ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.46.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 46/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 12 To 126/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 38/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 17 T 38/2017, byl obviněný M. Č. uznán vinným ad 1) – 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ad 4) – 7) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ad 4) též přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných v citovaném rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že
1) v přesně nezjištěné době od května do srpna 2016 nejméně v 8 případech převezl přes hraniční přechod K. na území České republiky 10 balení léků SUDAFED obsahující nejméně 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, přičemž látka pseudoefedrin je prekursorem k výrobě soli metamfetaminu,
2) v přesně nezjištěné době od března 2016 do svého zadržení dne 18. 11. 2016 bez povolení pro jiného opatřoval sůl metamfetamin od dosud neustanovených osob a dále v přesně nezjištěné době od května 2016 do srpna 2016 nejméně dvakrát měsíčně vyráběl sůl metamfetaminu z léku SUDAFED, přičemž takto vyrobil celkem nejméně 32 gramů soli metamfetamin (pervitin),
3) v přesně nezjištěné době od března 2016 do svého zadržení dne 18. 11. 2016 bez jakéhokoliv povolení prodával či jinak poskytoval celkem osmi osobám uvedeným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně sůl metamfetaminu s vědomím, že se jedná o drogu pervitin,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 4 T 67/2013, jenž nabyl právní moci dne 22. 5. 2013, odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1,odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 6. 2. 2016,
4) v době od 13:41 hod. do 13:47 hod. dne 26. 9. 2016 v T., v ulici R. odcizil v restauraci U. S. dvě dámské kabelky včetně jejich obsahu, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, čímž způsobil poškozené M. L. škodu ve výši 9.335 Kč a poškozené Z. Z. škodu ve výši 11.620 Kč a společnosti Pratr a. s. pak škodu ve výši 16.121 Kč,
5) dne 14. 10. 2016 kolem 10:00 hod. odcizil v prodejně Vodafone na adrese T., H. volně odložený mobilní telefon Sony Xperia Z3c a tím způsobil společnosti Vodafone Czech Republic a. s. škodu ve výši 7.000 Kč,
6) v blíže nezjištěné době od 12:00 hod. dne 22. 10. 2016 do 6:00 hod. dne 24. 10. 2016 odcizil na adrese T., N. B. movité věci uvedené v rozsudku soudu prvního stupně, když vypáčením uzamčených dveří vnikl do stavební buňky, kde byly tyto věci uloženy a způsobil tak poškozené společnosti BOS CZ, s. r. o. odcizením věcí škodu v celkové výši 4. 000 Kč a poškozením dveří v celkové výši nejméně 1.000 Kč,
7) v blíže nezjištěné době od 23:00 hod. dne 5. 11. 2016 do 7:30 hod. dne 7. 11. 2016 odcizil na adrese T., P. P. poškozenému R. N. v rozsudku soudu prvního stupně uvedené movité věci, když vnikl na jeho pozemek a překonal dva zámky uzamykající dveře garáže na tomto pozemku umístěné, přičemž tomuto poškozenému způsobil škodu ve výši 26.200 Kč, a dále z pozemku poškozeného R. N. vnikl prostřihnutím ok plotu na pozemek poškozené ČEZ Korporátní služby a.s., čímž této společnosti způsobil škodu ve výši 500 Kč, a ze zde zaparkovaného vozidla zn. BMW poškozené V. V. odmontoval 4 ks hliníkových disků s pneumatikami v hodnotě 25.000 Kč, které si připravil k odcizení.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. Č. odvolání, a to proti výroku o trestu odnětí svobody, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 12 To 126/2017, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
4. Shora označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
5. Obviněný ve svém podání uvedl, že soudy obou stupňů nevzaly při rozhodování o trestu v úvahu všechny polehčující okolnosti. Konkrétně poukázal na své doznání učiněné již v přípravném řízení, upřímnou lítost a na snahu o nápravu způsobené škody, když převážnou část odcizených věcí navrátil. Dále konstatoval, že se trestné činnosti dopustil pod vlivem drogové závislosti a neměl v úmyslu se trestnou činností nějak výrazně obohatit, jelikož jí řešil pouze svoji tíživou životní situaci, když nebyl schopen přes veškeré úsilí sehnat zaměstnání. Následně poukazuje též na výši způsobené škody (52.900 Kč), která je na samé hranici větší škody podle §138 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný dále uvádí, že represivní složka trestu na něj nemá zamýšlený účinek, když ani po výchovném působení výkonu předchozího trestu odnětí svobody neabstinuje, a pokračuje v trestné činnosti spojené s drogami vyplývající z jeho závislosti na omamných a psychotropních látkách. V této souvislosti spatřuje obviněný jako řešení (podpořené názorem spolku Život bez drog z. s.) stanovení nepodmíněného trestu odnětí svobody při (či pod) dolní hranici zákonné trestní sazby za současného uložení ústavního ochranného léčení, jelikož veškerá trestná činnost má původ v jeho drogové závislosti, a pokud se této zbaví, bude vést řádný život. Popřípadě navrhuje uložení přísnějšího podmíněného trestu odnětí svobody za současného uložení ochranného léčení ústavní formou, přičemž tato varianta je jak pro společnost, tak pro obviněného nejvhodnější, jelikož má za to, že nebude-li odstraněna příčina páchání trestné činnosti (jeho drogová závislost), je vysoce pravděpodobné, že žádný represivní trest jej nemusí odradit od další trestné činnosti. Obviněný v závěru navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 12 To 126/2017, zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
6. Z obsahu vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když obviněný napadá výrok o trestu, proti němuž lze brojit zásadně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze použít pouze ve vztahu k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení uloženého trestu, nikoliv však ke kritériím rozhodným pro samotnou výměru trestu. Uložený trest je trestem zákonným a jeho výměru nelze považovat za jakkoliv excesivní nebo exemplární. Současně státní zástupce poukazuje i na nedůvodnost požadavku dovolatele na uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Státní zástupce konstatuje, že dovolání obviněného nenaplňuje formálně uplatněný dovolací důvod ani žádný jiný dovolací důvod, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016 ) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit námitky vůči nepřiměřenosti uloženého trestu, jak uvedl Nejvyšší soud mimo jiné již v usnesení ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., když konstatoval, že „… jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.“ Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
10. Podaným dovoláním obviněný napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání směřující jen proti výroku o trestu (proti výroku o trestu odnětí svobody) v rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud také ve shodě s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadený prvoinstanční rozsudek jen v oddělitelném výroku o trestu, tudíž výrok o vině nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a dovolání proti němu tak není přípustné (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obviněný pokládá uložený trest za nepřiměřený, když soudy nevzaly v úvahu mu svědčící polehčující okolnosti (viz bod 5. shora), a tím mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení věci. K této argumentaci dovolání Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, a konečně též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, v němž Nejvyšší soud zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” . Nejvyšší soud tak musí konstatovat, že dovolání obviněného, respektive veškeré jím uváděné dovolací námitky, nenaplňují nejen uplatněný dovolací důvod, ale ani žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř., neboť dovolatel napadá výhradně nepřiměřenost uloženého trestu, přičemž obviněnému byl uložen přípustný druh trestu, a to ve výměře v rámci zákonné trestní sazby. K návrhu obviněného na uložení trestu při nebo pod dolní hranicí trestní sazby lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že „… v řízení o dovolání není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat rozsah snížení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřený ve výměře uloženého trestu. Tato otázka totiž souvisí s přiměřeností uloženého trestu, kterou nelze v dovolání zpochybňovat. “. To samé platí i ve vztahu k samotné aplikaci postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal sebemenšího důvodu se od těchto judikaturních závěrů jakkoli odchýlit.
V.
11. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. Č. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř.
12. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 2. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu