ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.247.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 247/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2018 dovolání, která podali obvinění J. B. a J. Ř. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 11 To 105/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 14/2015 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ř. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 34 T 14/2015, byli obvinění J. B. a J. Ř. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl J. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč (celkem 150 000 Kč), přičemž pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, a obviněný J. Ř. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 1 000 Kč (celkem 400 000 Kč), přičemž pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v době od jarních měsíců 2012 do 27. dubna 2015 ve stodole umístěné v objektu zemědělské usedlosti v obci H.-L., na parcele, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví, katastrální území H., obec L., okres P.-s., v indoor pěstírně konopí sestávající z několika propojených místností a vybavené umělým osvětlením, vytápěním, odvětráváním a zavlažováním, kterou sami vybudovali a kterou financoval J. Ř. jako majitel uvedených nemovitostí, za použití hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstovali rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich listových a okvětních částí marihuanu, a tuto drogu následně se ziskem za úplatu distribuovat další nezjištěné osobě či osobám, přičemž takto v uvedeném objektu:
- jednak v době od jarních měsíců 2012 do 27. dubna 2015 v celkem nejméně 10 případech vypěstovali nezjištěné množství rostlin konopí, z nichž po sklizni získali nezjištěné množství marihuany, kterou poté J. Ř. za nezjištěnou částku prodal nezjištěné osobě či osobám, a část takto získaných finančních prostředků poskytl J. B.,
- jednak ke dni 27. dubna 2015 sušili 2 vypěstované rostliny konopí, měli uskladněny vrchní části několika vysušených rostlin konopí o hmotnosti 19,3 gramů a dále zde pěstovali 1 922 kusů rostlin konopí o výšce 50 až 70 cm, kdy kompletním vysušením listové a okvětní části veškerých těchto rostlin by k uvedenému dni byla získána toxikomanicky využitelná drť – marihuana o hmotnosti 47 963,1 gramů a obsahující 6 311,84 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
přičemž konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.) a jako tato látka je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a jako tato látka je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.
K odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 11 To 105/2017, napadený rozsudek zrušil ohledně obou obviněných ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a nově rozhodl tak, že J. B. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let a J. Ř. v trvání osmi let a šesti měsíců. Pro výkon trestů oba zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný J. B. prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Majera a obviněný J. Ř. prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Koreckého.
Obviněný J. B. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť soudy ignorovaly jím navržené a v řízení provedené důkazy prokazující jeho nevinu. Obviněný po svém zadržení dne 25. 4. 2015 ze strachu před možným umístěním do vazby učinil výpověď, kterou mu do jisté míry předestřel policejní orgán, která korespondovala s výpovědí spoluobviněného Ř. Ve skutečnosti však obviněný od spoluobviněného, který pěstoval konopí, obdržel finanční prostředky za zednické a pomocné práce. Někdy mu také pomáhal konopí pálit, nikdy však nevyrobil ani jinak nenakládal s omamnou a psychotropní látkou. Spoluobviněným byl přesvědčován, že konopí je pěstováno pro léčebné účely. V případě obviněného nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o jeho aktivní roli v projednávané věci. Z trestné činnosti neměl ani žádný finanční profit.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v době, kdy mu bylo sděleno obvinění, na které navazoval jeho první výslech dne 28. 4. 2015, byl stíhán pro trestný čin podle §282 odst. 1 tr. zákoníku (pozn.: patrně se jedná o překlep a obviněný má na mysli §283 odst. 1 tr. zákoníku). Při tom již z množství zabavené marihuany mělo být policejnímu orgánu zřejmé, že byl čin spáchán ve značném rozsahu, tedy měl být stíhán podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a již při prvním výslechu měl mít obhájce. Orgány činné v trestním řízení tak v obviněných vyvolaly dojem, že zas tak o moc nejde. Z jejich výpovědi ze dne 28. 4. 2015 však soudy vycházely.
Dále pak obviněný namítá porušení svého práva na obhajobu tím, že si orgány činné v trestním řízení nevyžádaly jeho pracovní hodnocení a zprávu o pověsti, aby k nim přihlédly při výroku o trestu. Vrchní soud v Praze nijak nezohlednil jeho dosavadní bezúhonnost a skutečnost, že vychovává nezletilého syna a pečuje o staré rodiče. Obviněný Ř. přitom byl potrestán trestem jen o půl roku delším.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 34 T 14/2015, a Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 11 To 105/2017, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí se závazným stanoviskem o nutnosti provedení důkazů navržených obviněným.
Obviněný J. Ř. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že zejména odvolací soud se dostatečně neřídil zásadami pro přiměřenost trestních sankcí a stanovení druhu a výměry trestu obsaženými v §38 odst. 2 a 39 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému je 59 let a trpí celou řadou chorob, o kterých soudu předložil lékařské zprávy. Během řízení utrpěl i rozsáhlý infarkt. S odkazem na judikaturu je pak obviněný toho názoru, že u něj mělo být aplikováno ustanovení §58 odst. 1 a 3 tr. zákoníku.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 11 To 105/2017, ve výroku o trestu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání k dovolání J. B. uvedl, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. námitky obviněného obsahově sice odpovídají, ale státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné.
Podstatou dovolání jsou dle názoru státního zástupce pouze výhrady procesního charakteru zejména ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu. V tomto směru však má státní zástupce za to, že rozhodnutí soudů vytýkanými vadami zatížena nejsou. Závěr o vině obviněného není založen výlučně na jím problematizované výpovědi z přípravného řízení, ale opírá se o širší komplex ve věci zajištěných důkazů. Za hlavní skupinu důkazů je třeba považovat zejména samotný nález pěstírny, přičemž propojení jejího provozu s osobou obviněného je prokázáno jednak výsledky provedeného sledování osob a věcí, jednak i samotným faktem, že tento obviněný byl zadržen přímo v objektu, v němž se pěstírna nacházela, a v neposlední řadě i zjištěnou stopou jeho DNA. Z dovolacích námitek pak není patrné, jaké důkazy ve prospěch obviněného měly zůstat ze strany soudů opomenuty. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 5. 2017 žádná ze stran důkazní návrhy neuplatnila.
Za důvodnou nepovažuje státní zástupce ani námitku obviněného vztahující se k procesní použitelnosti jeho prvotní výpovědi v přípravném řízení, již řadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody v trvání od jednoho roku do pěti let. Důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. v tomto okamžiku nebyl v případě obviněného dán, žádný jiný důvod nutné obhajoby se pak ze spisového materiálu nepodává a neuplatňuje jej ani sám obviněný. Nelze tak považovat za pochybení, pokud prvotní výslech obviněného byl konán bez přítomnosti obhájce, kterého v daný okamžik obviněný mít nemusel. Původní mírnější právní kvalifikace nebyla zjevně projevem libovůle policejního orgánu, ale pramenila ze skutečnosti, že nebyl znám skutečný objem účinné látky THC v konopí zajištěném v pěstírně, což bylo zjištěno až následně. Proto zde nebyla situace, kdy by obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Není zde tedy ani žádná překážka v použitelnosti uvedených prvotních výpovědí obviněných ke zjištění skutkového stavu.
Mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů jsou pak podle státního zástupce námitky údajně nedostatečného zjištění osobních poměrů, resp. z námitky obviněného nelze dovodit, v jakém směru se jedná o vadu právního posouzení skutku. Navíc podle zjištění soudu prvního stupně je obviněný osobou samostatně výdělečně činnou, a není tak jasné, jaké „hodnocení zaměstnavatele“ má na mysli. Stejně tak nelze za obsahově odpovídající uplatněným dovolacím důvodům považovat námitky proti výroku o trestu. Obviněný není spokojen se zákonnou trestní sazbou za přisouzený zločin. Skutečnost, že se konkrétní trestní sazba jeví jako přísná, však nejen není dovolacím důvodem, ale sama o sobě není ani dostatečným podkladem pro úvahy o mimořádném snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Tento postup je vázán na existenci mimořádných okolností případu nebo poměrů pachatele, které však ohledně obviněného zjištěny nebyly a nelze je dovodit ani z nyní podaného dovolání. Porovnává-li pak obviněný výměru uloženého trestu s trestem uloženým spoluobviněnému J. Ř., jde o námitku, jež zcela pomíjí, že výměra trestu je výsledkem vysoce individualizované soudcovské úvahy. I při výrazně vyšší závažnosti jednání spoluobviněného J. Ř. nelze podle státního zástupce pominout jeho osobní poměry z hlediska zdravotního stavu.
K dovolání obviněného J. Ř. státní zástupce uvedl, že namítá pouze nesprávnost jemu uloženého trestu odnětí svobody. Jeho námitky však žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají. Pokud jde o konkrétní výměru trestu, nelze považovat za „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ údajně vadné vyhodnocení zákonných kritérií pro určení druhu trestu a jeho výměry. Uvedenými kritérii se odvolací soud podle státního zástupce řídil, třebaže mu lze vytknout poněkud stručnější odůvodnění jeho rozsudku. Přesto však toto odůvodnění dle názoru státního zástupce odpovídá zákonným požadavkům ve smyslu §125 tr. ř., neboť je třeba úvahy posuzovat v kontextu se zjištěními soudu prvního stupně, na které odvolací soud odkázal, avšak podrobil je odlišnému posouzení (srov. str. 4–5 rozsudku odvolacího soudu).
Státní zástupce se neztotožňuje se stanoviskem obviněného, že svými námitkami naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Moderace trestu podle ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je fakultativní postup, na který nemá obviněný nárok, byť by i byl subjektivně přesvědčen o opaku. O naplnění podmínek tohoto ustanovení přitom podle názoru státního zástupce nelze uvažovat ani z hlediska věcného. Obviněnému nelze přiznat mimořádné okolnosti případu, neboť jeho trestná činnost byla velmi rozsáhlá a jen objem zajištěné drogy (bez zohlednění předchozích sklizní) několikanásobně přesáhl hranici velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z hlediska okolností případu nelze přehlédnout ani vůdčí roli obviněného J. Ř., který byl iniciátorem a hlavním provozovatelem pěstírny, jejíž provoz navíc financoval. Poukazuje-li obviněný na svůj aktuálně nepříznivý zdravotní stav, lze mu přisvědčit, že i vážné onemocnění může představovat okolnost relevantní pro úvahy o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Dle přesvědčení státního zástupce jde však v případě obviněného o skutečnost ojedinělou, která sama o sobě není způsobilá převážit ostatní okolnosti případu, jež takový postup vylučují. Dle názoru státního zástupce tak vrchní soud správně dovodil, že v případě obviněného nelze dovodit, že by použití normální sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a zároveň, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. V rámci rozvržení trestu odnětí svobody byla právě okolnost zdravotního stavu obviněného zjevně zohledněna, neboť mu byl při výrazně vyšší závažnosti jeho činnosti uložen trest odnětí svobody jen o šest měsíců delší, než v případě spoluobviněného J. B. V každém případě se ohledně obviněného jednalo o přípustný druh trestu, který byl zároveň vyměřen v rámci zákonné trestní sazby dle §283 odst. 3 tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného J. Ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Dovolání obviněného J. B. citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pokud jde o údajné porušení práva na spravedlivý proces, obviněný neuvádí, jaké konkrétní důkazy svědčící v jeho prospěch měly soudy ignorovat. Zmiňuje pouze domovní prohlídku jako důkaz svědčící o vině spoluobviněného Ř. a dále svou výpověď z přípravného řízení, přičemž nesouhlasí s jejím hodnocením ze strany soudů stejně jako s hodnocením důkazů obecně. K tomu lze pouze dodat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tedy přestože byl dán důvod nutné obhajoby (např. podle §36 tr. ř.). Tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu. Je dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v době, kdy obviněný nebyl zastoupen obhájcem, přestože byl dán důvod nutné obhajoby, skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je tedy dán pouze v případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2007, sp. zn. 11 Tdo 1061/2006).
Námitky, které obviněný tomuto dovolacímu důvodu podřadil, mu sice odpovídají, nelze jim však přisvědčit. Sám obviněný si je vědom skutečnosti, že byl zpočátku stíhán pro trestný čin, z jehož právní kvalifikace nevyplývala nutná obhajoba. Formálně tedy k žádnému pochybení nedošlo. Domnívá se však, že se mohlo jednat o účelový postup, jehož cílem de facto bylo, aby neměl při svém výslechu v přípravném řízení obhájce. To je třeba důrazně odmítnout. V případě fyzického zajištění rostliny konopí na základě ustálené judikatury (č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) je třeba při právní kvalifikaci skutku vycházet z obsaženého množství účinné látky. Teprve když tento obsah nelze zjistit (zpravidla když droga fyzicky zajištěna nebyla), vychází se z jejího celkového množství. Pokud na počátku trestního stíhání nebyl orgánům činným v trestním řízení obsah účinné látky znám, neboť měl být odborným zkoumáním teprve zjištěn, sotva lze po nich požadovat, aby jej odhadovaly a jaksi preventivně posoudily trestnou činnost jako závažnější, a to už i z toho důvodu, že by důsledkem mohlo být mimo vyšších nákladů spojených s nutnou obhajobou např. i stíhání obviněných vazebně, tedy zásah do jejich osobní svobody. Kromě toho se obviněný dovolává porušení svého práva na obhajobu v souvislosti s tím, že byl prováděn jeho vlastní výslech. Nic mu však nebránilo, aby si zvolil obhájce. Trestní řád pamatuje i na možnost, že k tomu obviněný nemá dostatek finančních prostředků. Na rozdíl od policejního orgánu na počátku trestního řízení musel být přitom obviněným obsah účinné látky v pěstovaném konopí aspoň přibližně znám. O rozsahu své trestné činnosti tedy mohli mít představu a sotva si mohli myslet, že „se zas tak o moc nejedná“.
Námitky vztahující se k výroku o trestu pak uplatněným ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. K nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád.
Obviněný J. Ř. pak veškeré své námitky uplatněné na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. zaměřil do výroku o trestu. Již z výše citovaného výkladu obou dovolacích důvodů je však patrné, že tyto výhrady těmto ani jiným důvodům dovolání neodpovídají. Obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, a to v trestní sazbě stanovené zákonem na trestný čin, který byl uznán vinným. Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je fakultativní a nelze se jej v dovolacím řízení domáhat, jak správně vysvětlil státní zástupce. Svůj požadavek na aplikaci §58 odst. 3 tr. zákoníku navíc obviněný nijak blíže nezdůvodnil.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný J. Ř. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu