ECLI:CZ:NS:2018:11.TUL.1.2018.1
sp. zn. 11 Tul 1/2018-5
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. P., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2018 návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchnímu soudu v Praze podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Návrh na určení lhůty se podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, byl obviněný M. P. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, porušování tajemství přepravovaných zpráv podle §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 a §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §171 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a k náhradě škody.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, byl poté podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. toliko pozměněn napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a odvolání obviněného M. P. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013, byla pak podle §131 odst. 1 tr. ř. opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení trestného činu, jimž byl obviněný uznán vinným v bodu II/2 – byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Toto rozhodnutí poté nabylo právní moci.
Dne 14. 8. 2017 podal obviněný M. P. odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013. V podaném opravném prostředku obviněný poukázal, že podle §133 tr. ř. mu od právní moci usnesení o opravě rozsudku počala běžet nová lhůta k odvolání, přičemž této využívá a žádá nové rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné trestní věci.
Městský soud v Praze jako soud odvolací však v této souvislosti konstatoval, že o dalším odvolání nelze již rozhodnout a obviněný se může domoci změny jen prostřednictvím mimořádného opravného prostředku.
S tímto závěrem odvolacího soudu se však obviněný M. P. neztotožnil, a proto podal Vrchnímu soudu v Praze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Vrchní soud v Praze poté tento návrh přezkoumal a ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, dospěl k závěru, že stanovisko Městského soudu v Praze není správné. Odvolání obviněného je totiž procesním úkonem, o němž je orgán, vůči němuž směřuje, povinen rozhodnout (pozitivně či negativně). Vrchní soud v Praze proto k návrhu obviněného stanovil Městskému soudu v Praze podle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích lhůtu dvaceti pracovních dnů k rozhodnutí o podaném odvolání.
Obviněný M. P. však poté podal k Nejvyššímu soudu další návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, a to konkrétně návrh na určení lhůty k propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody. V podaném návrhu pak obviněný stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a následně poukázal, že s ohledem na skutečnost, že podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle §133 tr. ř., pozbyl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, právní moci, a proto měl být propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl podle těchto rozsudků nařízen a který dosud vykonává. Obviněný dále namítl, že odvolání je řádným, nikoli mimořádným opravným prostředkem, a proto nelze v případě jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody použít patrně analogii zákona ve vztahu k §265l odst. 4 tr. ř., §275 odst. 3 tr. ř. a 287 tr. ř., pokud se jedná o rozhodnutí o vazbě, přičemž důvody vazby uvedené v §67 tr. ř. ve vztahu k jeho osobě nejsou dány. Je tedy přesvědčen, že u tohoto procesního úkonu dochází v řízení k průtahům, přičemž podaný návrh směřuje vůči Vrchnímu soudu v Praze. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu, v níž ho propustí z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle §174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích dospěl k závěru, že návrh obviněného není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
V posuzovaném případě se k návrhu obviněného vyjádřil i Vrchní soud v Praze, přičemž předně stručně poukázal na dosavadní průběh řízení a poté zopakoval, že Městskému soudu v Praze bylo uloženo zkoumat, zda ve věci existují podmínky §133 tr. ř. pro přiznání počátku běhu nové odvolací lhůty obviněnému. Dále uvedl, že teprve po provedení tohoto zkoumání by bylo možné v rámci rozhodnutí odvolacího soudu uvažovat o případném zrušení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně a o následném zrušení nařízeného trestu a propuštění obviněného z výkonu trestu na svobodu. Pokud se tedy obviněný domáhá okamžitého propuštění na svobodu, není tato žádost relevantní, neboť rozhodováním soudu podle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích nemůže ke zrušení uloženého trestu a nařízení jeho výkonu v žádném případě dojít.
Nejvyšší soud pak v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu a dospěl k závěru, že v řízení před Vrchním soudem v Praze k žádným průtahům nedochází. Navrhovatel si navíc de facto stěžuje na postup Městského soudu v Praze, který však není předmětem zkoumání ze strany Nejvyššího soudu. Vrchní soud v Praze přitom v dané věci postupoval bez zbytečných průtahů zcela správně tak, aby k dalším průtahům v řízení nedocházelo, když svým usnesením ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, Městskému soudu v Praze uložil, aby ve lhůtě dvaceti pracovních dnů od doručení opisu předmětného usnesení rozhodl o odvolání obviněného M. P. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení nadto relevantně poukázal, že Městský soud v Praze byl povinen přezkoumat odvolání obviněného z hlediska formálního i materiálního, přičemž materiálním hlediskem bylo stanovení skutečnosti, zda byly v konkrétním případě splněny podmínky §133 tr. ř. pro přiznání počátku běhu lhůty státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené k podání opravného prostředku. Nejvyšší soud proto neshledal podmínky §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích za naplněné.
Pro úplnost pak nutno konstatovat, že návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu spočívajícího v jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nemohl obstát ani z dalšího důvodu. Jak totiž v této souvislosti správně poznamenal Vrchní soud v Praze, teprve až po provedení zkoumání, zda ve věci byly naplněny podmínky ve smyslu §133 tr. ř., by bylo možné v rámci rozhodnutí odvolacího soudu uvažovat o případném zrušení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně a o následném zrušení nařízeného trestu a propuštění obviněného z výkonu trestu na svobodu. Nutno však zdůraznit, že tato pravomoc za dané situace nepřísluší Nejvyššímu soudu, ani Vrchnímu soudu v Praze, nýbrž Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh obviněného M. P. zamítl, neboť v řízení před Vrchním soudem v Praze k průtahům nedochází a obviněným požadovaný procesní úkon nadto nepřichází v úvahu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu