ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3964.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3964/2017-127
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně M. N. , D., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti žalované RECLAIM, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Staromestská 3, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 46076760, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 26 C 153/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2016, č. j. 27 Co 397/2016-97, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2016, č. j. 27 Co 397/2016-97, se ruší v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 5. 2016, č. j. 26 C 153/2014-40, v rozsahu jeho výroku I. zamítajícího žalobu o vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované ve výši 23 232 Kč a 27 641,37 Kč, a dále ve výrocích II. a III.
II. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 5. 2016, č. j. 26 C 153/2014-40, se ruší v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba o vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované ve výši 23 232 Kč a 27 641,37 Kč, a dále ve výroku II. a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
III. Ve zbylé části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, č. j. 26 C 153/2014-40, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení ve výroku označených nemovitých věcí z exekuce vedené proti povinnému P. N. u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, který byl vedením exekuce pověřen usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 2. 2014, č. j. 16 EXE 13/2014-16 (výrok I.). Zároveň žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč (výrok II.). Uzavřel, že dluh, jejž žalovaná po bývalém manželovi žalobkyně vymáhá, vznikl za trvání manželství v roce 2009, že notářský zápis (exekuční titul), kterým P. N. uznal dluh vůči žalované, není privativní novací zakládající nový závazek a rušící původní, ale kumulativní novací, tedy toliko částečnou změnou a úpravou vzájemných práv a povinností stran z původně uzavřeného závazkového vztahu. Nemovitý majetek patřící do nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a povinného P. N., jehož vyloučení se žalobkyně domáhá, tak lze exekucí postihnout.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 6 534 Kč (výrok II.). Současně žalobkyni uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5 576 Kč (výrok III.). Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu a dospěl k závěru, že předmětem exekučního vymáhání je závazek ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 12. 2009 ve výši 243 908,22 Kč, tedy závazek vzniklý za trvání manželství. Obsah závazku založeného úvěrovou smlouvou byl podle notářského zápisu částečně změněn, změna se týkala závazku povinného zaplatit oprávněné náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti s porušením úvěrové smlouvy ze strany povinného a dále závazku povinného zaplatit oprávněné poplatek za sjednání splátkového kalendáře. Notářský zápis odráží dohodu o závazku z úvěrové smlouvy i o dalších uvedených závazcích. Také podle odvolacího soudu se jedná o kumulativní novaci ve smyslu §516 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Proto lze k vydobytí dluhu postihnout i majetek patřící do zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Za nerozhodné považuje i to, že bývalý manžel sjednal úvěr bez jejího souhlasu, že podle dohody o narovnání ze dne 7. 11. 2016 uzavřené mezi bývalými manžely závazek z úvěrové smlouvy nespadá do jejich společného jmění. Podstatná není ani skutečnost, že v průběhu exekučního řízení došlo k vypořádání společného jmění manželů.
Žalobkyně v dovolání namítá, že odvolací soud špatně vyhodnotil, že v důsledku závazků, které na sebe bývalý manžel žalobkyně převzal, došlo k privativní novaci, nikoliv ke kumulativní novaci závazku. Má za to, že se odvolací soud odchýlil od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1657/2005, a nesprávně vyložil tzv. rozhodnou vůli účastníků. Účastníci notářského zápisu totiž nepochybně chtěli vytvořit závazek nový s novou výší jistiny. Připomněla, že smlouva o úvěru č. 0196584721 ze dne 30. 12. 2009 neobsahovala žádná ustanovení o tom, že dlužník bude platit poplatek za sjednání splátkového kalendáře ve výši 27 641,37 Kč, ani ustanovení o náhradě jakýchsi nákladů spojených s uplatněním a bráněním práva ve výši 23 232 Kč. Žalobkyně proto není povinna snášet, aby byla provedena exekuce na majetek v zaniklém a nevypořádaném společném jmění manželů co do částek, které vznikly ujednáním bývalého manžela a věřitele po rozvodu manželství. Tato otázka nebyla podle jejího názoru dosud dovolacím soudem vyřešena. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené pro částky 23 232 Kč a 27 641,37 Kč, neboť rozhodnutí je v této části v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu je podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle §274 písm. e) o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, splňuje-li formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Stejně tak je judikatorně fixováno, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004); jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, a tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu (pročež nemůže být ani narovnáním či novací). I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před soudem.
V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. Nz 2073/2013, N 1376/2013, v rámci něhož povinný v části „Za prvé“ uznal svůj závazek vůči oprávněné ve výši 243 908,22 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 0196584721 uzavřené dne 30. 12. 2009 mezi společností GE Money Bank, a. s. a povinným (pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalovanou), dále ve výši 23 232 Kč z titulu vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva z této smlouvy a ve výši 27 641,37 Kč z titulu poplatku za sjednání splátkového kalendáře ohledně závazku z této smlouvy. V části „Za druhé“ se povinný zavázal osobě oprávněné uhradit částku 271 549,59 Kč v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč (poslední splátku ve výši 1 800 Kč) splatných vždy k 25. dni v měsíci od 25. 12. 2013 do 25. 11. 2020, částku 23 232 Kč (vynaložené náklady) do 25. 12. 2020 s tím, že pokud neuhradí jakoukoliv splátku řádně a včas, stává se splatnou celá dlužná částka, dále zákonný úrok z prodlení a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 27 100,91 Kč, která je splatná v den, kdy nastalo prodlení povinného s úhradou splátky. V části „Za třetí“ povinný svolil k vykonatelnosti notářského zápisu co do povinností uvedených v článku „Za druhé“.
Notářský zápis obsahuje výše požadované náležitosti k tomu, aby dle něj mohla být exekuce nařízena (individualizaci oprávněné a povinné osoby, právní důvod plnění, předmět a dobu plnění a svolení povinné osoby k vykonatelnosti). Jako právní důvod plnění je bezpochyby označena smlouva o úvěru ze dne 30. 12. 2009, která byla uzavřena za trvání manželství povinného a žalobkyně (manželství trvalo od 23. 8. 2003 do 31. 5. 2013).
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit exekuci i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení exekučního řízení nebylo vypořádáno [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003 (uveřejněné pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015].
V projednávané věci proto lze vést exekuci prodejem nemovité věci náležející do (v okamžiku zahájení exekučního řízení nevypořádaného) společného jmění (bývalých) manželů pro závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež byla uzavřena před zánikem (rozvodem) manželství. V tomto rozsahu je tedy rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud v odpovídající části dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka dále namítala, že smlouva o úvěru neobsahovala žádné ustanovení o tom, že dlužník bude (případně) platit poplatek za sjednání splátkového kalendáře ve výši 27 641,37 Kč a náklady spojené s uplatněním a bráněním práva ve výši 23 232 Kč. Žalobkyně by musela snášet, aby byla exekuce na majetek ve společném jmění manželů provedena i co do částek, které vznikly ujednáním bývalého manžela a věřitele po rozvodu manželství.
Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně dospěl k závěru, že k uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, nelze použít majetek nacházející se ve společném jmění bývalých manželů bez zřetele k tomu, že taková pohledávka vznikla sice po rozvodu, ale ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1134/2007 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 177/2009), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4643/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4455/2016].
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013, uzavřel, že platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké platební povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu (který byl podkladem pro sepis tohoto zápisu), jež nesplnil (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016).
Vzhledem ke shora uvedené formální povaze dohody obsažené v notářském zápise je proto třeba posoudit, jaký je hmotněprávní základ požadovaných nároků, tedy „účelně vynaložených nákladů spojených s účelným uplatněním a bráněním práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru“ ve výši 23 232 Kč [viz část „Za prvé“ bod 1 písm. c) notářského zápisu] a poplatku za sjednání splátkového kalendáře ve výši 14 % z dlužné jistiny 197 438,33 Kč, tj. 27 641,37 Kč [viz část „Za prvé“ bod 1 písm. d) notářského zápisu]. Odvolací soud se však touto otázkou nezabýval, resp. uvedl, že notářský zápis odráží dohodu jak o závazku z úvěrové smlouvy, tak o „dalších“ závazcích (míněno nákladech právního zastoupení a poplatku za splátkový kalendář), aniž by vyhodnotil hmotněprávní základ těchto závazků.
Je proto třeba zjistit, zda je hmotněprávním podkladem uvedených závazků přímo smlouva o úvěru nebo jiné pozdější právní jednání a kdy k jejich vzniku došlo – zda se tak stalo před či po rozvodu manželství. Pokud by ke vzniku závazku došlo za trvání manželství, pak lze vést exekuci i na majetek patřící do zaniklého a v době zahájení exekučního řízení nevypořádaného společného jmění manželů. Vznikl-li závazek až po rozvodu manželství, nelze k jeho vymožení vést exekuci na majetek patřící do (dosud nevypořádaného) společného jmění manželů.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že podle §121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky též náklady spojené s jejím uplatněním. Pokud by částka 23 232 Kč odpovídala nákladům spojeným s vymáháním pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru, a byla by tak příslušenstvím této pohledávky, pak by jejím hmotněprávním podkladem byla původní smlouva o úvěru uzavřená před rozvodem manželství a tuto částku by bylo možné (jako příslušenství) vymáhat i z majetku náležejícího do společného jmění (bývalých) manželů.
Protože v této části rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je v uvedeném rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), včetně navazujících výroků o nákladech řízení. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, a Nejvyšší soud proto v odpovídajícím rozsahu zrušil i je, včetně navazujícího nákladového výroku, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu