ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1250.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1250/2017-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 2. 2018 o dovolání, které podal obv. R. D. a obv. R. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 215/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. R. D. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. R. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 T 215/2016, byl obv. R. D. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 1). Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Tímtéž rozsudkem byl obv. R. J. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek 2 a 3). Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 a 1/2 (dva a půl) roku a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Mimo výše jmenovaných byli tímto rozsudkem odsouzeni i obvinění H. B. a P. M.. Obv. B. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Mimo to mu byl uložen trest propadnutí věcí, přičemž jejichž výčet tento rozsudek taxativně vyjmenoval. Obv. P. M. byla uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a další sbíhající přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 (tří) let.
4. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu v zákonné lhůtě podali oba obvinění odvolání, stejně jako státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně. O nich rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017, a to tak, že:
- podle §259 odst. 3 tr. ř. na základě podnětu odvolání státního zástupce obv. R. D. a H. B. v souladu s §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 8 let,
- podle §256 tr. ř. odvolání obv. R. D., R. J. a H. B. zamítl.
5. Podle skutkových zjištění:
1) obv. H. B. a obv. R. D.
po předchozí vzájemné domluvě za účelem koupi marihuany a jejího vývozu z České republiky do Rakouska, poté co H. B. rozeslal z telefonního čísla zprávu ve znění "přijedu v 17:00 potřebuji 10 kg ve velmi dobré kvalitě" na různá telefonní čísla, přijeli dne 22. 11. 2015 do H. společně s A. M. a P. J. G. S., osobním motorovým vozidlem tovární značky VW Golf, černé barvy, kde pak prostřednictvím P. M., R. J. od dosud neustanovených osob zakoupili celkové množství 6537,9 gramů konopí v sušeném stavu s obsahem 771,88 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (dále jen THC), kdy část sušiny uschovali v cestovní tašce a cestovním kufru v místnosti sociálního zařízení hotelového pokoje H. B. ve třetím poschodí hotelu P. v H. na ulici K., a další část sušiny uschovali v zavazadlovém prostoru osobního motorového vozidla tovární značky VW Golf, zaparkovaného na parkovišti před hotelem ve dvou igelitových taškách s nápisy Kaufland a COOP, kdy při kontrole osoby H. B. dne 23.11.2015 v 7:25 hodin policejní hlídkou Obvodního oddělení policie Hodonín v hotelovém pokoji bylo konopí zjištěno a následně při domovní prohlídce hotelového pokoje a prohlídce motorového vozidla zajištěno,
2) obv. R. J. a obžalovaná P. M.
poté co H. B. zaslal z telefonního čísla požadavek prostřednictvím SMS zprávy ve znění "přijedu v 17:00 potřebuji 10 kg ve velmi dobré kvalitě" na telefonní číslo R. J., oslovil R. J. P. M., která následně zprostředkovala prodej nejméně 1 kilogramu sušiny konopí od blíže nezjištěné osoby, kdy sušinu konopí společně předali dne 22. 11. 2015 v přesně nezjištěné době v herně K. na ulici M. v H. za částku 1.000,- eur, (tj. 27.025,- Kč) R. D., kdy z této částky obdrželi R. J. s P. M. každý částku 2.000,- Kč, a dále společně nabízeli R. J. s P. M. prostřednictvím SMS zprávy v 19:21 hodin dne 22.11.2015 ve znění "Zavolej mě R., mám 4.6 kg, velmi dobrá kvalita, stojí 45.000 = 1 kg korun" prodej 4,6 kilogramu konopí v ceně 45.000,- Kč za 1 kilogram,
3) obv. R. J.
v blíže nezjištěné době dne 22. 11. 2015 v herně K. na ulici M. v H., předal zdarma 2 gramy konopí R. D., přičemž konopí podle přílohy 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, náleží mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a THC náleží podle přílohy 5 téhož nařízení mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017 (č. l. 780) podali obv. R. D. a obv. R. J. prostřednictvím svých obhájců a v zákonné lhůtě dovolání.
7. Obv. D. v něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na:
· dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a), neboť ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, který nebyl náležitě obsazen,
· dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., protože proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
· dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení,
· dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a zároveň mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně,
· dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a
· dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
8. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (bod IV.) dovolatel podřadil námitku nesprávné právní kvalifikace posuzovaného skutku podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dle dovolatele soudy nižších stupňů neprokázaly, zda obviněný přechovával konopí „pro jiného“ nebo „pro vlastní potřebu“. Ze skutkové věty soudu I. stupně (kterou převzal odvolací soud) neplyne, jestli obviněný chtěl konopí přenechat jiné osobě. Proto ani neodpovídá použité právní kvalifikaci, neboť základním znakem trestného činu podle §283 tr. zákoníku, který jej odlišuje od ostatních drogových delikt, je nakládání s omamnými a psychotropními látkami „pro jiného“. Dovolatel má za to, že skutečnost, že obviněný obdržel omamnou látku, ještě sama o sobě nenaplňuje žádnou z alternativ taxativně uvedených v §283 tr. zákoníku.
9. Dále podle dovolatele není možné, aby skutek, z kterého je viněn, byl posouzen částečně jako nedokonané neoprávněné přechovávání omamné látky a částečně jako nedokonaný neoprávněný vývoz omamné látky (bod V.). Podle obviněného jeho jednání mohlo naplnit pouze znaky pokusu zločinu kvalifikovaného podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaného v celém rozsahu ve stadiu pokusu, protože pachatel jednal v úmyslu neoprávněně vyvézt konopí z ČR do Rakouska ve značném množství, ale k dokonání činu nedošlo. Důvodem je skutečnost, že vývoz omamné látky v sobě již zahrnuje její přechovávání a ve svém důsledku je konzumuje. Proto také nelze (s ohledem na zásadu ne bis in idem ) obviněného duplicitně trestat za jeden skutek a shledávat v tomto jediném skutku v podstatě dva trestné činy. Ad absurdum by bylo nutné skutek, při kterém pachatel úmyslně usmrtí jiného tím, že mu způsobí větší počet různě závažných zranění, hodnotit nejenom jako trestný čin vraždy podle §140 tr. zákoníku, ale zároveň jako trestný čin ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku a trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku.
10. Mimo to pod stejný dovolací důvod (bod VI.) obviněný směřoval i výtku soudům nižších stupňů, které se dle jeho náhledu nezabývaly otázkami
- zda 1 kg marihuany, kterou obstarali J. a M., je zahrnut v celkovém množství konopí, které bylo zajištěno na hotelovém pokoji o celkové hmotnosti 6.537,9 g,
- komu z nich vlastně patří a zároveň
- z čeho dovozují spolupachatelství dovolatele se spoluobv. B.
Pokud by totiž konopí o hmotnosti 1 kg (o kterém je pojednáváno ve výroku pod bodem 3) nebylo obsaženo v množství konopí o hmotnosti 6.537,9 gramů (o kterém je pojednáváno ve výroku pod bodem 2), znamenalo by to, že obv. D. neoprávněně nakládal s množstvím 7.537,9 gramů, což by činilo jeho skutek nepochybně závažnějším, a proto by mělo vliv i na uložený trest. Z rozsudku odvolacího soudu dle obviněného nelze zjistit, za jaké celkové množství konopí shledal tento soud obžalovaného vinným. V této souvislosti dovolatel také vyjádřil nesouhlas se závěry soudů, které považují za lhostejné, zda byl dovolateli předán 1 kg konopí (ze strany J. a M.). Dle jeho náhledu neoprávněné přechovávání 1 kg konopí naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle §283 či §284 tr. zákoníku, a to pouze za předpokladu, že se jedná o konopí, obsahující více než 0,3 % THC. Soudy však rezignovaly i na zjištění procenta THC v tomto konopí.
11. Mimo to se dodavatel dotazuje, proč, když dle zjištění soudů obou stupňů zakoupil pouze cca 1 kg konopí, byl shledán vinným i z přechovávání 6.537,9 g konopí, které nebyly v jeho držení. Toto konopí bylo zadrženo částečně v osobním vozidle (které obv. D. nevlastní) a částečně v hotelovém pokoji (ve kterém obv. D. nebyl ubytován). Dovolatel tak má za to, že to byl právě obv. B., který rozeslal ze svého mobilu SMS o tom, že shání 10 kg konopí ve velmi dobré kvalitě na různá telefonní čísla a následně u něj v hotelovém pokoji a v osobním vozidle bylo zabaveno 6.537,9 g konopí. Závěr odvolacího soudu o spolupachatelství dovolatele s B. je nesprávný, neboť nebylo prokázáno, zda byl tento skutek spáchán společným vědomým jednáním a s úmyslem k tomu směřujícím.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obv. D. považuje za naplněný tím, že mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 8 let, přestože zákon takový druh trestu nepřipouští, a to z důvodu podle §80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť jsou zde přítomny vylučující podmínky. Konkrétně dovolatel namítl, že požívá mezinárodní ochrany, která mu byla udělena v Rakousku. Výrok o tomto trestu by tak měl být zrušen.
13. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel podřadil námitku, ve které uvedl, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že trestné činnosti se obv. B. a D. dopustili jako spolupachatelé, musí se nutně tato skutečnost explicitně projevit ve výroku rozsudku spolu s odkazem na §120 odst. 3 a §123 odst. 1 tr. ř. V tomto ohledu odvolací soud pochybil, a proto předmětný výrok je neúplný a měl by být doplněn.
14. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k obv. D. v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. celý zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně, aby ji podle §265l odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Také obv. R. J. ve svém dovolání napadl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017 ve výroku o vině i o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho náhledu rozhodnutí soudu II. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, popř. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Obv. J. ve svém dovolání poznamenal, že proti rozhodnutí soudu I. stupně podal odvolání, neboť již před tímto soudem tvrdil, že se dopustil pouze jednání podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel akcentoval, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by nabízel drogu „ve značném rozsahu“, neboť nebylo zjištěno, že jím nabízená droga obsahovala takové množství účinné látky THC, které by opodstatňovalo takový závěr. Odvolací soud připustil pochybnost, ale současně dospěl k závěru, že kvalifikovaná skutková podstata byla z jeho strany naplněna tím, že nabízel drogu ve značném rozsahu, přičemž vycházel z SMS zprávy, kterou obdržel od obv. M., ve které se mluví o prodeji 4,6 kg konopí v ceně 45.000 Kč za 1 kg.
17. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že obv. M. používala jeho mobilní telefon a dovolatel o této zprávě nevěděl. Sama M. na policii uvedla, že touto zprávou chtěla nalákat obv. D., aby přijel do ČR. Navíc v té době obv. M. žádným konopím nedisponovala. Také nebylo prokázáno, že údajné množství, které měla nabízet, obsahovalo takové množství THC, aby jednání mohlo být posuzováno podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na tyto skutečnosti má dovolatel za to, že skutkový děj, tak jak je popsán v rozsudku soudu I. stupně, nebyl dostatečně prokázaný, a proto měl být rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem pro jednání popsané pod bodem 2 obžaloby zrušen, a to ve výroku o vině i o trestu, a obv. J. zproštěn obžaloby. Místo toho však odvolací soud jeho odvolání nevyhověl.
18. Dovolatel je přesvědčen o tom, že na zjištěný skutkový stav bylo aplikováno nesprávné ustanovení hmotného práva. Protože se však výše popsaného jednání nedopustil, proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku o vině i o trestu zrušil a aby tomuto soudu přikázal, aby věc nově projednal a rozhodl, příp. aby Nejvyšší soud rozhodl při zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. sám, a to v intencích podaného dovolání.
19. K oběma dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1042/2017-13 ze dne 21. 11. 2017. V něm nejprve předeslal, že obsahově uplatněným námitkám odpovídají pouze námitky obv. R. D., a to ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V dílčí části pak lze dovolání tohoto obviněného považovat i za důvodné, přičemž tento závěr na podkladě principu beneficia cohaesionis svědčí i spoluobv. H. B.
20. Ohledně dovolání obv. R. D. se státní zástupce ztotožnil s jeho výhradou, že v popisu skutku, i z navazujícího odůvodnění soudů, není dostatečným způsobem vyjádřen znak „přechovávání pro jiného“ , což mělo založit dílem dokonanou složku zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
21. Státní zástupce připustil, že vzhledem k významnému objemu pořízené marihuany je pravděpodobné, že neměla sloužit pouze k osobní potřebě obv. D. a B. Dle jeho názoru však není v popisu skutku (ani z odůvodnění obou soudních rozhodnutí) náležitě vyjádřeno, že by měla být určena pro potřeby dalších osob. Z tohoto důvodu má za to, že existuje nesoulad mezi popisem jednání těchto obviněných a přisouzenou právní kvalifikací. Oproti tomu je však z popisu skutku zřejmé, že předmětná marihuana měla sloužit k vývozu do Rakouska, k němuž v důsledku zajištění marihuany na území České republiky nedošlo.
22. Nesoulad mezi popisem skutku ve výroku rozsudku a přisouzenou právní kvalifikací má dle státního zástupce vliv na právní postavení těchto obviněných, neboť v případě, že by znak „přechovávání pro jiného“ nebyl u obviněných shledán, bylo by třeba jejich jednání právně kvalifikovat pouze jako pokus přisouzeného zločinu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku. A naopak v případě, že by tento znak u obviněných shledán byl, je zapotřebí jej výslovně vyjádřit v popisu skutku, aby tak měla původně přisouzená právní kvalifikace náležitý podklad. Z tohoto důvodu je státní zástupce přesvědčen, že ve vztahu k obv. D., a prostřednictvím principu beneficia cohaesionis též ve vztahu k obv. B., nemůže obstát.
23. S dalšími námitkami obv. D. se státní zástupce už neztotožnil. Předně nesouhlasí se závěrem, že znak „přechovávání pro jiného“ je konzumován znakem „vyveze“, v čemž obv. D. spatřuje porušení zásady ne bis in idem . Znak „vyveze“ zahrnuje jak vývoz pro vlastní potřebu pachatele, tak i vývoz s cílem v jiné zemi takto vyvezenou drogu dále poskytnout dalším osobám. Oproti tomu znak „přechovávání pro jiného“ vyjadřuje, že přechovávaná droga nemá sloužit pro osobní potřebu pachatele. Když tedy pachatel vyváží drogu s cílem ji v další zemi poskytnout dalším osobám, lze takové jednání považovat zároveň i za přechovávání pro jiného. O jakousi „faktickou konzumpci“ se zde jednat nemůže.
24. Zároveň se státní zástupce neztotožnil ani s námitkou obviněného, subsumovanou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že je závěr soudů o spolupachatelství obv. D. a B. nesprávný. V tomto směru lze ze skutkových zjištění dovodit, že oba obvinění postupovali ve zjevné vzájemné součinnosti, což ostatně vyplývá i z výpovědi spoluobviněné P. M. Není přitom z hlediska trestní odpovědnosti obou spolupachatelů rozhodné, že marihuana byla nalezena pouze na pokoji obývaném obv. B.
25. Námitku obv. D., kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce rovněž odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť mezinárodní ochrana mu byla udělena v Rakouské republice, a proto se nejedná o překážku trestu vyhoštění z území České republiky ve smyslu §80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
26. Pokud jde o námitky vznesené v dovolání obv. R. J. , ty dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově rovněž neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny. Námitky tohoto obviněného jsou obsahově pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů.
27. To se týká jak kvality zajištěné sušiny konopí, tak tvrzení dovolatele, že SMS zprávu o poptávce po cca 10 kg konopí zaslala pouze obv. M. bez jeho vědomí. Ze skutkových zjištění totiž vyplynulo, že minimální přisouzené množství 1 kg předané marihuany tvořilo část drogy následně zajištěné, a že dovolatel i obv. M. postupovali ve vzájemné shodě. Rovněž námitka obv. J., že nebyl zjištěn značný rozsah jím spáchané trestné činnosti, má pouze skutkovou povahu, neboť je založena na jeho vlastním závěru, že marihuana předaná obv. D. a marihuana zajištěná u obv. B. není identická, což však důkazy vyloučily. Ani skutečnost, že se v daném případě jednalo o technické konopí, nelze ze skutkových zjištění dovodit ani v náznaku. Neobstojí ani námitka, že učiněná nabídka prodeje marihuany byla pouze fiktivní. Přisouzenou právní kvalifikaci proto státní zástupce považuje na podkladě skutkových zjištění soudů za správnou a zákonu odpovídající.
28. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obv. R. J. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
29. Lze tedy shrnout, že státní zástupce vyhodnotil dovolání obv. D. jako důvodné v části, kde zpochybňuje přisouzenou právní kvalifikaci jeho jednání ohledně znaku „pro jiného přechovává“, a na to navazující závěr o stadiu přisouzené trestné činnosti. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby ten napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017, ve vztahu k obv. D. zrušil, a za použití §265k odst. 2 ve spojení s §261 tr. ř. též ve vztahu k obv. B., stejně jako předcházející rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 T 215/2016, a k tomu všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Dále Nejvyššímu soudu doporučil, aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V návaznosti na to rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obou obviněných, když lze mít za to, že vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. u těchto obviněných i nadále trvá.
III. Přípustnost dovolání
30. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu a nic tedy nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Dovolání obv. R. D. – k meritu věci
31. Obv. R. D. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), e), g), h), k) a l) tr. ř. Pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a e) tr. ř. však nepodřadil žádné námitky, a proto se k těmto odkazům Nejvyšší soud nemohl nijak vyjádřit.
32. Nejvíce námitek obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně je vhodné nejprve předeslat, že tento dovolací důvod je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
33. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
34. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je však dán pouze když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
35. Konkrétně – obv. D. podřadil pod tento dovolací důvod relevantní námitku, ve které namítl nesprávnou právní kvalifikaci posuzovaného skutku podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, s odůvodněním, že soudy nižších instancí neprokázaly, že přechovával konopí „pro jiného“ nebo „pro vlastní potřebu“. Tato skutečnost dle jeho názoru nevyplývá ani z popisu skutků. Tuto námitku však Nejvyšší soud odmítl.
36. Obecně platí, že popis skutků (spočívající ve způsobu jejich spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace . Co se týče znaků objektivní stránky (kterou dovolatel nejvíce rozporoval), je nutné, aby skutková věta popisovala ty, které jsou klíčové z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Z ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu bude potrestán za neoprávněnou výrobu, dovoz, průvoz, nabídku, zprostředkování, prodej či jakékoli opatření nebo přechovávání omamné nebo psychotropní látky. Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je projednávaný skutek kvalifikován, pokud je prokázáno, že obviněný spáchal projednávaný skutek ve značném rozsahu.
37. Dovolatel, ale i státní zástupce se mýlí, pokud tvrdí, že v popisu skutku není náležitě vyjádřeno, že obchodovaná marihuana měla být určena pro potřeby dalších (neztotožněných) osob. Existují totiž pouze dva důvody, pro které pachatelé manipulují s drogou. Buď ji získávají:
· za účelem nelegální distribuce (zahrnující nejen výrobu, dovoz, nabídku, prodej, ale také dočasné přechovávání), anebo si drogu opatřují
· výhradně pro vlastní potřebu.
Žádný jiný důvod pro naplnění objektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku neexistuje.
38. Je pravdou, že v popisu skutku není explicitně vyjádřeno, že marihuana byla zobchodována pro potřeby neztotožněných osob. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že účel, pro který byla droga pořizována, ze soudy použité formulace „po předchozí vzájemné domluvě za účelem koupi marihuany a jejího vývozu z České republiky do Rakouska“ a množství zajištěné drogy zcela jasně vyplývá. Tento zjevný závěr bezpochyby naplňuje skutkovou podstatu předmětného trestného činu ve znaku „jinému opatří nebo pro jiného přechovává“. Proto také není nutné, aby tento znak byl výslovně vyjádřen v popisu skutku tak, jak požaduje obviněný i státní zástupce. Formulace Okresního soudu v Hodoníně vyplynula z provedených důkazů, je dostatečně jasná a aplikovaná právní kvalifikace rozhodně má náležitý podklad.
39. Navíc tato skutečnost vyplývá nejenom z provedených důkazů, ale i z logiky věci. Obv. D. spolu s H. B. zakoupili 6.537,9 g sušiny konopí a tu uchovali zčásti v cestovní tašce a kufru v hotelu P. v H. a zčásti ve dvou igelitových taškách v zavazadlovém prostoru vozidla VW Golf, zaparkovaného před tímto hotelem. Z povahy věci je naprosto vyloučeno, aby tito obvinění měli tak významné množství sušiny konopí výhradně pro svoji osobní potřebu.
40. Proto také nelze tvrdit, že mezi popisem jednání obviněných a přisouzenou právní kvalifikací existuje nesoulad. Popis projednávaného skutku jednoznačně obsahuje všechny klíčové zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (tj. objektivní i subjektivní stránku, vč. příčinné souvislosti mezi jednáním a následky trestné činnosti). A naplnění všech zákonných znaků jasně vyplynulo i z odůvodnění rozhodnutí obou soudů I. a II. stupně. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé – není žádný nesoulad, na základě kterého by měl být skutek kladený za vinu obv. D. údajně nedostatečně popsán.
41. Souhlasit nelze ani s navazující námitkou obv. D., že jeho jednání mohlo naplnit pouze znaky pokusu zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože údajně „neoprávněný vývoz v sobě neodmyslitelně zahrnuje i přechovávání omamné látky a ve svém důsledku jej konzumuje, pročež nelze pachatele s ohledem na zásadu ne bis in idem duplicitně trestat za jeden skutek a shledat v něm v podstatě dva trestné činy“.
42. Především je třeba zdůraznit, že (pouhé) přechovávání omamné látky pro vlastní potřebu podle §284 tr. zákoníku je skutek méně společensky závažný, než nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, jejíž objektivní stránku pachatel naplní v podstatě jakoukoliv manipulací s drogami za účelem jejího získání ve prospěch jiné osoby. Protože v projednávaném skutku byl důkazně prokázán úmysl obv. D. vyvézt marihuanu do Rakouska, a to za účelem prodeje, nepřipadá vůbec v úvahu naplnění méně závažné skutkové podstaty přechovávání omamné látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. Proto vůbec nelze namítat, že by byl dovolatel trestán za spáchání dvou trestných činů, které měl spáchat jen jedním skutkem.
43. O vztahu znaků „vyveze“ a „přechovává pro jiného“ v rámci naplnění skutkové podstaty podle §283 tr. zákoníku platí toto. Zákonodárce předpokládá, že předmětná droga není určena pro osobní potřebu pachatele. Pakliže tedy pachatel vyváží drogu s cílem ji v další zemi poskytnout dalším osobám, samozřejmě ji tak po určitou dobu pro jiného přechovává. Jedná se tedy o souběžné aktivity. O jakousi „faktickou konzumpci“ se zde jednat nemůže, neboť oba znaky skutková podstata předpokládá a počítá s nimi. Už však samotným přechováváním drogy pro jiného pachatel naplní objektivní stránku tohoto trestného činu. Tím víc to platí, když přechovávanou drogu vyváží na území jiného státu. To také podstatně odlišuje situaci od obviněným předestřené argumentace ad absurdum, ve které by se mělo jednat o několik postupně „navršených“ trestných činů.
44. Z toho plyne, že jednání obv. D. bylo zcela správně právně kvalifikováno jako dílem dokonaný trestný čin, neboť obviněný prokazatelně přechovával konopí pro jiného, a navíc dílem nedokonaný ve stadiu pokusu, neboť byl prokázán jeho úmysl vyvézt konopí na území Rakouska.
45. Zbývající námitky obv. D. jsou čistě skutkového charakteru, které Nejvyšší soud odmítl, neboť v dovolacím řízení již nelze relevantně zpochybňovat prokázané skutkové závěry. Navíc dovolatel polemizuje se skutkovými závěry zcela účelově a manipulativně. To se týká např. i jeho dotazu, zda 1 kg marihuany, obstarané J. a M. je zahrnut do celkového zajištěného množství konopí (na kterou reagoval Krajský soud v Brně na s. 8 svého rozsudku).
46. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že mu byl neoprávněně uložen trest vyhoštění na dobu 8 let. Tuto neoprávněnost spatřuje v tom, že požívá mezinárodní právní ochrany, která mu byla udělena v Rakousku. Proto Nejvyšší soud odkazuje na vylučující podmínky vyplývající z §80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a žádá o to, aby mu byl výrok o tomto trestu zrušen.
47. Soud je oprávněn uložit pachateli, který není občanem ČR, trest vyhoštění z území ČR pokud to vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Podle §80 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku soud neuloží tento trest, jestliže pachatel má na území ČR povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Tyto podmínky jsou nazývány jako vylučovací a dovolatel se domnívá, že je naplnil, když na základě rozhodnutí rakouských orgánů požívá mezinárodní ochrany. Jak je však z povahy věci zjevné, dovolatel podmínky dané vnitrostátním předpisem nesplnil, protože soudy bylo zjištěno, že k území ČR nemá žádné právní ani faktické (tj. pracovní či sociální) vazby. Z tohoto důvodu se nejedná o překážku ve smyslu §80 odst. 3 tr. zákoníku, která by fakticky znemožnila uložení trestu vyhoštění z území České republiky. Rakouský právní předpis nepřesahuje hranice jurisdikce tohoto státu, a proto v našem právním systému nemá žádný vliv.
48. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel namítl, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že se obv. B. a D. dopustili předmětné trestné činnosti jako spolupachatelé, je nutné tuto skutečnost výslovně uvést ve výroku rozsudku. Z pohledu dovolatele se jedná o chybu, pro kterou je výrok neúplný, a proto by měl být doplněn.
49. S touto námitkou se Nejvyšší soud rovněž neztotožnil. Koneckonců ve své judikatuře se k této otázce již nejednou vyjádřil. Lze např. odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 944/2003, podle kterého „ žádné zákonné ustanovení nevyžaduje, aby bylo vyjádřeno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku též výslovným právním závěrem o tom, že trestný čin spáchal obviněný jako spolupachatel. Absence takového závěru nečiní výrok o vině neúplným, resp. nejde o chybějící výrok, proto tím ani není založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu“.
50. Mimo to je tento závěr zcela správný. Z provedených důkazů (např. z výpovědi spoluobviněné P. M.) totiž jednoznačně vyplynulo, že oba obvinění postupovali ve zjevné vzájemné součinnosti. Z hlediska jejich trestní odpovědnosti není rozhodné, že marihuana byla nalezena pouze na pokoji obývaném obv. B. To je zároveň odpovědí na dovolatelovu otázku – proč, když dle zjištění soudů obou stupňů zakoupil pouze cca 1 kg marihuany, byl shledán vinným i z přechovávání cca 6,5 kg marihuany, která nebyla v jeho držení.
51. Mimo námitek, které obv. D. podřadil pod výše uvedené dovolací důvody, odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by blíže specifikoval, v čem spatřuje jeho naplnění.
52. Předmětem tohoto dovolacího důvodu je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. ř. Z toho vyplývá, že v tomto případě obviněný uplatnil dovolací důvod v jeho druhé alternativě , neboť má za to, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, je dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002).
53. Ze spisu vyplývá, že odvolateli nebyl odepřen přístup k soudu II. stupně. Krajský soud v Brně však v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumal a s vadami, které obv. D. vznesl, se neztotožnil. Nejvyšší soud po svém přezkumu také uzavřel, že námitky podřazené pod výše uvedené dovolací důvody nejsou oprávněné. Proto také nemohl být naplněn ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navíc dovolatel mohl a měl uvést s odkazem na tento dovolací důvod své argumenty, této možnosti však nevyužil. Z pouhého odkazu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud však nemohl domýšlet, v čem mohl dovolatel spatřovat jeho naplnění. Proto se touto námitkou ani nemohl zevrubněji zabývat.
IV. Dovolání obv. R. J. – k meritu věci
54. O bv. R. J. ve svém dovolání napadl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 3 To 111/2017 ve výroku o vině i o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vyjádřil přesvědčení, že na zjištěný skutkový stav bylo aplikováno nesprávné ustanovení hmotného práva. Dovolatel akcentoval, že skutkový děj, jak je popsán v rozsudku soudu I. stupně, nebyl dostatečně prokázaný. Především usiloval zpochybnit,
- že na SMS zprávu od obv. B., která přišla na jeho mobil, odpověděla obv. M.,
- že by tedy nabízel drogu „ve značném rozsahu“ , a
- že by nabízená droga obsahovala takové množství účinné látky THC, aby byl opodstatněn závěr o značném rozsahu.
Dle jeho názoru z dokazování pouze vyplynulo, že obv. M. používala jeho mobilní telefon bez jeho vědomí. Proto má za to, že se dopustil pouze jednání podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
55. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky, event. se nalézací soud dopustil chybné právní kvalifikace. Pro Nejvyšší soud je však skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu.
56. Ze spisového materiálu vyplynulo, že obv. B. objednal 10 kg marihuany, kterou měl v úmyslu převézt na území Rakouska. Za tímto účelem přicestoval do ČR spolu s D. Na základě SMS zprávy, kterou B. zaslal všem známým, se pak odvíjela trestná činnost obv. J., M. a dalších zainteresovaných osob. Samotnému J. bylo prokázáno, že obv. D. a B. znal minimálně dva roky, a že společně s obv. M. jim zprostředkoval marihuanu pro zamýšlený export do Rakouska (od dalších neustanovených osob). Celkem se jednalo o 6,5 kg konopí, které bylo zadrženo 22. 11. 2015 u B. a v osobním vozidle VW Golf, kterým přicestovali na území ČR (skutek 1). Dále z provedených důkazů vyplynulo, že obv. J. po obdržení SMS zprávy oslovil obv. M., a společně jim nabídli 4,6 kg konopí, a poté jim skutečně předali 1 kg sušiny konopí (od nezjištěné osoby), a to 22. 11. 2015 v herně K. v H. za 1 000 EUR (skutek 2). V obou případech byla tedy jednoznačně naplněna skutková podstata zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože jak J., tak M. neoprávněně nabízeli a zprostředkovali omamnou látku, a to ve značném rozsahu.
57. Námitky obv. J., týkající se aktivity obv. M. po obdržení SMS zprávy, kvality i množství sušiny marihuany, jsou pouze skutkové povahy. To samé se týká výhrady, že marihuana předaná obv. D. a marihuana zajištěná u obv. B. nebyla identická. Navíc i tuto skutečnost soudy nižších stupňů prověřily a vyloučily. Rovněž je vyloučena obhajoba obv. J., že nabídka prodeje marihuany byla jen fiktivní.
58. Dovolatel se i v tomto stadiu řízení snaží o zpochybnění prokázaných skutečností, čímž ukázal, že stále trvá na své již vyvrácené obhajobě. Jeho námitky tak mají povahu pouhé polemiky se skutkovými závěry, které vyplynuly z provedených důkazů. Takový postup ze strany dovolatele je sice možný, nemůže být však úspěšný, protože trestní řád v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již neumožňuje namítat v dovolacím řízení skutkové námitky. Proto byly výše popsané dovolatelovy výhrady vyhodnoceny jako irelevantní.
59. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje ústavně právní rovinu projednávaného případu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě obv. D. a J. ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatelé byli ukráceni na některém ze svých nezpochybnitelných práv, zejména ne v jejich právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
V. Závěr
60. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Hodoníně zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Krajský soud v Brně rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně revidoval jen ve výroku o uložených trestech, když z podnětu státního zástupce zcela správně uložil obv. B. a D. navíc trest vyhoštění z území České republiky na dobu 8 (osmi) let. V ostatním ponechal rozsudek soudu I. stupně beze změny a podaná odvolání obv. B., D. a R. J. zamítl.
61. Nejvyšší soud konstatuje, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů k porušení zákona. Proto námitky obv. D. vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vznesené výhrady obv. J.a Nejvyšší soud vyhodnotil jako neoprávněné polemizování se skutkovými závěry soudu I. stupně, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rovněž tresty uložené soudem I. stupně (doplněné odvolacím soudem v případě obv. D. o trest vyhoštění) odpovídají prokázané závažnosti spáchaných skutků a byly vyhodnoceny jako odpovídající závažnosti spáchaných skutků, a tedy zcela přiměřené.
62. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 2. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu