ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.6.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2018-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 stížnost obviněných K. T. H. , a P. N. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 To 69/2017, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněných K. T. H. a P. N. T. zamítá.
Odůvodnění:
Obvinění požádali dne 16. 11. 2017 Vrchní soud v Praze, který v době podání jejich žádosti vedl pod sp. zn. 3 To 69/2017 odvolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, o navrácení finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce.
O jejich žádosti rozhodl předseda senátu Vrchního soudu v Praze napadeným usnesením ze dne 31. 1. 2018 tak, že podle §80 odst. 1 tr. řádu a contrario žádost zamítl. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že obvinění byli soudem prvního stupně nepravomocně shledáni vinnými trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zákona, za což jim byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu a peněžitý trest. Proti rozsudku podali odvolání nejen obvinění, ale i státní zástupce, který ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům odkázal na svůj závěrečný návrh a opětovně požaduje, aby bylo rozhodnuto o jejich zabrání podle §101 tr. zákoníku, alternativně pak (s ohledem na případné prokázání vlastnického práva k finančním prostředkům) o propadnutí zajištěných finančních prostředků podle §72 tr. zákoníku. Z odůvodnění napadeného usnesení dále vyplývá, že obvinění nikterak nespecifikovali finanční prostředky, jejichž navrácení požadují, a lze se jen domnívat, že požadují vrácení peněžních prostředků zajištěných při domovních prohlídkách dne 18. 1. 2005 na adresách P., P. a L., P. - stánek “C. CH., G.-C.“. Obvinění přitom ani netvrdí, že jim náleží vlastnické či jiné právo k těmto finančním prostředkům, a v tomto směru absentují jakékoli důkazy. Dále se v napadeném usnesení odkazuje na závěry soudu prvního stupně ohledně viny obviněných a na obsah odvolání státního zástupce, přičemž i s vědomím judikatury Ústavního soudu týkající se zajištění peněžních prostředků a délky trestního řízení má soud za to, že v daném případě nejsou dány důvody pro vrácení zajištěných finančních prostředků.
Proti tomuto usnesení podali obvinění K. T. H. a P. N. T. stížnost, v níž namítli, že vrchní soud nesprávně posoudil otázku vrácení zajištěných finančních prostředků, když nerespektoval judikaturu Ústavního soudu a tím zasáhl do jejich práva na spravedlivý proces, přičemž poukázali na judikaturu týkající se závaznosti právního názoru Ústavního soudu. Dále pak připomněli nálezy Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 3647/14 a II. ÚS 3662/14) týkající se navrácení zajištěných peněžních prostředků, a to ve věci dalšího spoluobviněného a zúčastněné osoby v totožné kauze (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010), čímž dokládají nerespektování práva na spravedlivý proces ze strany senátu 3 To Vrchního soudu v Praze. V další části své stížnosti pak připomínají judikaturu Ústavního soudu stran zajištění finančních prostředků v rámci trestního řízení, spolu s judikaturou Nejvyššího soudu, týkající se odškodňování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Podle stěžovatelů, je flagrantním porušením práva na spravedlivý proces, jestliže trestní řízení trvá po dobu 13 let, což je extrémně nepřiměřená délka řízení. Závěrem pak poukazují na narušení důvěry v nestrannost rozhodování Vrchního soudu v Praze, který svým faktickým konáním (nařízením veřejného zasedání o odvolání na 15., 16. a 19. 3. 2018, rozhodnutím o žádosti o vrácení finančních prostředků až dne 31. 1. 2018, tedy po dvou a půl měsíce od podání žádosti, a doručením napadeného rozhodnutí o tři týdny později) vylučuje možnost spravedlivého a rychlého posouzení věci. Odvolací soud tak naznačuje, že chce o finančních prostředcích rozhodnout tak, aby byla vyloučena možnost přezkumu jeho rozhodnutí řádným opravným prostředkem, jelikož rozhodnutí tak bude konzumováno meritorním rozhodnutím o odvolání. Z tohoto je tak možno presumovat, že soud uloží trest propadnutí věci, v čemž spatřují další porušení svých práv, jelikož nalézací soud se těmito peněžními prostředky nezabýval a neprováděl o nich žádné dokazování. V závěru stížnosti navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se zajištěné finanční prostředky vrací zpět k rukám obviněných.
Nejvyšší soud přezkoumal podané stížnosti obviněných v intencích §147 odst. 1 tr. ř. a dospěl k závěru, že podané stížnosti obviněných jsou přípustné (srov. č. 23/2003 a č. 24/2003 Sb. rozh. tr.), byly podány včas a oprávněnými osobami, avšak nejsou důvodné.
Nadřízený orgán posuzuje napadené usnesení zásadně z hlediska skutkového a právního stavu, který existuje v době jeho rozhodování. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaných stížnostech obviněných o zajištěných finančních prostředcích, jejichž vrácení se stěžovatelé domáhali, bylo však již pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 3 To 69/2017, když v rámci řízení o odvolání státního zástupce a obviněných bylo ve vztahu k finančním prostředkům, zajištěným v předmětné trestní věci, uloženo ochranné opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a tyto prostředky byly zabrány ve prospěch státu. Nejvyšší soud konstatuje, že ke dni rozhodování o předložené stížnosti jsou dotčené finanční prostředky zabrány ve prospěch státu a stížnost proti zamítavému rozhodnutí o jejich navrácení je za této situace již bezpředmětná a už proto jí nebylo možné vyhovět.
Ve shodě s napadeným usnesením však také nelze pominout, že stěžovatelé v návrhu, ale ani v podané stížnosti ve skutečnosti vůbec nekonkretizovali finanční prostředky, jejichž navrácení se domáhali, a ani důvod, o který opírají svůj nárok na jejich vrácení, tj. na vrácení částky ve výši zhruba 25 mil. Kč.
Pokud jde o podnět stěžovatelů v podané stížnosti ohledně jejího přednostního projednání s tím, že Vrchní soud v Praze otálí s rozhodováním o jejich žádosti o navrácení finančních prostředků, tak tomuto podnětu nemohlo být Nejvyšším soudem vyhověno, neboť vyžádáním celého spisového materiálu by evidentně bylo zmařeno již nařízené veřejné zasedání o odvolání, a to i v neprospěch všech obviněných, jelikož by se tímto trestní řízení jen prodloužilo.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než stížnost obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1.2018, sp. zn. 3 To 69/2017, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnout jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu