ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.150.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 150/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2018 dovolání obviněného L. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 7 To 29/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 79/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 3 T 79/2015, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 kus plastové krabičky o velikosti 6,5 cm x 6,5 cm x 4,5 cm s uzavíracím víkem, ve kterém se nacházel bílý krystalický prášek o celkové hmotnosti 95 g, po vysušení 42,425 g.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. P. dopustil trestné činnosti tím, že
,,jednak v blíže nezjištěné době od počátku roku 2015 do 31. 3. 2015 na různých, blíže nezjištěných místech města O., s vědomím, že se jedná o návykovou látku metamfetamin, zvanou pervitin se znalostí jeho negativních účinků na lidský organismus v nejméně 3 případech za úplatu či za poskytnutí blíže nezjištěného množství pervitinu převzal od osoby jménem R. A. blíže nezjištěné celkové množství pervitinu, který dle předchozí dohody následně ve 2 případech odevzdal osobě bulharské národnosti vystupující pod přezdívkou „T.“ a ve třetím případě byl dne 1. 4. 2015 v době kolem 3.00 hodin zadržen v souvislosti s podezřením ze spáchání krádeže zboží v OD T. v O. – H. na ul. P., přičemž u sebe aktuálně přechovával plastovou krabičku, obsahující 42,553 gramů sypké látky, kterou dobrovolně vydal policii a která byla následně podrobena kriminalistické chemické expertize, z jejíhož závěru vyplynulo, že se jedná o drogu zvanou pervitin, obsahující 79 % účinné látky, tedy 31,0489 gramů metamfetaminu báze,
a dále v blíže nezjištěné době od 22. 11. 2014 do 31. 3. 2015 na různých, blíže nezjištěných místech města O., s vědomím, že se jedná o návykovou látku metamfetamin, zvanou pervitin se znalostí jeho negativních účinků na lidský organismus, pro jiného přechovával a za účelem dalšího zneužívání poskytoval opakovaně tuto drogu v níže uvedeném rozsahu dalším nejméně třem osobám, konkrétně zejména osobám jménem:
O. F., které minimálně v 1 případě zdarma poskytl ke společnému užití blíže nezjištěné množství pervitinu,
L. K., které minimálně v 5 případech nezjištěné množství pervitinu dílem prodal minimálně za částku 1 800 Kč a dílem směnil za nezjištěné množství marihuany,
J. L., kterému minimálně ve 3 případech poskytl jako protislužbu za zapůjčení vozidla, vždy dávku pervitinu v množství nejméně 0,3 gramu, celkem tedy nejméně 0,9 gramu pervitinu,
přičemž metamfetamin, zvaný pervitin je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a v českém právním řádu je uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění uvedeném v §44 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nakládal tak s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami stanovenými citovaným zákonem pro legální nakládání s těmito látkami a bez úmyslu tyto podmínky splnit“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný L. P. odvolání. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací toto odvolání projednal a usnesením ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 7 To 29/2017, jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. V podaném dovolání obviněný předně poukázal na dosavadní průběh řízení a poté namítl, že právní posouzení zjištěného skutkového stavu považuje za nesprávné, neboť skutkem popsaným v rozsudku soudu prvního stupně nebyl spáchán označený trestný čin. Skutková zjištění jsou totiž v první části natolik neurčitá, že nemohou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto směru obviněný poukázal zejména na neurčitost popisu jednání ve vztahu k osobě R. A. Obviněný dále zdůraznil beztrestnost svého jednání, když poskytl O. F. ,,potáhnout kouře ze skleněnky“, a to vzhledem k nepatrnému množství účinné látky obsažené v jednom potáhnutí kouře.
6. Stran výroku o trestu pak obviněný namítl, že mu měl být ukládán trest souhrnný. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015, byl totiž obviněný odsouzen mj. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a v nyní projednávané věci byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, což přesahuje horní hranici trestní sazby ve výši pěti let, která odpovídá užité právní kvalifikaci. Pokud by soudy v nyní posuzované věci tedy rozhodovaly správně, nemohl by být trest odnětí svobody vyšší než pět let, zatímco při nesprávném postupu byl takto obviněnému uložen trest o osm měsíců vyšší, než je horní hranice příslušné trestní sazby.
7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby byl uznán vinným v podstatně užším rozsahu, než tomu bylo v rozsudku soudu prvního stupně, a to tak, že bude vypuštěno přebírání pervitinu od R. A. a předávání neznámé osobě v neznámé době a na neznámých místech a vypuštěno přinejmenším jednání ve vztahu k O. F. Ohledně trestu pak obviněný navrhl uložení souhrnného trestu k trestu uloženému rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015. Obviněný proto navhrl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 7 To 29/2017, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc znovu projednat a rozhodnout.
8. K dovolání obviněného L. P. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 834/2017-10 ze dne 13. 10. 2017). Státní zástupce konstatoval, že byť námitky obviněného obsahově odpovídají výslovně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i fakticky uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze se s nimi ztotožnit.
9. Státní zástupce poukázal, že pokud jde o vlastní právní posouzení skutku a určitost popisu jednání obviněného stran převzetí pervitinu od R. A., obviněný z popisu skutku účelově vytrhl pouze neurčité formulace, ačkoliv celkový popis jeho jednání je výrazně strukturovanější a obsahuje všechny potřebné údaje ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. Z popisu skutku lze přitom bez zřejmých obtíží dovodit, že popsaným způsobem obviněný jednal v podstatě jako kurýr, přičemž pro neztotožněného Bulhara, tj. pro jiného, psychotropní látku pervitin přechovával.
10. Ohledně námitek proti právnímu posouzení jednání obviněného ke svědkyni O. F. státní zástupce uvedl, že z popisu jednání obviněného vyplývá, že i umožněním inhalace pervitinu z tzv. skleněnky této svědkyni obviněný ,,jinak jinému opatřil“ psychotropní látku. Trestní odpovědnost ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku totiž není vázána na konkrétní minimální množství takto poskytnuté látky. Nutno rovněž připomenout, že se jednalo o dílčí fragment širšího a závažnějšího skutku spočívajícího v déledobějším a opakovaném nedovoleném nakládání s pervitinem, které nadto tvoří jediný skutek. Státní zástupce proto považuje právní posouzení jednání obviněného za správné a zákonu odpovídající.
11. Dle názoru státního zástupce pak nelze vyhovět ani požadavku obviněného, aby mu byl uložen souhrnný trest ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 50/2014. V daném případě totiž nebyl naplněn základní předpoklad podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v nyní předkládané věci se obviněný svého jednání dopouštěl jednak ,,v blíže nezjištěné době od počátku roku 2015 do 31. 3. 2015“, jednak ,,v blíže nezjištěné době od 22. 11. 2014 do 31. 3. 2015“, avšak rozsudek soudu prvního stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 50/2014, který tvoří mezník z hlediska posouzení podmínek souběhu, byl vyhlášen již dne 17. 3. 2015. Za dané situace se tedy o souběh trestné činnosti nejedná, a proto postrádá opodstatnění i na to navazující námitka obviněného, že součtem trestů byla překročena horní hranice rozhodné zákonné trestní sazby.
12. Na tomto závěru dle názoru státního zástupce z hlediska postavení obviněného ničeho nemění ani skutečnost, na niž poukázal Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého nyní napadeného rozhodnutí, tj. že v nyní předkládané věci měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2015, č. j. 7 To 254/2015-329. Takový souhrnný trest totiž uložen být nemohl, neboť trest pro sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku byl v mezidobí navzdory tomu, že se o souběh trestné činnosti ve skutečnosti nejednalo, nesprávně zrušen právě nyní obviněným prosazovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015. K poškození postavení obviněného přitom nedošlo, neboť součet trestů pro obojí sbíhající se trestnou činnost ve věci nepřekračuje výměru původně uloženého úhrnného trestu, ba naopak je výsledná výměra obou trestů nižší.
13. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a (byť bez odkazu na konkrétní zákonné ustanovení) také pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
18. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
20. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená teoretická východiska konstatuje, že byť lze námitky obviněného podřadit pod výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i pod fakticky uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se o námitky opodstatněné.
21. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
22. Nejvyšší soud pak v návaznosti na námitku obviněného, že z popisu skutku ohledně přechovávání pervitinu pro neztotožněného B. nelze vzhledem k jeho neurčitosti dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, konstatuje, že s takto postavenou argumentací se nelze v žádném směru ztotožnit. Obviněný totiž účelově vytrhl jednotlivé části formulace skutku, aniž by zohlednil celkový popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto připomíná, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (učiněných na základě řádně provedeného dokazování) zcela jednoznačně vyplývá, v jakém časovém období (v blíže nezjištěné době od počátku roku 2015 do 31. 3. 2015) a na kterých místech (na různých, blíže nezjištěných místech města Ostravy) obviněný úmyslně převzal od R. A. psychotropní látku metamfetamin, kterou následně ve dvou případech předal neztotožněné osobě bulharské národnosti, a ve třetím případě byl zadržen se 42,553 gramy pervitinu. Obviněný tedy zcela prokazatelně vykonával funkci tzv. ,,kurýra“, který pro jiného přechovával psychotropní látku, přičemž na posouzení jeho trestní odpovědnosti nemělo nikterak vliv, že osoba bulharské národnosti nebyla ztotožněna. Soud prvního stupně tedy ve výroku svého rozhodnutí, jímž obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, postupoval zcela v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., neboť zde uvedl konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku, přičemž popis skutku byl formulován tak, že jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty přisouzeného trestného činu.
23. Stejně tak se Nejvyšší soud neztotožnil ani s námitkou obviněného proti právnímu posouzení jeho jednání ve vztahu ke svědkyni O. F. jako jiného opatření psychotropní látky pro jiného. V této souvislosti nutno zdůraznit, že pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří, se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně v §283 odst. 1 tr. zákoníku uvedeno, tedy darováním, výměnou za jinou věc apod. Opatřování takové látky pro sebe není trestné. Zákon na rozdíl od §284 tr. zákoníku (podobně i v §285 tr. zákoníku) nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu. Z účelu tohoto ustanovení tedy vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoli množství takové látky. Vždy je však třeba především z hlediska povahy a závažnosti trestného činu podle §39 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, popř. společenské škodlivosti a se zřetelem na subsidiaritu trestní represe vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku posuzovat konkrétní okolnosti případu, zejména druh a účinnost konkrétní omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, zda zjištěné množství v daném případě a v jaké intenzitě bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka, event. do jaké míry bylo schopno ohrozit jeho zdraví anebo z jakých pohnutek k tomuto jednání došlo (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868-2869).
24. S ohledem na výše uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný svou argumentací opět pouze účelově vytrhl dílčí fragment rozsáhlejšího skutku, z kterého dovodil absenci společenské škodlivosti jeho jednání. V ryze hypotetické rovině lze sice uvažovat, že pokud by obviněný ,,dal svědkyni pouze potáhnout kouře ze skleněnky“, tak by takové izolované jednání nemuselo být z hlediska subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku považováno za trestné, avšak v nyní posuzovaném případě nelze opomenout, že poskytnutí pervitinu svědkyni O. F. tvořilo pouze dílčí část (jednoho) širšího a závažnějšího skutku spočívajícího v delédobějším a opakovaném nedovoleném nakládání s pervitinem (konkrétně v jeho prodeji, jiném opatření pro jiného a přechovávání pro jiného). Obviněný tak i v tomto směru beze zbytku naplnil přisuzovanou skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Pokud jde dále o námitku obviněného ohledně uložení souhrnného trestu, Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že souhrnný trest lze uložit pouze v případě vícečinného souběhu, neboť o jediném skutku, který vykazuje zároveň znaky více trestných činů, nelze rozhodnout dvěma samostatnými rozsudky (viz zejména §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.). Vícečinný souběh několika trestných činů je pak dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Rozhodující je tedy okamžik (nikoli den) vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin, a to jeho prvního vyhlášení a nesmí jít o případ, když se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 585).
26. Posuzováno těmito hledisky je pak zřejmé, že ani této námitce obviněného, aby mu byl uložen souhrnný trest ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 50/2014, nelze přiznat opodstatněnost. Zásadní předpoklad pro uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku totiž v daném případě nebyl naplněn. V tomto směru nutno poukázat, že z popisu skutku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 3 T 79/2015, vyplývá, že obviněný se dopouštěl přisuzované trestné činnosti ,,v blíže nezjištěné době od počátku roku 2015 do 31. 3. 2015“ a ,,dále v blíže nezjištěné době od 22. 11. 2014 do 31. 3. 2015“. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě jakožto soudu prvního stupně v jiné trestní věci obviněného vedené pod sp. zn. 74 T 50/2014, který tvoří mezník z hlediska posouzení podmínek případného souběhu, byl však vyhlášen již dne 17. 3. 2015. Je tedy evidentní, že obviněný své jednání v nyní posuzované věci (vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 79/2015) ukončil až poté, co byl jím prosazovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 74 T 50/2014, pro údajnou sbíhající se trestnou činnost vyhlášen. Za dané situace tak nebylo možné uvažovat o uložení souhrnného trestu, natož vycházet z argumentace obviněného ohledně ,,součtu“ uložených trestů a údajného překročení rozhodné zákonné trestní sazby. Obviněný byl totiž na základě výroku o vině ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou v rozmezí jednoho až pěti let trestu odnětí svobody, přičemž s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti bylo uložení trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců zcela proporcionální a v souladu se zákonem. Pokud tedy soud prvního stupně za dané situace uložil obviněnému druh trestu, který zákon připouští, a to v rozmezí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nelze v jeho postupu shledat žádné pochybení.
27. Nejvyšší soud pak pro úplnost poznamenává, že na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, na niž poukázal Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 7 To 29/2017, a to konkrétně, že v nyní posuzované věci měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k předcházejícímu odsouzení obviněného ve věci Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 79/2015. Nejvyšší soud však na tomto místě zdůrazňuje, že takový souhrnný trest uložen být nemohl, neboť trest pro ,,sbíhající“ se pokus přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku (jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 3 T 79/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 7 To 254/2015), byl v mezidobí navzdory tomu, že se o souběh trestné činnosti nejednalo (viz argumentace Nejvyššího soudu v bodu 26. tohoto usnesení), chybně zrušen právě nyní obviněným prosazovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 3 To 263/2015. Nutno však konstatovat, že k poškození postavení obviněného přitom nedošlo, neboť samostatný trest odnětí svobody za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře dvaceti měsíců uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 3 T 79/2015, a trest odnětí svobody za pokus přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku uložený obviněnému rozsudkem Krajského soudem v Ostravě ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 7 To 254/2015, v trvání jednoho roku, jsou v souhrnu mírnější, než úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jenž byl obviněnému původně uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 3 T 79/2015.
28. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného L. P. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu