ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4916.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4916/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné H. H. , zastoupené Mgr. Janem Hrudkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla 5, proti povinnému J. H. , zastoupenému JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, za účasti obmeškalé vydražitelky M. S. , zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, a přihlášené věřitelky CASPER CONSULTING a. s. , se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, pro 4 926 270 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 204 EX 39/03, o dovolání obmeškalé vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 20 Co 228/2017-1251, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi obmeškalou vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou, povinným a přihlášenou věřitelkou na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8, usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 204 EX 39/03-1043, rozhodl, že obmeškalá vydražitelka je povinna zaplatit k rukám soudního exekutora do rozdělované podstaty rozdíl na nejvyšším podání učiněném dne 27. 11. 2013 oproti nejvyššímu podání učiněnému dne 9. 12. 2014 ve výši 1 080 000 Kč (výrok I.), nepřiznal náhradu nákladů, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním (výrok II.), nepřiznal náhradu škody, která vznikla tím, že obmeškalá vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání (výrok III.), rozhodl, že na povinnost obmeškalé vydražitelky uhradit rozdíl na nejvyšším podání dle výroku I. usnesení se započítává obmeškalou vydražitelkou složená jistota ve výši 500 000 Kč (výrok IV.), rozhodl, že rozdíl na nejvyšším podání podle výroku I. usnesení ponížený o složenou jistotu ve výši podle výroku IV. usnesení, tj. částka 580 000 Kč, je splatný na účet soudního exekutora ve výroku specifikovaný nebo v hotovosti na pokladně v sídle exekutorského úřadu (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o dluzích obmeškalé vydražitelky (výrok VI.).
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora v napadených výrocích I., IV., V. a VI. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že obmeškalá vydražitelka vydražila nemovité věci za nejvyšší podání 6 350 000 Kč, které však ani po výzvě soudního exekutora v dodatečně stanovené lhůtě nezaplatila, čímž došlo ke zrušení příklepu podle §336m odst. 2 o. s. ř. přímo ze zákona, a to marným uplynutím lhůty dne 31. 7. 2014. Občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012 nepřipouštěl, aby si vydražitel na nejvyšší podání započetl svoji pohledávku, ale přímo mu ukládal uhradit nejvyšší podání. V dalším dražebním jednání pak byl vydražiteli udělen příklep za nejvyšší podání 5 270 000 Kč. Rozdíl na nejvyšším podání po započtení jistoty 500 000 Kč tak činí 580 000 Kč a obmeškalá vydražitelka je povinna jej zaplatit na účet soudního exekutora s tím, že tato částka bude připočtena k nejvyššímu podání a bude o ní rozhodnuto rozvrhovým usnesením.
Usnesení odvolacího soudu napadla obmeškalá vydražitelka dovoláním. Uvedla, že na vydražené nemovité věci je uvedena jako zástavní věřitelka pro pohledávku ve výši 7 000 000 Kč, soudní exekutor ani soud nerespektovali, že soudní exekutor měl povinnost dovolatelce, která je v rozdělení peněz na prvním místě (při dělení peněz získaných dražbou se na prvním místě uspokojuje zástavní věřitel), ihned po doplacení 5 900 000 Kč vrátit zpět její nabídnutou a zaplacenou cenu 6 400 000 Kč, a je proto vyloučeno, aby dovolatelka byla obmeškalou vydražitelkou. Nový vydražitel vydražil nemovitou věc v době podané insolvence, která dražbu zakazuje. Řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť dosud zjištěný skutkový stav je neúplný, další skutečnosti nebo jiné důkazy nemohly být uplatněny a rozhodnutí soudu je postaveno na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatelka pouze uvedla, že své dovolání opírá o ustanovení §237 o. s. ř., které následně doslovně citovala. Dovolatel je přitom povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejm. body 31 až 39].
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Podáním ze dne 17. 10. 2017 dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (resp. soudního exekutora). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu