ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.414.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 414/2018-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody v exekuční věci oprávněné Renegade North LLC., se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská č. 197/14, proti povinnému M. V. , L., zastoupenému JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova č. 4083/14, pro 75 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 2505/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. srpna 2017, č. j. 58 Co 192/2017-103, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. srpna 2017, č. j. 58 Co 192/2017-103, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. března 2017, č. j. 13 EXE 2505/2011-76, o zamítnutí návrhu povinného ze dne 5. června 2015 na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. prosince 2011, č. j. 13 EXE 2505/2011-23, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, kterým je směnečný platební rozkaz, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).
Výše zmíněnému právnímu závěru neodporují ani rozhodnutí, na něž ve svém dovolání odkazuje povinný, z nichž mimo jiné vyplývá, že tzv. jiné důvody podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. §303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení §345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení §340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným). Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. §268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. §268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98). V projednávané věci však námitky povinného o takových okolnostech nesvědčí. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, je proto na danou věc nepřiléhající.
S ohledem na shora uvedené proto dovolací soud shrnuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu