ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.284.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 284/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2018 dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 9 To 380/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 17/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 17 T 17/2017, byl M. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil se spoluobviněnou M. V. tím, že nejméně od června 2016 do prosince 2016 v místě trvalého bydliště M. H. v obci S., okres M. B., ale i na jiných místech okresu M. B. a okresu N., přechovávali drogu pervitin – metamfetamin, kterou si opatřovali od neustanovených osob, a tuto po předchozí osobní či telefonické domluvě M. H. ve dvou případech prodal za částku po 200 Kč v množství po 0,1 g M. K., ve dvou případech zprostředkoval prodej D. R., v jednom případě prodal za částku 800 Kč v množství 0,5 g J. Š. (svědku dle §55 odst. 2 trestního řádu), v jednom případě prodal za částku 500 Kč nezjištěné množství V. S. a M. V. prodala metamfetamin v dalších v rozsudku blíže specifikovaných případech, přičemž metamfetamin – pervitin je látka, uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., v platném znění, jako látka psychotropní, a M. H. se uvedeného jednání dopustil poté, co byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 5. 2016, 1 T 59/2016, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2016, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 9 To 380/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Kiršnera dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení.
Podle obviněného nebylo prokázáno, že by se předmětného jednání vůbec dopustil. Ve věci je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Z potvrzení společnosti BMcars, s. r. o., vyplývá, že v období od 2. 6. 2016 do 31. 8. 2016 bylo vozidlo Audi, v němž mělo docházet k předávání pervitinu, v autoservisu za účelem oprav. Pokud k tomu odvolací soud uvádí, že obviněný začal až v odvolacím řízení tvrdit, že vozidlo bylo po dobu tří měsíců v servisu, má obviněný za to, že je oprávněn uvádět nové skutečnosti i důkazy v celém odvolacím řízení. Dále obviněný namítá, že v případě svědka K. byla bezdůvodně upřednostněna jeho výpověď z přípravného řízení. Svědkové Š., R. a S. vypovídali nepravdivě, což je zřejmé zejména právě z potvrzení o odstavení vozidla Audi. Podle obviněného pak soudy nevzaly dostatečně v úvahu výpovědi jeho a spoluobviněné.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 9 To 380/2017, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě soudy provedené dokazování a hodnocení důkazů, z nichž vyplynula skutková zjištění. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Obviněnému je možné dát sice za pravdu v tom směru, že i v odvolacím řízení je oprávněn předkládat nové důkazy, to ovšem také učinil a daný důkaz nebyl odvolacím soudem odmítnut z důvodu opožděného předložení, jak se snaží naznačit. Právo obviněného předkládat důkazy v odvolacím řízení však pochopitelně neovlivňuje to, jak bude daný důkaz odvolacím soudem hodnocen, a to i právě v tom kontextu, že jej obviněný nepředložil dříve, resp. že tvrzení, k jehož prokázání má důkaz sloužit, neuvedl již v předchozím řízení, ačkoli mu daná skutečnost ze své povahy musela být známa, pokud by byla pravdivá. V daném případě navíc odvolací soud hodnotil i obsah předmětného potvrzení a dospěl k závěru, že mezi jednotlivými opravami mohl obviněný vozidlo užívat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal de facto na obě alternativy tohoto dovolacího důvodu. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu