ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.426.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 426/2018-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 dovolání, které podal obviněný D. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 7 To 362/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 11 T 130/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 11 T 130/2016, byl D. D. uznán vinným v bodě 1 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 2 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. od přesně nezjištěné doby od dubna 2014 do 3. 9. 2014 v místě svého trvalého bydliště v obci O., okr. P., na přilehlém pozemku rodinného domu v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, za účelem následného zpracování do toxikomansky využitelné podoby a následné distribuce dalším osobám v několika stadiích růstu pěstoval nejméně 485 kusů rostlin konopí o velikosti od 50 do 200 cm, kdy nadto část v počtu 55 kusů byla již vypěstována a nacházela se v půdních prostorách uvedeného domu ve stadiu sušení, kdy ze všech těchto rostlin po příslušném procesu – kompletním vysušení, odstranění toxikologicky nevýznamných stonků a semen a zpracování do podoby toxikomansky využitelné drtě složené z usušeného květenství a horních lístků konopí, způsobilé ke spotřebě jako tzv. marihuana, mohl získat 15 657,22 g sušené rostlinné hmoty, obsahující 135 g zakázaného množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), přičemž část rostlin měl již také zpracovanou do stadia usušených vrcholíků a listů konopí, kdy po odstranění toxikologicky nevyužitelného materiálu stonků a semen mohl získat 144,32 g, které obsahovaly celkem 7,37 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), jenž je principiálním psychotomimetikem, kdy celkem takto disponoval či mohl disponovat s 15 801,64 g sušiny, obsahující 142,37 g zakázané účinné látky THC, tedy tzv. marihuany,
2. od přesně nezjištěné doby od dubna 2015 do 3. 9. 2015 v místě svého trvalého bydliště v obci O., okr. P., na přilehlém pozemku rodinného domu v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, za účelem následného zpracování do toxikomansky využitelné podoby vypěstoval nejméně 52 rostlin konopí, které následně usušil, přičemž z těchto rostlin po odstranění toxikologicky nevýznamných stonků a semen a zpracování do podoby toxikomansky využitelné drtě složené z usušeného květenství a horních lístků konopí, způsobilé ke spotřebě jako tzv. marihuana, mohl získat 281,37 g sušené rostlinné hmoty, obsahující 3,1805 g zakázaného množství účinné látky delta-9-tetra-hydrokanabinolu (THC), jenž je principiálním psychotomimetikem,
ad 1. i 2. přičemž konopí je podle seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a jako tato látka je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zákonného zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zákonného zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takové látky jedná.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 7 To 362/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Iva Pavlů dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že konopí pěstoval za účelem výroby léčiv. Soudy neakceptovaly důkazní návrhy, které měly jeho obhajobu podpořit. Pokud jde o prokázání úmyslu zakázané činnosti, hodnotily soudy jeho obhajobu tak, že nelze uvěřit jeho záměru pomáhat nemocným lidem, nikoli škodit pěstováním drog. Oproti tomu však odvolací soud při úvahách o trestu s odkazem na znalecký posudek uvedl, že obviněný skutek spáchal z vyšších idejí pomáhat lidem, kterým věří. Dále pak obviněný odvolacímu soudu vytýká „paušálně odmítnuté ustanovení hlavy třetí části první trestního zákoníku upravující okolnosti vylučující protiprávnost činu“. K dovolání pak připojil písemné materiály, byť si je vědom, že v dovolacím řízení se nové důkazy neprovádějí.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 7 To 362/2017, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 11 T 130/2016, zprostil jej obžaloby, případně nižšímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Své dovolání následně obviněný ještě doplnil podáním zaslaným soudu prvního stupně po uplynutí lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., v němž uplatnil další dovolací důvod a v dřívějším včasném dovolání neuvedené námitky. Tímto podáním se proto dovolací soud nezabýval.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Dovolací argumentaci obviněného lze sice uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit, nelze jí však přisvědčit. Námitka, kterou se obviněný zřejmě snaží říci, že nebyla naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu, neboť jednal z přesvědčení, že pomáhá lidem se léčit, se poněkud míjí s podstatou věci. Není totiž pochyb o tom, že obviněný si byl vědom, že svým jednáním porušuje zákon, a jednal tak zcela záměrně, neboť se zákonnou úpravou de facto nesouhlasí. O existenci přímého úmyslu tak v jeho případě není sporu.
Uvedená námitka tak spíše směřuje k ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy k zásadě subsidiarity trestní represe. Z tohoto hlediska se jí však zabýval již soud prvního stupně a s jeho právním posouzením se lze ztotožnit. Obviněný totiž marihuanu „ordinoval“ poměrně širokému okruhu osob sám bez odborného zdravotnického vzdělání a doložených informací o jejich zdravotním stavu, což bylo zjištěno z jeho vlastní výpovědi. Nabízel ji také prostřednictvím webových stránek za úplatu, byť skrytou za členské příspěvky spolku. Jeho „vyšší ideály“ tak lze přirovnat k pachateli, který okrádá bohaté z přesvědčení o společenské prospěšnosti takového jednání. V daném případě zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím, jež může obsahovat omamnou a psychotropní látku, přičemž vymezil podmínky, za kterých lze s touto rostlinou nakládat jako s léčivem. Má-li obviněný odlišný názor na to, jaká by právní úprava měla být, může se jej snažit prosadit např. tak, že on sám bude kandidovat do zákonodárného sboru, přesvědčí o něm poslance a bude lobovat za zákonnou změnu apod. Pokud však volí cestu porušování právních norem, musí být připraven nést následky. Zcela správně tedy odvolací soud hodnotil přesvědčení obviněného pouze v rámci přezkumu výroku o trestu, nikoli jako okolnosti, která by měla snižovat společenskou škodlivost jeho jednání do té míry, že by se nejednalo o trestný čin. V případě obviněného se také neuplatní princip ultima ratio, neboť se podobného jednání dopouští opakovaně. Pokud pak jde o poněkud paušální a blíže nezdůvodněnou námitku, kterou obviněný poukázal na okolnosti vylučující protiprávnost, lze beze zbytku odkázat na to, co na str. 12 svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného D. D. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu