ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1308.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1308/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2018 dovolání, které podal obviněný M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 12 To 135/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 9/2018 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 1 T 9/2018, byl obviněný M. Š. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti se spoluobviněnou S. N. v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době a na přesně nezjištěném místě ukryl drogu pervitin v množství nejméně 4,5232 g do plastového sáčku na patentní zapínání, který vložil do balíčku (utvořené malé krabičky), a dále 7 ks bílých tablet o hmotnosti 2,7310 g, velikosti 1,1 cm, s vrytým označením N8, jež obsahují mimo jiné psychotropní látku buprenorfin, uložil do průhledného plastového sáčku, poté takto zabalené věci nezjištěným způsobem doručil nejpozději dne 13. 4. 2017 obviněné S. N. do místa jejího trvalého bydliště v P., ta zásilku znovu zabalila a dne 13. 4. 2017 v době mezi 17:50 hod. a 17:53 hod. přehodila přes drátěný plot do areálu spol. E. v XY, XY, do míst nedaleko kuřárny, nacházející se ve vzdálenosti 50 m od vstupní brány s vrátnicí vlevo, v úmyslu dopravit tento balíček s psychotropními látkami nezjištěné osobě z řad odsouzených z Věznice Vinařice, kteří zde pracovali na odpolední směně. Tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 T 263/2013, pravomocným dne 19. 3. 2014, pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 11 Pp 325/2015, za současného stanovení zkušební doby v trvání čtyřiceti měsíců a vyslovení dohledu.
Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 12 To 135/2018, podle §256 tř. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Hoška. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nenaplnil znaky přisouzené skutkové podstaty, neboť nebyla naplněna podmínka prokázání úmyslu spáchat trestný čin. Závěr o jeho vině je postaven na dvou důkazech, a to daktyloskopických stopách zajištěných na balíčku a záznamu telefonních hovorů mezi spoluobviněnou N. a jejím synem, který vykonává trest ve Věznici Vinařice. Daktyloskopické stopy však prokazují pouze to, že obviněný byl v kontaktu s lepicí páskou, kterou byl balíček přelepen. Obviněný přitom nabídl vysvětlení, jak se mohly jeho otisky na lepicí pásku dostat, a tyto verze nebyly vyvráceny. Z obsahu telefonních hovorů pak také souvislost s jeho osobou nevyplývá. Spoluobviněná se jeho jméno dozvěděla až z trestního spisu. Pokud jde o vystižení jeho obhajoby jejím synem, má obviněný za to, že šlo pouze o logickou úvahu. Syn spoluobviněné se o jeho obhajobě neměl ani možnost dozvědět, neboť obviněný byl v dané době ve Vazební věznici Ostrava. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 12 To 135/2018, a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá skutková zjištění, k nimž soudy v dané věci dospěly. Soud prvního stupně si byl velmi dobře vědom povahy daktyloskopických stop jako za daných okolností důkazu nepřímého. Závěr o vině založil na logickém a přesvědčivém zhodnocení tohoto důkazu ve vzájemné souvislosti s obsahem pořízených odposlechů telefonických hovorů. Tento závěr je pak nepřímo potvrzován i dalšími zjištěnými skutečnostmi (bod 18 rozsudku). Rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na která odkazuje v této souvislosti obviněný, reagují na zcela individuální důkazní situaci v konkrétních věcech a jejich jinak zobecnitelné závěry se neuplatí za důkazní situace diametrálně odlišné. Obviněný se pomocí izolace jednotlivých důkazů pokouší navodit dojem, že je usvědčován pouze jediným nepřímým důkazem. Jeho dovolání tak představuje pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, navíc se jedná o námitky, které uplatňoval v rámci své obhajoby, jíž se soudy obou stupňů zabývaly s náležitou pečlivostí. Pokud obviněný ve své dovolací argumentaci zmínil absenci subjektivní stránky přisouzeného přečinu, podle názoru státního zástupce ani v tomto směru nejde o hmotněprávně relevantní argumentaci, neboť obviněný tento závěr odvíjí primárně od svého tvrzení, že subjektivní stránka mu nebyla prokázána. Naplnění subjektivní stránky tak nezpochybňuje z hlediska posouzení hmotněprávních podmínek zavinění, ale rovněž pouze z pozice nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. Ze skutkových zjištění soudů lze přitom naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu dovodit bez jakýchkoli obtíží. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. hodnocení důkazů soudem prvního a částečně i druhého stupně. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zejména soud prvního stupně pečlivě zdůvodnil, jak k daným skutkovým závěrům dospěl, a na odůvodnění rozsudku tak lze odkázat. Soudy se zabývaly i obviněným označenou judikaturou týkající se daktyloskopických stop. Správně pak poukázaly na to, že v daném případě nešlo o důkaz osamocený, ale vina obviněného je prokazována také telefonními hovory spoluobviněné s jejím synem, kde se o obviněném hovoří jako o tom, který má ve Věznici Vinařice švagra, přičemž v rozhodné době v dané věznici vykonával trest bratr družky obviněného (v tomto bodě ještě doplnil dokazování odvolací soud). K hodnocení důkazů lze dodat, že samotný způsob zabalení zásilky svědčí o tom, že toto musel provést obviněný, neboť šlo o několik vrstev obalového materiálu vždy přelepených lepicí páskou, na níž se v různých vrstvách nacházely jeho otisky. Vysvětlení obviněného jsou zcela nepravděpodobná a částečně byla navíc vyvrácena i výpovědí zaměstnavatele obviněného. Kromě toho, že zcela nepravděpodobné je zneužití či opětovné použití obviněným nastříhané či už jednou použité pásky jinou osobou, je také nepravděpodobné, že by někdo zacházel s lepicí páskou tak, aby na její lepivé straně zanechal množství otisků, neboť je známo, že osaháváním pásky se její lepivost snižuje. Způsob balení sám o sobě pak svědčí také o tom, že zásilka byla určena pro jinou osobu než obviněného.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu