ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4231.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4231/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněného Mgr. Michala Janíka , advokáta se sídlem v Příbrami, Dlouhá 141, jako insolvenčního správce dlužníka V. L., zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti povinnému R. P. , zastoupenému JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, pro 6 971 877,01 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, pod sp. zn. 129 EX 9170/13, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 16 Co 213/2017-297, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim, usnesením ze dne 18. 4. 2017, č. j. 129 EX 9170/13-284, rozhodl o ceně družstevního podílu tak, že exekuce se týká družstevního podílu povinného u Bytového družstva Na Veselí 38 a 40, se sídlem Na Veselí 731/40, Praha 4, identifikační číslo osoby 26719029, jemuž odpovídají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, s právem užívání nebytového sklepního prostoru ve výroku blíže specifikovaného (výrok I.), výsledná cena družstevního podílu se určuje částkou ve výši 347 000 Kč (výrok II.) a současně určil, že nájemní práva, věcná břemena, výměnky, pachtovní či předkupní práva, která by prodejem v dražbě nezanikla, se nevyskytují (výrok III.). Soudní exekutor ze znaleckého posudku dovodil, že místní šetření bylo provedeno po telefonické dohodě bez povinného, který se prohlídky nemohl zúčastnit, a fotodokumentaci oceňovaného nebytového sklepního prostoru poskytl předseda bytového družstva. Uvedl, že znalcem provedené ocenění nebytového sklepního prostoru pokládá za zcela dostatečné, neboť znalec řádně a pečlivě popsal průběh ocenění a svůj postup, když získal veškeré dostupné informace. Dodal, že je pochybením povinného, že svým přístupem zmařil fyzickou prohlídku prostor.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Dospěl k závěru, že judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, či usnesení ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4765/2015) na daný případ nedopadá, neboť v této věci je oceňován členský podíl v družstvu a s ním spojené právo užívání nebytového prostoru – sklepa, a proto není bezvýhradně nutné, aby si znalec zjednal přístup do nemovitosti a provedl vnitřní prohlídku sklepa za účasti povinného. Ustanovení §336 odst. 2 o. s. ř. nestanoví povinnost soudního exekutora provést ohledání nemovité věci. V daném případě zcela postačí informace a fotografie poskytnuté předsedou družstva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný včasné dovolání z důvodu, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Dle povinného znalec pochybil, když sklep ocenil, aniž by se v předmětném prostoru byl podívat. Namítá, že sklep je ve skutečnosti v mnohem lepším stavu než nebytová jednotka na fotografiích předložených předsedou družstva. Povinný je toho názoru, že k řádnému ocenění nebytového sklepního prostoru je potřebné a nezbytné provést fyzickou prohlídku takového prostoru, nikoliv se spokojit pouze s pohledem „zvenčí“ z ulice. Uvedl, že pokud nedošlo k dohodě na čase prohlídky mezi ním a znalcem, byl soud oprávněn zjednat si do sklepa přístup. Povinný je na rozdíl od odvolacího soudu toho názoru, že judikatura Nejvyššího soudu uváděná odvolacím soudem (např. usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014) se na daný případ vztahuje. Pokud by znalec provedl prohlídku interiéru sklepa, musel by ocenit sklep mnohem vyšší částkou. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že při hodnocení znaleckého posudku (včetně oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení) obecně platí, že soud (soudní exekutor) musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen. Zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, nebo aby vypracoval nový posudek. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku. V usnesení o určení ceny nemovité věci (§336a o. s. ř.) se pak soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny [srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013].
Při oceňování nemovitých věcí soudní exekutor či soud postupuje podle §336 o. s. ř. a je-li to potřebné, provede ohledání nemovité věci a jejího příslušenství (§336 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, uvedl, že zákon stanoví povinnému, popřípadě dalším osobám, povinnost umožnit prohlídku nemovité věci. Je-li to možné, lze prohlídku provést i bez přítomnosti těchto osob. Nepodaří-li se znalci ani soudu provést prohlídku nemovité věci, ocení znalec nemovitou věc podle dostupných písemných dokladů, které jsou obsahem spisu, a pomocí podkladů, které získá sám. Uzavřel, že neprovedl-li soudní exekutor – za situace, kdy prohlídka nemovité věci nemohla být ustanoveným znalcem provedena – ohledání nemovité věci a jejího příslušenství (§336 odst. 2 o. s. ř.), o němž by řádně uvědomil oprávněného, povinného a znalce, při němž by účastníci měli možnost vyjádřit se k získávání podkladů pro znalecký posudek na místě samém a při němž by znalec byl současně konfrontován s jejich případnými připomínkami, a na základě výsledků prohlídky nemovité věci znalce nevyzval k vysvětlení (§127 odst. 2 o. s. ř.), případně k doplnění znaleckého posudku, postupoval při určení obvyklé ceny nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitou věcí spojených v rozporu s ustanoveními §336 a §336a o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012.
V projednávané věci určil soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim, usnesením ze dne 18. 4. 2017, č. j. 129 EX 9170/13-284, cenu družstevního podílu povinného, s nímž je spojeno právo užívat nebytový sklepní prostor, na základě znaleckého posudku ze dne 15. 2. 2017, vyhotoveného znaleckým ústavem Odhadci a znalci CZ, s. r. o. pod č. 4345-62/2017. Z usnesení soudního exekutora vyplývá, že znalec prohlídku nebytového sklepního prostoru neprovedl, neboť povinný nespolupracoval, měnil termíny prohlídek, nebylo možné se zpět dovolat na jeho telefonní číslo, a proto znalec provedl ocenění z dostupných písemných podkladů a fotodokumentace.
Odvolací soud se při řešení otázky, zda byl znalec v daném případě povinen provést prohlídku, neodchýlil od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, neboť ne vždy musí být postupováno způsobem naznačeným v tomto rozhodnutí. Jestliže se povinný na prohlídku nedostavil, odmítal spolupráci a je-li poskytnuta příslušná fotodokumentace, nelze na prohlídce trvat, obzvlášť jedná-li se o ocenění nebytového sklepního prostoru.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel v dovolání dále navrhuje odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu