ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5778.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5778/2017-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS LTD. , se sídlem v Tortole, 33 Porter Road, Road Town, Britské Panenské ostrovy, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti povinnému J. P. , P., zastoupenému JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, Ph.D., LL.A., advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 37/45, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 15067/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 61 Co 269/2016-501, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 61 Co 269/2016-501, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 8. 5. 2016, č. j. 73 Nc 15067/2008-407, zamítl návrh povinného ze dne 26. 11. 2009 (č. l. 51) na zastavení exekuce (výrok I.). Exekuci k návrhu povinného ze dne 11. 3. 2014 (č. l. 274) zastavil (výrok II.). Oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech exekuce před soudem prvního a druhého stupně částku 184 767 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupkyně (výrok III.) a současně oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. Jiřímu Proškovi na nákladech exekuce 7 865 Kč (výrok IV.). Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění:
- že dne 19. 1. 1999 Komerční banka, a. s. poskytla úvěr dlužnici AKTIVA, a. s. (vymazána z obchodního rejstříku dne 27. 6. 2017) ve výši 450 mil. Kč. Úvěr byl zajištěn ručením Gateway international spol. s r. o. do výše 15 mil. Kč,
- Dne 7. 12. 2000 byla uzavřena tzv. Dohoda o postupu při realizaci zajištění (dále jen též „Dohoda“). Podle ní byla zajištěna pohledávka z úvěru vůči společnosti AKTIVA, a. s. do výše 15 mil. Kč způsobem v Dohodě popsaným (č. l. 480).
- Dne 7. 12. 2000 vystavila AKTIVA, a. s. vlastní směnku na řad Komerční banky, a. s. splatnou dne 11. 12. 2003 na částku (zřejmě později doplněnou věřitelem) 376 903 806,23 Kč. Na směnce jsou podpisy tří avalistů, vždy s údajem „per aval do 15 mil. Kč“, a to mimo jiné i podpis povinného.
- Dne 20. 12. 2000 byl uzavřen dodatek č. 4 k úvěrové smlouvě, v níž dlužnice AKTIVA, a. s. uvedla, že vystavila bance zajišťovací blankosměnku, která je avalována třemi osobami (včetně povinného). Komerční banka, a. s. je oprávněna rozhodnout, zda bude vymáhat pohledávku z úvěru anebo pohledávku ze směnky, tyto pohledávky existují i nadále vedle sebe. Zaplacením směnky pak zaniká také příslušná část zajištěné pohledávky.
- Dne 14. 8. 2002 prohlásil Krajský soud v Plzni pod sp. zn. 20 K 34/2001 konkurs na úpadce J. K. Dne 12. 9. 2002 přihlásila Komerční banka, a. s. pohledávku 15 mil. Kč. Důvodem bylo, že na směnce se do částky 15 mil. Kč jako ručitel zavázal J. K.
- Dne 18. 2. 2003 Komerční banka, a. s. postoupila na GE Capital Bank, a. s. (s odkazem na předchozí rámcovou smlouvu o postoupení) pohledávku, definovanou tak, že dlužníkem je AKTIVA, a. s., jde o pohledávku z úvěru.
- Dne 5. 3. 2003 Komerční banka, a. s. indosovala směnku na GE Capital Bank, a. s.
- Dne 12. 12. 2003 došlo k prodlení s plněním ze směnky, proto byl na ní učiněn notářský protest pro neplacení (č. l. 293).
- Dne 7. 9. 2004 majitelka směnky GE Capital Bank, a. s. podala žalobu ve směnečném řízení a dne 25. 11. 2004 vydal Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz, č. j. 30 Sm 237/2004-9 (č. l. 8), kterým mimo jiné uložil povinnému zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou 1. AKTIVA, a. s. oprávněné 15 000 000 Kč s vyčíslenými úroky a náklady řízení. Tento směnečný platební rozkaz byl podle rozsudku téhož soudu ze dne 7. 9. 2006, č. j. 30 Cm 53/2005-74, ponechán v platnosti. Dne 18. 6. 2008 Vrchní soud v Praze rozsudkem, č. j. 5 Cmo 89/2008-194, potvrdil rozsudek městského soudu, když předtím vyhověl návrhu, aby namísto GE Money Bank, a. s. do řízení vstoupila společnost Poradenství pro podniky – Aleš Klaudy, spol. s r. o.
- Dne 29. 11. 2004 byl prohlášen konkurs na majetek AKTIVA, a. s.
- Dne 30. 8. 2005 zaplatila společnost SCHWACH, spol. s r. o. částku 15 mil. Kč do konkursní podstaty úpadkyně AKTIVA, a. s. Věřitelka GE Money Bank, a. s. z této částky obdržela dne 10. 11. 2005 pouze část 10 492 469,40 Kč (č. l. 321).
- Dne 21. 9. 2005 GE Money Bank, a. s. reagovala na složení částky 15 000 000 Kč tak, že vzala zpět návrh na soudní prodej zástavy ze dne 3. 9. 2004.
- Dne 17. 9. 2007 postoupila GE Money Bank, a. s. smlouvou o postoupení pohledávky pohledávku na Poradenství pro podniky – Aleš Klaudy, spol. s r. o., se sídlem v Děčíně II (č. l. 3).
- Dne 20. 11. 2007 byla směnka indosována bankou GE Money Bank, a. s. ve prospěch téže společnosti.
- Společnost Poradenství pro podniky – Aleš Klaudy, spol. s r. o. podala návrh na nařízení exekuce (11. 12. 2008), ta byla nařízena dne 9. 3. 2009, k návrhu oprávněné bylo rozhodnuto, že oprávněnou bude nadále společnost PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS LTD.
Okresní soud se ve vztahu k výroku II. usnesení zabýval povahou Dohody a její závazností pro GE Capital Bank, a. s.
Uvedl, že v případě zajišťovací směnky se uzavírá smlouva o zajištění pohledávky mezi věřitelem pohledávky a výstavcem směnky, přičemž v souzené věci byla výstavcem směnky ze dne 7. 12. 2000 úvěrová dlužnice AKTIVA, a. s., a věřitelkou směnky byla Komerční banka, a. s. Dodal, že smlouva o zajištění se obecně týká např. způsobu vyplnění směnky (pokud jde o blankosměnku). Je-li směnka opatřena směnečným ručením, vzniká ještě tzv. smlouva o ručení za směnku. Její subjekty jsou obecně vzato jiné a jde o smlouvu mezi směnečným ručitelem (avalistou), zde P. a dalšími, a na straně druhé majitelem směnky. Tato mimosměnečná smlouva upravuje podmínky ručení. Zároveň může založit právo na uplatnění kauzálních námitek; může tedy založit právo avalisty namítat proti pozdějším majitelům směnky, že zajištěný dluh byl splněn. Dodal, že právní nauka uvádí, že na vznik takovéto dohody lze usuzovat i z okolností, z nichž vyplývá, že v konkrétním případě účastníci vztahu nepovažují směnečné ručení za zcela abstraktní a stojící mimo kauzální vztahy (strana VIII rozsudku). Poté dovodil, že Dohoda má jednak charakter smlouvy o zajištění pohledávky a zároveň smlouvy o ručení za směnku. Smlouva znamenala, že směnečné rukojemství je omezeno do 15 mil. Kč a že takto jsou omezeny všechny způsoby zajištění, protože podle své úvodní věty smlouva ze dne 7. 12. 2000 výslovně nahrazovala předchozí ručení společnosti GATEWAY, a to pouze do výše 15 mil. Kč.
Protože GE Capital Bank, a. s. dne 18. 2. 2003 nabyla pohledávku z úvěru, čímž vstoupila do práv původního věřitele, včetně práv ze zajištění úvěru, a dne 5. 3. 2003 na ni Komerční banka, a. s. indosovala směnku, stala se pro ni také Dohoda závaznou. Stejný závěr je třeba učinit i ve vztahu ke společnosti PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS LTD., na kterou byla rovněž převedena práva z úvěrové smlouvy a indosována směnka (č. l. 73 a č. l. 283-286).
Banka obdržela dne 10. 11. 2005 z konkursního řízení vedeného na majetek společnosti AKTIVA, a. s. částku 10 492 469,40 Kč, čímž došlo k částečnému plnění na úvěr. S ohledem na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 ICdo 28/2013-193, je však třeba zohlednit celou částku 15 mil. Kč [v uvedené věci Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že složením částky 15 milionů Kč do konkursní podstaty úpadkyně společnosti AKTIVA, a. s. v režimu ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v postavení zástavního dlužníka přivodil (insolvenční) dlužník společnost SCHWACH, spol. s r. o. zánik zástavního práva. S částkou, kterou zástavní dlužník (insolvenční dlužník) složil do konkursní podstaty úpadkyně společnosti AKTIVA, a. s. coby osobního dlužníka jako cenu zástavy, se přitom nakládá jako s výtěžkem zpeněžení ve smyslu ustanovení §28 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Jinak řečeno, šlo (v intencích článku IV. dohody ze 7. 12. 2000) o plnění, jež mělo charakter „výnosu z prodeje zástav“. Plněním v této výši tedy zástavní dlužník (insolvenční dlužník) přivodil i zánik svého zajištění z titulu ručení].
S ohledem na výše učiněné závěry poté soud prvního stupně uzavřel, že od 10. 11. 2005 se povinný mohl vůči placení směnky úspěšně ubránit kauzální námitkou spočívající v tom, že podle Dohody již po něm nelze požadovat žádné plnění. Důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku II. a souvisejících výrocích III. a IV., změnil tak, že se exekuce k návrhu povinného ze dne 11. 3. 2014 nezastavuje. Předně zkoumal, zda povinný mohl uplatnit své obranné námitky. Rozhodným pro řešení této otázky bylo podle odvolacího soudu zjištění, zda před zákonnou koncentrací nalézacího řízení, tj. v době běhu lhůty pro včasné uplatnění námitek proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, byla ze strany povinného namítána skutečnost, na základě které by bylo možno usuzovat, že oprávněná (resp. její právní předchůdce) dosáhla již v době před vydáním směnečného platebního rozkazu uspokojení směnkou zajištěné pohledávky jiným způsobem, tj. v posuzovaném případě z výtěžku zpeněžení zástavy. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 29 Cdo 151/2009-218, z něhož vyplývá závěr, že zmíněná skutečnost nebyla tvrzena v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dovolací soud uvedl, že bylo toliko tvrzeno, že žalobkyně (oprávněná osoba) se „uspokojuje ze zástavního práva“, následně až 26. 4. 2006 byla pojmenována skutečnost, na základě které bylo možno usuzovat, že žalující strana dosáhla, avšak až po vydání směnečného platebního rozkazu, uspokojení směnkou zajištěné pohledávky jiným způsobem. Podle ustáleného výkladu lze správnost směnečného platebního rozkazu posuzovat vždy jen podle stavu, který tu byl v době jeho vydání; skutečnosti, ke kterým došlo až po vydání směnečného platebního rozkazu, důvodem k jeho zrušení být nemohou, procesní obrana žalovanému náleží až ve vykonávacím řízení (R 31/2008).
Uvedl dále, že směnka může být změnami v zajištěném vztahu dotčena jen tehdy, pokud směnečné právo s takovou skutečností spojuje následky týkající se směnky. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu kauzálních námitek (čl. I §17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový), jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může úspěšně bránit povinnosti zaplatit ze směnky jinak platné a pravé (Kovařík, Z. Směnka jako zajištění, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2002, str. 6). Ze samostatnosti plnění ze směnky a plnění ze smlouvy vyplývá i způsob vymáhání plnění věřitelem; ten může zvolit i vymáhání souběžné. Je pak na dlužníkovi, aby prokázal, že splnil svůj závazek vůči věřiteli, a to buď uspokojením zajištěné pohledávky, nebo platbou směnky. Plní-li dlužník na kauzální pohledávku, nedošlo tím sice k zániku závazku směnečného, ale jeho funkce se vyčerpala. Dlužníku, který hodlá zaplatit samostatnou kauzální pohledávku, nelze upřít právo na to, aby podmiňoval toto placení vydáním směnky (usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn 9 Cmo 306/97).
Uvedl, že povinný jako avalista nemůže právně relevantně namítat s ohledem na §17 a §32 zákona směnečného a šekového zánik proti němu exekvované směnečné pohledávky z důvodu zániku kauzální (směnkou zajištěné) pohledávky, neboť nebyl účasten kauzálního (úvěrového) vztahu. Povinný může namítat jen námitky z vlastního vztahu (§17 zákona směnečného a šekového). Jako avalista proto mohl jen namítat, že směnka byla zaplacena, nikoliv že byla zaplacena (zajištěná) úvěrová pohledávka. Podle názoru odvolacího soudu nelze uvažovat o zneužití institutu směnky (a možnosti odepřít výkon práva pro rozpor s dobrými mravy), neboť je zjevné, že jen v minimální výši dochází k úhradě úvěru ve výši 450 mil. Kč.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spojuje s otázkou, která podle jeho názoru dosud nebyla dovolacím soudem řešena, a to zda směnečný rukojmí (avalista), který na základě dohody o solidárním zajištění úhrady peněžité částky (15 mil. Kč) přijal směnečný závazek k jejímu zaplacení, se v exekuci (výkonu rozhodnutí) jako povinný může ubránit nucenému vymáhání a postihu svého majetku námitkou zaplacení předmětného závazku, které věřiteli (oprávněnému) poskytl jiný zajišťovatel.
Uvedl, „že společně s dalšími zajišťovateli přijal jako směnečný ručitel na základě Dohody o postupu při realizaci zajištění ze dne 7. 12. 2000 závazek k zaplacení části úvěru ve výši 15 mil. Kč poskytnutému hlavnímu dlužníkovi – společnosti AKTIVA, a. s. Ačkoliv kauza pro vznik směnky není podstatná, pro vymezení okruhu kauzálních námitek, jež může dlužník použít na svoji obranu proti povinnosti takovou směnku zaplatit, je zásadně určující právě ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru, tj. o obsah uzavřené dohody“. Dodal, že ručitelský závazek povinného vyplývající ze zajišťovací směnky byl přijat k zajištění úhrady částky ve výši 15 mil. Kč, že v roce 2005 společnost SCHWACH, spol. s r. o. v postavení zástavního dlužníka (solidárního zajišťovatele) na výzvu správce konkursní podstaty podle §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání poskytla věřiteli finanční prostředky ve výši 15 mil. Kč a že tato úhrada byla provedena v souladu s čl. X úvěrové smlouvy ve znění dodatku č. IV ze dne 20. 12. 2000, čímž došlo k zániku kauzální pohledávky, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 ICdo 28/2013. Povinný nenamítá, že úhradou částky 15 mil. Kč realizovanou společností SCHWACH, spol. s r. o. je splněn závazek ze směnky, ale poukazuje na to, že věřiteli se z jiného titulu dostalo plnění, které bylo garantováno také směnečným závazkem. Proto je dán důvod k zastavení exekuce. Uvedl, že odvolací soud sice cituje konstantní judikaturu, která vysvětluje nezávislost směnečného závazku na kauzálním vztahu, přehlíží však, že v ní obsažené závěry nekorespondují se skutkovou situací existující v souzené věci, jejíž specifikum oproti uplatněné judikatuře spočívá v existenci dohody, která směnečný závazek ve vykonávacím řízení staví do zcela jiné roviny. Navrhl tedy, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a IV. potvrzuje.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s takto vymezenou dovolací otázkou nemůže povinný uspět. Ztotožnila se se závěry odvolacího soudu, že povinný nebyl účasten kauzálního závazku, a proto nemůže namítat zánik proti němu exekvované směnečné pohledávky z důvodu (částečného) zániku kauzální (směnkou zajištěné) pohledávky.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, z čehož mj. vyplývá, že plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; stejně tak plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktnost tkví v tom, že právní důvod (kauza) pro jeho existenci není významný a ze směnky nevyplývá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 111/2012). Současně uzavřel, že i v případě tzv. zajišťovacích směnek je třeba dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se v souladu s čl. I §17 zákona směnečného a šekového dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 (uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5332/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1586/2017].
Co se týče směnečných rukojmích, v soudní praxi rovněž není pochyb o tom, že není-li sám účastníkem právního poměru, jenž byl podkladem pro vystavení směnky, může směnečný ručitel úspěšně uplatnit kauzální námitky jen tehdy, uzavřel-li s majitelem směnky tzv. směnečnou smlouvu, v níž budou dohodnuty podmínky, za nichž může majitel směnku vůči směnečnému rukojmímu uplatnit. V takovém případě totiž nejsou (kauzální) námitky směnečného rukojmího, jimiž se povinnosti zaplatit směnku brání (nepřípustně) svázány jen s osobou avaláta, nýbrž jde o námitky, které se zakládají na vlastním (směnečnou smlouvou založeném) vztahu směnečného rukojmího k remitentovi ( srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 111/2012).
Z uvedených závěrů pak vyplývá, že povinnému uplatněné kauzální námitky přísluší.
V souzené věci je nesporné, že Komerční banka, a. s. poskytla společnosti AKTIVA, a. s. úvěr ve výši 450 mil. Kč (Smlouva o úvěru registrační číslo 715098200203 ze dne 19. 1. 1999). Dne 7. 12. 2000 byla uzavřena Dohoda o postupu při realizaci zajištění, jejímž účelem bylo zajištění pohledávky Komerční banky, a. s. do výše 15 mil. Kč., a to zřízením zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví společnosti SCHWACH, spol. s r. o. Zároveň společností AKTIVA, a. s. byla vystavena vlastní blankosměnka ve prospěch Komerční banky, a. s., avalovaná společností DYNAMIC NETWORK ALLIANCE, INC., J. K. a J. P. (bod II. Dohody). Pohledávka Komerční banky, a. s. byla dále zajištěna ručitelským prohlášením vystaveným dne 7. 12. 2000 společností SCHWACH, spol. s r. o. a omezeným do částky 15 mil. Kč (bod III. Dohody). Komerční banka, a. s. se zavázala při nutnosti realizace shora uvedeného zajištění, že se bude řídit následujícím pořadím a) realizace zástavního práva k nemovitostem, uplatnění nároku z titulu avala směnky, b) uplatněním nároku z titulu ručení. Smluvní strany si současně sjednaly, že pořadí realizace zajištění pod písm. a) je ponecháno zcela na vůli Komerční banky, a. s., přičemž případné využití obou institutů zajištění je limitováno částkou 15 mil. Kč. Současně si ujednaly, že k uplatnění nároku z titulu ručení podle písm. b) je věřitel oprávněn přistoupit pouze v případě, že součet výnosů ze zajištění podle písm. a) nedosáhne 15 mil. Kč a v takovém případě se výše nároku věřitele rovná rozdílu mezi již dosaženou částkou a částkou 15 mil. Kč (bod IV. Dohody). Dohoda je podepsána Komerční bankou, a. s., společností DYNAMIC NETWORK ALLIANCE, INC., J. K., společností SCHWACH, spol. s r. o. a J. P. (č. l. 480).
V daném případě právě tato Dohoda představuje směnečnou smlouvu, neboť upravuje, za jakých podmínek může majitel směnky uplatnit práva vůči avalistům, tedy i povinnému (ke stejnému závěru, že dohoda je nedílnou součástí mimosmluvních ujednání mezi majitelem směnky a avalisty, dospěl i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 18. 6. 2008, č. j. 5 Cmo 89/2008-194, který vedle Dohody provedl důkaz i směnečným vyplňovacím prohlášením ze dne 7. 12. 2000). Dohoda tedy zakládá právo povinného uplatnit kauzální námitky proti majiteli směnky a bránit se tím, že po něm již nelze žádné plnění požadovat. Toto právo povinnému náleží v rámci exekučního řízení, jak správně dovodil odvolací soud, neboť správnost směnečného platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou, mohou být však důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 (uveřejněný pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 151/2009].
Protože však dílčí závěr odvolacího soudu o nemožnosti povinného uplatnit kauzální námitky ve vztahu k oprávněné je nesprávný, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř., usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodováno ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu