jinak přicházelo do úvahy na základě kritérií vyplývajících z §56 odst. 2 tr. zákoníku. Proto dovolatelova výtka spočívající v podstatě jen v tom, že dává odvolacímu soudu za vinu, že nevyužil této možnosti, stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
49. Pokud tedy odvolací soud na návrh státního zástupce posoudil žádost obviněného na umístění do mírnějšího typu věznice jako účelovou a neshledal pro ni důvod, nemá dovolatel jinou možnost, než se s jeho rozhodnutím smířit, protože do věznice s ostrahou byl umístěn zcela v souladu s pravidly vymezenými v §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
50. Obv. T. P. ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ačkoli argumentace ve vztahu k tomuto důvodu chybí, z formulace jednotlivých námitek je možno učinit závěr, že ho obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý z jiných důvodů dovolání obsažených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyhodnotil, že rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotně právním posouzení nespočívá, proto ani usnesení soudu II. stupně nemůže být ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vadné.
51. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání obv. T. P. jako zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
II.2. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 193/2017-1467 ze dne 8. 6. 2017 (správně mělo být uvedeno č. j. 10 To 194/2017-1467) , který zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 1 T 77/2016-1405
52. Nejprve Nejvyšší soud s odkazem na §265f odst. 1 tr. ř. předesílá, že dovolatel má povinnost za pomoci svého obhájce ve svém dovolání přesně uvést, proti kterému rozhodnutí soudu II. stupně jeho dovolání směřuje. Různá přehlédnutí či písařské chyby mohou mít v této souvislosti fatální důsledky, neboť pokud Nejvyšší soud nemá naprostou jistotu, které rozhodnutí obviněný napadá, je oprávněn jeho dovolání odmítnout s odkazem na §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
53. K meritu – v tomto dovolání obviněný uvedl, že oba soudy dospěly k názoru, že vlastnictví vozidla Škoda Fabia na dovolatele nepřešlo, dle jeho názoru se ale tak stalo. Automobil byl poskytnut jako zástava k zajištění peněžité půjčky. Proto se nemohlo jednat o věc nabytou jinou osobou než obviněným, ani o věc nabytou za věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem. Dovolatel je proto přesvědčen o tom, že se stal oprávněným držitelem zástavy, přičemž tvrdí, že podmínky pro uložení zabrání tohoto automobilu v řízení splněny nebyly.
54. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že výše uvedená námitka měla být dovolatelem podřazena pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť obviněný napadl skutečnost, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Trestní zákoník vymezuje podmínky pro uložení ochranného léčení, pro zabezpečovací detenci, pro ochrannou výchovu, a také – pro zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Proto když dovolatel podřadil svou námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zcela zjevně odkázal na nesprávné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., resp. odkázal na dovolací důvod, který se zaměřuje na jiný okruh problémů. I kdyby však dovolatel odkázal na správný dovolací důvod, i tak by jeho námitka byla odmítnuta, a to z níže uvedených důvodů.
55. Především podstatou vznesené námitky je otázka, jestli se obviněný stal regulérním majitelem vozidla Škoda Fabia. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou při svém rozhodování vycházel z toho, že majitelem vozidla je M. S., protože podle administrativní evidence bylo vozidlo Škoda Fabia (modré barvy) vedeno na majitele M. S. Tuto skutečnost vyhodnotil jako klíčovou, nehledě na to, že toto vozidlo několik měsíců fakticky používal obv. P. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka uvedená v §70 odst. 3 tr. zákoníku, tak konstatoval, že nebylo možné u vozidla Škoda Fabia (stejně jako u vozidla VW Golf) uložit trest propadnutí věci. A protože soud je oprávněn dle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložit zabrání věci pouze v případě, že movitost byla získána trestným činem, nebo jako odměna za něj a dosud nenáleží obviněnému, tak rozhodl tak, že se Škoda Fabia zabírá.
56. Krajský soud v Hradci Králové na rozdíl od okresního soudu odkázal na smlouvu ze dne 8. 8. 2015, nadepsanou jako „Smlouva o zástavě movitých věcí“ (č. l. 28), jejímž obsahem je ujednání o zajištění dluhu 21.500 Kč s tím, že pokud nebude do 21. 8. 2015 ze strany M. S. tento dluh uhrazen, vozidlo „propadá ve prospěch zástavního věřitele T. P.“ (č. l. 38). V daném případě se tedy jednalo o propadnou zástavu. Následkem toho obviněný automobil užíval, a proto také dne 3. 11. 2015 jej vydal policejnímu orgánu, o čemž byl sepsán protokol o vydání hmotné věci.
57. Krajský soud v Hradci Králové však dospěl k závěru, že tato smlouva je neplatná a vlastnictví vozidla na obv. P. nepřešlo, protože obsah smlouvy odporuje §1315 odst. 2 písm. b) obč. zákoníku, podle kterého mezi tzv. zakázaná ujednání patří (ve smlouvě se zakazuje ujednat), že „věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou anebo předem určenou cenu může ponechat“. Toto vozidlo tedy formálně nepředstavovalo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou. Proto krajský soud vyjádřil souhlas s postupem soudu I. stupně, který vozidlo prohlásil za zabrané, byť z jiných důvodů.
58. Celkově však odvolací soud vyhodnotil tuto smlouvu jako pochybnou , protože jejím prostřednictvím byl fakticky zastírán skutečný důvod převodu vlastnictví vozidla ze svědka S. na obv. P. Tímto důvodem byla skutečnost, že obviněný svědkovi za toto vozidlo zprostředkovával pervitin. To koneckonců potvrdil i sám M. S., který uvedl, že „pervitin od P. dostával kvůli té Fábii“ (viz č. l. 416 a 1253). Krajský soud se proto přiklonil k názoru, že vozidlo bylo výnosem z trestné činnosti, a jako takové mohlo být i předmětem trestu propadnutí věci. Nastalou situaci ale již nebylo možné napravit.
59. Jak bylo řečeno již výše, podle státního zástupce se obv. P. vlastníkem automobilu Škoda Fabia skutečně stal, neboť zástavní smlouva je dle jeho mínění platná. Státní zástupce také akceptoval tzv. zakázané ujednání, tj. zákaz, že věřitel si může zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu ponechat přede dnem splatnosti dluhu [§1315 odst. 2 písm. b) obč. zákoníku]. Podle jeho názoru se však jedná pouze o relativní neplatnost právního úkonu, kterého se musí dotčená strana dovolat (viz §565 obč. zákoníku). A protože to svědek M. S. neudělal, proto automobil Škoda Fabia regulérně přešel do vlastnictví obv. T. P.
60. Nejvyšší soud především souhlasí s názorem Krajského soudu v Hradci Králové, že skutečný cíl předmětné zástavní smlouvy z 8. 8. 2015 byl zastírací. Je totiž zcela zjevné, že obv. P. vozidlo získal v souvislosti s předávkami pervitinu M. S., a během i poté ho využíval k dealerským aktivitám. Především ale rozporovaná otázka o tom, zda automobil Škoda Fabia měl být předmětem propadnutí či zabrání věci, je u dovolacího řízení již nepodstatná . Řešení této otázky totiž nemůže jakkoliv ovlivnit postavení obviněného (natož ho ovlivnit zásadně). Podstatné je, že předmětný automobil byl ze strany obviněného získán v souvislosti s pácháním trestné činnosti. V daném stadiu řízení však již není věcí zásadního významu, zda o tuto movitost měl přijít tím, že mu měl být uložen trest propadnutí věci či zda mu mělo být vozidlo zabráno. A stejně tak otázka oprávněnosti vlastnictví automobilu Škoda Fabia není zásadní otázkou, se kterou by tzv. stálo či padalo toto dovolání.
61. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl toto dovolání s odkazem na §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání tohoto dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a protože otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
V. Závěr
62. Nejvyšší soud konstatuje, že v případě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 193/2017-1455 ze dne 8. 6. 2017 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017, č. j. 1 T 77/2016-1389, se oba soudy nižších stupňů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí.
63. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětný skutek vykazuje všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b, c) tr. zákoníku i přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dále konstatuje, že mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry, popsanými v tzv. skutkové větě na straně druhé, neexistuje žádný rozpor, tím méně rozpor extrémní. V napadených rozhodnutích tak nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. T. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
64. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v případě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 194/2017-1467 ze dne 8. 6. 2017, obviněný svou námitku podřadil pod nesprávný dovolací důvod. I kdyby však svou námitku subsumoval správně, a to pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tak by Nejvyšší soud toto dovolání odmítl, a to proto, že skutečnost, zda automobil Škoda Fabia měl být předmětem trestu propadnutí věci či zabrání věci, je v rámci dovolacího řízení již nepodstatná .
65. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu