Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.05.2018, sp. zn. 20 Cdo 1111/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1111.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1111.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1111/2018 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Hartl Haus Czech s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 1072/6, identifikační číslo osoby 63275988, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 988/31, proti povinnému J. N. , P., zastoupenému Mgr. Janem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská č. 2137/12, za účasti vydržitele T. S., P., zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 4, pro 362 073,66 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Ondřeje Svobody, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 184 EX 111/14, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2018, č. j. 14 Co 306/2015-699, takto: Dovolání povinného se odmítá . Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) : K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. února 2018, č. j. 14 Co 306/2015-699, výrokem I. zamítl návrh povinného ze dne 16. listopadu 2017 na přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2015, sp. zn. 14 Co 108/2015, výrokem II. potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Ondřeje Svobody, Exekutorský úřad Praha 9, ze dne 19. prosince 2014, č. j. 184 EX 111/14-129, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli T. S., P., na v usnesení uvedené nemovité věci, stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání a uložil povinnému lhůtu k vyklizení vydražených nemovitých věci. Výrokem III. soud uložil povinnému povinnost zaplatit vydražiteli náklady odvolacího řízení o udělení příklepu 31 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám J. L. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce je vedena přiměřeně, neboť vzhledem k výši exekuované částky by byla realizace jiných způsobů provedení exekuce nepřiměřeně dlouhá. Dále uzavřel, že je irelevantní, pokud povinný uhradil vymáhanou pohledávku včetně příslušenství, neboť se tak stalo po dražebním jednání, a rovněž shledal neopodstatněnými námitky povinného ohledně nesprávně určené ceny nemovitých věcí a neúčinnosti doručování písemností v důsledku hospitalizace, neboť o těchto námitkách již bylo pravomocně rozhodnuto. Výroky II. a III. napadeného usnesení napadl povinný v celém jejich rozsahu dovoláním, ve kterém (mimo jiné) namítal, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně posuzování podmínek pro zastavení exekuce a ohledně otázky tzv. funkčního celku nemovité věci. Dovolatel dále považuje za nesprávné usnesení o ceně, neboť odvolací soud přijal závěry znaleckého posudku i přesto, že znalecký posudek obsahoval podhodnocenou obvyklou cenu nemovitých věcí. Nadto dovolatel předložil jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, zda je v souladu se zásadou přiměřenosti exekuce, pokud zvolí provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, přestože lze exekuci provést jinými způsoby. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že příklep se vydražiteli neuděluje, nebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil, případně aby zrušil i usnesení soudního exekutora a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně s dovoláním podal povinný návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora Mgr. Ondřeje Svobody, Exekutorský úřad Praha 9, ze dne 19. prosince 2014, č. j. 184 EX 111/14-129. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013, uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, či usnesení ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy vyplývá, že ve fázi exekučního prodeje nemovité věci v dražbě se nelze skutkově či právně zabývat existencí, právní povahou, polohou a přístupem ke stavbě, ať již jde o součást či příslušenství (vy)dražené nemovité věci, jakož i okolnostmi, které by mohly ovlivnit výši výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství; řešení těchto otázek, které dovolatel v rámci vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu pojmenovává, bylo uzavřeno v předchozí exekuční fázi pravomocným usnesením o určení ceny nemovité věci (viz §336 a §336a o. s. ř., srov. dále Nejvyšším soudem publikované a shora citované R 42/2015, řešící s týmž závěrem právní následky spojené s exekučně vydraženou nemovitou věcí, byť by po udělení příklepu dokonce vyšlo najevo, že se jednalo o věc movitou). Dovolací soud neshledal důvod, aby se v tomto směru od své rozhodovací praxe odchýlil (srov. §237 o. s. ř.). Pokud jde o tvrzení povinného, že soudní exekutor opomenul ostatní postižitelný majetek povinného a prodejem nemovitých věcí porušil zásadu přiměřenosti exekuce, dovolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že úhrada celkové exekuované částky by byla realizací přikázáním pohledávky z účtu a srážkami z důchodu povinného nepřiměřeně dlouhá, proto soudní exekutor správně zvolil provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dle ustanovení §58 odst. 2 o. s. ř., přičemž tomuto postupu nebránila ani znalost soudního exekutora o hospitalizaci povinného (s námitkami ohledně hospitalizace povinného se dovolací soud vypořádal již v usnesení ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3187/2015). Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupoval zcela v souladu s jejími závěry, rovněž se řádně vypořádal se všemi námitkami povinného. V obsáhlém dovolání pak dovolatel převážně polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, čímž nevymezuje dovolací otázku hodnou přezkumu. S ohledem na výše uvedení proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Dovolatel dále v podání ze dne 12. března 2018 navrhuje odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudního exekutora Mgr. Ondřeje Svobody ze dne 19. prosince 2014, č. j. 184 EX 111/14-129. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický . S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nezabýval. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 5. 2018 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2018
Spisová značka:20 Cdo 1111/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1111.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:07/23/2018
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2016/18
Staženo pro jurilogie.cz:2022-05-21