ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1360.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1360/2018-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2018 dovolání, které podal obviněný R. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 15 To 32/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 5/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 63 T 5/2017, byl R. Č. pod bodem I uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný, jeho manželka a spoluobviněný odvolání, na jejichž základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 15 To 32/2018, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného ve výroku o vině pod bodem I a v celém výroku o trestech a nově jej uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil se spoluobviněným J. Č. tím, že od blíže nezjištěné doby roku 2014 do zadržení policejním orgánem dne 24. 1. 2017 v nebytových skladových prostorách bez č. p. v obci XY, Pardubický kraj, v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to kostek pěstební hmoty, speciálních hnojiv, předřadníků, halogenových a LED svítidel, ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry a ventilátorů pěstovali ve třech pěstebních stanech za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v dosud neustanoveném počtu, nejméně však 4 505 ks, z toho 1 522 ks rostlin o výšce 10 cm s obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol 1,54 % a 1,98 % hmotnostních a 83 ks rostlin o výšce 50 cm s obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol 0,97 % a 1,24 % hmotnostních, vše za účelem získání rostlinek konopí indického a jejich prodeje dalším osobám pro dopěstování, přičemž R. Č. rostliny konopí v různých fázích růstu ve velkém množství vždy nejméně několika set kusů následně prodával dalším osobám v Pardubickém kraji a v Praze, takto jednali bez povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že droga je určena k poskytnutí dalším osobám, a přesto, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách, tvořící zároveň přílohu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, tvořícího zároveň přílohu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Long Slámové dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že skutek tak, jak je v napadeném rozsudku uveden, nenaplňuje znaky přisouzeného zločinu, ale maximálně přečinu podle §283 odst 1 tr. zákoníku nebo §285 odst. 1 tr. zákoníku. Popsané jednání také nelze označit za dokonané, ale pouze za pokus, resp. přípravu. Obviněný se domnívá, že v důsledku právního posouzení jeho jednání vrchním soudem na základě tzv. desetinásobků počtu rostlin namísto hodnoty THC obsaženého v rostlinách se jeho postavení neodůvodněně zhoršilo. V daném případě byly rostliny zajištěny a podrobeny zkoumání, jaký mají obsah účinné látky a objem upotřebitelného rostlinného materiálu. Dovolatel je pak také toho názoru, že v jeho případě nebyly dány žádné další judikaturou vymezené okolnosti, které by škodlivost jeho jednání zvyšovaly a umožnily tak učinit závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty. Své jednání naopak považuje za méně škodlivé než jednání osoby, která omamné a psychotropní látky vyrábí. Poukazuje také na to, že rostliny nebyly ve stavu, kdy by bylo zaručeno jejich dopěstování do dospělé fáze, naopak z provedených důkazů byla zřejmá vysoká úmrtnost či nepoužitelnost. Odvolací soud podle názoru obviněného rozhodl mimo rámec zákona i dosavadní judikatury a zvolil přitom výklad, který je pro něj nepříznivý. Obviněný se tak dostal do horšího postavení než osoba, která vypěstuje větší rostliny či přímo vyrobí marihuanu. Koncentrace THC v rostlinách navíc s jejich narůstající výškou klesala, je tedy otázkou, jaké koncentrace by vůbec v dospělých rostlinách bylo dosaženo a zda by dosahovala „ilegální“ hranice 0,3 %. K tomu dále obviněný poukázal na odborné vyjádření Doc. RNDr. Jiřiny Spilkové, CSc., a PharmDr. Jana Martina, Ph.D., které se mimo jiné vyjadřovalo i ke kvalitě vyšších zajištěných rostlin a které podle obviněného rozhodně neprokazuje, že by veškeré zajištěné rostliny byly zařaditelné pod „ilegální“ pěstování, jak z hlediska kvality, tak z hlediska druhu konopí. Obviněný navrhoval odvolacímu soudu provést tímto vyjádřením důkaz, na jeho návrh však odvolací soud nijak nereagoval a jedná se proto o důkaz opomenutý. Dále má obviněný za to, že výrok rozsudku je v případě údaje o celkovém množství rostlin v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, neboť odvolací soud sečetl množství rostlin vyplývající z výpovědi svědka H. s údajem na jeho vzkaze nalezeném při domovní prohlídce, aniž by tento postup řádně odůvodnil. Navíc i ze samotného vzkazu vyplývá, že rostliny byly „napadené“. Za nesprávné považuje obviněný také hodnocení výpovědi svědka H. a z něj vyplývající výpočet množství rostlin, které bylo podle něj výrazně nižší, tedy asi 1 200 – 1 500 kusů. Podle obviněného nebylo také nijak prokázáno, že obviněný rostliny prodával dalším osobám mimo svědka H. V tomto bodě spatřuje extrémní rozpor provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů. Svědek H. navíc mluvil o zcela jiné osobě, nikoli o obviněném, neboť jej nesprávně popsal. V době výpovědi byl také sám trestně stíhán a obsahem své výpovědi si mohl chtít pomoci, aby mu nebylo prokázáno provozování tolika pěstíren. Rostliny nalezené u svědka H. svým množstvím a velikostí neodpovídají jeho údajům o poslední předávce a ve své trestní věci svědek vypověděl, že si rostliny pěstoval sám. Setkání obviněného se svědkem pak nebylo nikdy prokázáno, ačkoli byli oba sledováni.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 15 To 32/2018, a předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 63 T 5/2017, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitky obviněného v části uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají a některé tyto relevantní námitky lze považovat i za částečně důvodné, avšak z jiných, než dovolatelem uváděných důvodů, přičemž ale státní zástupce nepovažuje konečné závěry soudů za učiněné v neprospěch obviněného. S dovolatelem souhlasí potud, že pro určení rozsahu trestné činnosti spočívající v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba primárně vycházet z objemu omamné a psychotropní látky, s níž pachatel nakládá. V tomto smyslu obviněný přiléhavě odkázal na relevantní judikaturu představovanou rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, které stanoví metodu tzv. desetinásobku pro propočet množstevních hranic jednotlivých druhů rozsahů, přičemž referenční dolní hranicí je objem drogy a účinné látky, jež jsou podrobně vyjmenovány v příloze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Použití analogie stanovící rozsah nedovoleného nakládání s rostlinami konopí na základě propočtu desetinásobku výchozí hodnoty více než pěti rostlin konopí ve smyslu nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, považuje státní zástupce za zcela nepřiléhavé. Použití analogie je namístě pouze tehdy, pokud existuje mezera v právu, k jejímuž překonání má analogie sloužit. Tak tomu ovšem v předkládané věci není, neboť metodologie pro posouzení konkrétního rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu ustanovení §283 tr. zákoníku již byla dostatečným, v současnosti již ustáleným a v praxi nezpochybňovaným způsobem stanovena výše zmíněnou judikaturou. Není zde proto prostor pro doplňování zmíněných judikatorních hledisek novými, jak vyplynula zejména z prvotního zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017, č. j. 11 To 115/2017-1012. Uvedené závěry předchozího kasačního rozhodnutí vrchního soudu státní zástupce považuje za nesprávné, přičemž touto nesprávností je následně zatíženo i rozhodnutí soudu nalézacího, který byl tímto předchozím právním názorem odvolacího soudu vázán. K tomu ještě pro úplnost poznamenává, že zvolené kritérium následně soudy ve výsledku aplikovaly nesprávně, jestliže za výchozí hodnotu ve smyslu nařízení vlády č. 455/2009 Sb. považovaly 5 ks rostlin konopí, od čehož následně dovozovaly příslušné desetinásobky. Uvedené nařízení totiž stanoví za množství větší než malé „více než pět rostlin“, z čehož vyplývá, že nejmenším počtem rostlin naplňujícím toto kritérium je šest kusů. V případě pěti kusů rostlin se stále ještě jedná o sféru odpovědnosti za přestupek.
Státní zástupce má dále za to, že i v případech specifického jednání pachatele, který tzv. předpěstuje sazenice rostlin konopí s cílem je poskytnout další osobě k jejich dopěstování, je třeba vycházet z obecných výkladových metod pro stanovení konkrétní hranice rozsahu, tj. primárně z množství omamné a psychotropní látky. Oproti názoru obviněného a ostatně i oproti konečným závěrům soudů se však státní zástupce domnívá, že určující zde není konkrétní objem psychotropní látky zajištěné v okamžiku odhalení trestného činu, tj. v sazenicích, ale je třeba se zabývat tím, k jakému celkovému konečnému objemu omamné a psychotropní látky jednání pachatele směřovalo. Za správný proto považuje, byť s dílčí výhradou, závěr krajského soudu vyslovený v jeho prvním odsuzujícím rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. 63 T 5/2017-788, v němž shodně s podanou obžalobou bylo vycházeno z takového objemu drogy, k němuž jednání obviněného skutečně směřovalo. Obviněný produkoval rostliny konopí se zjevným vědomím toho, že budou následně dopěstovány, a to právě proto, aby případná další osoba (osoby) dosáhla co nejvyššího objemu omamné a psychotropní látky. Je přitom zřejmé, že i sám obviněný, třebaže se na vlastním dopěstovávání sazenic osobně nepodílel, měl zájem na tom, aby jím dodávané sazenice poskytly co největší objem co nejkvalitnější drogy, neboť jen v takovém případě by byl se svým jednáním ekonomicky úspěšný. Rovněž u něj bylo dáno nejméně srozumění s tím, že jím poskytované sazenice následně poslouží k produkci drogy ve velkém rozsahu, neboť jiné legální určení jeho pěstební činnost neměla. Takové posouzení přitom není v rozporu s principem individuální odpovědnosti pachatele za trestný čin, neboť následek v podobě porušení zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví před neoprávněným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je zcela zjevně zahrnut již v představě obviněného jakožto prvotního pachatele.
Popsané odvození celkového rozsahu drogové trestné činnosti od konečného množství omamné a psychotropní látky, k němuž jednání obviněného směřovalo, přitom není podle státního zástupce v aplikační praxi ničím výjimečným. Předobraz pro takový náhled lze nalézt v případě nedovoleného nakládání s prekurzorem, kdy rozsah jednání je odvozován od celkového objemu účinné látky, který by z daného množství prekurzoru bylo možno vyprodukovat, a to i přesto, že k takové produkci dojít nemusí.
Správně tak soudy měly v daném případě vycházet z propočteného výsledného objemu omamné a psychotropní látky, neboť právě takové konečné množství bylo zahrnuto představou obviněného a s dosažením takového množství omamné a psychotropní látky byl nejméně srozuměn. Tento objem lze stanovit i za užití prediktivních odborných metod, které jsou rovněž všeobecně akceptovány (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 858/2018 nebo sp. zn. 11 Tdo 23/2018). Ve smyslu minimálního zjištěného objemu distribuovaných a k další distribuci pěstovaných rostlin konopí lze podle státního zástupce dospět k závěru, že jednání obviněného směřovalo (zhruba) k celkové produkci nejméně 17 152 gramů upotřebitelné suché rostlinné hmoty s obsahem nejméně 3 018 gramů účinné látky THC. Toto množství lze jednoduše dovodit z objemu sušiny a účinné látky stanoveného odborným vyjádřením ohledně původně žalovaného počtu rostlin, a to přepočtem na výsledný, nižší počet rostlin ve smyslu konečných skutkových zjištění odvolacího soudu. Takové množství omamné a psychotropní látky by přitom bezpečně přesáhlo hranici velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. právní kvalifikace, pro niž byl obviněný původně žalován. Státní zástupce uzavírá, že k pochybení při právní kvalifikaci sice došlo, avšak toto pochybení je ryze ve prospěch obviněného, neboť nyní napadeným rozsudkem uznal vrchní soud obviněného vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchaným pouze ve značném rozsahu.
Z hlediska právní kvalifikace je třeba se podle státního zástupce zabývat dále tím, zda bylo správným způsobem posouzeno též vývojové stadium trestné činnosti. Výše naznačený závěr o nutnosti vycházet z celkového objemu omamné a psychotropní látky po dopěstování sazenic konopí totiž implikuje, že obviněný k uvedenému velkému rozsahu (resp. na základě aplikace principu zákazu reformationis in peius je zde třeba uvažovat pouze rozsah značný) sice směřoval, avšak nelze spolehlivě určit, že tohoto rozsahu již skutečně dosáhl (např. ve smyslu užití ustanovení §23 tr. zákoníku o spolupachatelství). Jednání obviněného tak pouze směřovalo k dosažení takového objemu a je namístě závěr, že zůstalo ve stadiu pokusu, přičemž nedokonání se týká reálného dosažení značného (původně správněji velkého) rozsahu jakožto okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Zároveň však má státní zástupce za to, že toto právní posouzení nemůže nijak podstatně ovlivnit právní postavení obviněného. Podle §21 odst. 2 tr. zákoníku je pokus trestného činu trestný jako dokonaný trestný čin, přičemž ryze hypoteticky se nabízející aplikace ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku je v případě obviněného zjevně prakticky vyloučena vzhledem ke skutečně zjištěnému rozsahu jeho trestné činnosti a k podstatnému naplnění sekundárních (kvalitativních) kritérií pro určení rozsahu drogové trestné činnosti (zejména z hlediska doby páchání dané trestné činnosti). Vzhledem k této dílčí odlišnosti spočívající nejen v aplikaci principu zákazu reformationis in peius, ale i v odlišném posouzení stadia trestné činnosti, má státní zástupce za to, že nejde o procesní situaci řešenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 65/2018, schváleném k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na jednání trestního kolegia dne 19. 9. 2018, a je tak i nadále namístě postupovat ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Projednání dovolání pak není po právní stránce zásadního významu vzhledem k tomu, že otázka stanovení rozsahu u drogové trestné činnosti je již dostatečným způsobem řešena výše uvedenou bohatou a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Pokud jde o ostatní námitky obviněného, jimiž zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, podle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tento rozpor obviněný konstruuje toliko na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů. Jeho obhajoba, ostatně v průběhu trestního řízení v závislosti na vývoji důkazní situace flexibilně měněná, byla přitom bez důvodných pochybností vyvrácena.
Namítá-li obviněný neprovedení důkazu odborným vyjádřením Doc. Spilkové a PharmDr. Martina, dle názoru státního zástupce lze sice souhlasit s tím, že se mu vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevěnuje, zároveň však v nyní podaném dovolání obviněný blíže neobjasňuje, v jakém směru by tento důkaz mohl zpochybnit skutkové závěry soudů. Nelze přitom přehlédnout, že toto vyjádření obsahuje faktické vady a jedná se o zjevně účelovou negaci původního odborného vyjádření Ing. Beneše a napadající rovněž zavedené a akreditované postupy kriminalistických laboratoří. Státní zástupce tak je toho názoru, že se nejedná o neprovedení podstatného důkazu, jehož neprovedení by mohlo mít jakýkoli vliv na závěr o vině obviněného. Předestírá-li obviněný vlastní propočty rostlin konopí, jde o polemiku s výslednými skutkovými zjištěními odvolacího soudu, který přitom ve věci postupoval striktně v souladu se zásadou in dubio pro reo. Stejně tak se soudy velmi pečlivě vypořádaly s poukazem obviněného na nevěrohodnost a rozpory výpovědi svědka H.
Podle státního zástupce by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
K vyjádření nejvyššího státního zástupce zaslal obviněný repliku , v níž uvedl, že pokud bylo soudy v předchozím řízení rozhodováno vadně z hlediska hmotněprávního, pak by mělo dojít ke zrušení napadeného i předchozího rozhodnutí, neboť v opačném případě by došlo k porušení jeho práva na obhajobu, která se vlivem nesprávného právního názoru orientovala jiným směrem a k řešení jiných otázek, než by vznikly v případě hodnocení dle účinné látky a jejího hypotetického množství v případě dopěstování rostlin do dospělé fáze. Obviněný se domnívá, že není možné jej postihovat pro skutek, kterého se nedopustil a k němuž jeho jednání nesměřovalo, tedy tímto způsobem množství účinné látky přepočítávat. Nebylo totiž prokázáno, že by se dopěstování týkalo všech rostlin. Naopak, řada rostlin byla nekvalitních, množství THC s jejich výškou klesalo, a nebylo také prokázáno předání veškerých rostlin třetí osobě. Obviněný dále opětovně poukázal na odborné vyjádření Doc. RNDr. Jiřiny Spilkové, CSc., a PharmDr. Jana Martina, Ph.D., a vyjádřil nesouhlas s názorem státního zástupce, že neuvedl důvody, proč by měl být tento důkaz proveden. Závěrem své repliky obviněný konstatoval, že pokud by se dovolací soud s názorem státního zástupce ztotožnil, měl by napadené a předcházející rozhodnutí zrušit a umožnit mu řádné uplatnění obhajoby při dokazování množství účinné látky a jejím přepočtu na dospělé rostliny. Podle obviněného je třeba vycházet z množství účinné látky pouze u těch rostlin, které byly zajištěny, a pouze u stadia zajištěných rostlin, neboť není v rovině pravděpodobnosti, že by tyto rostliny byly úspěšně dopěstovány, a naplnění kvalifikované skutkové podstaty ohledně všech rostlin zmíněných v popisu skutku nebylo prokázáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.
Z naznačeného výkladu je patrné, že část námitek týkajících se počtu pěstovaných rostlin a počtu rostlin předaných svědku H. uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť jimi obviněný napadá právě skutková zjištění. Nad rámec dovolacího řízení k tomu lze uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí pochybnosti. Odvolací soud sice ve svém rozsudku pomíjí důkazní návrh odborným vyjádřením Doc. RNDr. Jiřiny Spilkové, CSc., a PharmDr. Jana Martina, Ph.D., nicméně se lze ztotožnit s názorem státního zástupce, že nejde o podstatný důkaz způsobilý postavení obviněného ovlivnit.
Pokud pak jde o námitky směřující proti hmotněprávnímu posouzení jednání obviněného ze strany Vrchního soudu v Praze, ztotožnil se Nejvyšší soud s názorem státního zástupce citovaným výše z jeho vyjádření. Předně je třeba zdůraznit, že jednání obviněného spočívající v pěstování rostlin konopí se nijak zásadně neliší od jiných v judikatuře zaznamenaných případů a není proto namístě určovat pro jeho posouzení jiná kritéria, než která již dosavadní judikatura stanovila, tedy primárně množství účinné látky v zajištěných rostlinách a v případě rostlin, u nichž obsah účinné látky nebylo možné zjistit, celkové množství sušiny konopí (viz č. 15/2014 a č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
Na základě popisu skutkových okolností ve výroku napadeného rozsudku (podrobněji rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) pak lze učinit závěr, že jednání obviněného nesměřovalo pouze k vypěstování sazenic, které byly určeny dalším osobám, ale ve spolupachatelství s těmito dalšími osobami k vypěstování dospělých rostlin konopí a výrobě omamné a psychotropní látky známé jako marihuana. Tento účel pěstovaných rostlin byl obviněnému zcela zřejmý a byl s ním srozuměn. Jednání obviněného nelze posuzovat izolovaně, neboť mu bylo známo, jakým způsobem další osoby s jeho sazenicemi naloží, a s tímto vědomím je pěstoval. Účel pěstování konopí spočívající ve výrobě omamné a psychotropní látky logicky jako jediný mohl zaručit ziskovost dané činnosti. Ani společenská škodlivost jednání obviněného tak nemůže být nižší, než je tomu u jednání osob, které přímo vyrábějí marihuanu, neboť jeho jednání bylo článkem řetězu právě při takové výrobě, a mohlo umožnit jiným osobám např. zvýšit efektivitu, resp. výnos jejich trestné činnosti, jestliže nemusely pěstovat konopí ze semen, ale měly k dispozici sazenice. Vzhledem k tomu, že minimálně u valné části rostlin k vypěstování do dospělé fáze nedošlo, je třeba na jednání obviněného nahlížet jako na pokus. Je přitom zcela irelevantní, že část rostlin, či dokonce všechny rostliny byly nekvalitní, neboť úmyslem obviněného jistě nebylo pěstovat rostliny nezpůsobilé dorůst do dospělé fáze, ale naopak dosáhnout co možná nejvyššího výnosu, k čemuž jeho jednání směřovalo.
Za odpovídající popisu skutkových okolností ve výroku napadeného rozhodnutí tak Nejvyšší soud považuje kvalifikaci podle podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Ve srovnání s právním posouzením, k němuž dospěl vrchní soud, je pak zřejmé, že správná kvalifikace není pro obviněného příznivější. V této souvislosti nelze hodnotit izolovaně posouzení jednání obviněného jako pokusu na jedné straně a naplnění konkrétní kvalifikované skutkové podstaty na straně druhé, jak může vyplývat z vyjádření státního zástupce, ale obě právní kvalifikace je třeba srovnávat jako celek a poměřovat především zákonné trestní sazby, v rámci kterých by byl obviněnému vyměřen trest. Z tohoto hlediska je pak zjevné, že nové projednání věci po zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo přinést výsledek pro obviněného příznivější.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Dovolání obviněného R. Č. proto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Karel Hasch v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Marcela Oslzlová