ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5978.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5978/2017-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. E. , D. S., zastoupeného Bc. Mgr. Josefem Václavem Martinkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Bryksova 818/48, proti povinnému O. Š. , D. S., zastoupenému JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 47, pro 2 861 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 EXE 1828/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. 18 Co 419/2016-93, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 7. 7. 2016, č. j. 30 EXE 1828/2015-59, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného (§268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.) není dán, neboť povinný je vlastníkem stavebního pozemku s domem, zapsaného na listu vlastnictví pro obec a katastrální území T. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště T. Postižení nemovitosti další exekucí ještě povinného majetku nezbavuje.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinný není nemajetný, protože postižení jeho nemovitosti (která není ani bezcennou ani neprodejnou) prodejem v jiné exekuci, pokud dosud nebyl realizován, není důvodem, jenž by bránil v provádění této exekuce. Nelze uzavřít, že by zde nebyl žádný či dostatečný postižitelný majetek povinného.
Povinný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání dovozuje z §237 o. s. ř. Uvedl, že „…v rámci exekučního řízení nebyl zjištěno, že předmětná nemovitost pokryje náklady a exekvovanou částku alespoň částečně, naopak bylo prokázáno, že této exekuci předchází již předchozí exekuce a že povinný je zcela nemajetný a nemocný a jsou zde předpoklady pro zastavení tohoto exekučního řízení.“ Je proto přesvědčen, že „…v tomto konkrétním případě se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že jsou obdobné věci dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo že může být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Konkrétně je toho názoru, že není v souladu s výše uvedeným vést exekuční řízení v této konkrétní věci, neboť exekuční řízení nepokryje ani své vlastní náklady a exekutor ani soudy obou stupňů se nepokusili zjistit hodnotu nemovitosti, která je považována za důvod vedoucí uspokojení exekuce.“
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části, musí totiž být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se ta která přípustnost týká. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že projednání dovolání není možné, pokud z dovolání není zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil (a to alespoň slovním popisem - srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14), která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014).
Je-li dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Pak však musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Povinný v projednávané věci přípustnost dovolání ve shora uvedeném smyslu nevymezil a tento nedostatek přitom nelze napravit ani interpretací obsahu dovolání, jímž dovolatel pouze opakovaně poukazuje na svou nemajetnost.
Dovolání v projednávané věci trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu