ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.139.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 139/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 o dovolání obv. J. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 4 To 224/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 160/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obv. J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 1 T 160/2016, byl obv. J. S. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu podali odvolání obviněný i státní zástupce v jeho neprospěch. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o těchto odvoláních dne 9. 8. 2017, tedy ve stejný den, ale odděleně. O odvolání obv. J. S. rozhodl usnesením č. j. 4 To 224/2017-136, a to tak, že jej zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno opožděně. O odvolání státního zástupce rozhodl usnesením č. j. 4 To 224/2017-139, a to tak, že jej zamítl podle §256 odst. 1 tr. ř., neboť trest, který byl obviněnému uložen za spáchanou trestnou činnost soudem I. stupně, vyhodnotil v rozporu s názorem státního zástupce jako přiměřený a odpovídající všem zákonným hlediskům.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích obv. J. S.:
1) v době od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016 v bytě, který užíval na adrese T., H., prodal L. H., v 5 případech drogu pervitin zabalenou do plastového sáčku, a to ve 4 případech vždy 0,1 g za 100,- Kč a v 1 případě 0,2 g za 200,- Kč – tedy celkem prodal takto 0,6 g pervitinu běžné kvality,
2) v době od 4. 1. 2016 do 4. 3. 2016, v bytě, který užíval na adrese T., H., prodal M. M., v 5 případech drogu pervitin zabalenou do plastového sáčku, a to ve 2 případech vždy 0,1 g za 100,- Kč, v 1 případě 0,2 g za 200,- Kč, v 1 případě 0,3 g za 300,- Kč a v 1 případě 0,5 g za 500,- Kč, tedy celkem takto prodal 1,2 g pervitinu běžné kvality,
přičemž droga pervitin, známá též pod názvem metamfetamin, obsahuje 1-fenyl-2-methylaminopropan, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších právních předpisů, a obviněný neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s touto látkou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 4 To 224/2017, podal obv. J. S. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a usnesením o odvolání bylo rozhodnuto o jeho zamítnutí, aniž by pro to byly splněny zákonné procesní podmínky . Dovoláním pak napadl výrok o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., a to v celém jeho rozsahu.
5. Dovolatel má za to, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je popsán ve výroku rozsudku soudu I. stupně (a rozveden v jeho odůvodnění) tak, že nevykazuje všechny znaky projednávaného přečinu. Obviněný má za to, že aby mohl být za tento přečin odsouzen, tak by musel realizovat prodej pervitinu v daleko větším rozsahu. Mimo to distribuce 1,8 g této drogy mu nikdy nebyla spolehlivě prokázána, zejména když výpovědi klíčových svědků hodnotí jako nevěrohodné, a to z důvodu jejich podjatosti – v rozhodné době byli oba jeho dlužníky.
6. Také Krajský soud v Ústí nad Labem neodstranil nesprávné právní posouzení skutku, na které obviněný ve svém odvolání upozorňoval, ačkoli tak měl a mohl učinit. Místo toho jeho důvodné odvolání zamítl jako opožděné.
7. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle §265 odst. 2 tr. ř., stejně jako i další rozhodnutí obsahově navazující, a poté aby buď:
- přikázal krajskému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, aby byl s odkazem na §226 písm. a) tr. ř. v celém rozsahu zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že se skutek stal, anebo
- aby v souladu s §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl za účelem jeho okamžitého propuštění z výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
8. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1394/2017-6 ze dne 9. 1. 2018. Ten ze spisového materiálu především zjistil, že obviněný chybně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Z doloženého spisového materiálu totiž vyplývá, že v projednávaném případě nejsou dány procesní podmínky pro přezkoumání výroku o vině. Obviněný tak mohl uplatnit tento dovolací důvod pouze v jeho prvé alternativě, a v jejím rámci tvrdit, že procesní podmínky pro toto rozhodnutí nebyly splněny, protože krajský soud zamítl jeho odvolání neoprávněně – protože nebylo podáno opožděně. Ve svém dovolání však takovou námitku neuplatnil, a proto státní zástupce jeho dovolání vyhodnotil jako nepřípustné.
9. Vzhledem k tomu, že absenci příslušné dovolací námitky nebylo možné ignorovat, státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. S. v neveřejném zasedání vyhodnotil jako nepřípustné a podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. ho odmítl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu nerespektoval.
11. Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí v dovolání být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno:
- proti kterému rozhodnutí směřuje,
- který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a
- čeho se dovolatel domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až k) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
12. Jak bylo řečeno výše, v projednávané věci Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ve věci obv. S. dvěma usneseními z téhož data – usnesením č. j. 4 To 224/2017-136 a usnesením č. j. 4 To 224/2017-139. Dovolatel však neuvedl, proti kterému rozhodnutí jeho dovolání konkrétně směřuje.
13. V případě, že by obv. S. zaměřil své dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 4 To 224/2017-136, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., tak za tohoto stavu mohl relevantně odkázat na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze v jeho první alternativě.
14. Jak vyplývá ze zákona, tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy – buď nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích, anebo v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání ( v tomto případě dovolatel odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.). Jelikož však odvolací soud zamítl jeho dovolání kvůli nedodržení procesních podmínek stanovených trestním řádem, dovolatel mohl relevantně uplatnit pouze prvou alternativu a v rámci ní namítnout pouze to, že soud II. stupně jeho odvolání zamítl jako opožděné nesprávně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003). Dovolatel však ve svém dovolání žádnou takovou námitku nevznesl.
15. Mimo to však mohl obv. S. napadnout i usnesení krajského soudu č. j. 4 To 224/2017-139, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané v jeho neprospěch. Proti tomuto usnesení je obviněný rovněž oprávněn podat mimořádný opravný prostředek, protože k podání dovolání není rozhodující, kdo vyvolal rozhodnutí soudu II. stupně. Obviněný je oprávněn podat dovolání i v případě, kdy sám odvolání nepodal, ale učinil tak státní zástupce. Jelikož se však státní zástupce odvolal výhradně do výroku o trestu, obviněný již není ve svém podání oprávněn relevantně vznášet námitky zaměřené do výroku o vině.
16. Z toho vyplývá, že když obv. S. jasně neurčil, proti kterému usnesení jeho dovolání směřuje, nesplnil tak jednu z obligatorních podmínek §265f odst. 1 tr. ř. I když se obviněnému může zdát tento závěr jako přesmíru formalistický – pro posouzení jeho dovolání je velmi podstatný, neboť od toho, které usnesení soudu II. stupně by obv. S. napadl, by se odvíjela celá právní argumentace Nejvyššího soudu.
V. Závěr
17. Nejvyšší soud konstatuje, že obv. S. ve svém dovolání nesplnil obligatorní zákonné požadavky na obsahové náležitosti dovolání, taxativně vyjmenované v §265f tr. ř. Za tohoto stavu bylo jeho dovolání neurčité, v důsledku čehož Nejvyšší soud nemohl relevantně zkoumat dovolatelovy námitky, které podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Proto dovolání obv. J. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu