ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.425.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 425/2018-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) R. H. , a b) L. D. , obou zastoupených JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská třída č. 137/8, proti povinnému J. G. , zastoupenému JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída č. 223/5, pro 750 204 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 Nc 6014/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2017, č. j. 20 Co 169/2017, 20 Co 170/2017-275, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2017, č. j. 20 Co 169/2017, 20 Co 170/2017-275, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 Nc 6014/2005-258 (kterým bylo zastaveno řízení o návrhu povinného ze dne 25. 7. 2016 na částečné zastavení exekuce), podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani samotný důvod dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání ze dne 28. 12. 2017 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání pouze uvedl, že „je přípustné dle ust. §237 a §238 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4115/2016 či ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3130/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Dovolatel výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostál.
Dovolání dále směřuje proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2017, č. j. 20 Co 169/2017, 20 Co 170/2017-275, jímž bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 Nc 6014/2005-260 (kterým bylo rozhodnuto, že soudní exekutor Mgr. Tomáš Pospíchal, Exekutorský úřad Nymburk, není vyloučen z provádění předmětné exekuce).
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V tomto případě bylo odvolání povinného odmítnuto, neboť podle §29 odst. 10 ex. řádu proti rozhodnutí vydaném v řízení o vyloučení exekutora není přípustný opravný prostředek; z citovaných ustanovení tak vyplývá, že dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání povinného i v této části odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu