ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.8.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 8/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 stížnost, kterou podal obv. P. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 6 To 13/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného P. S. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 6 To 13/2018, rozhodl tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. předseda senátu JUDr. Štefan Škadra z důvodů uvedených v ust. §30 odst. 1 tr. ř. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obv. P. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 4/2012 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 To 13/2018.
2. Obviněný napadl toto usnesení včas podanou stížností k Nejvyššímu soudu, a uvedl v ní, že dle jeho zjištění a informací patrných ze soudního spisu, je zde důvod pochybovat o nestrannosti předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Štefana Škadry, a to z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. Konkrétně má obviněný za to, že odůvodnění usnesení vrchního soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 6 To 13/2018, neobstojí, protože předseda senátu svoji nestrannost ve vztahu k podmínce „pro poměr k projednávané věci“ postavil pouze na tom, že daná věc jemu (a jeho senátu) byla přidělena v souladu s platným rozvrhem práce. Obviněný ale trvá na tom, že ve vztahu k této podmínce je rovněž stěžejní, že obviněný jej navrhl jako svědka v řízení o obnově.
3. Svou námitku obviněný ještě upřesnil tím, že dne 7. 11. 2017 podal návrh na povolení obnovy řízení, kterou postavil na nově zjištěných skutečnostech, a sice, že soudce JUDr. Štefan Škadra, a také JUDr. Miloslav Mucha (předseda senátu Krajského soudu v Ostravě), kteří rozhodovali o jeho vině a trestu, nejsou soudci České republiky, protože nesplňují podmínky dané Ústavou ČR pro vykonávání funkce soudce. Podle stěžovatele je zřejmé, že tyto osoby budou v daném řízení o obnově vyslechnuty jako svědci a není tedy možné, aby v řízení o obnově rozhodovala osoba, která je zároveň svědkem v dané věci. V této souvislosti obv. S. zdůraznil také to, že při výkladu §30 odst. 1 tr. ř. je nutné vycházet i z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8, zdůrazňujícího kromě nezávislosti také nestrannost soudního orgánu jako jedné z podmínek spravedlivého projednání věci.
4. Výše uvedenou skutečnost obviněný považuje za zcela zásadní, protože rozhodování soudce ve věci, kde je navržen jako svědek, zpochybňuje jeho nestrannost při rozhodování o obnově trestního řízení. Vzhledem k tomu obv. S. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že JUDr. Štefan Škadra je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora uvedené trestní věci z důvodu podjatosti, neboť nemůže ve věci nestranně rozhodovat.
5. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, která mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
6. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce (nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán či osoba v něm služebně činná) u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodnout.
7. Obviněný zpochybnil nestrannost předsedy senátu JUDr. Štefana Škardy námitkou, že jej navrhl jako svědka v řízení o obnově řízení.
8. V rámci rekapitulace případu je nutné zdůraznit, že obv. P. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 30 T 4/2012 (č. l. 845) ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 1 To 31/2013 (č. l. 971), uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí vznesl obviněný dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1391/2013 tak, že jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Následnou ústavní stížnost odmítl i Ústavní soud a to rozhodnutím ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 1315/14.
9. Dne 4. 9. 2015 obv. P. S. podal návrh na povolení obnovy řízení ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2013, č. j. 30 T 4/2012-845 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2013, č. j. 1 To 31/2013-971. Krajský soud v Ostravě tento návrh projednal ve veřejném zasedání dne 3. 11. 2015 a v souladu s §283 písm. d) tr. ř. jej zamítl (č. l. 1231 an.). V návaznosti na to podal obv. S. stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Olomouci v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2015, sp. zn. 1 To 90/2015, a to tak, že stížnost odsouzeného zamítl jako nedůvodnou (č. l. 1243 an.).
10. Jak již bylo výše předesláno, obv. S. podal dne 7. 11. 2017 nový návrh na povolení obnovy řízení, kterou postavil na nových (dříve neprojednaných) skutečnostech. Těmi je zjištění, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Štefan Škadra (a také předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miloslav Mucha), kteří v předchozích fázích trestního řízení rozhodovali o jeho vině a trestu, dle odsouzeného nejsou soudci České republiky, protože nesplňují podmínky dané Ústavou ČR pro vykonávání funkce soudce. Aby však bylo možné tento nový návrh na povolení obnovy řízení projednat, bylo nutné nejprve rozhodnout, zda je JUDr. Štefan Škadra vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení.
11. V prvé řadě Nejvyšší soud akcentuje skutečnost, že důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení jsou taxativně vymezeny v §30 tr. ř. Podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že ve věci nemůže nestranně rozhodnout
- pro poměr k projednávané věci nebo
- pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (k jejich obhájcům, státním zástupcům, opatrovníkům, a zmocněncům) nebo
- pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení.
12. Co se týče podmínky „pro poměr k projednávané věci“ , tak Nejvyšší soud z doloženého spisu zjistil, že obv. P. S. podal 25. 1. 2018 stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, č. j. 30 T 4/2012-1320, kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. Miroslav Mucha není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Tuto stížnost dle zákona projedná bezprostředně nadřízený orgán – tedy Vrchní soud v Olomouci. A pro případ, že o této stížnosti bude rozhodovat senát ve složení JUDr. Štefan Škarda, JUDr. Vlastislav Šlapák a JUDr. Jaroslav Holubec, vznesl ods. S. v této stížnosti i námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Štefanu Škadrovi, a to z důvodů uvedených §30 odst. 1 tr. ř. (č. l. 1328).
13. Nejvyšší soud podotýká, že za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není objektivně schopen spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby byl JUDr. Škadra přímo poškozen trestnou činností obv. S., nebo kdyby nastala jiná situace, podobně zásadního významu. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že rozhodování o stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, č. j. 30 T 4/2012-1320 (kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. Miroslav Mucha není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obv. P. S.) – nelze považovat za nedovolený poměr k projednávané věci ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
14. Co se týče podmínky „pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká nebo k jiným orgánům činným v trestním řízení“ , Nejvyšší soud z doloženého spisu ověřil, že JUDr. Štefan Škarda není v příbuzenském nebo obdobném vztahu ke stěžovateli, ani k dalším orgánům činným v trestním řízení. Předseda senátu se s touto osobou setkal poprvé až v rámci veřejného zasedání konaného dne 2. 5. 2013, kdy bylo projednáváno jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2013. Tedy před tímto datem s ním nepřišel do styku.
15. Stejně tak nebyl v projednávaném případě zjištěn nedovolený poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení , protože JUDr. Štefan Škarda nebyl v projednávané věci činný jako státní zástupce, obhájce nebo policejní orgán, společenský zástupce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, jak to předpokládá §30 odst. 2 tr. ř. Taktéž Nejvyšší soud ověřil, že JUDr. Škarda vyhověl požadavku vyplývajícímu z §30 odst. 3 tr. ř., neboť se jako soudce (či přísedící) neúčastnil projednávání věci u Krajského soudu v Ostravě, který ve věci rozhodnul v I. instanci. To samé platí i ve vztahu k podmínkám popsaným v §30 odst. 4 tr. ř., které lze zcela vyloučit.
16. Nejvyšší soud při svém přezkumu zjistil, že Vrchní soud v Olomouci reagoval na námitky obviněného zcela dostatečně a naopak nezjistil nic, co by dokládalo, že by předseda senátu JUDr. Štefan Škarda skutečně byl vůči P. S. v jakémkoli nedovoleném vztahu, pro který by bylo nutné řešit otázku podjatosti.
17. Dále stěžovatel ve své stížnosti dodal, že podstatou návrhu na povolení obnovy řízení je jeho „fatální“ zjištění, že JUDr. Štefan Škadra (stejně jako JUDr. Miroslav Mucha) nejsou soudci České republiky, protože nesplňují podmínky dané Ústavou ČR pro vykonávání funkce soudce.
18. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že aby bylo možné projednat tuto námitku odsouzeného, je nutné postupovat systematicky. To znamená, že nejprve je nutné rozhodnout o stížnostech proti vyloučení obou soudců – konkrétně Vrchní soud v Olomouci ještě rozhodne o stížnosti odsouzeného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 15. 1. 2018, č. j. 30 T 4/2012-1320, v části, týkající se námitky proti nestrannosti JUDr. Miroslava Muchy – a teprve poté bude možné se zabývat dalšími výhradami odsouzeného. Samotné posouzení kdo je či není soudce ČR však stěžovateli nepřísluší. A stejně tak mu nepřísluší určovat to, kdo bude či nebude v řízení o obnově vyslechnut. Krajský soud v Ostravě v této souvislosti čistě teoreticky nastínil možnost výslechu soudců, pro případ zjištění, že by JUDr. Škarda a JUDr. Mucha zjevně porušili své povinnosti jednáním zakládajícím trestný čin. Prozatím však nic takového ze spisu nevyplývá.
19. Odsouzený P. S. tedy využil svého zákonného práva a podal návrh na povolení obnovy řízení (který doložil patřičnými dokumenty), tím však své zákonné právo vyčerpal. O dalším postupu bude ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení řádně vyrozuměn. S tím samozřejmě souvisí řešení jeho související námitky, zda napadeným usnesením byl či nebyl dotčen čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8. (Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že ve své judikatuře se zabýval i otázkami dřívější politické příslušnosti soudců, resp. pochybností obviněných, zda takoví soudci jsou způsobilí rozhodovat jejich případ nezávisle a nestranně – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 11 Tvo 31/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40, tedy jako R 40/2013.)
20. Když tedy odsouzený dodatečně zaslal Nejvyššímu soudu dopis, ve kterém k projednávanému případu doložil:
· vyrozumění Policie České republiky z 16. 4. 2018 o tom, že trestní oznámení podané proti soudcům JUDr. Štefanovi Škardovi, JUDr. Miroslavovi Muchovi (a dalším) bylo postoupeno Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV Expozitura Ostrava (č. j. KRPT-35431-17/ČJ-2018-070781) a dále
· sdělení Archivu bezpečnostních složek, oddělení archivních fondů operativních svazků a vyšetřovacích spisů ze dne 10. 1. 2018 (č. j. ABS 227/2018 OSA, sp. zn. ABS-S 7818/2017 OSA),
vzal tyto skutečnosti Nejvyšší soud pouze na vědomí. To znamená, že příslušné doklady založil do svého procesního spisu pod sp. zn. 11 Tvo 8/2018, ale při svém rozhodování je nemohl nijak zohlednit.
21. Jelikož Nejvyšší soud neshledal stížností námitky odsouzeného důvodnými, proto rozhodnul o podané stížnosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu