ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1812.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1812/2018-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinnému V. Š. , O., zastoupenému JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 25, pro 894 834 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 EXE 3355/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2018, č. j. 13 Co 11/2018-128, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 11. 1. 2018, č. j. 13 Co 11/2018-128, jímž odvolací soud k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) ze dne 20. 11. 2017, č. j. 27 EXE 3355/2016-119, ve výroku o zastavení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, odmítá podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel argumentuje tím, že „probíhající exekuce je stižena nezhojitelnou právní vadou, jelikož vymáhaná pohledávka zanikla jednostranným zápočtem“, byť tento zápočet nebyl dne 6. 12. 2006 povinným proveden vůči státu, ale vůči České konsolidační agentuře (dále „ČKA“), což tehdy právní předpis (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) umožňoval; tuto otázku považuje dovolatel za judikaturou Nejvyššího soudu neřešenou. Ačkoli dovolatel „již v podaném odvolání explicitně akceptoval existenci překážky res iudicata“, jeho práva byla podle jeho názoru postupem soudu prvního stupně zkrácena, protože uvedený soud „svým poučením povinného prakticky do dané situace nasměroval“.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel hledisko přípustnosti dovolání spojuje výlučně s postupem soudu prvního stupně a „s tím souvisejícím nedostatečném přezkoumání právní otázky zápočtu vůči ČKA“, současně nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou se v napadeném usnesení zabýval odvolací soud a na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí. V důsledku toho povinný řádně nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a nevystihuje rovněž důvod dovolání (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Dovolací soud k tomu upřesňuje, že zmíněným zápočtem „vůči ČKA“ se odvolací soud ani zabývat nemohl, řešil-li napadeným usnesením pouze (dovolatelem nerozporovanou) otázku podmínek zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (viz §159a odst. 4 a §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“). K namítaným vadám řízení před soudem prvního stupně by dovolací soud mohl přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu