ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.600.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 600/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný A. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 3 To 435/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 112/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 1 T 112/2017, byl obviněný A. P. shledán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se dopustil tak, že v době přibližně od ledna roku 2017 do 7. 7. 2017 v rodinném domě na adrese N. a jeho příslušenstvích i přes své předchozí odsouzení za obdobnou trestnou činnost a uložení podmíněného trestu odnětí svobody pěstoval konopí v celkovém množství 123,42 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, kdy
- minimálně v jednom pěstebním cyklu indoorovým způsobem, tedy za využití dvou pěstebních stanů vybavených systémem osvětlení, ventilace a za využití zálivek pomocí speciálních hnojiv, stimulátorů a dalších přípravků k intenzifikaci růstu, vypěstoval minimálně 13 rostlin konopí, které sklidil, jejich vrcholové části usušil a takto upravil do toxikomansky využitelné podoby, které měl uloženy v sáčcích v kuchyni domu s označením různých druhů konopí jako je PF 1 až 4, SKUNK 1-5, BUZZ, GORILLA, BIG BOMB a NQ
- minimálně v jednom pěstebním cyklu indoorovým způsobem vypěstoval blíže nezjištěný počet rostlin konopí, které sklidil, jejich vrcholové části v počtu 103 ks větviček zavěsil na šňůry v kuchyni se štítky označujícími různé druhy konopí jako je PUREAK, CLUSTER, BIG KUSH a GREEN POWER XL, kde je za pomocí ventilátorů sušil do toxikomansky využitelné podoby, kdy ke dni 7. 7. 2017 nedošlo k úplnému dosušení
- dne 7. 7. 2017 v N., okr. V., na terase dvorku a na zahradě za domem, pěstoval v květináčích 49 ks rostlin konopí v různém stadiu vzrůstu, výšky od 10 do 75 cm a v koupelně domu v suterénu, který obývá, pěstoval 13 ks rostlin konopí, tzv. řízků, ve vodní lázni a 10 ks rostlin konopí výšky 8 – 19 cm, umístěné 25 cm pod umělým osvětlením k tomuto speciálně připraveným, přičemž k pěstování rostlin měl dále doma kromě pěstebních stanů různé přípravky určené k zálivkám v různých stadiích růstu konopí.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl k výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v tomto rozsudku.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně tak, že jej usnesením ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 3 To 435/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
3. Usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací důvod uvedený pod písmenem g) označeného ustanovení spatřuje obviněný v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod uvedený pod písmenem l) daného ustanovení pak uplatňuje v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený pod písm. g).
4. Obviněný učinil předmětem svého dovolání právní otázku, zda je pěstování a následné sušení rostlin konopí obsahujících THC již zpracováním, a tedy zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, nebo zda se jedná o přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, přičemž má za to, že v daném případě soudy nižších stupňů tuto otázku nesprávně vyřešily. Obviněný poukazuje na námitky, uplatněné již v odvolání, týkající se pěstování konopí pro vlastní potřebu, konkrétně jejich pěstování pro účely léčby astmatu a průdušek. Obviněný se domnívá, že jednání, ke kterému se doznal, má být kvalifikováno jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, přičemž na podporu svého názoru poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006. Současně však připouští, že judikatura týkající se předmětné otázky právního posouzení pěstování a sušení rostlin konopí se neustále vyvíjí. Připomíná i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012, na jehož závěrech vystavěl své rozhodnutí odvolací soud. I přesto má však obviněný za to, že jeho právnímu názoru svědčí i novější judikatura, konkrétně pak odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1233/2016, které je skutkově obdobné jako nynější případ. Obviněný má tedy za to, že Nejvyšší soud nerozhoduje v dané právní otázce konstantně a považuje za nutné uvážit, zda není třeba vydat k této problematice sjednocující stanovisko. Dále pak obviněný předkládá úvahy o vůli zákonodárce a smyslu zákonné úpravy, když se domnívá, že v případě, pokud by sušení rostlin konopí (jako je tomu skutkově v jeho kauze) bylo výrobou drogy, pak je trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku mrtvou klauzulí. Toto by pak bylo zcela nepřijatelným právním formalismem, když by tak bylo jako výroba drogy podle §283 tr. zákoníku postihováno veškeré pěstování rostlin konopí, které se následně oddělí od kořenového systému a uschne, byť samovolně. Soud prvního stupně tak dle názoru obviněného pochybil při aplikaci hmotného práva, když nesprávně posoudil právní otázku podřaditelnosti procesu sušení rostlin konopí pod výrobu omamné nebo psychotropní látky podle §283 tr. zákoníku. Tuto vadu nenapravil ani soud odvolací, když odvolání obviněného, který na toto pochybení upozorňoval, zamítl, v čemž je spatřován důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a podle §265m tr. ř. rozhodl ve věci sám tak, že obviněného shledá vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 4 tr. zákoníku a aby mu uložil přiměřený trest na samé spodní hranici trestní sazby, především s přihlédnutím k nízké společenské škodlivosti daného jednání.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ačkoliv lze dovolací námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit, nelze se s nimi ztotožnit. Státní zástupce má za to, že ze skutkových zjištění soudů, která obviněný nikterak nerozporuje, vyplývá, že rostliny konopí dále zpracovával sušením do stavu způsobilého k toxikomanskému využití. Poukaz obviněného, že sušení je fyziologický proces pak považuje za zavádějící, přičemž poukazuje na skutečnost, že sám obviněný aktivním a volním jednáním přispěl ke zpracování těchto rostlin. V této souvislosti státní zástupce připomněl i závěry vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014. Za nepřípadný považuje poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1233/2016, když má za to, že skutkový stav věci je odlišný – obviněný v označené kauze pěstoval konopí, aniž by jej dále zpracovával do toxikomansky použitelného stavu. Dále má státní zástupce za to, že i názor obviněného týkající se nekonstantnosti judikatury Nejvyššího soudu a návrh na vydání sjednocujícího stanoviska je neopodstatněný, jelikož sjednocující stanovisko v dané věci existuje (stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014) a jeho právní závěry byly v dané kauze zcela správně aplikovány. Státní zástupce se neztotožňuje ani s názorem obviněného, že by ustanovení §285 tr. zákoníku bylo „mrtvou klauzulí“, jelikož má za to, že z judikatury Nejvyššího soudu zcela jasně vyplývá, že toto ustanovení bude užito v případě, kdy pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě. Dále upozorňuje, že zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách zakazuje pěstování konopí obsahujícího víc než 0,3 % THC, byť by se mělo jednat o obviněným zmiňované pěstování „pro potěchu oka“. Současně pak státní zástupce připomíná, že veškeré námitky obviněného byly již uplatněny v řízení před soudy prvního a druhého stupně a že zejména odvolací soud se s nimi náležitě vypořádal. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak připomíná, že tento nemůže být úspěšný, když zde není vada zakládající důvod dovolání. Státní zástupce má tedy za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a proto navrhuje, aby je Nejvyšší soud v rámci neveřejného zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017 sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
9. Dovolací důvod pod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v alternativě uplatněné obviněným, je dán v případě, kdy se příslušný funkčně nadřízený soud věcí zabýval věcně, rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně a i přes meritorní přezkum dospěl nesprávně k nedůvodnosti tohoto opravného prostředku, ačkoliv před soudem prvního stupně byla dána vada řízení podřaditelná pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. V daném případě shledal obviněný vadu v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
10. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu uvedeném v dovolání a z důvodů tamtéž označených dospěl k názoru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné.
11. Obviněný primárně napadá posouzení právní otázky, zda je pěstování a následné sušení rostlin konopí obsahujících THC již zpracováním omamné látky ve smyslu její výroby, tedy zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku . Nejvyšší soud připomíná, že judikaturní závěry jednoznačně rozlišují trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku a trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku (viz právní názory vyjádřené především ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014). Je-li možno již z množství či způsobu pěstování konopí (např. upravování podmínek cílících na co nejvyšší výnos, zahrnující velké vstupní investice svědčící o úmyslu tyto vykompenzovat prodejem získaného produktu apod.) dovodit, že jde o komerční pěstování konopí, je třeba aplikovat ustanovení §283 tr. zákoníku postihující nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy s tím, že v daném případě by se jednalo o jiné nakládání – opatření nebo přechovávání této látky pro jiného. Stejně tak je nutné klasifikovat jednání spočívající ve výrobě omamné látky (marihuana), a to bez ohledu na skutečnost, zda k takovéto výrobě došlo pro vlastní potřebu či pro jiného. Výrobou psychotropní látky v případě rostliny konopí je neoprávněné zpracování v procesu, v němž je jako komponent konopí dále zpracováváno, a to buď do stavu již způsobilého ke spotřebě nebo k získání psychotropní látky THC (viz uváděné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2014).
12. V řešené kauze sice nebylo prokázáno, že by obviněný opatřoval nebo přechovával konopí pro jiného. Sám obviněný opakovaně uvádí, že rostlinu konopí pěstoval výhradně pro svoji potřebu, přičemž výsledný produkt (marihuanu) inhaluje – v minulosti ji užíval k léčbě astmatu a průdušek. I množství konopí nalezené během domovní prohlídky nezakládá důvodné pochybnosti o tom, že by konopí nebylo opatřováno toliko pro potřebu obviněného. Toto bylo dostatečně reflektováno i ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně.
13. Dále bylo tedy třeba zkoumat, zda rostlina konopí nebyla zpracovávána tak, aby ji bylo možné přímo užít jako drogu (marihuana) anebo za účelem získání omamné látky THC. V daném případě ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že část rostlin konopí byla již sklizena, usušena a upravena do toxikomansky využitelné podoby . Toxikomansky využitelnou podobu konopí lze spatřovat mimo jiné v tom, že část nalezených rostlin byla již připravena v sáčcích dle druhu, a to pouze ta část rostliny, která je pro svůj obsah THC, a tedy i omamné a psychotropní účinky toxikomansky využívána (zejména k inhalaci) – oddělená vysušená květenství. Z tohoto je patrno, že se nejednalo o pouhé pěstování, ale rostlina byla již zpracovávána – sklizena, sušena a byly odděleny toxikomansky využitelné části rostliny – již tedy došlo k výrobě drogy marihuany. Tento závěr koneckonců podporuje i výpověď obviněného, který sám uvedl, že různé druhy konopí pěstoval pro jejich různé účinky, že marihuanu inhaloval a inhaluje a že účinky dle jednotlivých druhů rostlin na sobě takto zkoumal. Obviněný tedy věděl o toxikomanském zneužívání této látky a chtěl ji vyrobit a takto užít. Právní posouzení soudu prvního stupně je tedy správné. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016) a zejména pak na sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Současně je třeba poukázat i na rozhodovací praxi Ústavního soudu, který již rozhodoval o skutkově obdobných věcech a postup obecných soudů ani závěry přijaté shora uvedeným stanoviskem, aplikované v rámci právní kvalifikace i v dané věci, neshledal protiústavními (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3660/15, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 3190/17).
14. Obviněný ve svém dovolání uvedl odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, o které opřel svůj právní názor o tom, že jeho soudy zjištěné jednání, naplňuje znaky privilegované skutkové podstaty trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku. Konkrétně obviněný připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, které uvádí, že samotné pěstování rostliny konopí není „výrobou“ omamné látky, avšak připouští, že o výrobu by mohlo jít v případě, kdy by byla jako vstupní komponent dále upravována, a to buď do stavu způsobilého ke spotřebě, nebo k získání psychotropní látky THC. Z tohoto obviněný dovozuje, že sušení není výrobou a jeho jednání je nesprávně právně kvalifikováno. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že souhlasí s tím, že samotné pěstování konopí není výrobou omamné látky, avšak jak již bylo uvedeno výše, obviněný zpracoval usušenou rostlinu konopí tak, že vyrobil toxikomansky využitelnou látku, tedy drogu marihuanu. Uvedené rozhodnutí je na danou věc nepřiléhavé, když naopak svědčí právě závěrům přijatým soudy nižších stupňů.
15. Stejně tak nemůže Nejvyšší soud přisvědčit ani odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1233/2016. V tomto rozhodnutí se soud zabýval především zásadou subsidiarity trestní represe a jejím vlivem na trestnost činu. Nejvyšší soud akcentuje skutečnost, že zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku jako materiální korektiv má uplatnění v případech, kdy protiprávní jednání naplňuje veškeré znaky trestného činu a jsou naplněny i veškeré podmínky trestní odpovědnosti, avšak společenská škodlivost trestného činu není natolik závažná a je tak možné uvažovat o jiných než trestněprávních prostředcích postihu protiprávního jednání. Je však třeba vždy důsledně zkoumat konkrétní okolnosti daného případu, aby bylo možné dospět k takovému závěru. Pouhá existence jiného druhu odpovědnosti než trestněprávní nezakládá automaticky nutnost aplikace pravidla podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Nadto je třeba připomenout, že závěr o nedostatečné společenské škodlivosti lze učinit pouze zcela výjimečně, v případech, kde není z určitých důvodů vhodné uplatňovat trestněprávní represi, a pokud posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 255/2015). Nejvyšší soud odkazuje ve vztahu k aplikaci této zásady na svoji ustálenou judikaturu, zejména na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2012 (uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.), a dále pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 11 Tdo 735/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1366/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1067/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 947/2014. V daném případě však aplikace zásady subsidiarity trestní represe není namístě, když společenská škodlivost protiprávního jednání obviněného je zjevně natolik závažná – srov. např. množství vypěstovaných rostlin, obsah THC, nakládání s předmětnými rostlinami, nepoučení z minulého odsouzení apod. – že je třeba uplatnit prostředky trestního práva. Obviněný ve svém dovolání shledává skutkovou podobnost mezi jeho kauzou a případem řešeným Nejvyšším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Tdo 1233/2016, kde byla zásada subsidiarity trestní represe aplikována. Je však třeba poukázat na rozdílné skutečnosti a okolnosti, které svědčí v neprospěch této podobnosti a odůvodňují tak odlišný postup v dané kauze. V poukazovaném případě totiž obviněný pěstoval konopí toliko za účelem léčby kožní nemoci své a svojí partnerky a vypěstovanou rostlinu neužíval nikterak toxikomansky. Současně je nutno také poukázat, že se u něj jednalo o první delikt tohoto druhu a konopí nepěstoval odborným způsobem. Naproti tomu obviněný byl již v minulosti za prakticky totožnou činnost potrestán a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody, který na něj však neměl žádný výchovný účinek, jelikož obviněný se obdobné trestné činnosti začal dopouštět pouhých několik měsíců po vynesení odsuzujícího rozsudku, ačkoliv si musel být nejen protiprávnosti, ale též závažnosti takovéhoto jednání zcela jistě vědom. Naopak Nejvyšší soud má za to, že společenská škodlivost daného jednání je vyšší, když obviněný jednoznačně vyráběl drogu marihuanu, vybudoval speciální podmínky pro pěstování konopí za účelem dosažení co nejvyššího výnosu omamné látky a následně rostliny zpracovával do toxikomansky využitelné podoby a připravenou drogu takto dle svých vlastních slov i užíval. Nelze nezohlednit ani přístup obviněného svědčící o tom, že ani předchozí trestní řízení nemělo pro něj dostatečný výchovný a individuálně-preventivní efekt. Nejvyšší soud tedy nemohl přijmout závěr o zanedbatelné společenské škodlivosti, která by odůvodňovala možnost použití zásady subsidiarity trestní represe.
16. Ve vztahu k teoretickým úvahám obviněného Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu k rozlišení aplikace právní kvalifikace trestných činů nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 tr. zákoníku.
17. Nejvyšší soud dále připomíná, že veškeré shora uvedené argumenty byly uplatněny již v řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi řádně a přesvědčivě vypořádaly.
18. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že tento je uplatněn zcela zjevně neopodstatněně, jelikož soud prvního stupně věc správně posoudil, jak je uvedeno shora. Není zde tedy dána vada odpovídající dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení podle písm. g) a dovolací důvod podle písm. l) uplatněný obviněným tak nemohl být naplněn.
V.
19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného A. P. je zjevně neopodstatněné a Nejvyššímu soudu nezbylo než jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
20. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu