ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1800.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1800/2018-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněného J. Ř., C., zastoupeného Mgr. Michaelem Münsterem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti povinným: 1) R. P. , O., zastoupenému JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká č. 24, 2) P. Č. , P., a 3) J. B. , O., zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 14, pro 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 53 EXE 1210/2015, o dovolání povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, takto:
Dovolání povinného 3) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání povinných 1) a 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. prosince 2016, č. j. 53 EXE 1210/2015-66, který zastavil exekuci co do částky 628 Kč a zamítl návrh povinných 1) a 3) na zastavení exekuce, jejímž provedením Obvodní soud pro Prahu 2 dne 3. listopadu 2015, č. j. 53 EXE 1210/2015-38, pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě není dán žádný důvod pro zastavení exekuce, neboť nárok oprávněného není (navzdory tvrzením povinného) promlčen. Soudy vycházely ze skutečnosti, že po dobu trvání exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009, tedy ode dne 3. dubna 2009 do dne 19. října 2013 došlo k přerušení promlčecí doby, a která by tak uplynula až dne 8. února 2016 a u výroku o nákladech řízení dne 22. února 2016. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 19. května 2015, oprávněný podal návrh na zahájení exekučního řízení včas.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 3) dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně právně posoudily otázku promlčení nároku oprávněného. Dovolatel má za to, že „ve vztahu k exekučnímu řízení (a otázce běhu promlčecí doby) je zcela nerozhodné, zda oprávněný navrhl jeho zastavení bez uvedení důvodu anebo z důvodu tvrzené či domnělé neúčelnosti jeho dalšího vedení“. Pokud se oprávněný rozhodne podat návrh na zastavení exekuce, jedná se o jeho procesní rozhodnutí, za které musí nést odpovědnost v podobě započtení doby exekučního řízení do promlčecí doby. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolací soud se totožnou námitkou zabýval již ve svém usnesení ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 5006/2017, ve kterém k dovolání povinného 1) uvedl, že „situaci, kdy byla exekuce sice zastavena podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. k návrhu oprávněného, avšak podaného z důvodu soudním exekutorem zjištěné nemajetnosti povinných, tudíž lze považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 - dále jen „obč. zák.“. Po dobu trvání exekuce vedené u Okresního soudu pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 tedy promlčecí doba neběžela, resp. se stavěla, tzn., že promlčecí doba, která započala běžet dříve v minulosti, v důsledku zahájení shora zmíněného exekučního řízení „dočasně“ přestala běžet, přičemž po odpadnutí uvedené překážky bránící v běhu promlčecí doby tato pokračovala tam, kde přestala běžet (promlčecí doba se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby). Z výše uvedeného vyplývá, že k promlčení práva přiznaného exekučním titulem ke dni zahájení předmětné exekuce nedošlo. Usnesení odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné“.
Jelikož dovolací soud neshledal důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.)., dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu