ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4850.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4850/2017-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněné DeZet s. r. o. (dříve HOTEL RAKOVEC s. r. o.), identifikační číslo osoby 29318653, sídlem Křižíkova 2697/70, Královo Pole, 612 00 Brno, zastoupené Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, sídlem Úvoz 446/118, 602 00 Brno, proti povinnému M. B. , V. B., zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, 602 00 Brno, pro 7 770 296,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 Ex 21373/15, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 12. 7. 2017, č. j. 72 Co 1/2017-299, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 9. 2016, č. j. 6 EXE 2/2016-221, který oprávněné uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov, náklady exekuce ve výši 7 865,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že exekuce, jejímž provedením byl (na základě pověření Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 EXE 2/2016-38), pověřen soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov, byla podle usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 8. 2016, č. j. 6 EXE 2/2016-210 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 12. 7. 2017, č. j. 54 Co 713/2016-292, pravomocně zastavena pro nepřípustnost jejího vedení podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pročež v souladu s ustanovením §89 věta první e. ř., má povinnost hradit náklady exekuce ten, kdo zastavení exekuce zavinil, což byla v tomto případě oprávněná.
Oprávněná posléze napadla včasným dovoláním jak usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastavení exekuce potvrzeno, tak i usnesení, jímž odvolací soud potvrdil její povinnost hradit náklady exekuce. Namítá, že k zastavení exekuce nemělo vůbec dojít, pročež neměla nést ani její náklady.
Dovolání proti usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 12. 7. 2017, č. j. 54 Co 713/2016-292 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4849/2017.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 12. 7. 2017 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 18. 12. 2015.
Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] – odvolací soud rozhodoval ve věci nákladů exekuce ve výši 7 865,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14).
Nad tento rozhodný rámec stojí za to zaznamenat, že projednání dovolání neumožňují ani vady další, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., jestliže – mimo jiné, zde však zvláště – neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Což nalézá své opodstatnění právě ve skutečnosti, že dovolatelka dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech exekuce toliko formálně , tj. s předpokladem, že dovolání v řízení o zastavení exekuce bude vyhověno.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to jen se stručným odůvodněním podle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení již bylo v úplnosti rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4849/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu