ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.123.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 123/2018-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2018 dovolání, které podal obviněný R. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 106/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 40/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 4 T 40/2016, byl R. Š. v bodech I/1-9 uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Pod body II a III pak byl obviněný zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti v bodě I výrokové části rozsudku dopustil tím, že
1. v přesně nezjištěné době v období od jara roku 2015 do konce měsíce září 2015 na zemědělské usedlosti v T., poblíž V. B., nejméně v pěti případech neoprávněně bezplatně poskytl J. Ř. drogu pervitin o přesně nezjištěném množství,
2. v přesně nezjištěné době v období měsíce října 2015 v Č. B., na S. n. poblíž budovy Pošty Č. B., v jednom případě po předchozí domluvě neoprávněně prodal J. Ř. drogu pervitin v množství 1 gram za 1 000 Kč,
3. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíců října a listopadu 2015 v Č. B. v přesně nezjištěném bytě poblíž obchodního domu D., nejméně ve dvou případech neoprávněně prodal R. L. drogu pervitin, vždy v množství 3 gramy v ceně 1 500 Kč za gram, tedy celkem nejméně 6 gramů pervitinu za nejméně 9 000 Kč,
4. v přesně nezjištěné době koncem roku 2015 do začátku roku 2016 na přesně nezjištěných místech po cestě z V. n. L. do Č. B. a zpět nejméně ve dvou případech neoprávněně poskytl výměnou za protislužbu spočívající v přepravě osobním automobilem J. B. drogu pervitin v přesně nezjištěném množství,
5. v přesně nezjištěné době v období od měsíce prosince 2015 do konce měsíce února 2016 v Č. B., v okolí parku N. S., na P. n. a v chatce U H., kde bydlel, v 8 případech neoprávněně prodal N. M. drogu pervitin v přesně nezjištěném množství za celkem nejméně 3 000 Kč,
6. v přesně nezjištěné době v období od 31. prosince 2015 do 29. února 2016 v Č. B. na přesně nezjištěném místě nejméně dvakrát za přesně nezjištěnou částku prodal či bezúplatně poskytl J. P. drogu pervitin v přesně nezjištěném množství,
7. v přesně nezjištěné době v období měsíců listopad a prosinec 2015 v okolí V. B. a případně na dalších přesně nezjištěných místech v Jihočeském kraji nejméně v pěti případech neoprávněně poskytl jako odměnu za protislužbu spočívající v přepravě osobním automobilem P. N. drogu pervitin, vždy v množství 0,5 gramu, tedy celkem nejméně 2,5 gramů,
8. v přesně nezjištěné době v období měsíců leden a únor 2016 v Č. B. v bytě na adrese N. S. a v chatce U H., kde tehdy bydlel, případně i na dalších blíže nezjištěných místech nejméně ve třech případech neoprávněně bezúplatně poskytl J. F. drogu pervitin, vždy v množství na jednu dávku, této dále na začátku měsíce ledna 2016 a dále v přesně nezjištěné době v měsíci únoru 2016 v Č. B. v chatce U H. neoprávněně prodal drogu pervitin v množství 40 gramů za zvýhodněnou částku 900 Kč za gram, tedy celkem za částku 36 000 Kč,
9. od přesně nezjištěné doby do 5.47 hodin dne 1. 3. 2016 v Č. B. v chatce U H., kde tehdy bydlel, ve dvou plastových sáčcích s lištou uložených v plechové krabičce červené barvy s nápisem „STR8“ neoprávněně za účelem dalšího prodeje J. F., případně dalším osobám, přechovával látku obsahující hydrochlorid methamfetaminu o hmotnosti 111 167 mg ve vlhkém stavu, resp. 103 484 mg v suchém stavu, o koncentraci metamfetaminové báze 72,8 %, což odpovídá 75 336 mg metamfetaminu, dále za týchž okolností a účelem přechovával ve dvou plastových sáčcích látku obsahující hydrochlorid methamfetaminu o hmotnosti 1 493 mg, o koncentraci metamfetaminové báze 73,6 %, což odpovídá 1 199 mg metamfetaminu,
přičemž drogová látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle úmluvy o psychotropních látkách, a k nakládání s ní předpokládá zákon zvláštní povolení, které neměl, přičemž si byl vědom, o jakou látku se jedná,
ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2015, č. j. 31 T 77/2015-37, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2015, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání, na základě kterých Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 106/2017, podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve zprošťující částí (body II a III) a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a trest propadnutí věci, a to částky 36 000 Kč a pervitinu zajištěných při domovní prohlídce, ohledně skutku popsaného pod bodem III výroku rozsudku soudu prvního stupně věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně a ohledně skutku popsaného v bodě II/a rozsudku soudu prvního stupně vrátil věc podle §260 tr. ř státnímu zástupci k došetření.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D., dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že rozhodnutí spočívá jak na nesprávném právním posouzení skutku, tak i na nesprávném hmotněprávním posouzení. Skutkové a právní závěry soudů jsou v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Rozsudek soudu prvního stupně navíc nesplňuje požadavky §125 tr. ř., neboť se náležitým a přesvědčivým způsobem nevypořádal s argumenty obhajoby. Soudy podle obviněného zjistily výrazné rozpory ve výpovědích svědků Ř., L., B., M., P. a N. nejen ve vztahu k množství předané drogy, ale i k době, kdy k takovému předání mělo dojít. Soud si navíc osoboval právo rozhodovat o specifické věrohodnosti těchto svědků, aniž by se zevrubněji dotázal na zjištěné rozpory. Mimo rámec hlubších hodnotících úvah pak podle obviněného zůstaly změny ve výpovědích v hlavním líčení oproti přípravnému řízení, skutečnost, že svědek vypovídal pod vlivem drogy apod. Svědkyně J. F. po celé trestní řízení vystupovala v pozici svědkyně, ačkoli se ve své výpovědi doznala ke spáchání trestného činu. Odvolací soud podle obviněného pouze paušálně konstatoval, že soud prvního stupně rozpory ve výpovědích nepřehlédl a vyhodnotil je ve prospěch obviněného.
Obviněný pak dále nesouhlasí se závěrem, že se trestné činnosti dopustil ve značném rozsahu. Kvalita předané omamné a psychotropní látky nebyla ve většině případů vůbec zjištěna, ze subjektivního vyjádření svědků nelze podle obviněného v tomto směru vycházet. U poškozených osob pak nenastala žádná újma a nebylo zjištěno nic v tom směru, že by se obviněný trestné činnosti dopustil vůči osobám mladším osmnácti nebo patnácti let. Žádné následky trestné činnosti nebyly zjištěny. To vše má podle obviněného vliv na posouzení společenské škodlivosti jeho jednání. Odvolací soud pak bez jakéhokoli vysvětlení uzavřel, že obviněný distribuoval, případně přechovával více než 152 g pervitinu. Tento závěr přitom nemá podklad v rozhodnutí soudu prvního stupně při sečtení údajů v bodech 1 až 8 výroku I rozsudku.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 To 106/2017, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 4 T 40/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Převážná část námitek obviněného směřuje právě do oblasti skutkových zjištění. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Jak konstatoval i odvolací soud, soud prvního stupně případné rozpory ve výpovědích, které svědci učinili v přípravném řízení a u hlavního líčení, hodnotil ve prospěch obviněného. Žádný případ extrémního rozporu Nejvyšší soud v dané věci neshledal a obviněný de facto ani žádný takový případ neoznačil, pouze vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením důkazů, zejména pokud jde o věrohodnost svědků.
S jistou dávkou tolerance lze za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označit námitku, v rámci které obviněný nesouhlasí se závěrem, že se trestné činnosti dopustil ve značném rozsahu. Tuto námitku totiž částečně zakládá na zpochybnění skutkových zjištění, neboť tvrdí, že kvalita drogy nebyla ve většině případů zjištěna s tím, že ze subjektivního vyjádření svědků nelze v tomto směru vycházet. Proč by však soudy neměly v tomto směru vycházet ze svědeckých výpovědí, z nichž nevyplývá, že by pervitin měl markantně jinou kvalitu, než je obvyklá, obviněný nevysvětluje.
Pokud pak jde o tvrzení obviněného, že u poškozených osob nenastala žádná újma, s tím je třeba zásadně nesouhlasit. Pro naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajících v určitém rozsahu jednání pachatele je v první řadě určující množství omamné a psychotropní látky, s nímž pachatel nakládal (resp. množství v ní obsažené účinné látky, jestliže bylo zjištěno). V tomto směru je pro stanovení značného rozsahu judikaturou předpokládáno množství 150 g metamfetaminu, což ostatně obviněný nezpochybňuje. Námitka týkající se újmy na straně uživatelů, kterým drogu distribuoval, se pak stejně jako další námitky (že se nedopustil jednání vůči osobě mladší patnácti či osmnácti let) týká dalších okolností, které soud podpůrně zvažuje zejména v případě, že se množství drogy, s níž pachatel nakládal, pohybuje blízko uvedené hranice. Obviněný de facto namítá, že se na jeho straně nevyskytovaly okolnosti, které by jeho jednání činily podstatně závažnějším, než tomu bývá v jiných obdobných případech. Na druhou stranu však v jeho případě nelze shledat ani žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo, že jeho jednání je méně závažné a že by tedy přes množství drogy, s nímž nakládal, neměl být učiněn závěr o naplnění znaku značného rozsahu. Pokud pak jde o újmu na straně osob, kterým obviněný pervitin distribuoval, ta nepochybně nastala v podobě škodlivých následků na zdraví, psychice, sociálním okolí, vlivu na jejich schopnost začlenění do společnosti atd. To je ostatně také důvodem legislativního zakotvení trestnosti daného jednání. Pokud chtěl obviněný vyjádřit skutečnost, že v daném případě nenastala žádná mimořádná újma na zdraví, lze mu sice dát za pravdu, ale současně je třeba konstatovat, že způsobení takového následku zákon ani judikatura pro naplnění znaku značného rozsahu nevyžaduje, ledaže by množství pervitinu, s nímž obviněný nakládal, nedosahovalo požadovaných 150 g, pouze by se k této hranici blížilo. To však není jeho případ, neboť prostým součtem hodnot vyjádřených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně lze dojít k množství 154,477 g (při započítání hmotnosti drogy v suchém stavu uvedené ve výroku pod bodem I/9), přičemž se jedná o množství, které bylo zjištěno. V několika bodech došlo ještě k (opakovanému) předání množství blíže neurčeného. Není přitom zřejmé, proč obviněný požaduje započíst pouze hodnoty uvedené pod body I/1-8, přičemž bod I/9 bez vysvětlení ignoruje.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného R. Š. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu