ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1568.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1568/2017-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2018 dovolání, které podal obviněný R. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 1 To 38/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 10/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 30 T 10/2016, byl obviněný R. M. uznán vinným v bodě 1 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 2 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za trestný čin v bodě 1 a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 1 T 177/2015, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, a k trestu zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, za současného zrušení výroku o trestu z citovaného trestního příkazu. Za trestný čin v bodě 2 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, a k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to blíže konkretizovaných finančních částek.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 1 To 38/2017, podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obviněného ve výroku o vině a trestu pod bodem 1 a trestní stíhání pro daný skutek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil.
Podle skutkových zjištění v bodě 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že v přesně nezjištěnou dobu nejméně od léta r. 2015 do 12. 10. 2015, kdy byl zadržen, v Č. T., okres K., a jinde, veden záměrem obohatit se a s plným vědomím protiprávnosti svého jednání za účelem další distribuce nakoupil a přechovával k prodeji omamnou látku konopí seté – marihuanu, která je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jenž byl vytvořen na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v úplném znění, jež obsahuje psychotropní látku delta-9-THC, která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného vládního nařízení, kdy takto: · v období od července do srpna r. 2015 v pěti případech zakoupil od R. T. nejméně 11 kg marihuany za sjednanou částku 75 Kč za 1 g, za celkovou částku nejméně 825 000 Kč,
· v průběhu podzimu r. 2015 si ve třech případech opatřil marihuanu od J. T., a to tak, že posledně jmenovaný mu v jednom případě zprostředkoval nákup 400 g marihuany od neznámého muže za blíže nezjištěnou částku, a jednak ve dvou případech počátkem října 2015 od J. T. zakoupil celkem 55 g marihuany za sjednanou cenu 140 Kč za 1 g, za celkovou částku 7 700 Kč,
· v období léta r. 2015 ve dvou případech zakoupil od R. C. pro účely další distribuce celkem nejméně 380 g marihuany za celkovou částku 60 000 Kč,
kdy takto v uvedeném období přechovával pro účely další distribuce nejméně 11 835 g marihuany, kterou při stanovené ceně 150 Kč za 1 g měl možnost prodat za celkovou částku 1 775 250 Kč, a získat tak při odečtení nákladů na pořízení marihuany za cenu 75 Kč za 1 g čistý zisk 887 625 Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že skutek pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně měl být správně kvalifikován podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Soudy dospěly k závěru o jeho vině a právní kvalifikaci na základě výpovědi svědka R. T. a následně interpretací pořízených záznamů odposlechů a sledování podle této výpovědi. S ohledem na obsah této výpovědi je podle obviněného v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, že tento svědek nebyl stíhán společně s ním v jedné trestní věci. Obviněný nepopírá nákup marihuany od tohoto svědka, nesouhlasí však s množstvím. Obviněný i tento svědek se dlouhodobě pohybují v prostředí uživatelů drog, dá se tedy dovozovat i jistá pochybnost o věrohodnosti jejich tvrzení. S ohledem na svou povinnost provádět důkazy i ve prospěch obviněného měly orgány činné v trestním řízení přibrat znalce z oboru psychiatrie a klinické psychologie k posouzení věrohodnosti výpovědi svědka T. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že tento svědek je sám trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný navrhoval provedení důkazu daným trestním spisem, k čemuž mu odvolací soud sdělil, že trestní řád nezná způsob, jak takový důkaz provést. Podle obviněného lze spisový materiál využít jako listinné důkazy k vyhodnocení věrohodnosti výpovědí tohoto svědka.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 1 To 38/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 30 T 10/2016, a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval průběh předchozího řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu obsahově vůbec neodpovídají. Obviněný sice totiž zdánlivě zpochybňuje správnost právního posouzení přisouzeného skutku, neboť se domáhá aplikace mírnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, avšak tento závěr opírá výhradně o vlastní skutková zjištění založená na jeho vlastním hodnocení provedených důkazů. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak podle státního zástupce soudy řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný pro účely další distribuce přechovával celkově nejméně 11 835 gramů marihuany, tj. takové množství, které zcela zjevně odpovídá kvantitativním kritériím pro určení velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Soudy důvodně vyšly z výpovědi svědka R. T. učiněné v přípravném řízení, neboť k tomu byly splněny procesní podmínky a tento svědek v hlavním líčení odmítl vypovídat. Soud prvního stupně hodnotil výpověď tohoto svědka velmi pečlivě a tomuto hodnocení podle názoru státního zástupce nelze vytýkat nelogičnost či libovůli. Pokud soud prvního stupně na podkladě podrobně a pečlivě odůvodněné úvahy dovodil, že výpověď tohoto svědka je věrohodná a korespondující s ostatními zjištěnými skutečnostmi, nebyl ve věci dán žádný relevantní důvod, aby věrohodnost tohoto svědka byla dále odborně zkoumána.
S dovolatelem se státní zástupce neztotožňuje ani v tom, že by soudy nevěnovaly pozornost tomu, že uvedený svědek byl pro obdobnou trestnou činnost rovněž trestně stíhán, což bylo ostatně i důvodem pro to, aby v trestní věci odvolatele odmítl vypovídat. Soud prvního stupně tuto skutečnost dostatečným způsobem verifikoval provedením důkazů listinami vztahujícími se k trestnímu stíhání tohoto svědka. V době rozhodování soudu prvního stupně se trestní věc svědka R. T. nacházela ještě ve stadiu přípravného řízení, z čehož logicky vyplývá, že tam případně učiněná skutková zjištění ani nemohla být dostatečným způsobem ustálena. Soudu proto nelze vytýkat, pokud k důkazu provedl pouze dílčí listiny vztahující se k osobě tohoto svědka. K tomu pak lze dodat, že z nyní podaného dovolání ani nevyplývá, jaké části tohoto spisu by si obviněný představoval k důkazu provést, resp. jaké skutečnosti by měly takové důkazy objasnit.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. proces dokazování, z něhož tato skutková zjištění vyplynula. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Odsouzení obviněného není v žádném případě založeno pouze na výpovědi svědka R. T. Výpověď tohoto svědka je v souladu s řadou dalších důkazů, a to nejen se záznamy telefonních odposlechů a sledování, které obviněný sám zmiňuje, ale např. v některých bodech také s jeho vlastní výpovědí. Vysvětlení obviněného, že kupoval jeden nebo dva kilogramy marihuany na výrobu léčivého přípravku pro nemocné rodiče, je navíc již vzhledem k tomuto množství zjevně absurdní.
Není také zřejmé, jaký dopad na právo obviněného na spravedlivý proces by měla mít skutečnost, že je svědek T. stíhán v jiné trestní věci, nikoli společně s obviněným. Pokud jde o návrh obviněného provést důkaz trestním spisem ve věci vedené proti tomuto svědkovi, lze nad rámec dovolacího řízení podotknout, že zatímco v postavení svědka je R. T. povinen vypovídat pravdu, jako obviněný může na svou obhajobu bez hrozby sankce křivé výpovědi uvádět cokoli. Není proto zřejmé, co by podle obviněného provedení důkazu trestním spisem osahujícím výpovědi tohoto svědka v postavení obviněného mělo pro posouzení jeho věrohodnosti přinést.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 2. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu