ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.314.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 314/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 dovolání obviněného F. F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 141/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 172/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. F. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 3 T 172/2015, byl obviněný F. F. uznán vinným ad 1.) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a ad 2.) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za přečin pod bodem 1.) a sbíhající se pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §145 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 T 171/2014, který nabyl právní moci dne 15. 7. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, a sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen ,,tr. zák.“), trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 tr. zák. a §148 odst. 2 tr. zák, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 3 T 110/2014, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, byl obviněný F. F. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Současně pak byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 T 171/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 3 T 110/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za přečin pod bodem 2.) byl pak obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný F. F. dopustil trestné činnosti tím, že
,,1. od přesně nezjištěného dne do 7. 7. 2014 do 11.40 hodin v D. L.-V., okres K., na ul. U K., v přilehlé garáži, záměrně, vědom si protiprávnosti svého jednání, bez příslušného povolení uschovával 3 ks plastových lahví s etiketou hydroxid sodný 1 kg s kuličkami hydroxidu sodného, 3 plastové tuby s etiketou univerzální indikátorové papírky, plastovou dózu o objemu 1 l s obsahem červeného fosforu, plastovou dózu o obsahu 500 g s červeným fosforem a plastovou dózu o obsahu 250 g s červeným fosforem, skleněnou láhev s etiketou jód 1000 g, skleněnou láhev s etiketou jód 500 g a plastovou dózu zaplněné kuličkami jódu, láhev o objemu 1 l z hnědého skla s kyselinou fosforečnou, 1 skleněnou láhev od přesnídávky zaplněnou kyselinou fosforečnou a druhou láhev od přesnídávky s vodou, v níž bylo zajištěno následně 0,57 g krystalické látky s obsahem metamfetaminu, 5 zavařovacích láhví plných hydroxidu sodného, červeného fosforu a vody, plastovou láhev o objemu 1 l s obsahem organického rozpouštědla, 9 ks laboratorního skla, digitální váhu, 0,56 g bílé krystalické látky – pseudoefedrinu, mísu z varného skla znečištěnou metamfetaminem, 5 plastových sáčků s uzávěrem, z toho dva znečištěné metamfetaminem a pátý sáček s obsahem 2,38 g hnědé krystalické látky s obsahem pseudoefedrinu a 2 pet láhve o objemu 2 l s organickým rozpouštědlem, jakož i celkem 70 ks prázdných krabiček od léku Claritine Active, který obsahuje v jedné tabletě 120 mg sulfátu pseudoefedrinu, 8 prázdných krabiček léku Cirrus, který obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě a 6 ks tablet léku Claritine Active, což představuje 720 mg sulfátu pseudoefedrinu, přičemž všechny tyto předměty a chemické látky lze využít k nelegální výrobě metamfetaminu z efedrinu či pseudoefedrinu, kdy metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nařízeným na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.,
2. v přesně nezjištěné dny nejméně od počátku září 2014 do 24. 3. 2015 v D. L. –V., okres K., na ul. U K. d., záměrně, vědom si protiprávnosti svého jednání, zdarma daroval nebo prodával dalším osobám, látku pervitin – metamfetamin, která je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nařízeným na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., a to:
- T. G. zdarma poskytl celkem nejméně 2 g pervitinu a prodal mu opakovaně celkem nejméně 70 g pervitinu za částku 500 až 600 Kč za 1 g,
- J. T. prodal celkem nejméně 65 g pervitinu za celkovou částku 29 500 Kč, kdy mu gram pervitinu prodával za částku 400 až 500 Kč,
- K. S. poskytl v nezjištěném počtu případů nezjištěné množství pervitinu,
- T. H. prodal nejméně v 1 případě nejméně 2 g pervitinu za částku 1 000 Kč,
přičemž pro účely další distribuce přechovával v místě svého bydliště celkem 7,67 g bílé krystalické látky, která obsahovala minimálně 4,98 g metamfetaminu báze, což odpovídá 6,19 g hydrochloridu metamfetaminu,
celkem takto prodal, daroval a pro účely další distribuce přechovával nejméně 146,67 g pervitinu“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak obviněný F. F., tak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 141/2017, z podnětu odvolání obviněného i státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1.) a v obou výrocích o trestech. Odvolací soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného (při nezměněných skutkových zjištěních) uznal vinným ad 1.) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za přečin pod bodem 1.) a sbíhající se pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §145 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 T 171/2014, který nabyl právní moci dne 15. 7. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, a sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 tr. zák. a §148 odst. 2 tr. zák, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 3 T 110/2014, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, byl obviněný F. F. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Současně pak byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 T 171/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 3 T 110/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za přečin pod bodem 2.) byl pak obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný F. F. prostřednictvím své obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněný předně obecně namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou zatížena závažnými rozpory, kdy procesně zjištěné důkazy zjevně nemají žádnou vazbu na soudy deklarovaný obsah provedeného dokazování a v řadě případů jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
6. Ohledně jednání popsaného pod bodem 1.) obviněný namítl, že toto nenaplňuje subjektivní stránku předmětného přečinu. Závěr o tom, že se skutek stal, zda se jedná o trestný čin, kdo jej spáchal a zda naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu (tedy i zavinění a v jaké formě), musí být podložen skutkovým zjištěním na podkladě dokazovaní. Obviněný je však přesvědčen, že ze skutkového děje nevyplývá jeho úmysl k ohrožení či porušení zájmů chráněných zákonem, když jeho úmyslem rozhodně nebylo způsobit následek, jenž je relevantní pro trestní právo.
7. Stran skutku pod bodem 2.) pak obviněný poukázal jednak na zásadní rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků navzájem a dále pak na rozdílnosti ve výpovědích svědků v přípravném řízení a v řízení před soudem. Obviněný namítl, že byť samotní svědci před soudem uvedli, že k výpovědi před policejním orgánem byli přinuceni a jejich výpovědi v přípravném řízení se nezakládají na pravdě, soud prvního stupně přesto bez dalšího učinil závěr, že výpovědi učiněné před soudem jsou ze strany svědků učiněny účelově a vedeny snahou vyvinit obviněného z jeho protiprávního jednání. Je zde tedy patrný extrémní nesoulad mezi závěry soudů obou stupňů a provedenými důkazy, když na základě těchto nesrovnalostí vyvstává důvodná pochybnost, zda se obviněný dopustil přisuzovaného jednání.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný F. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 7 To 141/2017, jakož i rozsudek Okresního soudu Karviné ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 3 T 172/2015, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného F. F. zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství jenom stručné oznámení (sp. zn. 1 NZO 140/2018 ze dne 6. 2. 2018), v němž Nejvyššímu soudu sdělil, že se k tomuto dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby v dané věci Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
14. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a obviněným uplatněné námitky konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
16. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
17. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
18. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je však s ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
19. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec a ve stručnosti konstatuje, že pokud obviněný namítl, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů nelze dovodit jeho úmysl ve vztahu ke skutku pod bodem 1.), tak těmto výtkám nelze přisvědčit. Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu. Jinými předměty určenými k výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu jsou pak nejen přístroje, jiná zařízení a jejich součásti, ale i suroviny, které jsou podle své povahy způsobilé a zároveň určené k takové výrobě. Nemusí jít však o předměty výlučně určené k takové výrobě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2898). Skutková podstata trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku má přitom povahu ohrožovacího deliktu, jenž je dokonán již ve chvíli, kdy si pachatel úmyslně vyrobí, opatří nebo přechovává dané předměty.
20. Přechováváním předmětů určených k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících nebo jedů je jakákoliv forma jejich držení a nakládání s nimi s výjimkou jejich výroby a opatření. Pachatel je může přechovávat nejen pro sebe, ale i pro kohokoliv jiného. Proto také jejich přechovávání nemusí nezbytně předcházet jejich nabytí pachatelem, stejně jako po něm nemusí následovat jejich použití. Pachatel, který je přechovává, si je totiž nemusí opatřit, ale může je pro jiného například ukrýt nebo uschovat, případně převézt z jednoho místa na jiné, a stejně tak je sám nemusí použít, ale třeba si je po jejich získání jen ponechat (Draštík, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. §233 až 421. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015).
21. S ohledem na výsledky provedeného dokazování a skutková zjištění soudů obou stupňů je pak zřejmé, že předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky byly vydány policejnímu orgánu sestrou obviněného L. F. s tím, že tyto věci nebyly jejím majetkem a nacházely se v garáži, do které měl přístup pouze obviněný. Na základě odborných vyjádření z oboru chemie a oboru kriminalistika bylo rovněž zjištěno, že vydané věci byly určeny k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin, přičemž na některých zajištěných věcech byly nalezeny daktyloskopické stopy obviněného. Tyto skutečnosti proto důvodně svědčí o tom, že obviněný si byl vědom toho, jaké věci v garáži přechovává a vzhledem ke svým zkušenostem s drogami také věděl, k jakému účelu jsou nebo byly určeny. Za dané situace proto Nejvyšší soud v závěrech soudů obou stupňů, že obviněný úmyslně přechovával jiné předměty určené k nedovolené výrobě psychotropní látky, neshledal žádné pochybení, neboť obviněný svým jednáním popsaným pod bodem 1.) napadeného rozsudku zcela prokazatelně naplnil subjektivní stránku přisuzovaného trestného činu.
22. Nejvyšší soud se rovněž nemohl ztotožnit ani s námitkami obviněného ohledně hodnocení svědeckých výpovědí vztahujících se ke skutku pod bodem 2.) rozsudku soudu prvního stupně. Soudy obou stupňů totiž v tomto směru zcela správně vycházely z výpovědí svědků T. G., J. T., K. S. a T. F., které učinili v přípravném řízení, přičemž tyto svědecké výpovědi korespondovaly a logicky navazovaly na výpovědi svědků L. K. a M. J. i na další provedené důkazy, a to odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Nutno rovněž připomenout, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, v odůvodnění svých rozhodnutí (č. l. 728 verte-729, 769-771) dostatečně a řádně vysvětlily, proč vycházely z výpovědí svědků T. G., J. T., K. S. a T. F. z přípravného řízení a proč jejich výpovědi učiněné v hlavním líčení (kromě výpovědi T. G., jež byla ve smyslu §221 odst. 2 písm. a) tr. ř. v hlavním líčení přečtena) vyhodnotily jako účelové a nevěrohodné. Soudy obou stupňů se přitom zabývaly i námitkou obviněného stran údajného nátlaku ze strany policie na některé svědky, avšak v tomto směru shodně zkonstatovaly, že u jejich výslechu byla přítomna tehdejší obhájkyně obviněného, která žádné námitky stran takového nedovoleného postupu policejního orgánu nevznesla, a proto vyhodnotily tuto námitku jako ryze účelovou. Nejvyšší soud proto shledal, že pokud soudy hodnotily jednotlivé svědecké výpovědi osobitně i v jejich souhrnu (a v návaznosti na další provedené důkazy), přičemž svoje následné skutkové závěry řádně a logicky odůvodnily, nelze v takovém postupu shledat žádný, natož extrémní, rozpor.
23. Lze tak uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř.
24. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož, právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak uzavřít, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
25. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný F. F. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu