ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.69.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 69/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 o dovolání obv. M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 13 To 183/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 6/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. N. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 1 T 6/2017, byl obv. M. N. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí rozsudek taxativně položkově vyjmenoval.
Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce a obv. N. odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 13 To 183/2017, a to tak, že:
· z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za předmětný zločin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 3 (tři) roky, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil také trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval.
· odvolání obviněného pak podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění je M. N. vinen tím, že:
přinejmenším v době od začátku měsíce května r. 2016 do 14. 10. 2016 na pozemku z vnější strany objektu Zemědělského zásobování a nákupu v ul. H. v H. B., na třech od sebe nedaleko vzdálených místech a v místě svého bydliště na adrese S., H. B.,
pěstoval nejméně 146 kusů rostlin konopí ve vzrůstu od 70 do 240 cm, když všechny zajištěné rostliny obsahovaly různě vysoká procenta obsahu delta-9-THC od 2,98 % do 6,70 %, kdy u těchto tzv. políček měl různé pomůcky a prostředky k jejich udržování, přičemž přesně nezjištěné množství rostlin konopí v přesně nezjištěné době obviněný sklidil a v místě svého bydliště následně sušil, čímž získal nejméně 1.205,2 gramů usušené zelené rostlinné hmoty, která obsahovala od 2,11 % do 10,90 % delta-9-THC,
přičemž konopí seté je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a dále THC a delta-9-THC jsou vedeny jako psychotropní látky ve smyslu přílohy č. 4 a 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s těmito látkami M. N. neměl a nemá povolení dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a uvedeného jednání se M. N. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 T 22/2015-208, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2015, odsouzen pro spáchání zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let na zkušební dobou v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 13 To 183/2017, podal obv. M. N. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Konkrétně dovolatel vznesl námitku, že popis skutku ve výroku napadeného rozsudku není v souladu s právní větou, ani právní kvalifikací v §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, protože v něm chybí popis „výroby“, což je znak skutkové podstaty. Podle obviněného odpovídá popis skutku právní kvalifikaci dle §284, §285 tr. zákoníku, kde jsou nižší trestní sazby. Mimo to s odkazem na komentář uvedl, že jestliže bylo prokázáno, že je dlouhodobý konzument konopí, tak recidiva trestného činu nesmí být považována za přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku (viz komentář k tr. zákoníku č. l. 2636).
6. Dále obviněný uvedl, že odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho obhajobou, pokud jde o počet políček, na kterých bylo pěstováno konopí, ale i pokud jde o množství konopné sušiny. A protože neexistuje důkaz, který by ho usvědčoval, tak je dle jeho názoru nutné vycházet z jeho výpovědi, která je pro něj nejpříznivější. V tomto případě se dle obviněného jedná o tzv. extrémní nesoulad mezi zjištěním odvolacího soudu a skutečným obsahem jeho výpovědi. Podle zjištění odvolacího soudu obviněný fakticky připustil pěstování 153 ks rostlin, ale dovolatel o tomto množství uvedl, že jsou v něm zahrnuty i rostliny, za které byl odsouzen již v r. 2015. V daném případě připustil vypěstování max. 20 rostlin. Navíc na políčkách, která nevlastnil a ani si je nepronajal, pěstovalo konopí nejméně 200 osob z H. B.
7. V další části dovolatel napadl množstevní hledisko uváděné odvolacím soudem. Upozornil na to, že krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z odborného vyjádření RNDr. Leony Jonášové vyplývá, že jejímu zkoumání nebyly podrobeny stonky rostlin konopí. To je však v rozporu s tím, co soudní znalkyně uvedla, že pro obviněného bylo výhodnější, že započítala i stonky, protože se procentně sníží celková hodnota THC. Mimo to také měla uvést, že hmotnost nerozhoduje, protože není žádný předpis, podle kterého má být zkoumání prováděno. Naproti tomu však dovolatel zdůraznil, že pro právní kvalifikaci hmotnost důležitá je, právní předpis existuje (nařízení vlády č. 455/2009) a uvádí, že do hmotnosti se zahrnují pouze ty části rostliny, které jsou ve kvetoucím nebo plodonosném vrcholíku rostliny konopí. Následně tvrdí, že toto pochybení má zásadní význam, neboť celková hmotnost musí být významně nižší, a proto také právní kvalifikace by měla být pro něj příznivější.
8. Pokud tedy jde o množství sušiny, tak obviněný dále uvedl, že při prohlídce bylo zajištěno celkové množství 1.205,2 g, které však nepocházely jenom z popsaných políček, ale také z brigády ze září 2016. V tomto množství rovněž figuruje jednak konopí, které kupoval, a které měl pro vlastní potřebu – právě toto množství měl soud dle obviněného odečíst, a jednak technické konopí, které bylo smícháno s běžným konopím, a tak došlo ke zkreslení celkového množství.
9. Při ukládání trestu odvolací soud přihlédl jako k okolnosti přitěžující k jeho odsouzení z roku 2015 za trestnou činnost jiného charakteru, ač toto odsouzení je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty dle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud poukázal na polehčující okolnosti na straně obviněného, nezdůvodnil však, proč byl v konečném důsledku obviněnému trest zpřísněn. Je pravdou, že toto zpřísnění žádal státní zástupce s poukazem na to, že obviněný se dopouštěl distribuce konopí, ta však nebyla předmětem obžaloby a ani nebyla prokázána. Stejně tak se odvolací soud nezabýval škodlivostí jeho jednání s ohledem na §12 odst. 21 tr. zákoníku, a především také motivem jeho jednání. Dovolatel zdůraznil, že motivem jeho jednání byl a je jeho zdravotní stav, protože trpěl bolestmi z utrpěného úrazu.
10. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 13 To 183/2017 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 1 T 6/2017, a poté vrátil věc soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Současně Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozhodl v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. a odložil výkon rozhodnutí napadených dovoláním.
11. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 1382/2017-6 ze dne 19. 12. 2017) uvedl, že po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
II. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebránilo jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplnily uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
14. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
15. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
16. Obv. M. N. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vyčerpávajícím způsobem vypořádal již Okresní soud v Havlíčkově Brodě, a poté i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Především je nutné předeslat, že i když dovolatel vznesl námitky, které se na první pohled „tváří“ hmotněprávně, ve své podstatě takového charakteru nejsou. Všechny totiž směřují do skutku, resp. usilují o zpochybnění skutkových zjištění plynoucích z provedených důkazů. Tímto postupem však dovolatel zcela minul předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemá právo přihlížet.
17. Nejvyšší soud v této souvislosti dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. Plénum v VI. části svého stanoviska, která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, v čl. 23 uvádí toto:
„Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě , kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem . Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“
18. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Pokud tedy obviněný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil pouze námitky skutkového charakteru (byť pod „hmotněprávním nátěrem“), postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. N. je však neoprávněné nejen z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného (resp. z pozice vznesených námitek).
19. V prvé řadě obviněný vznesl námitku, že popis skutku ve výroku napadeného rozsudku není v souladu s právní větou, ani právní kvalifikací v §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, protože v něm dle jeho náhledu chybí popis znaku skutkové podstaty „výroby“. Předmětný skutek údajně odpovídá pouze právní kvalifikaci dle §284, §285 tr. zákoníku, kde jsou zákonodárcem předepsány nižší tresty.
20. Obecně – popis skutků (spočívající ve způsobu jejich spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Co se týče znaků subjektivní a objektivní stránky (kterou dovolatel nejvíce rozporoval) je třeba ve skutkové větě vyjádřit ty, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Absenci výroku vyjadřujícího subjektivní a objektivní stránku nelze nahradit ani právní větou, ani odůvodněním rozsudku.
21. Zcela konkrétně – obviněný zpochybnil, že by vyráběl marihuanu, a proto tvrdí, že tzv. skutková věta neobsahuje popis procesu výroby. To však není relevantní zdůvodnění jeho námitky, podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a navíc tato argumentace neodpovídá ani skutkovým zjištěním, které soudy nižších stupňů dovodily z provedených důkazů.
22. Proces výroby marihuany se skládá ze tří výrobních fází. Rostlinný materiál je nejprve nutné pěstovat – což zahrnuje výsadbu a následnou péči o růst rostliny, poté sklidit a následně zpracovat do toxikomansky využitelné rostlinné hmoty (dosažení výsledku). Dovolatel se zjevně mýlí, pokud tvrdí, že popis skutkové věty neobsahuje popis celého procesu výroby. Skutková věta jasně uvádí, že obv. N. a) pěstoval nejméně 146 kusů rostlin konopí, poté b) sklidil nezjištěné množství rostlin konopí v přesně nezjištěné době, a poté c) sušil v místě svého bydliště následně, čímž získal nejméně 1.205,2 g usušené zelené rostlinné hmoty, a tedy dosáhl konečného produktu celého výrobního procesu. Pokud u obviněného slovo „výroba“ evokuje spíše proces průmyslový či chemický, je nutné zdůraznit, že právnický význam tohoto slova zahrnuje v případě marihuany proces, jehož cílem je získání sušené rostlinné hmoty obsahující více než 0,3 % THC.
23. Je pravdou, že spáchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku (resp. naplnění objektivní i subjektivní stránky) pojal zákonodárce dosti široce, a to jednak co se týče nakládání s drogou, stejně jako co se týká druhů omamných a psychotropních látek, na které se vztahuje. Je také pravdou, že ohledně manipulací s marihuanou zákonodárce vymezil i speciální skutkové podstaty ust. §284 a §285 tr. zákoníku, přičemž za naplnění skutkových podstat těchto trestných činů určil nižší trestní sazby (jak dovolatel správně poukázal). To však neznamená, že by pěstování, sušení a jiná manipulace s konopím nebylo možné postihnout také podle §283 tr. zákoníku.
24. Trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku se obv. N. zcela zjevně nedopustil, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že marihuanu nejenom přechovával, ale také vyráběl . A skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku dovolatel nenaplnil proto, že pěstování zahrnuje pouze první fázi celé výroby. Z provedených důkazů ale vyplynulo, že dovolatel konopí nejenom pěstoval a sklidil, ale také sušil, čímž dosáhl výsledného produktu. Lze tedy shrnout, že popis skutku obsahuje všechny nutné fáze výroby marihuany a bez pochybností odpovídá použité právní kvalifikaci.
25. V dalších námitkách dovolatel usiloval zpochybnit naplnění množstevního hlediska projednávaného trestného činu – konkrétně množství sklizených rostlin, ale i množství konopné sušiny. V této souvislosti obviněný také namítl tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu a skutečným obsahem své výpovědi.
26. Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že i tyto výhrady jsou ryze skutkového charakteru, takže je nebylo možné akceptovat jako relevantní. Navíc je již posoudily oba soudy nižších stupňů a kvalifikovaně se k nim vyjádřily (viz č. l. 228, 301-303). Jelikož však dovolatel vznesl námitku tzv. extrémního rozporu, Nejvyšší soud tyto námitky přezkoumal.
27. Předně se obv. N. k pěstování, sklizni a následnému sušení konopí přiznal, ale od počátku trestního stíhání činil sporným množství pěstovaných rostlin i nasušené marihuany. Co se týče počtu sklizených rostlin, tak doznal celkem 153 ks rostlin vypěstovaných na políčcích par. č. 1962/33, 1962/160, 1962/159, v katastrálním území H. B. (na původně 4 políčcích bylo vypěstováno celkem 171 ks konopí, od tohoto množství však soud I. stupně odečetl 18 rostlin, o kterých obviněný tvrdil, že nebyly jeho). Mimo 153 ks rostlin ještě obviněný policii dle svého tvrzení vydal 9 ks rostlin (dle protokolu o vydání věci jich bylo 19) a při domovní prohlídce byly dále zajištěny 3 rostliny a 13 v procesu sušení. Dohromady tedy 178 rostlin. Okresní soud však nakonec vyšel z vyjádření obviněného u hlavního líčení, kde připustil 146 ks rostlin (č. l. 152) a pouze tento počet mu připsal k tíži. Soud I. stupně tedy postupoval výrazně ve prospěch obviněného, když nevycházel z provedených důkazů, ale snížil počet v souladu s jeho obhajobou.
28. Obviněný ještě v rámci své pozdější obhajoby snížil počet sklizených rostlin na 20 (s poznámkou, že v tomto množství 156 rostlin byly zahrnuty i ty, za které byl odsouzen již v r. 2015, a navíc na políčkách mělo pěstovat konopí dle jeho tvrzení nejméně 200 osob z H. B.). K takovým neprokázaným výrokům však již nebylo možné přihlédnout, tím méně v rámci dovolacího řízení.
29. Dále není pravdou, že se odvolací soud nevypořádal s obhajobou obviněného, pokud jde o množství tzv. políček, ze kterých byly rostliny sklizeny. Krajský soud totiž vyjádřil souhlas s tím, jak se okresní soud vyrovnal s tvrzením obv. N., když již v přípravném, a poté i během hlavního líčení zdůrazňoval, že jedno z políček, kde bylo sklizeno 18 rostlin, nebylo jeho. Okresní soud tedy tento počet rostlin zredukoval ve prospěch obviněného na počet 153, jak bylo řečeno výše.
30. Mimo to, obviněný se i v rámci dovolání pře o celkovou váhu sušiny, v celkové hmotnosti 1.205,2 gramů, když v této souvislosti zdůraznil, že do její celkové hmotnosti se v souladu s nařízením vlády č. 455/2009 Sb. zahrnují pouze části rostliny, které jsou ve kvetoucím nebo plodonosném vrcholíku. Poté však odkázal na vyjádření RNDr. Leony Jonášové, která údajně započítala do celkové hmotnosti i stonky a má za to, že tak došlo k navýšení celkové hmotnosti. To však není pravda. Z žádosti i z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie (č. l. 70 a 73 an.), vyplynulo, že znaleckému zkoumání byly v souladu s přílohou 1 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., podrobeny pouze toxikomansky využitelné části rostlin, tj. pouze marihuana (usušená rostlinná hmota) nalezená v bydlišti obviněného, a to bez stonků.
31. Dovolatel rovněž namítl, že v bytě měl i technické konopí, které však bylo policií smícháno s běžným konopím, a tak došlo ke zkreslení celkového množství. Ale ani tato námitka není pravdivá. Technické konopí, jak obviněný sám uvedl, obsahoval modrý 10litrový kanystr (označený v protokolu jako bod 3). Okresní soud však sušinu obsaženou v tomto kanystru do skutkové věty nezahrnul. Proto se obviněný mýlí, když argumentuje navýšením hmotnosti o technické konopí, koneckonců toto své tvrzení opět nepodepřel žádným důkazem. Co však skutečně bylo „smícháno“ do jednoho vzorku, byly části zajištěného rostlinného materiálu popsané jako stopy 8 – 11, a to na základě výsledku kvalitativní analýzy a vizuální shody, následkem čehož byl vyhotoven reprezentativní vzorek, který byl zhomogenizován, aby z něj byl zjištěn obsah THC – který se pohyboval u sušiny mezi 6,66 a 10,9 %, a u neusušených částí rostlin v množství od 2,11 do 5,9 %. Je jasné, že tyto hodnoty THC rozhodně o technickém konopí nesvědčí.
32. Také k informaci o tom, že v rámci celkového množství sušiny se nacházela
- marihuana, kterou si obviněný údajně kupoval a o které tvrdil, že ji měl soud I. stupně od celkového množství sušiny odečíst, stejně jako
- marihuana, kterou měl z brigády v r. 2016,
nebylo možné přihlédnout, neboť obviněný tyto informace opětovně nijak blíže nespecifikoval, aby k nim mohl nalézací soud přihlédnout.
33. Dovolatel se tedy v rámci své obhajoby stále snaží snižovat počet sklizených rostlin i hmotnost sušeného konopí, aby celkovým množstvím, které je mu kladeno za vinu, „nedosáhl“ na kvalifikovanou skutkovou podstatu. Soudy nižších stupňů však nemohly zohlednit obviněným uváděné stále nižší množství drogy. Postupovat ve smyslu zásady in dubio pro reo nelze „donekonečna“, zvláště ne na základě nijak nepodložených jednostranných tvrzení obviněného. Výše uvedené námitky proto již nebylo v žádném případě možné akceptovat.
34. Rovněž dovolatelovu námitku, že „recidiva tr. činu nesmí být považována za přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. p) tr. ř.“, Nejvyšší soud odmítá pro její manipulativní charakter. Tato poznámka z komentáře k tr. zákoníku pouze zdůrazňuje, že soud je oprávněn (nikoliv povinen) nepokládat recidivu za přitěžující okolnost, pokud jde o pachatele, který se:
- oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, nebo který
- započal léčení nebo učinil potřebná opatření k jeho zahájení.
(Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II., Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2636). Jedná se tedy o situaci, kdy soud posuzující daný případ uzná za vhodné akceptovat skutečnost, že obviněný spáchal trestný čin za okolností, které jsou hodné zvláštního zřetele, a ty se v konečném důsledku rozhodne zohlednit při ukládání trestu. V projednávaném případě však soud I. stupně takto nepostupoval, neboť pro toto „dobrodiní“ nenašel důvody. Takového postupu se však nelze dožadovat prostřednictvím řádného či mimořádného opravného prostředku, protože takový postup není ze strany obviněného vymahatelný.
35. V závěru svého podání dovolatel ještě namítl, že odvolací soud přihlédl v rámci přitěžujících okolností jednak k tomu, že byl v roce 2015 odsouzen, dále že ve svém rozhodnutí údajně nezdůvodnil zpřísnění trestu, a to za distribuci konopí, která však nebyla předmětem obžaloby a nebyla ani prokázána. Stejně tak se prý odvolací soud nezabýval škodlivostí a motivem jeho jednání – kterým byl jeho zdravotní stav, protože trpěl bolestmi z utrpěného úrazu.
36. Nejprve Nejvyšší soud dovolatele upozorňuje na to, že k námitkám zaměřeným proti uloženému trestu je příslušný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na ten však obviněný neodkázal nejspíše proto, že dobře ví, že mu byl uložen druh trestu, který zákon připouští, i trest v rámci zákonné trestní sazby. Jiné námitky však trestní řád neumožňuje. Proto skutečnost, že jej i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska dovolacích důvodů již zcela irelevantní. Platný trestní řád totiž neumožňuje takovou námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 odst. g) a h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně vyjmenovaný v ust. §265b odst. 1 tr. ř.
37. Navíc dovolatel se zjevně mýlí, pokud tvrdí, že odvolací soud mu přiznal polehčující okolnosti, ale nezdůvodnil zpřísnění trestu. Krajský soud u obviněného žádnou polehčující okolnost neshledal, neboť dovolatelovo částečné připuštění toho, že pěstoval a sušil konopí (ale ne v takovém rozsahu), nebylo možné považovat za kvalifikované doznání. Také zpřísnění trestu odvolací soud zdůvodnil velmi podrobně, a to na s. 8 svého rozsudku, což obviněný přehlédl (č. l. 304). Zcela správně v něm zohlednil to, že obviněný vyráběl marihuanu pro svoji potřebu, ale distribuce obviněnému nebyla prokázána (s výjimkou jednoho krému), proto mu ani nebyla a nemohla být přičtena k tíži, jak dovolatel naznačuje.
38. Stejně tak se odvolací soud (stejně jako soud nalézací) rozhodně zabýval i motivem a škodlivostí jeho jednání. Koneckonců svůj motiv obviněný částečně ozřejmil sám, když upozorňoval na svůj zdravotní stav a jeho prostřednictvím soudům odůvodňoval svou masivní konzumaci marihuany. Soudy rovněž zohlednily závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterého obviněný jednal ve zmenšené příčetnosti, kdy byla jeho ovládací schopnost snížena právě vlivem závislosti na marihuaně, kterou si však obviněný dovodil sám, i přes absolvované ambulantní léčení. Také škodlivost jeho jednání soudy v uloženém trestu zohlednily, neboť zcela jasně konstatovaly, že obviněný vyráběl marihuanu, což je měkká droga, která je pro společnost méně nebezpečná.
39. Nejvyšší soud při svých úvahách zohlednil i ústavněprávní rovinu projednávaného případu, když ověřil, že z ústavního hlediska byla respektována všechna zásadní ústavní práva, zejm. právo na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a tedy porušení žádného ústavou zaručeného práva neshledal.
40. V záhlaví svého dovolání obv. N. odkázal i na dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže ve věci některý výrok chybí nebo je neúplný. Na tento odkaz však obviněný již nenavázal žádnou argumentací. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen jej za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. 6 Tdo 435/2013, podobně i I. ÚS 452/07). Protože obv. N. nepodřadil pod odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. žádnou námitku, tak se Nejvyšší soud ani nemohl nijak konkrétně vyjádřit.
V. Závěr
41. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Havlíčkově Brodě provedl dokazování v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který však nad to revidoval výrok o trestu, když na návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě výrok o uloženém trestu zrušil a nově obviněnému uložil trest odnětí svobody ve výši 3 (tří) let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem, zatímco odvolání obv. N. zamítl.
42. Nejen Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ale i Nejvyšší soud vyjádřil souhlas s tím, že předmětný skutek byl skutečně spáchán ve značném rozsahu, a proto je odpovídající i použitá právní kvalifikace, stejně jako uložený trest, který již nelze relevantně hodnotit jako nepřiměřený nebo nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud vyhodnotil vznesené dovolací námitky jako pouhou nepodloženou polemiku se skutkovými a hmotněprávními závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a proto byly vyhodnoceny jako námitky irelevantní.
43. Protože v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona, proto Nejvyšší soud dovolání obv. M. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu