ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4710.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4710/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné STARLIFE s. r. o. , se sídlem v Hostivici, Palouky 616, identifikační číslo osoby 26772493, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, proti povinnému J. Z. , P., pro 48 671 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 17 599 Kč od 30. 4. 2010 do zaplacení, vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 60157/12, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2017, č. j. 17 Co 79/2017-84, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2017, č. j. 17 Co 79/2017-84, a usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 2. 12. 2016, č. j. 067 EX 60157/12-79, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, usnesením ze dne 2. 12. 2016, č. j. 067 EX 60157/12-79, zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 10. 2012, č. j. 36 EXE 14105/2012-13, uložil oprávněné uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Exekuci zastavil z důvodu, že oprávněná k jeho výzvě nesložila přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Požadavek složení zálohy odůvodnil tím, že průběh exekuce ukazoval, že povinný není úplně nemajetný a jeví se jako pravděpodobné, že se zřejmě časem podaří vymoci pohledávku oprávněné, avšak bude třeba provádět nákladné lustrace majetku povinného a předně mobiliární exekuce, současně vzrůstají hotové výdaje soudního exekutora.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z dosavadního průběhu exekuce nevyplývají konkrétní skutečnosti svědčící o nemajetnosti povinného a zjevné bezúčelnosti dalšího vedení exekuce. Byť je exekuce zatím vedena bezúspěšně, nebyly dosud vyčerpány všechny možnosti. Bylo naopak zjištěno, že povinný vlastní a provozuje tři osobní automobily, a nabízí se tedy provedení mobiliární exekuce, která si vyžádá vynaložení dalších nákladů ze strany soudního exekutora. Nelze dovodit zjevnou účelovost v postupu soudního exekutora při ukládání povinnosti oprávněné ke složení zálohy a výše požadované zálohy (3 250 Kč) není zjevně neúměrná k nákladům, jejichž vznik lze v dalším průběhu exekuce očekávat. Soudní exekutor ve výzvě (v pořadí druhé) dostatečným způsobem konkretizoval, že požadovaná záloha má sloužit k pokračování exekuce formou mobiliární exekuce.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2205/2014, neboť oprávněná nemohla z (opakované) výzvy soudního exekutora ke složení zálohy řádně posoudit, zda by po uhrazení zálohy došlo alespoň k částečné úspěšnosti předmětné exekuce, jaké konkrétní kroky soudní exekutor zvažuje a zda by uhrazení zálohy bylo účelné. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, uvedla, že v situaci, kdy soudní exekutor na pohledávku oprávněné za více než 4 roky ničeho nevymohl a ani ze spisu nevyplynulo, že by povinný měl jiný majetek postižitelný exekucí, je zjevné, že pohledávka by mohla být vymožena pouze náhodou nebo velmi obtížně, a bylo tedy namístě zastavit exekuci pro nemajetnost povinného. Pokud se týče zjištění majetku spočívajícího ve vlastnictví tří motorových vozidel, tuto skutečnost exekutor oprávněné nesdělil, což svědčí o tom, že takto zjištěný majetek nebyl exekutorem považován za vhodný ke zpeněžení; ostatně jedná se o vozidla sériově vyráběná před 30 až 40 lety, podle SPZ lze usuzovat, že je povinný vlastnil již v době nařízení exekuce, není pak zřejmé, proč exekutor nepřistoupil k lustraci databáze a mobiliární exekuci již dříve. Postup soudního exekutora považuje za účelový s cílem označit oprávněnou za viníka zastavení exekuce s možností domoci se proti ní náhrady nákladů exekuce. Požadovanou zálohu považuje za nepřiměřenou též z důvodu, že soudní exekutor požadoval její uhrazení v 56 případech najednou, celkem ve výši 182 000 Kč. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudního exekutora mění tak, že se exekuce nezastavuje; případně aby usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení náležitostí výzvy k úhradě zálohy na náklady exekuce a podmínek pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je též důvodné.
Podle §55 odst. 5 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 v totožném znění odst. 6), nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že výzva soudního exekutora vůči oprávněnému ke složení zálohy na náklady exekuce musí být natolik konkrétní, aby oprávněný mohl posoudit, zda by jím uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení jeho pohledávky či nikoliv (tedy zejména v ní musí být výslovně uvedeno, na jaké náklady bude použita, resp. jakým způsobem bude exekuce prováděna), jinak se jedná o nepřípustné obcházení institutu zastavení exekuce pro nemajetnost povinného podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2205/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2576/2017).
V souzené věci byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 10. 2012, č. j. 36 EXE 14105/2012-13, nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 48 671 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 599 Kč od 30. 4. 2010 do zaplacení. Ze spisu se podává, že pověřený soudní exekutor postihl nemovitou věc povinného (id. 1/2 pozemku parc. č. 576/2 v katastrálním území O. u K. V.) exekučním příkazem ke zřízení exekutorského zástavního práva a prodejem nemovité věci; z výpisu z katastru nemovitostí pak vyplývá, že nemovitá věc byla již dříve postižena v rámci jiných exekučních řízení a je zatížena více soudcovskými a exekutorskými zástavními právy s dřívějším pořadím, a to pro pohledávky převyšující 260 000 Kč bez příslušenství. Soudní exekutor dále zjistil, že povinný je v centrálním registru silničních vozidel veden jako vlastník vozidel Š. (rok výroby 1967), F. (rok výroby 1972) a V. (rok výroby 1977). Exekučními příkazy postihl účet povinného u peněžního ústavu a mzdu povinného, přičemž plátce mzdy exekutorovi v roce 2014 sdělil, že v horizontu 1-2 let nelze jiné exekuce provádět, neboť z platu povinného jsou prováděny jiné exekuční srážky a v pořadí jsou další dosud nesrážené exekuce v celkové výši cca 220 000 Kč.
Dne 26. 10. 2016 (tedy po 4 letech od nařízení exekuce) soudní exekutor vyzval oprávněnou ke složení zálohy na náklady exekuce ve výši 3 250 Kč. Po nesouhlasu oprávněné ji soudní exekutor dne 15. 11. 2016 opětovně vyzval k úhradě zálohy s tím, že je „určena na náklady spojené s provedením mobiliární exekuce v bydlišti/sídle povinného či jiném místě, kde se mohou nacházet movité věci povinného“.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2576/2017, kterým rozhodoval ve skutkově obdobné věci, zdůraznil, že záloha na náklady exekuce nemá být svévolně stanovována kdykoli v průběhu provádění exekuce, aniž by soudní exekutor náležitě s ohledem na konkrétní skutkový stav věci objektivně zdůvodnil, z jakého důvodu uhrazení této zálohy ukládá po více než 4 letech od nařízení exekuce. S ohledem na délku neúspěšně probíhajícího exekučního řízení musí být z výzvy patrno, má-li exekutor poznatky o tom, zda povinný vlastní nějaký mobiliární exekucí postižitelný majetek nebo kde má být mobiliární exekuce provedena.
V projednávané věci nelze ani opakovanou výzvu k uhrazení zálohy považovat za dostatečně určitou tak, jak je shora uvedenou soudní praxí vyžadováno. Není z ní totiž zřejmé, jakého movitého majetku se má týkat a z jakého důvodu je požadována až po 4 letech bezúspěšného vedení exekuce. Oprávněná ani na základě opakované výzvy nemohla objektivně zhodnotit účelnost zálohy.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že nevyplývá-li z obsahu spisu, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (v tomto případě lze uvažovat o nemajetnosti povinného) – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010.
Z ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je zřejmé, že důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je dán nejen tehdy, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, ale též nepostačuje-li hodnota zjištěného majetku ke krytí nákladů exekuce; pro posouzení případné nemajetnosti si soud vyžádá zprávu pověřeného soudního exekutora o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017).
Odvolací soud se sice otázkou možné nemajetnosti povinného zabýval, ale nikoli dostatečně. Svůj závěr, že nelze jednoznačně dovodit nemajetnost povinného, založil na zjištění, že povinný vlastní a provozuje tři automobily (jejichž exekuce si vyžádá další náklady). V odůvodnění svého rozhodnutí se však nevypořádal s tím, že dle obsahu spisu jsou předmětná vozidla stará 40 až 50 let, jejich existence byla soudnímu exekutorovi známa déle než 2 roky před vydáním výzvy a není zřejmé, proč k jejich postižení do té doby nepřistoupil, když majetková situace povinného se od počátku exekuce jeví beze změn; ve výzvě k úhradě zálohy, ani v navazujícím rozhodnutí o zastavení exekuce exekutor vůbec nezmiňuje, že by se mělo jednat o exekuci právě těchto vozidel. Ze spisu nevyplývá, že by si soud od exekutora vyžádal podrobnou zprávu o aktuální celkové majetkové situaci povinného a nákladech exekuce. V odůvodnění je zmíněno pouze vyjádření soudního exekutora k odvolání oprávněné, v němž uvedl, že ve věci dosud nebylo vymoženo žádné plnění.
Dovolatelka v dovolání dále namítala, že exekutor po ní požadoval uhrazení zálohy na náklady exekuce v 56 případech najednou, tudíž se dle názoru dovolatelky výše zálohy v celkovém souhrnu jeví jako nepřiměřená. Dovolací soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že daná námitka není relevantní, neboť u každého z povinných jde o konkrétní a individualizovanou situaci.
Vzhledem k tomu, že posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí též na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu