ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.503.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 503/2018-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 dovolání, které podal obviněný R. G. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 1 To 64/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 10/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 52 T 10/2017, byl R. G. uznán vinným v bodě 1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2 přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v bodě 3 přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř., že obviněný je povinen nahradit poškozené E.ON Distribuce, a. s., škodu ve výši 87 879,11 Kč.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. od přesněji nezjištěné doby od počátku roku 2016 do svého zadržení dne 9. 8. 2016 nejprve v části rodinného domu č. p. na ul. H. v obci Z., okres K., a od doby kolem 15. 6. 2016 do svého zadržení dne 9. 8. 2016 i v objektu bývalé kotelny na ul. D. v H., okres K., bez licence a v rozporu §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, realizoval všechny nezbytné kroky směřující k výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) tím, že pěstoval rostliny konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu tzv. „in door“ metodou, tedy metodou spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních výživných roztoků, soustav elektrorozvodů, nekrytých závěsných svítidel, časově řízených zásuvek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy tato metoda je určena k vypěstování rostlin s vysokým obsahem kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, kdy tímto způsobem vyjma 23 kusů matečních rostlin vzrůstu kolem 160 cm, ve Z. pěstoval 390 kusů řízků vzrůstu kolem 10 cm a 448 kusů malých rostlin o vzrůstu 10 až 23 cm a v H. současně pěstoval dalších celkem 684 kusů rostlin konopí, z čehož 608 kusů rostlin bylo vzrůstu 100 až 120 cm a 76 kusů vzrůstu 40 až 50 cm, kdy takto pěstované rostliny v H. dle kvalifikovaného odhadu obsahovaly 1 067,43 g THC, dále již vyrobil sušinu omamné látky konopí o váze nejméně 6 826,58 g s obsahem 499,26 g THC, přičemž konopí podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, patří mezi omamné látky zařazené do seznamu č. 3 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho součástí je přirozená složka THC (tetrahydrokanabinol), který podle seznamu č. 4 přílohy č. 4 stejného nařízení patří mezi psychotropní látky,
2. nejméně v období od 15. 6. 2016 do svého zadržení dne 9. 8. 2016 v H., okres K., na ulici D., úmyslně neoprávněně odebíral elektrickou energii, a to tak, že na elektroměr čísla 1100363588 umístil magnet, vlivem kterého elektroměr nezaznamenával celou spotřebu elektrické energie, a takto svým jednáním způsobil odběrem nejméně 10 938,35 kWh elektrické energie škodu ve výši nejméně 56 440 Kč a dále v období od 9. 12. 2015 do svého zadržení dne 9. 8. 2016 ve Z., okres K., v rodinném domě na ul. H. neoprávněně odebíral elektrickou energii přes elektroměr v množství 7 340 kWh, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že na uvedené období a na daný elektroměr není sjednána řádná smlouva, a tudíž spotřebovaná energie není hrazena, čímž způsobil škodu ve výši nejméně 31 439,11 Kč, a celkově tak způsobil škodu ve výši 87 879,11 Kč, a to společnosti E.ON Distribuce, a. s., se sídlem České Budějovice, ul. F. A. Gerstnera č. p. 2151/6, IČO: 28085400, a takto jednal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2015, č. j. 7 T 52/2015-35, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin,
3. v přesněji nezjištěnou dobu až do dne 9. 8. 2016 si opatřil a přechovával, v úmyslu takové doklady použít jako pravé, dva padělky řidičského průkazu státu Izrael číslo 317149839 znějící na jeho jméno, kdy tyto doklady držel a nosil při sobě ve své peněžence až do svého zadržení dne 9. 8. 2016.
Na základě odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 1 To 64/2017, napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a nově obviněnému uložil nahradit poškozené E.ON Distribuce, a. s., škodu ve výši 31 439,11 Kč.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Slepičky dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení zcela opomněly zohlednit privilegované postavení skutkové podstaty trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku. Za správný pak nepovažuje ani způsob, jakým dospěly k velkému nebo alespoň značnému rozsahu spáchaného trestného činu, neboť podle obviněného vycházely výlučně z množství sušiny konopí a nevzaly v úvahu další okolnosti, jako výši částky utržené za prodej, dobu, po kterou obviněný s látkou nakládal, okruh osob, kterým byla určena, intenzitu újmy, která hrozila či nastala u poškozených osob a jiné skutečnosti.
V případě přečinu krádeže pak obviněný namítl, že nezpůsobil na cizím majetku vyšší škodu, tedy nejméně 50 000 Kč, ale pouze škodu ve výši 31 439,11 Kč (podle orgánů činných v trestním řízení), resp. pouze 25 982,11 Kč (jak byla z jeho strany uznána). Dále pak obviněný nesouhlasí s tím, že se nesnažil spotřebovanou elektřinu hradit. K tomu předložil odvolacímu soudu potvrzení o platbách.
Ohledně přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny obviněný uvedl, že soudy zde naplnění znaků skutkové podstaty dovozují výlučně ze skutečnosti, že měl k dispozici dva stejnopisy řidičského průkazu se shodným identifikačním číslem. Již v hlavním líčení přitom obviněný vysvětlil, že o vydání druhého řidičského průkazu požádal v domnění, že první ztratil. V Izraeli je přitom v takovém případě vyhotoven průkaz se shodným číslem. Pokud by obviněný chtěl užívat padělaný průkaz, stačil by mu jediný. Soudy tedy nepostavily najisto, že by měl v úmyslu průkazy užít jako pravé.
Poslední část námitek zaměřil obviněný do výroku o trestu odnětí svobody, který je podle něj v rozporu se zásadou individualizace trestu. Nebyla zohledněna společenská škodlivost jeho jednání ani to, že čin spáchal částečně ve stadiu pokusu. Domnívá se proto, že byly splněny podmínky pro uložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby podle §58 odst. 5 tr. zákoníku.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 1 To 64/2017, a zprostil jej obžaloby, případně aby tento i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 52 T 10/2017, změnil tak, že mu uloží trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že část dovolacích námitek uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídá. Jedná se zejména o námitky, jejichž prostřednictvím obviněný zpochybňuje soudy zjištěný skutkový stav a předkládá dovolacímu soudu pro něj příznivější verzi skutkového děje. Námitky obsahově relevantní pak obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se jimi podrobně zabývaly.
Za stěžejní námitkou uplatněnou obviněným ve vztahu ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku považuje státní zástupce tvrzení, že jednání obviněného nemělo být kvalifikováno podle tohoto ustanovení, ale podle privilegované skutkové podstaty podle §285 tr. zákoníku. S odkazem na výklad pojmu „pěstování“ v odborné literatuře pak státní zástupce vysvětlil, že skutková podstata nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel bez příslušných povolení pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí. V momentě, kdy jsou však tyto rostliny určeny k procesu, jehož výsledkem je získání marihuany nebo psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC), pak se již jedná o některou z fází výroby omamné nebo psychotropní látky. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě omamné nebo psychotropní látky ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného (k tomu státní zástupce odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikované pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě pak podle státního zástupce z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že obviněný již vyrobil 6 826,58 g marihuany s účinnou látkou o hmotnosti 499,26 g, přičemž celkově jeho jednání směřovalo k výrobě více než 40 kg marihuany s minimálně 2,5 kg účinné látky THC. Již ze samotného rozsahu pěstování konopí a charakteru a vybavení obou pěstíren, do kterého obviněný investoval nemalé finanční prostředky, je zřejmé, že nemůže obstát jeho obhajoba, že konopí pěstoval za účelem výroby jakéhosi nápoje pro svou potřebu. Ostatně podle výše citovaného stanoviska trestního kolegia uvedené závěry ohledně toho, kdy jde o výrobu v případě dalšího zpracování rostlin konopí, platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku totiž v případě znaku „vyrobí“ – na rozdíl od znaků „jinému opatří nebo pro jiného přechovává“ – nerozlišuje, zda jde o výrobu pro vlastní potřebu pachatele či pro jinou osobu. Neoprávněná výroba je tudíž trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt.
Podle státního zástupce neobstojí ani námitka, že soudy měly při stanovení rozsahu trestné činnosti zohlednit další okolnosti případu. Obviněný v celém souhrnu velmi výrazně překročil judikatorně stanovenou hranici velkého rozsahu, jež činí ve smyslu kvantitativních kritérií vymezených stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ve spojení s tzv. metodou desetinásobku podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, nejméně 1 000 gramů účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC). Jednání obviněného přitom směřovalo k překročení této hranice 2,5 krát. Za těchto okolností dle názoru státního zástupce již nelze obviněným prosazovaným tzv. kvalitativním kritériím pro určení rozsahu přiznat rozhodující váhu, neboť v daném případě se bez zřejmých pochybností nejednalo o „nevýznamné překročení“ dané kvantitativní hranice (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
K otázce výše škody způsobené trestným činem krádeže jakožto znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 3 tr. zákoníku státní zástupce uvádí, že obviněný zcela přehlíží, že podle učiněných skutkových zjištění soudu prvního stupně způsobil svým jednáním obchodní společnosti E.ON Distribuce, a. s., škodu ve výši nejméně 87 879,11 Kč. Výše této škody byla stanovena jednak na základě znaleckého posudku z oboru energetika, odvětví ceny a odhady nákladů cen v oblasti energetiky a vytápění (nemovitost v H.), jednak vyplynula ze zprávy obchodní společnosti E.ON Distribuce, a. s. (nemovitost ve Z.). Jestliže odvolací soud výrokem o náhradě škody přiznal této poškozené obchodní společnosti pouze náhradu majetkové škody ve výši 31 439,11 Kč, učinil tak pouze z důvodu, že o části nároku na náhradu škody týkající se odběrného místa v H. bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 18 C 27/207, a vznikla tak překážka předvídaná ustanovením §44 odst. 3 tr. ř.
Námitky obviněného ve vztahu k trestnému činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, lze mít podle státního zástupce za právně relevantně uplatněné pod deklarovaným dovolacím důvodem pouze s jistou mírou tolerance, neboť obviněný se domáhá především toho, že řidičské průkazy státu Izrael, které u něj byly zajištěny, nebyly padělky, což se snaží doložit na základě popisu procesu získávání řidičského průkazu v tomto státě. Z provedeného dokazování, konkrétně z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, technického zkoumání dokladů a písemností, však jasně vyplynulo, že se o padělky jedná. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je tedy nutné vycházet ze skutkových zjištění, která byla učiněna soudy, a není přitom podstatné, jakým způsobem padělané řidičské průkazy získal. Obviněnému je kladeno za vinu, že padělanou veřejnou listinu přechovával v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé.
Řidičský průkaz je podle ustanovení §103 odst. 1 zákona o silničním provozu veřejnou listinou, přičemž ochrana podle §348 tr. zákoníku se podle §131 odst. 2 tr. zákoníku poskytuje i veřejné listině vydané orgánem veřejné moci nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího státu nebo orgánem mezinárodní organizace, pokud má podle mezinárodní smlouvy účinky na území České republiky. Podle §104 odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, řidičské oprávnění na území České republiky osvědčuje řidičský průkaz vydaný cizím státem podle Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949), přičemž Izrael je signatářem obou těchto mezinárodních smluv. Podle státního zástupce bylo spolehlivě prokázáno, že se v případě obou řidičských průkazů jednalo o padělky, tyto řidičské průkazy jsou veřejnými listinami ve smyslu §131 tr. zákoníku, kterým je poskytována ochrana podle ustanovení §348 tr. zákoníku, obviněný je u sebe přechovával v úmyslu užít jako pravé, o čemž svědčí nejen to, že je měl při sobě v peněžence, ale i to, že je podle své vlastní výpovědi během svých návštěv Izraele jako pravé používal. Ohledně vědomosti obviněného o tom, že řidičské průkazy jsou padělané, potom soudy správně hodnotily celkový kontext událostí včetně toho, že obsahem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo tvrzení obviněného, že je schopen za úplatu obstarat padělky různých typů dokladů.
K poslední části dovolání týkající se trestu odnětí svobody státní zástupce uvádí, že pod deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat toliko pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nicméně obecně platí, že pro námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu je výhradně určen dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze za situace, pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřazovat ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Navíc skutečnost, že jednání obviněného zůstalo ve stadiu pokusu, nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (srov. přiměřeně č. 14/1965 Sb. rozh. tr.). V projednávané věci přitom k dokonání trestného činu nedošlo výlučně na základě okolností mimo vůli obviněného, navíc se obviněný dopustil dvou dalších trestných činů, které dokonal a za které mu byl trest též ukládán. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že velká část argumentace obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť ji obviněný zakládá na odlišných skutkových zjištěních, než vyplývají z výroku rozsudku soudu prvního stupně, resp. některá podstatná zjištění obviněný opomíjí (žádné pochybení, jež by bylo možno nahlížet jako tzv. extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, přitom však neuvádí). To je případ námitky týkající se přečinu krádeže, kde obviněný nepochopitelně svou argumentaci zakládá nikoli na skutkovém zjištění o výši škody obsaženém ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, ale na částce, která byla předmětem výroku odvolacího soudu o náhradě škody. Svou argumentaci přitom obviněný nijak blíže nevysvětluje, jeho dovolání je formulováno tak, jako by právě tato částka byla onou škodou, kterou trestným činem způsobil. Podobně lze zcela odmítnout argumentaci vztaženou k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny, kde opět obviněný zcela opomíjí skutková zjištění, podle kterých šlo o padělky řidičských průkazů. Navíc již soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč obviněný o tom, že průkazy pravé nejsou, musel vědět, přičemž měl v úmyslu je jako pravé užít (zejména je měl u sebe v peněžence, ale také mimo jiné sám uvedl, že je takto užil při svém pobytu v Izraeli).
Pokud pak jde o námitky týkající se zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ty lze sice uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit, jde však o výhrady zjevně neopodstatněné. Jednání obviněného nemohlo být kvalifikováno podle §285 tr. zákoníku z více důvodů. Předně proto, že obviněný nepěstoval konopí pro vlastní potřebu. To plyne jednak z celkového množství pěstovaného konopí, které by obviněný nebyl schopen sám v přiměřené době spotřebovat, a to ani ve formě jakéhosi lihového nápoje, jak podrobně propočítal soud prvního stupně, jednak z jeho vlastního vyjádření, neboť uváděl, že chtěl z něj vyrábět alkoholický nápoj pro sebe a své blízké. Je přitom známo, že pokud se marihuana užívá ústně, činí se tak buď společně s tuky, např. v mléce, nebo právě s alkoholem vzhledem k tomu, že obsažená látka THC není rozpustná ve vodě a např. odvar by neměl očekávané účinky. Pokud tedy chtěl obviněný svým blízkým nabízet lihový výluh z pěstovaného konopí, tato situace se de facto nijak neliší od případu, kdy by jim nabízel marihuanu ke kouření. I z jeho vlastního vyjádření proto plyne, že pěstoval konopí nejen pro vlastní potřebu. Navíc by pro vlastní potřebu nemusel investovat stotisícové částky do vybavení dvou pěstíren.
Dalším důvodem pak je skutečnost, že se obviněný dopustil nejen pěstování konopí, ale jeho jednání dospělo již do fáze výroby, tedy zpracování do podoby připravené k toxikomanskému užití (viz č. 1/2015 Sb. rozh. tr.), jak také správně vysvětlil státní zástupce. Pokud pak jde o stanovení rozsahu, v němž byl trestný čin spáchán, lze opět odkázat na vyjádření státního zástupce. Obviněný jednak ani žádné další konkrétní okolnosti, které by v jeho případě měly mít vliv na posouzení naplnění kvalifikačního znaku velkého rozsahu, neuvádí, resp. je vyjmenovává pouze obecně. Je přitom zřejmé, že v jeho případě žádné mimořádné okolnosti, na základě kterých by přes množství pěstovaného konopí, které by při dopěstování dva a půl krát překročilo judikaturou stanovenou hranici určující naplnění tohoto znaku, bylo možno učinit závěr, že tento znak naplněn nebyl, dány nebyly.
Pokud pak jde o námitky obviněného směřované do výroku o trestu, k nápravě vad tohoto výroku je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je zřejmé, že obviněný se domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. To se týká i mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod hranici trestní sazby podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, který je institutem fakultativním, tedy ani v případě naplnění podmínek pro jeho aplikaci nelze jeho neužití soudem pokládat za vadu napadeného rozhodnutí, nehledě na to, že v případě obviněného žádné mimořádné okolnosti týkající se povahy a závažnosti jeho jednání odůvodňující aplikaci tohoto institutu dány nebyly.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného R. G. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu