ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1299.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1299/2017-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. března 2018 o dovoláních, která podali: obv. H. T. T. T. , obv. Ch. N. N., obv. K. O. C. , obv. T. T. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. H. T. T. T. a obv. Ch. N. N. odmíta j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. K. O. C. a T. T. M. odmíta j í .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 43 T 4/2010, byli obv. H. T. T. T., Ch. N. N., K. O. C. a T. T. M. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákona“). Za to byli všichni obvinění odsouzeni podle §187 odst. 4 a za použití §40 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, přičemž pro jeho výkon byli zařazeni do věznice s dozorem. Navíc podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona uložil Městský soud v Praze obv. Ch. N. N. a K. O. C. trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let.
2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu v zákonné lhůtě podal odvolání jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, a to v neprospěch všech obviněných, a jednak všichni obvinění. Vrchní soud v Praze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015, o těchto odvoláních rozhodl tak, že:
a) podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obv. H. T. T. T., Ch. N. N., K. O. C. a T. T. M. napadený rozsudek v celém výroku o trestu,
b) za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve zrušené části rozsudku nově rozhodl tak, že:
- H. T. T. T. podle §187 odst. 4 a za použití §40 odst. 1 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, a pro výkon tohoto trestu ji zařadil do věznice s dozorem, a současně jí dle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku,
- Ch. N. N. podle §187 odst. 4 za použití §40 odst. 1 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, a pro výkon tohoto trestu ho zařadil do věznice s dozorem, dále ho odsoudil k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let, a současně mu dle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku,
- obv. K. O. C. podle §187 odst. 4 za použití §40 odst. 1 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, a pro výkon tohoto trestu ho zařadil do věznice s dozorem, dále ho odsoudil k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let, a současně mu dle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku,
- obv. T. T. M. podle §187 odst. 4 za použití §40 odst. 1 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, a pro výkon tohoto trestu ho zařadil do věznice s dozorem, a současně mu dle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku.
c) Podle §256 tr. ř. dovolání obv. H. T. T. T., Ch. N. N., K. O. C. a T. T. M. zamítl, protože jsou nedůvodná.
3. Pro úplnost je nutné dodat, že výše uvedená rozhodnutí nejsou ve věci jediná. Oba soudy nižších stupňů ve věci rozhodovaly celkem třikrát. Mimo výše uvedených rozhodnutí ve věci rozhodl Městský soud v Praze nejprve dne 18. 11. 2010 a dne 27. 6. 2012, vždy pod sp. zn. 43 T 4/2010. Vrchní soud v Praze ve věci rozhodoval dne 21. 3. 2012, sp. zn. 11 To 114/2011, a dne 12. 12. 2013, sp. zn. 11 To 110/2013. V tomto rozhodnutí Vrchní soud v Praze věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu jednání, přičemž konstatoval, že ve věci nepostupoval důsledně podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Až ve svém rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015, vrchní soud konstatoval, že soud I. stupně doplnil dokazování v potřebném rozsahu a v řízení již nezjistil vady, které by mohly mít vliv na správnost skutkových zjištění. Z tohoto důvodu rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.
4. Uvedeného trestného činu se jmenovaní obvinění dle skutkových zjištění dopustili tím, že společně s osobou S. S., odsouzeným za tento skutek rozsudkem Zemského soudu Hof sp. zn. 1 Kls 334 Js 11217/09 ze dne 17. 3. 2011.
nejméně od 4. 9. 2009 do 5. 9. 2009 v P., ve spojení se skupinou čítající blíže neurčený počet osob přesahující počet tří, působící na území České republiky a Spolkové republiky Německo, ve které měla obžalovaná H. T. T. T. postavení zprostředkovatelky, obžalovaný T. T. M. postavení dodavatele a prodejce a obžalovaní Ch. N. N. a K. O. C. postavení kupců a dovozců, zorganizovali v rozporu s ustanovením §20 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vývoz 13.555 g omamné látky konopí o průměrné koncentraci 7,4 % tetrahydrocannabinolu z České republiky do Spolkové republiky Německo, a to tak, že dne 5. 9. 2009 kolem 13,50 hodin v P., ul. M., se obžalovaní Ch. N. N. a K. O. C. setkali s obžalovanou H. T. T. T., přičemž na toto místo dorazil kurýr S. S., nar. 7. 9. 1973 a obžalovaný T. T. M., obžalovaný T. T. M. přinesl do bydliště obžalované H. T. T. T. malý balíček, následně naplněnou černou tašku a modrý batoh a ještě dvakrát naplněnou černou tašku, když poté kurýr S. S. vyšel z domu a v ruce nesl černou tašku a notebook, které uložil do zavazadlového prostoru automobilu tov. zn. Audi A3, z výše uvedeného domu pak v doprovodu obžalovaného Ch. N. N. vyšel kurýr S. S. a obžalovaný K. O. C., přičemž obžalovaný K. O. C. nastoupil do automobilu tov. zn. BMW, kurýr S. S. do shora uvedeného automobilu tov. zn. Audi, načež oba automobily z místa odjely, když byl následně S. S. dne 5. 9. 2009 kolem 20,00 hodin zadržen na hraničním přechodu S. příslušníky celního orgánu Spolkové republiky Německo a při prohlídce jeho automobilu bylo nalezeno 13.555,5 g omamné látky konopí oprůměrné koncentraci 7,4 % tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je jako omamná látka zařazena do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách citovaná v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, když tohoto jednání se dopustili s vědomím, že konopí je omamná látka, se kterou nezákonně nakládají a je určeno pro vývoz do Spolkové republiky Německo a byli srozuměni s tím, že se tohoto jednání dopouštějí jako členové organizované skupiny působící ve více státech.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015 podali obv. H. T. T. T., Ch. N. N., K. O. C. a T. T. M. v zákonné lhůtě dovolání.
6. Obv. H. T. T. T. podala dovolání proti rozsudku Vrchního soud v Praze do výroku o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jejího mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Ve svém dovolání nejprve rekapitulovala dokazování před soudem I. stupně a v jeho rámci reprodukovala obsah výpovědí svědků pplk. Knoblocha, kpt. Sahuly a pplk. Červinky, aby na jejich základě namítla, že dle jejího názoru vinu neprokazují. Městský soud však popřel svá předchozí dvě zprošťující rozhodnutí a nově (svým rozsudkem ze dne 13. 10. 2014) překvapivě rozhodl o její vině.
8. Dále obviněná polemizovala se stanoviskem vrchního soudu, podle kterého nebyly v postupu soudu I. stupně zjištěny vady, které měly vliv na správnost skutkových zjištění. Dovolatelka zdůraznila, že vrchní soud neprokázal žádné nové skutečnosti, které by, byť i nepřímo, prokázaly její vinu. Ani jeden ze svědků slyšených v doplněném dokazování (na mysli měla opět kpt. Sahulu, pplk. Knoblocha, pplk. Červenku) totiž nebyl bezprostředně fyzicky přítomen jakémukoli jednání a děj proto vnímali jen zprostředkovaně. Proto ani jeden z nich nebyl schopen potvrdit, co bylo obsahem předávané tašky, zda se v tašce nacházela droga, a pokud ano, tak v jakém množství. Z tohoto důvodu doplnění dokazování nepřineslo žádné nové skutečnosti.
9. Navíc předmětný skutek není možné dovodit ani z uceleného řetězce nepřímých důkazů. V následujícím výkladu obviněná ozřejmila své přetrvávající pochybnosti, aby poté konstatovala, že odsuzující rozsudek je dle jejího náhledu v rozporu s právem na spravedlivý proces.
10. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud dle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265m tr. ř. rozhodl ve věci sám rozsudkem – a to tak, že obviněná se zprošťuje obžaloby. Pokud však dospěje dovolací soud k závěru, že je nutný postup podle §265l odst. 1 tr. ř., pak navrhuje, aby nařídil odvolacímu soudu dle §265l odst. 3 tr. ř. projednání věci a rozhodnutí v jiném složení senátu. Pokud Nejvyšší soud zamítne dovolání do výroku o vině, tak pro tento případ navrhuje, aby dovolací soud výrok o trestu zrušil a podle §265m tr. ř. rozhodl ve věci rozsudkem – a v souladu s §41 tr. zákona uložil trest odnětí svobody pod 5 let. Soud by měl totiž přihlédnout k nezaviněné délce trestního řízení, stejně jako k tomu, že nedošlo ke vzniku jakékoli škody, i k tomu, že je matka samoživitelka a pečuje o nezletilé dítě.
11. Obv. Ch. N. N. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soud v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, a to do výroku o vině, s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jeho mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a bylo rovněž rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Ch. N. N. podobně jako obv. H. T. T. T. zrekapituloval dosavadní průběh řízení. I on zdůraznil zejména to, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze dvakrát zproštěn obžaloby, ale poté, co na základě intervence vrchního soudu provedl soud I. stupně doplnění dokazování (výslechem tří příslušníků Policie ČR), tak byl odsouzen. Přitom Ch. N. N. má za to, že tito policisté nebyli ničemu přítomni, a proto důkazní situace zůstala i po jejich výslechu beze změny.
13. Obviněný proto uzavřel, že městský soud po dvou rozhodnutích o nevině obviněného za nezměněné důkazní situace rozhodl o jeho vině, a to přes to, že k dovolateli nesměřoval žádný přímý ani nepřímý důkaz (mimo přímého důkazu výpovědi svědkyně o tom, že s ní měl mít pohlavní styk ve sklepě domu v Praze). Tak byla postupem Vrchního soudu v Praze fakticky eliminována zásada dvoustupňového řízení – neboť odvolací soud fakticky uložil soudu I. stupně jak má rozhodnout a ten, za nezměněné důkazní situace, rozhodl oproti svým dvěma předchozím rozhodnutím v jeho neprospěch.
14. S přihlédnutím k těmto skutečnostem proto obv. Ch. N. N. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 43 T 4/2010 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015 zrušuje a Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.
15. Obv. K. O. C. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, a to do výroku o vině i o trestu, s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jeho mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Podle obviněného dospěly soudy obou stupňů k nesprávnému právnímu závěru, když jeho jednání kvalifikovaly podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona. Podle jeho náhledu z popisu skutku rozsudku I. stupně, ani z jeho odůvodnění nevyplývá, v čem se měl dopustit protiprávního jednání, protože z provedených důkazů nebylo spolehlivě prokázáno, že by se na uváděném jednání podílel.
17. Následně obviněný rekapituloval skutková zjištění a zdůraznil, že to, že byl v bytě s obv. H. T. T. T. ještě neprokazuje, že v černé tašce, kterou vynesl z domu S. S., byla skutečně omamná látka, o které mluví obžaloba. Proto když policie zadržela p. S. dne 5. 9. 2009 okolo 20. hodiny a uvedla, že v kufru vozidla Audi A 3 nalezla omamné látky, je pouhou spekulací, že tyto látky byly v uvedeném zavazadle v době, kdy ho p. S. vynášel z domu. Také z dalších důkazů (např. z výpisů z telekomunikačních služeb a protokolu o sledování osob a věcí) nevyplynulo, že by se měl obviněný účastnit převozu tvrzených omamných látek, a že omamné látky se v černé tašce skutečně nacházely.
18. Obviněný se také ohradil proti tomu, že mu byl k tíži připočítán skutek, za který byl odsouzen S. S. Zemským soudem v Hofu ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 Kls 334 Js 11217/09. K tomu dovolatel poznamenal, že tento důkaz se týká období více jak rok před jednáním uvedeným v obžalobě, a proto z něj nelze dovodit, že S. S. měl jednat na jeho pokyn při údajném převozu drog v období od 4. 9. do 5. 9. 2009, a už vůbec ne, že omamné látky byly v černé tašce v době, kdy p. S. vycházel z domu v P. Dle dovolatele jsou rozhodnutí obou soudů v tomto ohledu v rozporu s provedeným dokazováním i s popisem skutku, a z toho vyplývá i nesprávná právní kvalifikace. Proto závěrem konstatoval, že skutkové závěry odvolacího soudu se v některých směrech dostaly do extrémního nesouladu s provedenými důkazy, které ani ve vzájemném kontextu vinu obviněného spolehlivě neprokázaly, a proto by mělo být rozhodnuto o jeho nevině.
19. Vzhledem k tomu obv. K. O. C. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se výroku o vině i o trestu a dále v části, kde je rozhodováno o zamítnutí odvolání, i rozsudek Městského soudu v Praze, a to ve výrocích o vině a trestu, které se týkají jeho osoby. Dále žádá, aby Nejvyšší soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl Městský soud v Praze, a to v jiném složení, příp. aby Nejvyšší soud sám znovu rozhodl, a to tak, že obv. K. O. C. se zprošťuje obžaloby.
20. Obv. T. T. M. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to do výroku o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. I tento dovolatel má za to, že skutek, který je mu kladen za vinu, nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl odsouzen, protože jeho účast na uvedeném jednání nebyla prokázána a ani vyjádřena v popisu skutku.
21. Obviněný především namítl, že v jeho případě nebylo prokázáno naplnění jak subjektivní, tak objektivní stránky. Ohledně subjektivní stránky dovolatel uvedl, že tzv. skutková věta odráží pouze skutečnost, že přinesl do bydliště obv. H. T. T. T. malý balíček, následně naplněnou černou tašku a modrý batoh a ještě dvakrát naplněnou černou tašku, ale bez bližší specifikace subjektivní stránky tuto skutečnost nelze hodnotit trestněprávně. Také ohledně objektivní stránky dovolatel má za to, že mezi činností dovolatele a vzniklým následkem nelze seznat žádnou souvislost. V popisu skutku absentuje to, že by obviněný věděl o obsahu zavazadel, stejně jako samotné naplnění znaku vyjadřujícího jednání dovolatele jako člena organizované skupiny, natož organizované skupiny působící ve více státech.
22. Poté dovolatel doplnil, že nebylo prokázáno, že by skutečně něco nesl do uvedeného domu (tím méně jestli se jednalo o zakázanou látku), neexistuje nic, co by dovolatele spojovalo s vědomou účastí na trestném činu a s omamnou látkou. Ve vztahu k dovolateli nevypovídala žádná osoba a v důkazech absentují i jakékoli stopy (daktyloskopické, biologické, pachové, apod.). Je přitom zcela nerozhodné, co a zda bylo prokázáno ve vztahu k dalším spoluobviněným. Z těchto důvodů jednání dovolatele nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu, v důsledku čehož má dovolatel za to, že výrok rozsudku – skutková část – se dostala do extrémního rozporu s právní větou.
23. S ohledem na to obv. T. T. M. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 To 56/2015 zrušil, stejně jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 43 T 4/2010, a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
24. K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 87/2016-31 ze dne 23. 2. 2016. V něm nejprve rekapituloval dovolání výše uvedených a následně se k nim postupně vyjádřil takto.
25. K dovoláním obv. H. T. T. T. a Ch. N. N. státní zástupce uvedl, že jejich argumentaci nelze pod uplatněný dovolací důvod vůbec přiřadit, protože na jeho podkladě již nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat správnost a úplnost provedeného dokazování. A právě takového postupu se oba obvinění domáhají. Takové výtky státní zástupce nepovažuje za důvodné, protože oba soudy dle jeho názoru provedly dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vyhodnotily po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
26. Ani námitku týkající se postupu vrchního soudu, který měl dle obviněného uložit městskému soudu, jak má věc rozhodnout, a tím narušit princip dvouinstančního řízení, státní zástupce nepovažuje za relevantní, protože ani tato výtka není výtkou hmotněprávní. Stejně tak obecnou výtku Ch. N. N., podle které „jednání nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu“, nepovažuje za podstatnou, neboť povinností obviněného je své výhrady specifikovat, což neučinil.
27. K námitkám obv. K. O. C.a a T. T. M. státní zástupce uvedl, že je z podstatné části nelze pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiřadit, protože v rámci něho nelze zásadně brojit proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Akceptovatelné jsou jen námitky, ve kterých obvinění poznamenali, že soudy zjištěné jednání nevykazuje veškeré zákonné znaky předmětného trestného činu. Tyto námitky však státní zástupce vyhodnotil jako nedůvodné.
28. Konkrétně – námitku obv. K. O. C., že v rozsudku není uvedeno, jakého protiprávního jednání se dopustil, státní zástupce odmítl, neboť tzv. skutková věta rozsudku městského soudu obsahuje všechny znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona. Právní kvalifikace tedy má dostatečný podklad v tzv. skutkové větě. Navíc její obsah je blíže rozvinut i v navazující části odůvodnění. Dle státního zástupce je tedy dostatečně zřejmé, jakého jednání se obviněný dopustil, a proto jsou jeho dovolací námitky již nedůvodné.
29. K námitkám obv. T. T. M. státní zástupce uvedl, že není pravda, že by se tzv. skutková věta ve vztahu k jeho osobě vyčerpala uvedením toho, že by pouze přinesl balíček, tašku či batoh. Naopak je v ní jasně uvedeno, že obviněný byl dodavatelem a prodejcem drogy, společně s dalšími osobami realizoval její vývoz do Německa, přičemž si byl vědom toho, že s drogou nakládá nezákonně a že se na trestné činnosti podílí několik osob, a to ve více státech. Proto státní zástupce nepřitakal námitkám o nedostatku subjektivní stránky i nedostatku příčinné souvislosti, a naopak je vyhodnotil jako zcela nedůvodné.
30. Závěrem státní zástupce ještě zdůraznil, že z dostupného spisového materiálu nelze dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. H. T. T. T. a Ch. N. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obv. obviněných K. O. C.a a T. T. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
31. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebrání jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. K meritu věci
32. Všichni dovolatelé odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni o tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
33. Obecně platí, že uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
34. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že:
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
35. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka relevantní a poté ji vyhodnotí a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV.1. Dovolání obv. H. T. T. T.
36. Obv. H. T. T. T. s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě uvedla, že byla rozsudkem Městského soudu v Praze dvakrát zproštěna viny, ale po doplnění dokazování výslechem policistů pplk. Knoblocha, Kpt. Sahuly a pplk. Červinky, byla rozsudkem tohoto soudu dne 13. 10. 2014 odsouzena, a to přesto, že tito svědkové neuvedli nic zásadního, co by prokázalo její vinu. Proto tento vyhlášený odsuzující rozsudek je v rozporu s právem na spravedlivý proces.
37. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze takovou argumentaci vůbec podřadit. V dovolacím řízení už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, stejně jako prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nicméně právě takového postupu se dovolatelka domáhá, a to přesto, že se s těmito námitkami již vypořádal jak Městský soud v Praze (s. 8 a násl., č. l. 2815 a násl.), tak Vrchní soud v Praze (s. 8, č. l. 2975 a násl.). Protože však dovolatelka vznesla i námitku tzv. extrémního nesouladu s poukazem na to, že byla poškozena na svém právu na spravedlivý proces, tak Nejvyšší soud – vědom si toho, že dovolací řízení se nachází v ústavním rámci pravidel spravedlivého procesu – tento případ přezkoumal.
38. Především je ze spisového materiálu zřejmé, že není pravdou, že by soud I. stupně změnil výrok o vině v neprospěch obv. H. T. T. T. pouze na základě dodatečného výslechu tří výše uvedených policistů, díky kterým mělo v projednávaném případu dojít, dle obviněné, „k překvapujícímu zvratu“ .
39. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12. 12. 2013 (č. l. 2683 a násl.) konstatoval v dosavadním řízení vady, které měly za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Konstatoval především to, že projednávaný skutek nebyl soudem I. stupně náležitě odůvodněn – konkrétně, že městský soud bez konkretizace přepisu telekomunikačního provozu uzavřel, že obsah telefonických hovorů a korespondence SMS je obecný a nejednoznačný. Poté podrobně popsal, co konkrétního zjistil z přepisů odposlechů telekomunikačního provozu i z protokolu o sledování konkrétních osob. A nad to soud I. stupně upozornil i na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství, aby vyslechl i příslušníky Policie ČR – pplk. Knoblocha, kpt. Sahulu, pplk. Červinku – kteří se měli vyjádřit k posloupnosti zjišťování jednotlivých důkazů a zjišťování dalších informací k projednávanému příkladu. Závěrem pak vyzval soud I. stupně, aby všechna stávající i dosud nezohledněná skutková zjištění řádně vyhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. (č. l. 2685-86).
40. Není tedy pravdou, že by Městský soud v Praze pochybil tím, že když vyslechl policisty Knoblocha, Sahulu a Červinku, tak svévolně rozhodl v neprospěch dovolatelky. Z provedených důkazů totiž jednoznačně vyplynulo, že dovolatelka byla spolu s ostatními obviněnými usvědčena odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, výsledky skrytého sledování i důkazy, které si soud obstaral na základě žádosti o právní pomoc v SRN (tj. rozsudkem Zemského soudu Hof ze dnů 9. 3., 10. 3 a 17. 3. 2011, sp. zn. 1 Kls 334 Js 11217/09). A po provedeném dokazování a vyhodnocení všech skutkových zjištění městský soud dospěl k závěru, že skutek byl bez pochyb prokázán, v důsledku čehož byla obv. H. T. T. T. spravedlivě odsouzena. V žádném případě nelze tento rozsudek označit za překvapující. Proto také námitka obviněné, že byla zkrácena na svém právu na spravedlivý proces, byla Nejvyšším soudem odmítnuta.
IV.2. Dovolání obv. Ch. N. N.
41. V podstatě totožnou argumentaci předložil Nejvyššímu soudu i obv. Ch. N. N. Ten podal dovolání s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a zaměřil ho proti výroku o vině i o trestu rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze. Konkrétně pak dovolatel zdůraznil, že byl dvakrát zproštěn obžaloby, ale po doplnění dokazování o výslech policistů byl dne 13. 10. 2014 odsouzen, a to přesto, že zůstala důkazní situace i po jejich výslechu beze změny. Tímto postupem byla ze strany Vrchního soudu v Praze fakticky eliminována zásada dvoustupňového řízení – neboť odvolací soud fakticky uložil soudu I. stupně jak má rozhodnout a ten, za nezměněné důkazní situace, rozhodl v rozporu se svými předchozími rozhodnutími.
42. Z obecného hlediska nezbývá než znovu zdůraznit, že dovolatel po Nejvyšším soudu žádá, aby přezkoumal správnost skutkových zjištění, na kterých jsou napadená rozhodnutí založena. Nicméně dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu . Konkrétně pak lze odkázat na to, co uvedl Nejvyšší soud v případě obv. H. T. T. T., tedy že všichni obvinění, vč. Ch. N. N., byli bez pochybností usvědčeni z projednávaného skutku odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, výsledky skrytého sledování i důkazy, které si soud obstaral na základě žádosti o právní pomoc v SRN, které v podstatě byly prvotním impulsem pro sledování celé organizované skupiny, která s omamnými prostředky neoprávněně manipulovala na území dvou států.
43. Závěrečnou poznámku dovolatele o tom, že Vrchní soud v Praze v podstatě eliminoval zásadu dvouinstančního řízení, je nutné odmítnout. Vrchní soud postupoval výhradně v rámci svých zákonných oprávnění a ve svém usnesení ze dne 12. 12. 2013 podrobně vypsal důvody, na základě kterých vyhodnotil postup Městského soudu v Praze jako nedostatečný (viz č. l. 2683 a násl.). V závěru svého usnesení ještě vyzval Městský soud v Praze, aby dokazování v naznačeném směru doplnil, a poté vyhodnotil provedené důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. (č. l. 2685). O návodné direktivě či obdobném neoprávněném přístupu ze strany vrchního soudu však nemůže být vůbec řeč.
44. Mimo námitky, které obv. Ch. N. N. podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě , neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.3. Dovolání obv. K. O. C.
45. Obv. K. O. C. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, a to do výroku o vině i o trestu, s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jeho mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
46. Dovolatel pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě podřadil dvě námitky. Dle jeho náhledu soudy obou stupňů pochybily, když skutek kvalifikovaly podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, a to proto, že:
- v trestním řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že by se na protiprávním jednání jakkoli podílel,
- z popisu skutku, ani z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně nevyplývá, v čem se měl dopustit protiprávního jednání.
Protože závěry soudních rozhodnutí se dostaly do extrémního nesouladu s provedenými důkazy, rovněž tvrdí, že obě soudní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná.
47. Část námitek, ve kterých obv. K. O. C. napadl skutkové závěry soudů I. a II. stupně, Nejvyšší soud odmítá, neboť takové námitky nejsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Dovolatel C. byl spolu s ostatními obviněnými z projednávaného skutku bez pochybností usvědčen a Nejvyšší soud po svém přezkumu neshledal v tomto ohledu žádné, natož zásadní pochybení.
48. K otázce nedostatečného popisu projednávaného skutku se Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát vyjádřil. Zdůraznil především, že popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace . Co se týče znaků subjektivní stránky (kterou dovolatel nejvíce rozporoval), je třeba ve skutkové větě vyjádřit ty, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Absenci okolností vyjadřujících subjektivní stránku u úmyslného trestného činu samozřejmě nelze nahradit ani právní větou, ani odůvodněním rozsudku.
49. Obv. K. O. C. se mýlí, když tvrdí (navíc v dost obecné míře), že soudy nižších instancí v rámci použité právní kvalifikace neuvedly, jakého konkrétního protiprávního jednání se dopustil. Z tzv. skutkové věty jednoznačně vyplývá, že obv. K. O. C. bez patřičného oprávnění neoprávněně vyvezl na území Německa konopí, a to prostřednictvím kurýra S. S.. Tento čin spáchal jako člen organizované skupiny, která měla více jak tři členy, jejich úkoly byly rozděleny a činnost plánovaná a koordinovaná pro snadnější zajištění sledovaného cíle. Navíc konopí v množství 13.555,5 g o průměrné koncentraci 7,4 % THC dosáhlo hranice většího rozsahu. Veškerá prokázaná aktivita skupiny byla koordinována ve spojení s organizovanou skupinou působící na území ČR a SRN.
50. Tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze jednoznačně má v provedených důkazech dostatečný podklad, je přiléhavá a rozhodně obsahuje všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona. Proto Nejvyšší soud odmítá tvrzení dovolatele, že by ve skutkové větě absentoval dostatečný popis jeho trestněprávního jednání. Ze skutkové věty totiž jednoznačně vyplývá, že obv. K. O. C. v rámci organizované skupiny vystupoval v roli kupce a distributora konopí a popisuje jeho roli při vývozu konopí z území ČR do Německa. Tomu pak odpovídá i použitá právní kvalifikace. Protože mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé nebyl zjištěn žádný, natož extrémní rozpor, Nejvyšší soud námitky dovolatele vyhodnotil sice jako podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zjevně neopodstatněné.
51. Mimo výše uvedené námitky odkázal obv. K. O. C. i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě , neboť měl za to, že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však zjistil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.4. Dovolání obv. T. T. M.
52. Obv. T. T. M. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to do výroku o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I tento dovolatel má za to, že skutek, který je mu kladen za vinu, nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, protože v jeho případě nebylo prokázáno naplnění subjektivní i objektivní stránky. Dovolatel tvrdí, že ve vztahu k jeho osobě nebylo prokázáno, že by nesl do domu omamnou látku, nebylo prokázáno cokoliv, co by jej spojovalo s vědomou účastí na trestném činu.
53. Část námitek, ve kterých obv. T. T. M. napadl skutkové závěry soudů I. a II. stupně, Nejvyšší soud odmítá, neboť takové námitky nejsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Polemizování o tom, že z důkazů nevyplynulo nic, co by jej usvědčovalo z trestné činnosti, je v dovolacím řízení již vyloučené.
54. Námitky proti subjektivní stránce, v rámci které se dovolatel snažil oddělit vlastní manipulaci s příručními zavazadly (černá taška a batoh) od skutkových zjištění, ze kterých vyplynulo, že v těchto zavazadlech bylo přepravováno konopí, jsou vzhledem k prokázaným skutečnostem vyloučené. To samé platí i o jeho výhradách proti naplnění objektivní stránky, ve kterých znovu zkouší zpochybnit kauzální souvislost mezi jeho činností a vzniklým následkem. Z provedených důkazů (odposlechy telekomunikačního provozu, zachycené SMS zprávy, výsledky skrytého sledování i důkazy poskytnuté na základě žádosti o právní pomoc v SRN) bylo totiž bez pochyb prokázáno, že se na spáchání trestného činu podílel, a to významnou měrou.
55. Jednotlivá skutková zjištění nelze nelogicky separovat, jak to činí dovolatel. Provedené důkazy odhalily, že obviněný prokazatelně byl dodavatelem a prodejcem konopí, který se v rámci organizované skupiny výrazně podílel na jeho vývozu do Německa, a to s vědomím ostatních členů skupiny i s vlastním srozuměním o nezákonnosti takových aktivit. Tyto aktivity jednoznačně predikují dovolatelův úmysl, a proto Nejvyšší soud odmítl jeho námitku na nedostatek subjektivní stránky. Stejně tak Nejvyšší soud odmítl i námitku nedostatečné příčinné souvislosti. Tzv. skutková věta jasně odráží, že jednání obviněného bylo jednou z podmínek, bez kterých by odpovídající následek nenastal, event. by nastal jinak. Role obviněného coby prodejce a dodavatele konopí byla výrazná a důležitá. S tím bezprostředně souvisí i prokázaná aktivita celé organizované skupiny, která navíc působila na území více států.
56. Nelze tedy přisvědčit dovolatelovu tvrzení, že „neexistuje nic, co by jej spojovalo s vědomou účastí na trestném činu“ . Provedené důkazy jednoznačně svědčí o opaku. Lze tedy uzavřít, že dovolatel sice vznesl námitky hmotněprávního charakteru, ale v jejich rámci nepředložil žádné argumenty, které by měly sílu zásadně zvrátit jeho procesní situaci. A pouhá skutečnost, že dovolatel i přes neoddiskutovatelné skutkové závěry setrval na své již vyvrácené obhajobě, je v tomto stadiu trestního řízení již opravdu irelevantní. Nejvyšší soud po svém přezkumu neshledal ani v případě obv. T. T. M. žádné, natož zásadní pochybení.
57. Obvinění H. T. T. T. a K. O. C. ve svých dovoláních nenapadli pouze výroky o vině, ale i o trestu. Nejvyšší soud tedy přezkoumal i výroky Vrchního soudu v Praze o uložených trestech.
58. Především je nutné předeslat, že k námitkám proti uloženému trestu (konkrétně proti druhu trestu nebo jeho výměře) je trestním řádem vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Výše uvedení obvinění jsou si ale vědomi toho, že jim byl uložen odpovídající druh trestu i v rámci zákonné výměry, kterou zákon předpokládá. Proto ve svých dovoláních odkázali pouze na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však postihuje jiný okruh otázek.
59. Co se týče závažnosti spáchaných skutků, soudy I. a II. stupně bylo bezpečně prokázáno, že:
· všichni obvinění se podíleli na vývozu marihuany z České republiky na území Spolkové republiky Německo, přičemž
· protiprávního jednání se dopustili ve sdružení více než tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizované trestné činnosti vykazovala
· vysokou míru plánovitosti, čemuž odpovídalo i rozdělení a koordinace úkonů jednotlivých účastníků, a to, aby zvýšili pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a přitom věděli, že
· jde o organizovanou skupinu, která působí nejméně ve dvou státech, a
· omamnou látku vyvezli ve větším rozsahu,
v žádném případě nelze hodnotit uložené tresty jako přemrštěné či nepřiměřeně přísné.
60. Zvláště to platí, když se odvolací soud přiklonil k závěru soudu I. stupně o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (§40 odst. 1 tr. zákona), a to vzhledem k předchozí bezúhonnosti obviněných, k charakteru převážené drogy, i k tomu, že droga se nakonec nedostala na drogový trh a nezpůsobila škodlivý následek. Přihlédnuto bylo i k tomu, že obvinění se dopustili jen jednoho skutku, a že doba od spáchání trestného činu přesáhla pět let.
61. Nejvyšší soud má tedy za to, že když zákon vymezil trest odnětí svobody v rozpětí deset až patnáct let nepodmíněně, tak nelze uložené tresty ve výši pěti let v žádném případě hodnotit jako nepřiměřené. A to platí, i když byl obviněným Ch. N. N. a K. O. C. uložen ještě trest vyhoštění na dobu deseti let, a když všem obviněným byl navíc uložen i trest propadnutí věci.
62. Nejvyšší soud při svém přezkumu v souladu s čl. 90 Ústavy standardně zohledňuje ústavněprávní rovinu projednávaného případu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v případě všech čtyř obviněných ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatelé byli ukráceni na některém ze svých nezpochybnitelných práv, zejména ne v jejich právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
V. Závěr
63. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Městský soud v Praze zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu v Praze na základě odvolání státního zástupce revidoval jen ve výroku o uložených trestech. Odvolání obv. H. T. T. T., Ch. N. N., K. O. C. a T. T. M. však zamítl, neboť je vyhodnotil jako nedůvodné.
64. Nejvyšší soud konstatuje, že jednání obviněných bylo provedenými důkazy nad veškerou pochybnost prokázáno a obhajoba všech obviněných spolehlivě vyvrácena, vzhledem k tomu, že důkazy jsou ve vzájemném souladu a tvoří souladný, uzavřený a ničím nenarušený okruh skutkových zjištění. Proto v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů k porušení zákona. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolací námitky obv. K. O. C. a T. T. M. vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vznesené výhrady obv. H. T. T. T. a Ch. N. N. Nejvyšší soud vyhodnotil jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
65. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu