ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5626.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5626/2017-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněného R. P. , P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, sídlem Krausova 605/6, 199 00 Praha 9 - Letňany, proti povinné J. H. , P., o námitkách povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce pro 73.336 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 74 EXE 5128/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. 68 Co 115/2016-95, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2016, č. j. 68 Co 115/2016-95, potvrdil usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 11. 11. 2015, č. j. 091 EX 06217/13-070, kterým byl odmítnut návrh povinné ze dne 3. 10. 2015 na určení neúčinnosti doručení exekučního příkazu ze dne 20. 8. 2018, č. j. 091 EX 06217/13-56, jímž bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním veškerých peněžitých pohledávek povinné (výrok I.), a zamítnut návrh povinné ze dne 3. 10. 2015 na určení neúčinnosti doručení opravného usnesení soudní exekutorky ze dne 24. 9. 2015, jímž byl opraven exekuční příkaz ze dne 20. 8. 2018, č. j. 091 EX 06217/13-56 (výrok II.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž dovozuje neúčinnost doručení obou výše specifikovaných písemností, neboť je-li v tomto řízení povinnou, doručovací postup měl odpovídat doručování fyzickým osobám, nikoli postupu v případech souvisejících s výkonem advokacie, tj. do (její) datové schránky jakožto advokátky. Dovolání pak považuje „ za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí ve věci samé má dle názoru povinné zásadní právní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak “. (tolik citace)
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 1. 7. 2016, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno dne 7. 11. 2013.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání (mimo jiné) uvedeno, v čem dovolatel splnění – těchto – předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje; nedostatek takového uvedení může být odstraněn jeho doplněním jen průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.), a pakliže se tak nestane, dovolací soud dovolání odmítne (§243 c odst. 1 o. s. ř.).
Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu adresuje dovolateli srozumitelný (byť relativně přísný, však vyvážený povinným advokátním zastoupením) požadavek, aby svůj úsudek o naplnění předpokladů přípustnosti blíže identifikoval v intencích konkrétního kritéria či kritérií obsažených v §237 o. s. ř., na nichž svoji argumentaci zakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2573/2016 a mnohé další).
Není tak třeba zvláště zdůrazňovat, že vyhovět požadavku shora citovaného ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nelze pouhou citací ustanovení §237 o. s. ř., když zákonná podmínka přípustnosti dovolání prvotně klade na dovolatele povinnost vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, druhotně pak doložit, že tato hlediska jsou v dané věci také reálně naplněna.
Jelikož podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání tímto splněna není, je namístě uzavřít, že dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 odmítl, a ve smyslu ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Je přiléhavé doplnit, že dovolatelka sice adekvátně odkázala na poučení odvolacího soudu, že „dovolání je přípustné“, avšak přehlédla, že odvolací soud zjevně vycházel ze znění občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2013, zatímco ona – dovolávajíc se „ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ – vycházela ze znění předchozího, jež požadavek vymezit v dovolání splnění předpokladů přípustnosti dovolání v nyní vytýkané podobě neobsahoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2018
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu