ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1617.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1617/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné KRESTA, s. r. o ., se sídlem v Ostravě, Slovenská 1085/1a, identifikační číslo osoby 25366297, zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, proti povinnému F. M. , zastoupenému JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, pro 125 069 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 EX 00081/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2017, č. j. 24 Co 234/2017-286, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 6. 2017, č. j. 143 EX 00081/15-267, kterým soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 424 667 Kč se uspokojí přihlášené pohledávky v pořadí a výši: 1. pohledávka soudního exekutora ve výši 65 249,25 Kč, 2. pohledávka přihlášené věřitelky KRESTA, s. r. o. ve výši 74 010,31 Kč, a 3. část pohledávky přihlášených věřitelů H. O., M. K., V. V., P. M. a M. M. ve výši 285 407,44 Kč, tvořící zbytek rozdělované podstaty, přičemž z této částky budou uspokojeny zcela náklady účastníků v exekučním řízení ve výši 98 252 Kč a částečně pohledávky H. O. ve výši 46 788,86 Kč, M. K. ve výši 46 788,86 Kč, V. V. ve výši 46 788,89 Kč, P. M. ve výši 23 394,43 Kč a M. M. ve výši 23 394,43 Kč. Uvedl, že soudní exekutor postupoval správně, když provedl rozvrh rozdělované podstaty za situace, kdy nabylo právní moci jeho rozhodnutí o příklepu v dražbě. Nejsou rozhodné námitky povinného týkající se zastavení exekuce pro nezákonnost či nepřiměřenost, podání dovolání proti usnesení o příklepu či nesouhlasu s výslednou cenou nemovitých věcí, protože se jimi v této fázi exekuce již nelze zabývat. Rovněž neshledal významnou skutečnost, že povinný zahájil řízení směřující ke zrušení exekučního titulu. Dospěl k závěru, že soudní exekutor postupoval v souladu s §337c o. s. ř. a §15 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Uvádí, že v každé fázi exekučního řízení je nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky zvoleného způsobu provádění exekuce. Domnívá se, že rozvrh neměl být vůbec proveden, protože byly dány důvody pro zastavení exekuce, které trvají. Povinný sice neměl v postižených nemovitých věcech trvalé bydliště, ale podle §336i odst. 2 o. s. ř. měla být exekuce zastavena. Exekuce prodejem nemovitých věcí je zřejmě nevhodným způsobem exekuce, v době dražby byla vymožena celá jistina a podstatná část příslušenství. Prováděné srážky z důchodu by stačily k uspokojení vymáhané pohledávky. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka údajné nepřiměřenosti zvoleného způsobu provedení exekuce není způsobilá zvrátit rozvrhové usnesení. Nadto návrh povinného na zastavení exekuce z tohoto důvodu byl pravomocně zamítnut. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné či zjevně bezdůvodné odmítl, případně aby je zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 5. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu