ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5613.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5613/2017-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti povinné J. V. , N. V., zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Mendíků 1396/9, 140 00 Praha 4, pro 47 592 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 44049/16, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 28 Co 263/2017-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení 2 190,10 Kč .
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze změnil napadeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 6. 2017, č. j. 14 EXE 2345/2016-28, který zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, vedené na základě pověření Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 12. 2016, č. j. 14 EXE 2345/2016-14 soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 203 EX 44049/16, tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), uložil oprávněné povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok II.), a dále uložil oprávněné povinnost nahradit povinné náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 818,20 Kč a náklady řízení odvolacího ve výši 13 818,20 Kč (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že sjednaná rozhodčí doložka obsahovala mj. i možnost volby na oprávněné ekonomicky závislé rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové a povinná neměla možnost ovlivnit ani volbu rozhodce ani podobu celé rozhodčí smlouvy, což ve své úplnosti přivodilo významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch povinné jako spotřebitelky. Jelikož tedy rozhodčí smlouva obsahuje zakázané ujednání, které povinné jako spotřebitelce nepřiměřeně brání v přístupu k ústavně zaručené soudní ochraně, odporuje dobrým mravům, a je proto neplatná podle ustanovení §39 obč. zák.; namístě proto bylo exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 24. 8. 2017 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 14. 11. 2016.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013 Nejvyšší soud vyslovil závěr, že výjimka z majetkového censu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – pakliže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o vztahy pracovněprávní – se vztahuje pouze na řízení nalézací, v němž soud rozhoduje spory (vyplývající např. ze vztahů ze spotřebitelských smluv) nebo upravuje práva a povinnosti účastníků v jiné právní věci autoritativním způsobem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061).
Dovolání z tohoto důvodu není v dané věci přípustné [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], neboť směřuje právě proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o exekuci vedené pro peněžité plnění ve výši 47 592 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to jen se stručným odůvodněním podle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Protože dovolání oprávněné bylo odmítnuto, je namístě úspěšné povinné přiznat podle ustanovení §243b, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů, které jí v tomto řízení vznikly advokátním zastoupením. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 2. 1. 2018) podle §11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 1 510 Kč (§2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 vyhlášky) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH, tj. celkem 2 190,10 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu